III.ÚS 275/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 275/22 ze dne 28. 4. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti A, zastoupené Mgr. Jiřím Maškem, advokátem, sídlem Lochotínská 1108/18, Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2021 sp. zn. 9 To 64/2021 a usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní, ze dne 24. srpna 2021 č. j. NCOZ-1120-313/TČ-2021-412301-H, za účasti Vrchního soudu v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená zejména v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu spisového materiálu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní (dále jen "policejní orgán") se podává, že dne 10. 8. 2021 policejní orgán zahájil trestní stíhání S. C. pro pokračující zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 téhož zákona, dílem spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona, v souběhu s pokračujícím zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 téhož zákona, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 téhož zákona, dílem spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona, a dále pro zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2, odst. 5 písm. c) téhož zákona, dále zahájil trestní stíhání M. L. pro pokračující zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) téhož zákona, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona, v souběhu s pokračujícím zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 téhož zákona, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona, a dále zahájil trestní stíhání M. H. pro zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) téhož zákona, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 téhož zákona, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona, v souběhu s pokračujícím zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 a 5 téhož zákona, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona. Současně policejní orgán zahájil trestní stíhání stěžovatelky pro pokračující zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 téhož zákona, dílem spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákona, v souběhu s pokračujícím zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 a 5 téhož zákona, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 téhož zákona, dílem spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 téhož zákoníku, dále zahájil trestní stíhání obchodní společnosti B, pro zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 5 písm. c) téhož zákona a dále zahájil trestní stíhání obchodní společnosti C, pro zvlášť závažný zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 5 písm. c) téhož zákona. 3. Trestná činnost stěžovatelky měla spočívat v podstatě v tom, že nejméně od 14. 11. 2011 do srpna 2021 v úmyslu obohatit se prostřednictvím dotací získaných na základě nepravdivých údajů, pocházejících z rozpočtu České republiky a rozpočtu Evropské unie, případně jejich kombinací, jednající prostřednictvím S. C. v postavení od 9. 5. 2016 místopředsedy představenstva a dále nejméně do srpna 2021 jejího jediného předsedy správní rady a jediného akcionáře, který jednal v jejím zájmu a v rámci její činnosti, nepravdivě dokladovala potřebnost výsledků projektů, fiktivně zaevidovala oponenty projektů, se spřátelenými společnostmi předstírala konání výběrových řízení, dodávky předmětů dokládala smyšlenými fakturami, přičemž tímto jednáním způsobila škodu ve výši 132 952 366 Kč a další škodu ve výši zhruba 127 mil. Kč způsobit chtěla. 4. Napadeným usnesením policejního orgán byly zajištěny podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") movité věci popsané ve výroku I. jako výnos z trestné činnosti. Současně ve výroku II. bylo podle § 79g odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o zajištění dalších popsaných movitých věcí jako náhradní hodnoty. 5. Ke stížnosti stěžovatelky Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") dalším napadeným usnesením podle § 149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. řádu výrok I. rozhodnutí policejního orgánu zrušil a při nezměněném výroku II. znovu rozhodl podle § 79g odst. 1 tr. řádu ve spojení s § 79a odst. 1 téhož zákona o zajištění movitých věcí popsaných ve výroku s tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že věci jsou náhradní hodnotou k výnosu z trestné činnosti ve výši 132 952 366 Kč. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka poukazuje na to, že policejní orgán zabral při domovní prohlídce rozsáhlý soubor movitého majetku pořízený z dotačních prostředků Evropské unie a České republiky, které označil za neoprávněně čerpané. Podle stěžovatelky jde o primární výnos z trestné činnosti a zabrané movité věci oceňuje nejméně na částku 144,8 mil. Kč. Dále byla zabrána tzv. hradlová pole za zhruba 80 mil. Kč. Stěžovatelka se tak domnívá, že nejprve musí být zajištěn tento primární výnos a teprve až když hodnota zajištěného primárního výnosu nedosahuje hodnoty škody, lze přistoupit k aplikaci zajištění náhradní hodnoty. Policejní orgán tak drží zajištěný rozsáhlý majetek jako hodnotu náhradní v rozporu s § 79g tr. řádu a porušuje tím čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny. III. Vyjádření účastníků řízení 7. Vrchní soud odkázal na obsah svého rozhodnutí, v jehož odůvodnění podrobně rozebral všechny konkrétní skutečnosti, které ho vedly k jeho vydání, a to jak z hlediska námitek tehdy uplatněných, tak z hlediska judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Navrhl, aby Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl, popř. zamítl. 8. Policejní orgán uvedl, že při domovní prohlídce zajistil zařízení a programovatelná hradlová pole podle § 78 odst. 1 tr. řádu, resp. § 79 odst. 1 téhož zákona pro důkazní účely a s těmito zajištěnými věcmi jako s důkazním prostředkem v probíhajícím trestním řízení pracoval. Odkázal na § 77b odst. 3 tr. řádu, podle něhož má zajištění věci pro důkazní účely přednost před jinými důvody zajištění. Připomněl § 98 tr. zákoníku, podle něhož je zabrání věci druhem trestní sankce a neslouží k zajištění věcí pro účely trestního řízení. Zajištěná zařízení a programovatelná hradlová pole byla určena a užita k páchání trestné činnosti, jde tedy o nástroj trestné činnosti dle § 135a tr. zákoníku a nikoliv o primární výnos z trestné činnosti. Pro doplnění zopakoval, že skutečná hodnota přístrojů a programovatelných hradlových polí byla oproti stěžovatelkou tvrzeným 144 800 000 Kč a 80 000 000 Kč marginální, přičemž poukázal na znalecký posudek znalce Ing. Zdeňka Jelínka, který stanovil obvyklou cenu zabavených zařízení částkou 3 200 000 Kč, a dále na znalecký posudek Ing. Mgr. RNDr. Radka Beneše, který se vyjádřil k hodnotě programovatelných hradlových polí. 9. Uvedená vyjádření byla zaslána na vědomí stěžovateli, který k nim již žádné stanovisko nepodal. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost proti usnesení vrchního soudu byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 11. Jde-li však o výrok I. usnesení policejního orgánu, který vrchní soud zrušil a v tomto rozsahu sám rozhodl, k rozhodování o jeho ústavno