III.ÚS 27/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 27/26 ze dne 26. 2. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky CEDES Logistik s. r. o., sídlem Truhlářská 1108/3, Praha 1, zastoupené JUDr. Bc. Pavlem Martiníkem, Ph.D., advokátem, sídlem Uruguayská 380/17, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2025 č. j. 28 Cdo 3411/2024-263, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2024 č. j. 36 Co 53/2024-210 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. listopadu 2023 č. j. 40 C 115/2021-128, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 21. prosince 2023 č. j. 40 C 115/2021-138, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") z důvodu tvrzeného porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne, že stěžovatelka v počátcích pandemie SARS-CoV-2 nabídla Ministerstvu zdravotnictví, že zajistí dodání osobních ochranných prostředků (roušek) z Číny. Strany se shodují na tom, že k dodání příslušného počtu roušek nakonec došlo a že vedlejší účastnice za ně zaplatila sjednanou kupní cenu. Mezi stranami jsou však sporné okolnosti, za nichž došlo k dodání roušek, jakož i to, kdo měl nést náklady jejich letecké přepravy z Číny do České republiky. Vedlejší účastnice - která náklady na přepravu roušek uhradila přepravci již počátkem roku 2020 v rámci zajištění tzv. leteckého mostu - následně podala proti stěžovatelce žalobu o zaplacení částky 6 688 146,30 Kč s příslušenstvím, představující poměrné náklady na leteckou přepravu roušek. 3. Obvodní soud žalobě vyhověl a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalovanou částku s příslušenstvím (výrok I) a náklady řízení (výroky II a III). Obvodní soud vzal za prokázané, že stěžovatelka dne 30. 3. 2020 kontaktovala prostřednictvím emailu Ministerstvo zdravotnictví s nabídkou dodání 4 mil. kusů roušek za jednotkovou kupní cenu 13,10 Kč/ks bez DPH (tj. celkem 63 404 000 Kč s DPH) s místem dodání do skladu Správy státních hmotných rezerv Sedlčany. Ministerstvo zdravotnictví na to téhož dne reagovalo objednávkou příslušného počtu roušek. Následujícího dne stěžovatelka zaslala zálohovou fakturu, kterou ministerstvo obratem uhradilo. Později stěžovatelka zaslala ministerstvu "opravenou fakturu" na mírně odlišný počet kusů roušek za odlišnou kupní cenu. Vedlejší účastnice prostřednictvím tzv. leteckého mostu zajistila na své vlastní náklady přepravu roušek z Číny do České republiky, přičemž k jejich předání došlo dle předávacího protokolu dne 7. 4. 2020 na letišti v Sedlčanech. Další podrobnosti stran sjednaných podmínek přepravy nebyly zjištěny. V řízení před obvodním soudem však bylo zjištěno, že stěžovatelka se v jiné, obdobné kupní smlouvě uzavřené mezi ní a dodavatelem v Číně (z téhož období, mezi týmiž stranami a týkající se téhož druhu zboží) zavázala zajistit mezinárodní přepravu zboží z letiště v Číně do České republiky a uhradit náklady letecké přepravy. Podobné skutečnosti nepřímo vyplývaly i z leteckého nákladního listu, seznamu balení a obchodní faktury týkající se nyní posuzované objednávky roušek. Dále soud zjistil, že skutečné náklady vedlejší účastnice na přepravu zboží příslušným letem činily 833 000 EUR, přičemž stěžovatelčino zboží tvořilo 16 992 kg z celkových 57 587 kg přepravovaného zboží. Po rozpočtení nákladů a přepočtení na české koruny dosahovaly skutečné náklady na přepravu stěžovatelčina zboží právě žalovanou částku 6 688 146,30 Kč; stěžovatelka však nic z toho neuhradila. Obvodní soud dále nevyhověl návrhu stěžovatelky na provedení některých důkazů - konkrétně notářského zápisu; podkladů k porovnání výše kupní ceny roušek (pěti jiných objednávek Ministerstva zdravotnictví); dvou darovacích smluv, dohody o zrušení jedné z darovacích smluv a smlouvy o vypořádání závazků mezi společností Respilon a Českou republikou - z důvodu jejich nadbytečnosti a chybějící vazby na skutečnosti posuzované v řízení. 4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu obvodní soud konstatoval, že vlastnicí přepravovaného zboží byla stěžovatelka, a to až do doby jeho dodání do skladového areálu v Sedlčanech. Stěžovatelce se naopak nepovedlo prokázat, že s Ministerstvem zdravotnictví coby objednatelem uzavřela (ústní) dohodu, že zboží bude přepravováno na náklady ministerstva, resp. že cena přepravy již byla zohledněna ve snížené ceně zboží, resp. že zboží měla dodat pouze na letiště v Číně a že vlastnicí přepravovaných roušek pak již byla Česká republika. Místo dodání byl jasně sjednáno v České republice a z ničeho neplyne, že by mezi stranami byla uzavřena jakákoliv ze stěžovatelkou tvrzených ústních dohod. Jelikož stěžovatelka cíleně využila přepravní služby (tzv. letecký most) zajišťované vedlejší účastnicí, aniž by za ně cokoliv zaplatila, a jelikož nebyl dán žádný spravedlivý důvod k tomu, aby stěžovatelka nenesla náklady přepravy zboží, vzniklo podle obvodního soudu na její straně bezdůvodné obohacení. Jde-li o jeho výši, obvodní soud vyšel ze skutečných nákladů přepravy, které vedlejší účastnice uhradila za daný let. Měl totiž za to, že s ohledem na zcela výjimečnou pandemickou situaci nebylo možné zjistit cenu obvyklou (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2023 sp. zn. 70 Co 104/2022). 5. Městský soud potvrdil rozsudek obvodního soudu (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil s hodnocením důkazů i se skutkovým stavem věci, jak byl zjištěn prvostupňovým soudem. Korigoval pouze jeho závěry stran toho, kdy a jakým způsobem došlo k uzavření kupní smlouvy mezi stěžovatelkou a Ministerstvem zdravotnictví. Odvolací soud taktéž poukázal na to, že stěžovatelčina argumentace i skutková tvrzení se neustále mění, přičemž jsou zpravidla vnitřně rozporná a vzájemně neslučitelná, což celé řízení činí nepřehledným. Pokud jde o určení výše tvrzeného bezdůvodného obohacení, odvolací soud se ztotožnil s tím, že vzhledem k mimořádné situaci během pandemie, neustále se měnícím podmínkám, tlaku na rychlé dodávky zdravotnického materiálu ze strany všech států světa a praktickou neexistenci normálních způsobů mezinárodní přepravy zboží nebylo možné určit obvyklou cenu letecké přepravy. Obvodní soud proto mohl vycházet ze skutečných nákladů vynaložených vedlejší účastnicí, nikoli z ceny obvyklé. 6. Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). V podstatných bodech se ztotožnil se závěry nižších soudů, přičemž je zčásti doplnil vlastními úvahami. Poznamenal, že stěžovatelka v dovolání hájila skutkovou verzi, která se zcela rozcházela s tím, co bylo prokázáno v řízení (zejm. tvrdila, že za rozhodnou má být považována ústně uzavřená smlouva o dodávce roušek, jež se sice v podstatných bodech shodovala se zněním objednávky Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. 3. 2020, avšak s tím rozdílem, že k dodání roušek mělo dojít na letišti v Číně, a se zohledněním nákladů na přepravu ve snížené ceně zboží). To však podle dovolacího soudu přípustnost dovolání založit nemůže. Nejvyšší soud rovněž konstatoval, že nižší soudy nepochybily ani při určování výše bezdůvodného obohacení. Pokud jde o stěžovatelčinu dovolací otázku, zda neměla být obvyklá cena přepravy zjištěna znaleckým posudkem, Nejvyšší soud ve stručnosti odkázal na své usnesení ze dne 31. 1. 2024 sp. zn. 23 Cdo 3660/2023 v obdobné věci. Poznamenal, že v citované věci znalec dospěl k závěru, že stanovení ceny obvyklé za přepravu zboží bylo v dané situaci prakticky nemožné. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje, že v nižší ceně roušek se odráželo to, že vedlejší účastnice zajistí jejich přepravu z Číny do České republiky. Stěžovatelka ostatně kvůli pandemii ani nebyla s to zajistit přepravu sama. Obecné soudy však tuto skutečnost nereflektovaly, v důsledku čehož nedostatečně zjistily skutkový stav věci a porušily stěžovatelčino základní právo na spravedlivý proces. Stěžovatelka má dále za to, že v řízení před obecnými soudy došlo k extrémnímu zkreslení skutkového stavu, neboť náklady na leteckou přepravu zboží dne 6. 4. 2020 měly být podle informací uveřejněných v médiích zhruba poloviční (resp. o 12 mil. Kč nižší) oproti tomu, co bylo zjištěno v řízení. Vedlejší úč