III.ÚS 3464/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3464/17 ze dne 12. 3. 2019 N 38/93 SbNU 41 K povinnosti soudu zajistit obviněnému cizinci řádné tlumočení trestního příkazu i poučení o možnosti podat opravný prostředek   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky H. I., zastoupené Mgr. Václavem Dařbujanem, advokátem, se sídlem Jungmannova 351/2, Liberec, proti zásahu spočívajícímu v nakládání s trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. října 2017 sp. zn. 5 T 128/17 jako s pravomocným a vykonatelným, za účasti Okresního soudu v Liberci jako účastníka řízení a Okresního státního zastupitelství v Liberci jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Postupem Okresního soudu v Liberci spočívajícím v nakládání s trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. října 2017 sp. zn. 5 T 128/2017 jako s pravomocným a vykonatelným, ačkoliv stěžovatelce nebyl doručen řádně jeho úřední překlad, byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, na tlumočníka dle čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a na obhajobu v trestním řízení dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Okresnímu soudu v Liberci se zakazuje v tomto zásahu pokračovat. Odůvodnění I. Vymezení předmětu řízení 1. Stěžovatelka se nejprve domáhala zákazu pokračování v zásahu Okresního soudu v Liberci (dále též jen "nalézací soud") spočívajícím v nenařízení hlavního líčení ve věci vedené u něj pod sp. zn. 5 T 128/2017 poté, co stěžovatelka podala odpor proti trestnímu příkazu nalézacího soudu ze dne 12. 10. 2017 sp. zn. 5 T 128/2017 (dále jen "trestní příkaz"), ačkoliv se předtím práva podat odpor vzdala pro nedostatečné přetlumočení obsahu trestního příkazu a poučení o významu práva podat odpor. 2. Ústavní soud dospěl při posuzování ústavní stížnosti k závěru, že v jeho relevantní dřívější judikatuře se vyskytují vzájemně neslučitelné právní názory ohledně povahy zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce v obdobných případech, která je mimo jiné rozhodná i pro petit ústavní stížnosti. Usnesením ze dne 23. 10. 2018 sp. zn. II. ÚS 3464/17 proto přerušil řízení o ústavní stížnosti a dle § 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") předložil otázku svého odchylného právního názoru. Plénum Ústavního soudu dne 29. 1. 2019 přijalo stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 49/18 (ST 49/92 SbNU 377; 61/2019 Sb.), které tuto otázku zodpovědělo a jímž se senát Ústavního soudu musí řídit i v této věci. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje na odůvodnění stanoviska. Usnesením ze dne 12. 2. 2019 pak Ústavní soud rozhodl o pokračování v řízení o ústavní stížnosti. 3. Stěžovatelka Ústavnímu soudu navrhla, aby zakázal nalézacímu soudu pokračovat v tzv. jiném zásahu specifikovaném výše sub 1. Ústavní soud je v řízení o ústavní stížnosti vázán petitem ústavní stížnosti [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 2396/13 ze dne 3. 4. 2014 (N 53/73 SbNU 69); nález sp. zn. III. ÚS 2111/07 ze dne 2. 10. 2008 (N 160/51 SbNU 3); nález sp. zn. I. ÚS 458/06 ze dne 1. 11. 2006 (N 198/43 SbNU 221); nález sp. zn. I. ÚS 290/05 ze dne 23. 2. 2006 (N 44/40 SbNU 363); či nález sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151); pozn. Ústavního soudu - všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná rovněž internetové stránce https://nalus.usoud.cz] a zásadně i rozsahem skutečností, které stěžovatel či stěžovatelka uvedli [srov. nález sp. zn. III. ÚS 1076/07 ze dne 21. 1. 2008 (N 14/48 SbNU 145)]. 4. Jelikož v době podání ústavní stížnosti nemohla stěžovatelka znát závěry stanoviska uvedeného výše sub 2, umožnil jí Ústavní soud změnit po vydání tohoto stanoviska petit ústavní stížnosti, aby s ním byl v souladu. 5. Stěžovatelka změnila petit své ústavní stížnosti tak, že se domáhá zákazu pokračování v zásahu nalézacího soudu spočívajícího "ve vydání trestního příkazu č. j. 5 T 128/2017- ze dne 12. 10. 2017 proti stěžovatelce, která prohlásila, že neovládá český jazyk, a která se přitom ani nevzdala práva na tlumočníka, ani neprohlásila, že nepožaduje překlad rozhodnutí podle § 28 odst. 2 trestního řádu, nebyl-li jí doručen jeho úřední překlad, a přesto s ním orgány činné v trestním řízení v rozporu s čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nakládají jakožto s pravomocným a vykonatelným rozhodnutím a uložil Okresnímu soudu v Liberci povinnost řádně doručit úřední překlad trestního příkazu stěžovatelce". II. Posouzení splnění procesních předpokladů řízení 6. Ústavní stížnost byla podána v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem na základě speciální plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem. Jelikož stěžovatelka tvrdí tzv. jiný zásah spočívající v nakládání s trestním příkazem jakožto s pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, ačkoliv jí nebyl řádně doručen jeho úřední překlad, nebyly k ní přiloženy kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejích práv přiznává, neboť takovéto prostředky ani neexistují. Postup podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zde nepřipadá v úvahu, neboť nalézací soud vycházel z toho, že odpor podaný stěžovatelkou byl neúčinný, tedy z pohledu obecných soudů žádný další procesní úkon učiněn být neměl. Ústavní soud tedy konstatuje, že jsou splněny všechny předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu k tomu, aby se ústavní stížností mohl zabývat po věcné stránce. III. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 7. Proti stěžovatelce bylo vedeno zkrácené přípravné řízení pro podezření ze spáchání přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny dle § 348 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní zákoník"). Dne 12. 10. 2017 bylo před nalézacím soudem provedeno vazební zasedání, na němž byl stěžovatelce předán předmětný trestní příkaz, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání přečinu dle § 348 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na dobu dvou let, k trestu propadnutí věci a trestu vyhoštění na dobu dvou let. 8. Při předmětném vazebním zasedání stěžovatelka nebyla zastoupena obhájcem, byla mu však přítomna tlumočnice z jazyka ukrajinského. Stěžovatelka i státní zástupkyně se na tomto vazebním zasedání vzdaly práva odporu, přičemž stěžovatelka tak učinila i za osoby oprávněné. Následně si stěžovatelka zvolila obhájce a jeho prostřednictvím podala dne 19. 10. 2017 proti trestnímu příkazu odpor, na nějž reagoval nalézací soud sdělením ze dne 24. 10. 2017, v němž obhájce stěžovatelky informoval, že trestní příkaz nabyl právní moci dne 12. 10. 2017, neboť práva podat odpor se vzdaly státní zástupkyně i stěžovatelka za sebe a osoby oprávněné. 9. Stěžovatelka podala proti jinému zásahu specifikovanému výše v části I tohoto nálezu ústavní stížnost a s ní i návrh na odklad vykonatelnosti výroku o trestu trestního příkazu a alternativně na vydání předběžného opatření spočívajícího v zákazu výkonu trestu vyhoštění ve znění opravného podání ze dne 14. 11. 2017. Stěžovatelka tento postup zdůvodnila tím, že ani jeden z těchto institutů přesně nedopadá na její situaci, neboť se nedomáhá zrušení trestního příkazu, majíc za to, že tento byl zrušen ze zákona samotným podáním odporu, přičemž je dle stěžovatelky otázkou, zda za takové procesní situace lze uložit předběžné opatření spočívající v nepokračování jiného zásahu orgánu veřejné moci, když tento v jejím případě spočívá v nenařízení hlavního líčení. 10. Ústavní soud na tento podnět reagoval usnesením sp. zn. III. ÚS 3464/17 ze dne 28. 11. 2017, jímž odložil vykonatelnost výroku o trestu v rozsahu, v němž byl stěžovatelce uložen trest vyhoštění na dobu dvou let. 11. Z vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud zjistil následující sled událostí: Stěžovatelka byla dne 11. 10. 2017 podrobena kontrole v rámci policejní akce zaměřené na možné nelegální zaměstnávání cizinců v areálu výrobního podniku, v jejímž rámci předložila svůj ukrajinský cestovní pas, poté však bylo zjištěno, že ji zaměstnavatel vede pod jinou identitou. Následně stěžovatelka k výzvě policistů předložila další svůj dokument prokazující totožnost, tentokráte znějící na rumunskou státní občanku jiného jména, který se zasahujícím policistům jevil jako zjevně padělaný. Dne 11. 10. 2017 v 16:00 hodin byla stěžovatelka zajištěna na základě § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve