III.ÚS 3488/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3488/24 ze dne 24. 6. 2025 Nepřiznání zvýšené odměny obhájci a posouzení účelnosti úkonů právní služby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Jitky Snítilové, advokátky, sídlem Národní 60/28, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. října 2024, č. j. 8 To 92/2023-1340, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. října 2024 č. j. 8 To 92/2023-1340 bylo porušeno základní právo stěžovatelky zaručené čl. 36 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Toto usnesení se proto ruší. III. Stěžovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadené rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 26 odst. 1 a 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Ústavní soud si v posuzované věci vyžádal spis vedený u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 56 T 1/2021, z něhož se podávají následující skutečnosti. Městský soud usnesením ze dne 15. 8. 2023, č. j. 56 T 1/2021-1289, stanovil stěžovatelce jako ustanovené obhájkyni podle § 151 odst. 3 trestního řádu odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 152 656 Kč. Stěžovatelka byla ustanovena obhájkyní obviněnému (nyní již odsouzenému) M. K., který byl trestně stíhán jako uprchlý pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu teroristického útoku podle § 311 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku s přihlédnutím k ustanovení § 313 trestního zákoníku účinného od 1. 2. 2019. Městský soud uznal obviněného vinným zvlášť závažným zločinem teroristického útoku podle § 311 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019, za užití § 313 trestního zákoníku, spáchaným ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku, a zvlášť závažným zločinem účasti na teroristické skupině podle § 312a odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. 3. Městský soud stěžovatelce určil odměnu za 1 úkon právní služby ve výši 2 480 Kč (oproti stěžovatelkou požadované částce 3 100 Kč) s odůvodněním, že všechny úkony právní služby proběhly do konce roku 2021, tj. v době platnosti § 12a advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2021, kterým se sazba za úkon ustanoveného obhájce snižovala o 20 %. Zároveň vyhověl požadavku stěžovatelky na trojnásobné zvýšení odměny za provedené úkony podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu s odůvodněním, že se jedná o úkony, u kterých byla třeba znalost ukrajinského trestního a mezinárodního práva. 4. Ke stížnosti státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 23. 10. 2023, č. j. 8 To 92/2023-1317, rozhodnutí městského soudu zrušil a rozhodl tak, že stěžovatelce přiznal částku 37 585 Kč jako odměnu a náhradu hotových výdajů ustanoveného obhájce. V odůvodnění vrchní soud uvedl, že případné až trojnásobné zvýšení odměny přichází v úvahu jen ve vztahu k individualizovaným úkonům právní služby a městský soud pochybil už v tom, pokud akceptoval návrh stěžovatelky na zvýšení odměny u všech úkonů na trojnásobek, aniž by zhodnotil, zda se v každém konkrétním případě jednalo o úkon mimořádně obtížný. Navíc eventuální zvýšení odměny s ohledem na použití cizího práva nebo cizího jazyka je možné jen tehdy, pokud bylo při provedení konkrétní právní služby použití cizího práva nebo jazyka podstatné, a nikoliv okrajové. Podle vrchního soudu nebyl stěžovatelkou prováděn žádný úkon právní služby, který by bylo možné označit za mimořádně obtížný, a proto odůvodňující zvýšit odměnu za konkrétní úkon právní služby. Stěžovatelka řešila, zda byl její klient za stíhané jednání na Ukrajině odsouzen, což byla v dané věci jediná otázka týkající se ukrajinského práva, přičemž ta byla řešena prostřednictvím právní pomoci (dotazem na ukrajinské orgány). Ani to, zda jsou zprávy ukrajinských bezpečnostních složek procesně použitelné u českého soudu, není právní otázkou, která by vedla k mimořádně náročným úkonů právní služby. Trestnost jednání odsouzeného M. K. byla posuzována výhradně na základě českých trestněprávních norem, a nikoliv norem ukrajinského práva nebo norem plynoucích z mezinárodních smluv. Na uvedeném závěru podle vrchního soudu nemohla ničeho změnit ani skutečnost, že v posuzované věci byly aplikovány Ženevské úmluvy ze dne 12. 8. 1949 a okrajově také Charta Organizace spojených národů ze dne 26. 6. 1945, neboť tyto dokumenty jsou poměrně stručné a jsou součástí Sbírky zákonů České republiky, takže je nelze považovat za cizí právo. Ani případná medializace daného případu nemůže být důvodem mimořádné náročnosti ve smyslu § 12 odst. 1 advokátního tarifu. Ze všech těchto důvodů tedy vrchní soud usnesení městského soudu zrušil a stěžovatelce trojnásobné zvýšení odměny u žádného z úkonů právní služby nepřiznal. Dále jako samostatný úkon stěžovatelce nepřiznal ani jí učiněné nahlédnutí do vyšetřovacího spisu ze dne 20. 8. 2019, jelikož souviselo s převzetím obhajoby a seznámením se se spisem. Důvodná byla rovněž námitka státního zástupce, že stěžovatelce měla být přiznána odměna za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání jen v poloviční výši podle § 11 odst. 2 písm. d) a odst. 3 advokátního tarifu a nepřiznal stěžovatelce samostatnou odměnu za její návrhy na doplnění vyšetřování, za návrh na předběžné projednání obžaloby a návrh na odvolání hlavního líčení ze dne 19. 4. 2021. 5. Stěžovatelka usnesení vrchního soudu ze dne 26. 10. 2023, č. j. 8 To 92/2023-1317, napadla ústavní stížností, které Ústavní soud vyhověl nálezem ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 49/24, a napadené usnesení vrchního soudu zrušil, přičemž konstatoval porušení práv zaručených čl. 26 odst. 1 a odst. 3 a čl. 37 odst. 2 Listiny. V tomto nálezu Ústavní soud uvedl, že stěžovatelka prokazatelně pracovala při obhajobě klienta se zahraničními zdroji, užívala cizího jazyka a musela se zabývat interpretací pramenů mezinárodního práva. Ústavní soud zdůraznil, že aplikace zvýšení odměny advokáta se musí posuzovat ve vztahu k jednotlivým úkonům právní služby, a nelze tedy toliko paušálně odmítnout zvýšení odměny za úkony právní služby bez posouzení jednotlivých úkonů právní služby. Taktéž vytkl vrchnímu soudu, že se řádně nezabýval otázkou, zda stěžovatelce náleží zvýšení její odměny za to, že ve srovnání s jinými případy byla zatížená zájmem médií. Vrchní soud tedy podle Ústavního soudu pochybil, pokud v případě stěžovatelky zcela vyloučil eventuální zvýšení její odměny jako obhájkyně ve smyslu § 12 odst. 1 advokátního tarifu, a to z důvodu jím tvrzené absence aplikace cizího práva (cizího jazyka) v dané věci. Ústavní soud dále uzavřel, že bude na vrchním soudu, aby se v dalším řízení zabýval eventuální podřaditelností některých stěžovatelkou vykonaných úkonů pod úkony právní služby znovu samostatně v rámci procesního prostoru, který díky kasačnímu zásahu Ústavního soudu vznikl. Přitom zdůraznil, že nepředjímá, zda (resp. v jakém rozsahu) dojde ke zvýšení odměny stěžovatelky za jednotlivé úkony jí poskytnuté právní služby ve smyslu § 12 zákona advokátního tarifu. Podle Ústavního soudu však není možné při rozhodování o výši odměny stěžovatelky vzhledem k okolnostem daného případu jednoduše - bez dalšího konkrétního rozlišení úkonů (což sám vrchní soud vytkl městskému soudu) - vyjít z toho, že stěžovatelce žádné zvýšení odměny nenáleží. 6. Vrchní soud v dalším řízení, které následovalo po kasačním zásahu Ústavního soudu shora uvedeným nálezem, rozhodl nyní napadeným usnesením následovně. Opětovně přezkoumal nepřiznané úkony právní služby, tj. nahlédnutí do vyšetřovacího spisu dne 20. 8. 2019, návrhy na doplnění vyšetřování, návrh předběžného projednání obžaloby ze dne 9. 3. 2021, návrh na odvolání hlavního líčení ze dne 19. 4. 2021 a náhradu za promeškaný čas ze dne 5. 9. 2019. V tomto bodě vrchní soud zcela setrvává na svých závěrech uvedených v usnesení ze dne 26. 10. 2023, č. j. 8 To 92/2023-1317, a argumentačně na ně odkazuje. Dále se zabýval otázkou zvýšení odměny za jednotlivé přiznané úkony právní služby z důvodu mimořádné obtížnosti spočívající v aplikaci cizích právních norem, cizího jazyka a zahraniční literatury. Vrchní soud takto dospěl k závěru, že zvýšená odměna stěžovatelce nenáleží za úkony převzetí a přípravy obhajoby ani za sepsání stížnosti proti usne