III.ÚS 3165/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3165/16 ze dne 17. 5. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Nárožného, t. č. Vazební věznice Olomouc, zastoupeného Mgr. Richardem Frommerem, advokátem, sídlem Ostružnická 6, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. června 2016 č. j. 1 To 230/2016-24, usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 19. května 2016 č. j. 1 Nt 4001/2016-15, usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. května 2016 č. j. 0 Nt 2101/2016-6, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. března 2016 č. j. 1 To 72/2016-33, usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. února 2016 č. j. 0 Nt 504/2016-17 a příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. února 2016 č. j. 0 Nt 7003/2016-4, za účasti Krajského soudu v Ostravě, Okresního soudu v Olomouci, Okresního soudu v Přerově, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako vedlejšího účastníka, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí pro porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zásady presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 Úmluvy, práva na zákonné zbavení svobody podle čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny a čl. 5 odst. 1 a 3 Úmluvy, práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jakož i práv vyplývajících z čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že proti stěžovateli bylo dne 3. 2. 2016 zahájeno trestní stíhání pro podezření z trestného činu vraždy ve stadiu přípravy. Zahájení trestního stíhání předcházela domovní prohlídka, provedená na základě příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2016 č. j. 0 Nt 7003/2016-4. Podnětem pro vydání tohoto příkazu byla výpověď svědkyně, podle které měl stěžovatel u sebe doma přechovávat předměty sloužící k provedení zamýšleného činu, kterého se měla na pokyn stěžovatele dopustit právě svědkyně. 3. Dne 4. 2. 2016 bylo usnesením Okresního soudu v Olomouci č. j. 0 Nt 504/2016-17 rozhodnuto o umístění stěžovatele do vazby, a to ze všech tří vazebních důvodů podle § 67 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Vzetí do tzv. útěkové vazby shledal soud důvodným pro ohrožení stěžovatele uložením mimořádně vysokého trestu. Toto riziko je posíleno dalším trestním stíháním, vedeným u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 29 T 1/2011, v němž je stěžovatel stíhán pro podezření z vraždy dvou dalších osob. Dále pak soud shledal, že stěžovatel neměl v době tohoto rozhodnutí žádné rodinné zázemí, děti, ani práci, navíc se měl z důvodu nepravomocného exekučního titulu v brzké době vystěhovat, čímž by pozbyl trvalé bydliště. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel se dobře znal s několika osobami, včetně zamýšlené oběti plánovaného činu, které bylo nutné vyslechnout, a svou vinu kategoricky popíral, uložil soud rovněž vazbu koluzní. Soud pak shledal důvodným uložit i vazbu předstižnou, neboť z nashromážděných důkazů a z motivu stěžovatele dovodil přetrvávající existenci rizika dokonání plánovaného činu. 4. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost ke Krajskému soudu v Ostravě, který napadené rozhodnutí dne 3. 3. 2016 zrušil a nahradil rozhodnutím č. j. 1 To 72/2016-33, podle kterého byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Krajský soud se zásadně ztotožnil s odůvodněním vazby útěkové a předstižné, obsaženém v rozhodnutí soudu okresního, od koluzního důvodu vazby však již upustil, neboť ke dni jeho rozhodnutí již byli všichni svědkové vyslechnuti. 5. Rozhodnutím Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 5. 2016 č. j. 0 Nt 2101/2016-6 byl stěžovateli ustanoven obhájce, neboť si obhájce nezvolil a dle soudu byly naplněny podmínky nutné obhajoby. 6. Okresní soud v Přerově pak dne 19. 5. 2016 rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě usnesením č. j. 1 Nt 4001/2016-15. Soud ve zdůvodnění odkázal na předchozí vazební usnesení a ztotožnil se s výše uvedenými vazebními důvody z usnesení Krajského soudu v Ostravě. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla Krajským soudem v Ostravě dne 21. 6. 2016 pod č. j. 1 To 230/2016-24 zamítnuta, neboť důvody vazby vyhodnotil soud jako přetrvávající. II. Argumentace stěžovatele 7. Dle stěžovatele se napadená vazební rozhodnutí dostatečně nevypořádala s jeho argumentací proti pokračování vazby. O vzetí do vazby rozhodoval místně nepříslušný soudce, který navíc stěžovateli bránil se u vazebního jednání vyjádřit. Podle stěžovatele je nevyvratitelné, že došlo k zániku trestnosti stíhaného činu podle ustanovení § 20 odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"). V doplnění ústavní stížnosti ze dne 2. 1. 2017 stěžovatel doplňuje argumentaci k výše uvedené stížnosti, nadto se v části označené jako petit domáhá "vyslovení protiústavnosti vazby a zrušení všech vazebních usnesení v tomto řízení vydaných..., žádá rozhodnutí, zdali je platná praxe ÚS, NS ČR a VS PH (tedy že nález Pl. ÚS 4/14 lze v neskončených řízeních a v rámci přípustných opravných prostředků uplatnit), anebo dle stěžovatele zjevně protiústavní usnesení VS OC aplikující zmíněný nález jen od 14. 4. 2016 (!)do budoucna 1 To 34/2016-5129 z 15. 6. 2016. Nakonec stěžovatel žádá o vyslovení příkazu OČTŘ ukončení vazby stěžovatele neprodlužovat." 8. V doplnění stěžovatel dále rozvádí, že rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci byla činěna místně nepříslušnými soudci, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/14. K porušení práva na zákonného soudce došlo dle stěžovatele především nesprávně určenou příslušností okresního soudu v přípravném řízení a následnou změnou příslušného okresního soudu po vydání uvedeného nálezu Ústavního soudu. Rovněž je místně nepříslušný Krajský soud v Ostravě jako soud stížnostní. Stěžovatel tvrdí, že měl v tomto případě rozhodovat Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, tak jako v jiných (trestních i občanskoprávních) řízeních. Dle stěžovatele je nutno trvat na tom, aby příslušnost soudu byla v duchu čl. 38 odst. 1 Listiny stanovena "stabilním" zákonem, a nikoliv ad hoc sestaveným rozvrhem práce. Tento problém přesunu příslušnosti mezi kraji se dle stěžovatele týká tisíců řízení. Při vzetí do vazby neumožnila navíc rozhodující soudkyně stěžovateli přednést v dostatečné míře svou obhajobu, s níž ho odkázala do hlavního líčení. 9. Stěžovatel má dále za to, že rozhodnutím Okresního soudu v Přerově sp. zn. 1 Nt 4001/2016 bylo rozhodnuto o protiústavním pokračování jeho vazby, čímž došlo k tzv. odepření spravedlnosti. Soud totiž odmítl přezkoumat důvody, pro které byl stěžovatel prvně vzat do vazby "toliko argumentem rei iduciata," čímž porušil svou povinnost podle § 71 odst. 1 a § 72 odst. 1 trestního řádu. Podle stěžovatele jsou prvotní důvody vzetí do vazby zcela logicky řazeny mezi důvody vazby, které má soud povinnost přezkoumávat v rámci rozhodování o jejím dalším trvání. Soud při rozhodování o pokračování vazby tak není vázán odůvodněním předchozích rozhodnutí, ale toto musí sám nezávisle přezkoumat, včetně všech námitek ústavněprávních. 10. Usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 1 To 230/2016 stěžovatel vytýká, že se v něm soud nedostatečně (resp. vůbec nijak) vypořádal se stěžovatelovou argumentací. V tomto směru poukazuje stěžovatel zejména na skutkové námitky, prokazující dle jeho názoru eventuální zánik trestnosti stíhaného jednání. Dále stěžovatel poukazuje na extrémní prodlevu mezi dnem rozhodnutí a doručením rozhodnutí v délce jednoho měsíce. Rovněž tak stěžovatel brojí proti nezažurnalizování spisu, jež mu komplikovalo obhajobu. 11. Vybraným rozhodnutím (včetně usnesení Okresního soud v Přerově ze dne 20. 9. 2016 č. j. 1 Nt 4002/2016-55, kterým byl propuštěn z vazby, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2016 č. j. 1 To 411/2016-73, kterým bylo toto rozhodnutí zrušeno a rozhodnuto o pokračování vazby) stěžovatel vytýká nedostatky v poučení, nesplňují podle něj podmínky stanovené v judikátu B 4/1984-31, přičemž nedodržení těchto podmínek (zejména poučení o právu na právní zastoupení, žádost o propuštění z vazby apod.) je pak důvodem pro konstatování porušení základních práv stěžovatele. 12. Dále stěžovatel tvrdí, že uložení útěkové vazby je protiprávní,