III.ÚS 2751/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2751/25 ze dne 31. 3. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o návrhu M. Š., zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 14. srpna 2025 č. j. 2 NZT 12/2025-128 a proti postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze ve věci vedené pod sp. zn. VZV 6/2025, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu 1. Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor korupce (dále jen "policejní orgán") zahájila dne 5. 4. 2023 pod č. j. NCOZ-9228-38/TČ-2022-412100 trestní stíhání skupiny pěti osob, včetně navrhovatele, pro přečin podplácení podle § 332 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku. Usnesením policejního orgánu ze dne 28. 2. 2025 č. j. NCOZ-9228-311/TČ-2002-412100-H, byla věc navrhovatele a dalších dvou osob vyloučena k samostatnému projednání pod sp. zn. NCOZ-2122/TČ-2025-412100-H. 2. Dne 11. 6. 2025 dozorující státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "státní zastupitelství") vyslechl navrhovatelovy spoluobviněné, které nejprve poučil podle § 160 odst. 6 trestního řádu, že stíhané jednání bude posuzováno přísněji [§ 331 odst. 1 alinea druhá a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku] a následně je poučil podle § 178a trestního řádu (spolupracující obviněný). Ve výslechu spoluobvinění setrvali na předchozích oznámeních a doznáních v rozsahu stíhané věci, souhlasili s přiznáním postavení spolupracujících obviněných, zavázali se dodržovat s tím spojené zákonné požadavky a uvedli, že jsou si vědomi důsledků z toho vyplývajících. Státní zástupce poskytl přítomným obhájcům možnost klást otázky, nepřipustil však otázky k meritu věci. Proti tomu vznesli navrhovatelovi obhájci námitky, na něž státní zástupce přiměřeně reagoval. Následně podal navrhovatel podnět Nejvyššímu státnímu zastupitelství k dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. 3. Dne 17. 6. 2025 byl navrhovatel upozorněn na změnu právní kvalifikace věci a na možnost prostudovat spis při skončení vyšetřování. Navrhovatel dne 8. 7. 2025 znovu namítl vady přípravného řízení a zkrácení svých práv. Shora napadeným vyrozuměním byl navrhovatel informován, že Nejvyšší státní zastupitelství nezjistilo v postupu státního zastupitelství důvod pro přijetí dohledových opatření. II. Argumentace navrhovatele 4. Navrhovatel ve svém včasném podání [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], spatřuje v postupu orgánů činných v trestním řízení porušení základních práv zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a v čl. 40 odst. 2 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 5. V podání brojí proti postupu státního zastupitelství, kterým bylo oběma spoluobviněným (ve vyloučené části) vypovídajícím proti navrhovateli, umožněno stát se spolupracujícími obviněnými. Navrhovatel má za to, že mu bylo upřeno právo nechat spoluobviněné vyslýchat a klást jim dotazy (nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2018 sp. zn. II. ÚS 3525/16). Až do výslechu konaného dne 11. 6. 2025 spoluobvinění požívali svá "obhajovací práva" - uvádět ve svůj prospěch cokoliv včetně nepravdivých skutečností, při uvedených výsleších však pouze odkázali na své předchozí výpovědi, při nichž neodpovídali na otázky navrhovatele, ačkoli jej z trestné činnosti usvědčovali. Navrhovatel pochybuje o jejich motivaci a věrohodnosti, když existuje řada nesrovnalostí a rozporů s listinnými důkazy a znaleckými posudky. Ve chvíli, kdy se změnilo jejich postavení, a byli povinni podat úplnou a pravdivou výpověď, nemohl jim navrhovatel klást otázky. Následně bylo vyšetřování ukončeno. S odkazem na uvedený nález rovněž namítá porušení práva na fair trial, tedy domáhat se stanoveným postupem svých práv u nezávislého a nestranného soudu, projednání věci veřejně a v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem. 6. Dále navrhovatel tvrdí, že byla porušena presumpce neviny, neboť orgány činné v trestním řízení vyhodnotily výpovědi spoluobviněných jako pravdivé, vyšetřování bylo ukončeno a zjištěné výsledky označily "za postačující k podání obžaloby". Podle navrhovatele však nepostupovaly objektivně a nezaujatě, a nezjišťovaly ani všechny okolnosti případu včetně svědčících v jeho prospěch. Navrhovatel také pochybuje o jejich nestrannosti, kdy rezignovaly na dozor nad zákonností v přípravném řízení a jednaly v rozporu se zásadami trestního řízení. 7. Konečně navrhovatel považuje postup státního zástupce za nesprávný a doznání spoluobviněných za neúčinné. K výslechu podle § 178a trestního řádu pak uvádí, že se může týkat i jiných skutečností, považuje-li to státní zástupce za potřebné a měl by také obsahovat doznání k činu, pro který je (spolupracující) obviněný stíhán. Samo doznání nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu a vyhodnotit věrohodnost výpovědi, tedy minimálně odraz tvrzení i v jiných důkazech. Věrohodnost musí být hodnocena mimořádně pečlivě, musí zohlednit osobnostní rysy vyslýchaného a jeho motivaci (nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2011 sp. zn. I. ÚS 864/11), což se v projednávané věci nestalo. Odkaz spoluobviněných na předchozí výslechy nepovažuje za dostatečný, stejně jako odkaz Nejvyššího státního zastupitelství na jeho jinou věc. 8. Podmínkou aplikace § 178a trestního řádu je šetření zločinu, a nikoli přečinu, a proto považuje státním zastupitelstvím provedenou změnu právní kvalifikace za nezákonnou a účelovou. Podle navrhovatele totiž není dotčená zdravotní pojišťovna orgánem veřejné moci, a její náměstek (spoluobviněný) není úřední osobou (§ 127 trestního zákoníku), viz usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 8. 2007 sp. zn. IV. ÚS 1544/07. Vztah ke zdravotnickým zařízením, jako v projednávané věci, je vztahem smluvním; k tomu odkazuje na přípis k žádosti o zproštění mlčenlivosti "státních zaměstnanců ve služebním poměru", což zdravotní pojišťovna odmítla, neboť není služebním úřadem podle § 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, ale vznikla na základě zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 551/1991 Sb."). Nejvyšší státní zastupitelství však tuto námitku odmítlo neaplikovatelným odkazem na unesení Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2020 sp. zn. I. ÚS 2837/20 a Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2020 č. j. 5 Tdo 1428/2017-228. 9. Na základě uvedených důvodů navrhl uložit státním zastupitelstvím nepokračovat v porušování jeho práv, konat a rozhodnout. 10. Následně navrhovatel doslal stanovisko k otázce institutu spolupracujícího obviněného a postavení úřední osoby. III. Vlastní posouzení věci 11. Z protokolů o výsleších provedených dozorujícím státním zástupcem je patrné, že spoluobvinění odkázali na své předchozí výslechy (ze dne 1. 6. 2023 a 6. 12. 2024; ze dne 2. 6. 2023 a 6. 6. 2023) s tím, že tehdy věc popsali přesněji. Rovněž setrvali i na předchozích oznámeních a doznáních, která učinili dobrovolně a bez nátlaku; dále se dobrovolně a bez nátlaku doznali k šetřenému skutku, souhlasili s označením spolupracujících obviněných a se závazky a s důsledky plynoucími z tohoto postavení. Spoluobviněným byla poskytnuta možnost svoji výpověď doplnit, čehož nevyužili. Následně byly připuštěny některé otázky přítomných obhájců, nepřipuštění dotazů k meritu věci státní zástupce odůvodnil tím, že výhradním účelem výslechu podle § 178a trestního řádu je posoudit, splnil-li vyslýchaný podmínky k přiznání postavení spolupracujícího obviněného. 12. Z vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství o provedeném dohledu (i z podnětu k němu) se předně podává, že navrhovatel nyní opakuje svoje předchozí námitky, s nimiž se Nejvyšší státní zastupitelství ústavně konformním způsobem vypořádalo. Ve vyrozumění je popsán smysl a rozdíl výslechů podle § 91 a násl. trestního řádu a § 178a trestního řádu. Odkazem na § 334 odst. 2 trestního zákoníku je pak odůvodněna i zákonnost změny právní kvalifikace. 13. Navrhovatel tedy brojí (a) proti nemožnosti klást dotazy týkající se věci samé spoluobviněným a (b) je-li náměstek (Všeobecné) zdravotní pojišťovny úřední osobou. Ad (a) 14. Oba spoluobvinění využili možnosti spolupráce při vyšetřování, což vedlo k získání postavení spolupracujících obviněných (§ 178a trestního řádu). Předpokladem pro přiznání tohoto postavení je splnění zákonných podmínek (odstavec 1), mezi něž náleží doznání se k účasti na zločinu organizované skupiny, oznámení skutečností důležit