III.ÚS 666/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 666/06 ze dne 13. 9. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 13. září 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudců Jiřího Muchy a soudce zpravodaje Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Občanského sdružení Lípa 2000, Písek, Gregorova 12, právně zastoupeného JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem Písek, Národní svobody 26, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. května 2006 č. j. 4 As 24/2005-133 a návrhu na zrušení ustanovení § 5 a § 68 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadá stěžovatel rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2006 č. j. 4 As 24/2005-133, kterým bylo údajně porušeno jeho právo, aby v řízení, jehož byl účastníkem, státní orgány uplatňovaly státní moc způsobem, který stanoví zákon, právo na soudní a jinou právní ochranu a na spravedlivé a veřejné projednání jeho záležitosti nezávislým a nestranným soudem (ve smyslu článku 2 odst. 2, článku 36, článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina" a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva základních svobod, dále jen "Úmluva"). K porušení výše označených práv podle názoru stěžovatele došlo tím, že Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou. Stěžovatel tvrdí, že napadený rozsudek je "nezákonný", neboť právní posouzení kasační stížnosti tak, jak bylo provedeno v odůvodnění zamítavého rozsudku kasačního soudu, je prý v rozporu s ustanovením § 71 odst. 1 písm. d) ve vztahu k ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Stěžovatel dále namítá, že i předchozími postupy a rozhodnutími správních orgánů byla porušena celá řada ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), neboť některé z osob zúčastněných na řízení byly správními orgány v řízení opomenuty, což prý mohlo mít za následek nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (ve smyslu ustanovení § 46 správního řádu) a současně nezákonnost správních rozhodnutí. Značnou část odůvodnění ústavní stížnosti zaujímá polemika stěžovatele se skutkovými zjištěními a právním posouzením věci správními orgány a kasačním soudem, přičemž stěžovatelem prezentované vyvozené právní závěry jsou protikladné od závěrů jak správních orgánů, tak i kasačního soudu. Důvodem návrhu na zrušení ustanovení § 5 a § 68 písm. a) s. ř. s. je podle mínění stěžovatele skutečnost, že jejich uplatněním mělo údajně dojít k porušení výše označených ústavních práv stěžovatele. Závěrem stěžovatel požaduje, aby mu Ústavní soud "přiznal náhradu nákladů řízení". II. Jak se zjišťuje z napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2006 č. j. 4 As 24/2005-133, kasační soud pod bodem I. výroku zamítl kasační stížnosti stěžovatele (v dřívějším řízení žalobce) a Ing. Z. K., jako osoby zúčastněné na řízení, ve věci stěžovatele proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje a osob zúčastněných na řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II.). V obsáhlém a podrobném odůvodnění Nejvyšší správní soud uvedl, že rozhodnutím Městského úřadu Písek (též "stavebního úřadu") ze dne 10. 5. 2004 č. j. Výst/241/0/2004/Ku.STSL-St.Po byla ve sloučeném územním a stavebním řízení na návrh společnosti IVAN SVATOŠ a. s. povolena stavba obytného souboru v Gregorově ulici v katastrálním území Písek (dále jen "předmětná stavba"). Dalším rozhodnutím téhož stavebního úřadu ze dne 15. 3. 2004 bylo rozhodnuto, že zaměstnanec Města Písku - V. K. není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci žádosti o povolení předmětné stavby. Obě rozhodnutí stavebního úřadu byla potvrzena rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 17. 8. 2004 č. j. KUJCK 22015/2004 OÚPI/Ře. Žalobu stěžovatele zamítl rozsudkem ze dne 12. 1. 2005 č. j. 10 Ca 192/2004-69 již Krajský soud v Českých Budějovicích, a v této souvislosti konstatoval, že ke stavbě i k ochraně lípy se vyjádřil z hlediska jemu příslušející péče o životní prostředí odbor životního prostředí Městského úřadu Písek, přičemž v dalším řízení (včetně stavebního povolení) byly náležitě reflektovány i závěry znaleckého posudku znalce z oboru ochrany přírody. Krajský soud se podrobně zabýval žalobními námitkami podanými dne 12. 1. 2005 a neshledal žádné pochybení jak v napadených správních rozhodnutích, tak i v řízení jim předcházejícím, neboť se neztotožnil ani s námitkou stěžovatele o podstatném porušení správního řízení, které by mohlo mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Z vyjádření označeného soudu totiž vyplývá, že stěžovatel nekonkretizoval ty účastníky, kteří měli být údajně ve správním řízení opomenuti. Je nepochybné, že procesní práva stěžovatele byla v řízení plně respektována. Krajský soud uvedl, že porušení práv jiných subjektů se stěžovatel nemůže v předmětném řízení úspěšně dovolávat. Stěžovatel neuspěl ani se svými tvrzeními ohledně údajné podjatosti pracovníků Města Písek či okolnosti, že rozhodnutí stavebního úřadu mělo být vydáno osobou vyloučenou, neboť jen skutečnost, že úředník správního orgánu V. K. byl v době jeho rozhodování v pracovněprávním vztahu k městskému úřadu, není podle názoru krajského soudu podstatná. Podle názoru téhož soudu příslušný správní orgán - stavební úřad ve stavebním povolení nad rámec platné právní úpravy stanovil podmínky ochrany lípy jak v době realizace stavby, tak i po jejím dokončení. Protože vznesené námitky neshledal důvodnými, dospěl krajský soud k závěru, že napadené správní rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu se zákonem a žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Proti výše označenému rozsudku podal stěžovatel z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b), d) s. ř. s. kasační stížnost. Proti témuž rozsudku podal kasační stížnost i Ing. Z. K. jako osoba zúčastněná na řízení. Nejvyšší správní soud při zkoumání rozsahu a důvodů uvedených v kasační stížnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.) neshledal takové vady, k nimž by musel z úřední povinnosti přihlédnout a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou stěžovatele, že krajský soud ve svém rozhodnutí nevyložil, z jakého důvodu nepovažuje Ing. K., který je předsedou Občanského sdružení Lípa 2000, za účastníka správního řízení, i když s ním jako s osobou na řízení zúčastněnou jedná. V této souvislosti zdůraznil, že výše jmenovaný byl účastníkem správního řízení a byl tedy informován o všech úkonech tohoto řízení a aktivně se na tomto správním řízení rovněž podílel. Nejvyšší správní soud ale zdůraznil, že se v řízení nemohl zabývat námitkou tvrzeného účastenství osoby zúčastněné, neboť nebyly naplněny podmínky přípustnosti žaloby, zejména z důvodu nevyčerpání řádných opravných prostředků. Pokud ale krajský soud jednal s Ing. K. jako s osobou na řízení zúčastněnou, dovozoval Nejvyšší správní soud, jednal tak ve smyslu ustanovení § 34 s. ř. s., protože stěžovatel jmenovaného i jeho manželku jako zúčastněné osoby v žalobě označil a ti na výzvu soudu k uplatnění svých práv reagovali kladně. Nejvyšší správní soud tak v podstatě převzal stav nastolený již krajským soudem. V případě námitky vyloučení pracovníka správního orgánu podle ustanovení § 9 odst. 1 správního řádu v důsledku možného neobjektivního přístupu a rozhodování z titulu zaměstnaneckého poměru, odkázal Nejvyšší správní soud na závěry uveřejněné v jeho rozsudku ze dne 16. 12. 2004 č. j. 2 As 21/2004-67, které tyto námitky vyvracejí, neboť podle jeho názoru pracovník orgánu obce, která jakožto jednotka územní samosprávy vykonává působnost v oblasti státní správy na ni přenesené, v konkrétních řízeních nevystupuje jen jako zaměstnanec, ale i jako úředník územně samosprávného celku, který je při svém jednání a rozhodování vázán právním řádem České republiky, zejména pak povinnostmi vymezenými v zákoně č. 312/2002 Sb. Aby tedy bylo možno pochybovat o neobjektivním postupu konkrétního pracovníka správního orgánu obce, musela by, jak zdůraznil Nejvyšší správní soud, přistoupit ještě další skutečnost, např. snaha zaměstnavatele o ovlivňování pracovníka v dané věci. Protože ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že otázka ochrany a zabezpečení lípy po dobu výstavby i po jejím skončení byla zahrnuta jako soubor podmínek pod bodem 25 do stavebního povolení na základě provedeného místního šetření a na základě z