III.ÚS 3396/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3396/24 ze dne 29. 7. 2025 Překvapivé rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (uplatnění moderačního oprávnění podle § 150 o. s. ř.)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného Mgr. Martinem Hasíkem, advokátem, sídlem Brněnská 53/101, Třebíč, proti výrokům I. a III. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2024, č. j. 13 Co 20/2024-713, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a J. C., zastoupené Mgr. Ivanem Ericem Poplšteinem, advokátem, sídlem Pellicova 23/8, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2024, č. j. 13 Co 20/2024-713, ve výroku I. a III., bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na rovnost v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto v uvedených výrocích zrušuje. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V posuzované věci se Ústavní soud zabýval překvapivostí rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudy. Z práva na spravedlivý proces vyplývá povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili i k eventuálnímu uplatnění moderačního práva podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ("o. s. ř."), pokud obecný soud takový postup případně zvažuje, a pokud účastníci vznášeli případná tvrzení či důkazní návrhy, které by mohly aplikaci tohoto ustanovení ovlivnit. Pokud odvolací soud vychází při aplikaci moderačního práva z důkazů předložených protistranou až v průběhu odvolacího řízení, které však před soudem nebyly řádně provedeny ani jinak účastníkům poskytnuty, kromě porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, se tím soud dopouští rovněž porušení práva účastníků na rovnost řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny. 2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (Ústava) a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí v rozsahu výroků I. a III. s tvrzením, že jím došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Listina). II. Skutkový stav a řízení před správními soudy 3. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, č. j. 6 C 167/2019-625, zastavil řízení ve věci žaloby žalobkyně (vedlejší účastnice) na určení, že zeď tvořící vlastnickou hranici mezi pozemky leží na pozemcích žalobkyně (výrok I.), zastavil řízení ve věci žaloby na určení, že zeď tvořící vlastnickou hranici mezi uvedenými pozemky je ve vlastnictví žalobkyně (výrok II.), zastavil řízení ve věci nahrazení souhlasu žalovaného stěžovatele s umístěním stavby - cihlová nástavba kamenné zdi, část cihlové zdi přesahující výšku 2 m, a to v rámci řízení o dodatečném povolení stavby vedeného u Městského úřadu Jaroměřice nad Rokytnou, odboru výstavby, investic a majetku, pod sp. zn. VYST/208/2018/Ku (výrok III.), zastavil řízení ve věci nahrazení souhlasu žalovaného stěžovatele s umístěním stavebního záměru (cihlové nástavby kamenné zdi, část přesahující výšku 2 m) v řízení o dodatečném povolení stavby (výrok IV.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby část pozemku ležící pod zdí byla přikázána do podílového spoluvlastnictví obou procesních stran a dále, aby část pozemku na hranici mezi pozemky byla přikázána do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok V.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 52 696,90 Kč (výrok VI.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit náklady řízení České republice ve výši 92 493 Kč (výrok VII.). Při rozhodnutí o nákladech řízení vyšel soud prvního stupně z § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal úspěšnému stěžovateli s tím, že neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů státu odůvodnil § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že u žalobkyně (vedlejší účastnice) nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. 4. Proti výrokům VI. a VII. rozsudku okresního soudu podala vedlejší účastnice odvolání. Navrhla změnu rozsudku okresního soudu tak, že náhrada nákladů řízení se nepřiznává žalovanému ani České republice. Vytkla okresnímu soudu, že se vůbec nezabýval jejími majetkovými poměry a tíživou sociální situací, ačkoliv v řízení žádala o osvobození od soudních poplatků. 5. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně byly změněny výroky VI. a VII. rozsudku okresního soudu tak, že se žalovanému stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok I.) a že se České republice vůči vedlejší účastnici náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud napadeným usnesením tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Krajský soud shrnul, že již při jednání dne 4. 10. 2023 zástupce vedlejší účastnice žádal, aby soud prvního stupně při rozhodnutí o nákladech řízení zohlednil její tíživou majetkovou situaci. Vedlejší účastnice je zaměstnaná, má zdravotní postižení a její příjmy se pohybují jen lehce nad hranicí životního minima (v řádech stokorun). Své majetkové poměry okresnímu soudu doložila, odvolací soud ji však přesto vyzval k jejich doplnění i z hlediska dalších podrobností týkajících se tvrzeného špatného chování stěžovatele vůči vedlejší účastnici. Dále uvedl, že ustanovení o nákladech, zakotvující moderační právo soudu, představuje výjimku ze zásady úspěchu ve věci i procesního zavinění na zastavení řízení a soud je využije v případech, kdy by důsledná aplikace ustanovení § 142, 143, § 146 odst. 2, 3, § 147, § 148 vedla k nepřiměřeným tvrdostem. Krajský soud dospěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že v posuzované věci existují důvody zvláštního zřetele hodné odůvodňující nepřiznání náhrady nákladů v řízení úspěšnému stěžovateli. Za závažný důvod označil kontinuální negativní chování stěžovatele k vedlejší účastnici a jí provozovanému spolku. Poukázal přitom na řadu přestupků stěžovatele a rozhodnutí trestního soudu. Společným prvkem rozhodnutí orgánů veřejné moci byl sankcionovaný záměr stěžovatele poškodit vedlejší účastnici. Krajský soud proto za přiměřeného užití § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok VI. rozhodnutí okresního soudu. Dále krajský soud postup vedlejší účastnice nehodnotil jako svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Odůvodnil, proč u vedlejší účastnice jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a to zcela. Vzhledem k tomu krajský soud za přiměřeného užití § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil výrok VII. rozhodnutí okresního soudu. III. Argumentace v ústavní stížnosti 6. Ústavní stížnost stěžovatele lze stručně shrnout tak, že odvolací soud pochybil při změně výroků o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí okresního soudu považuje v tomto ohledu za věcně správné, krajský soud neměl k moderačnímu právu podle § 150 o. s. ř. přistupovat. Postup v napadeném rozhodnutí byl pro stěžovatele překvapivý. Stěžovateli bylo zasláno pouze doplněné odvolání na výzvu obvodního soudu, avšak doplnění na výzvu krajského soudu mu již soud na vědomí nepřeposlal. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření k výzvě odvolacího soudu "naházela na stěžovatele špínu". Stěžovatel tak neměl možnost vyjádřit se k těmto skutečnostem, o něž nakonec odvolací soud své rozhodnutí o nákladech opřel. Krajský soud provedl nové dokazování k uplatnění moderačního práva podle § 150 o. s. ř., aniž by umožnil stěžovateli k důkazům se vyjádřit. Důkazy, které vedlejší účastnice předložila k vyjádření k odvolání, krajský soud provedl mimo jednání a následně na nich postavil závěr o aplikaci § 150 o. s. ř. Samotná výzva vedlejší účastnice odvolacím soudem přitom narušuje projednací zásadu i princip neúplné apelace. Závěrem stěžovatel ve stručnosti uvedl argumenty, které by býval v reakci na doplnění vedlejší účastnicí uplatnil, a to jak směrem k majetkovým poměrům stěžovatelky, tak směrem k předloženým veřejným listinám v řízení před odvolacím soudem. IV. Vyjádření účastníka řízení a vedlejší účastnice řízení 7. Soudce zpravodaj zaslal podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost účastníku a vedlejší účastnici řízení k vyjádření. 8. Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že jeho postup nemohl být pro stěžovatele nikterak překvapivý. Přestože stěžovateli bylo zasláno pouze doplnění odvolání k výzvě nalézacího soudu, nikoliv doplnění k výzvě krajského soudu, celkově šlo o skutečnosti, které byly stěžovateli dobře známy. Stěžovatel byl seznámen s odvoláním i s jeho doplněním, s požadavkem vedlejší účastnice na aplikaci § 150 o. s. ř. a s argumentací, v níž žádala o osvobození od soudních poplatků. Byl vyzván a měl dostatečný prostor, aby se k němu vyj