III.ÚS 858/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 858/06 ze dne 23. 4. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 23. dubna 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti společnosti T-Mobile Czech Republic a. s., se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1, IČ: 64949681, právně zastoupené JUDr. P. H., Ph.D., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2006 č. j. 5 Ca 196/2005-31, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Vodafone Czech Republic a. s., se sídlem Vinohradská 167, Praha 10, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 21. 11. 2006, napadá stěžovatelka rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2006 č. j. 5 Ca 196/2005-31, který nabyl právní moci dne 8. 3. 2006, a tvrdí, že jak napadeným rozsudkem, tak i řízením, které mu předcházelo, bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu článku 36 a ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K porušení posledně označeného článku Listiny stěžovatelka uvádí, že z hlediska jí podané ústavní stížnosti je relevantní zejména právo na projednání věci za přítomnosti všech dotčených subjektů a právo vyjádřit se k prováděným důkazům tak, jak tato práva v oblasti správního soudnictví chrání zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Stěžovatelka zdůrazňuje především skutečnost, že měla být jako osoba zúčastněná na řízení (ve smyslu ustanovení § 34 s. ř. s.) ve věci návrhu vedlejšího účastníka - společnosti Vodafone Czech Republic a. s. - na povolení obnovy správního řízení, vedeného před Českým telekomunikačním úřadem, jako jeho přímá účastnice vyrozuměna, neboť podle jejího názoru soud v řízení o povolení obnovy řízení zrušujícím rozsudkem "determinuje" v něm obsaženým právním názorem i následné rozhodování správního orgánu. Městskému soudu v Praze stěžovatelka vytýká, že porušil svou zákonnou povinnost, pokud stěžovatelku o probíhajícím řízení neinformoval, takže ta se o něm dověděla až z rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 15. 9. 2006 č. j. 5137/2005/603-VI, jímž byla povolena obnova řízení, přičemž o rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2006 č. j. 5 Ca 196/2005-31 se stěžovatelka dověděla až při nahlížení do správního spisu dne 3. 10. 2006. Ve vztahu k porušení svých procesních práv stěžovatelka zdůrazňuje, že Městský soud v Praze porušením ustanovení § 34 s. ř. s. znemožnil stěžovatelce nejen účastnit se na řízení, které bylo před ním vedeno, ale i uplatnit své argumenty proti povolení obnovy, jako jsou: marné uplynutí tříleté prekluzívní lhůty k podání návrhu na obnovu řízení a nicotnost rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž vyslovená Krajským soudem v Brně. II. Ústavní soud si pro posouzení důvodnosti námitek stěžovatelky vyžádal zapůjčení spisu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 5 Ca 196/2005, z něhož mimo jiné zjistil, že žalobce - Oskar Mobil a. s. (dříve Český Mobil a. s., v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastník Vodafone Czech Republic a. s.) se žalobou proti Českému telekomunikačnímu úřadu domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 6. 5. 2005 č. j. 5137/2005/603-III z důvodu jeho nezákonnosti, neboť označené rozhodnutí opomíjí argumenty uvedené žalobcem v jeho návrhu na obnovu řízení, přičemž tyto závěry nevycházejí ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Podle pokynů pro soudní tajemnici (na č. l. 20) bylo k podané žalobě vyžádáno pouze vyjádření žalovaného. Z napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2006 č. j. 5 Ca 196/2005-31 se zjišťuje, že v právní věci žalobce (vedlejšího účastníka) proti žalovanému Českému telekomunikačnímu úřadu (dále jen "ČTÚ"), o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 6. 5. 2005 č. j. 5137/2005/603-III městský soud pod bodem I. výroku rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 6. 5. 2005 č. j. 5137/2005/603-III zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II.). Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku konstatoval, že žalobce se domáhá přezkoumání rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí předsedy ČTÚ ze dne 24. 2. 2005 č. j. 5137/2005/603-II o zamítnutí návrhu žalobce na obnovu řízení ve věci pravomocného rozhodnutí předsedy ČTÚ ze dne 28. 6. 2002 č. j. 13109/2002/603 a ve věci rovněž pravomocného rozhodnutí předsedy ČTÚ ze dne 22. 1. 2002 č. j. 34729/2001/603, které však správní žalobou nebylo napadeno. Součástí odůvodnění výše označeného rozsudku byla i podrobná rekapitulace obsahu správní žalobou napadeného rozhodnutí, přičemž městský soud mimo jiné v této souvislosti uvedl, že již počátkem roku 2002 požádala společnost Český Mobil, a. s. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže o určení, zda smlouva o propojení ze dne 20. 12. 2000 podléhá zákazu dohod narušujících hospodářskou soutěž, a navrhovala z tohoto důvodu přerušení řízení, kterému však správní orgán nevyhověl a dne 28. 2. 2002 rozhodl ve věci samé. V řízení o správní žalobě konstatoval městský soud jak obsah správního spisu ČTÚ, tak i rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Městský soud se především ztotožnil s názorem žalobce, že správní orgán rozhodující o návrhu na obnovu řízení argumenty žalobce pominul, přičemž názor ČTÚ, že rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nemohlo mít vliv na rozhodování ČTÚ proto, že jeho rozhodnutí nezávisela na posouzení otázky, zda smlouva podléhá zákazu dohod porušujících hospodářskou soutěž či nikoli, není přezkoumatelným způsobem odůvodněn. Tento nedostatek srozumitelné argumentace v odůvodnění napadeného správního rozhodnutí zpochybňuje podle názoru městského soudu jednak samotný závěr správního orgánu, že rozhodnutí ČTÚ nezáviselo na posouzení smlouvy z hlediska ochrany hospodářské soutěže, zejména však skutečnost, že z předmětného rozhodnutí nejsou zřejmé ani ty konkrétní důvody, které správní orgán k takovému závěru vedly. Závěrem městský soud konstatoval, že v konečném důsledku je sporné, zda ČTÚ svým rozhodnutím neukládá takové povinnosti, které zákon o ochraně hospodářské soutěže nezakazuje. Z výše uvedených důvodů proto městský soud správní žalobou napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a nesrozumitelnost [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, odst. 4 s. ř. s.). Předmětný rozsudek Městského soudu v Praze byl ve zkráceném znění (na č. l. 41) vyvěšen dne 3. 3. 2006 na úřední desce soudu po stanovenou dobu. Dne 8. 11. 2006 požádala stěžovatelka předsedkyni senátu 5 Ca Městského soudu v Praze o možnost nahlédnout do výše označeného soudního spisu. Z připojeného správního spisu Českého telekomunikačního úřadu č. j. 5137/2005-603 se podává, že vedlejší účastník podal v roce 2004 k předsedovi ČTÚ návrhy na obnovu řízení ve smyslu ustanovení § 62 odst. 1 písm. b) zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád"). Tyto návrhy vedlejšího účastníka byly rozhodnutím předsedy ČTÚ zamítnuty s tím, že obnova řízení se nepovoluje. Odvolání vedlejšího účastníka bylo rozhodnutím předsedy Rady ČTÚ zamítnuto a napadené správní rozhodnutí bylo potvrzeno. Posledně uvedené rozhodnutí napadl vedlejší účastník správní žalobou podanou k Městskému soudu v Praze, o níž bylo rozhodnuto jak výše vyloženo. Po zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu jeho formálních vad a na doporučení rozkladové komise Rady ČTÚ, Rada ČTÚ rozhodnutím ze dne 15. 9. 2006 pod č. j. 5137/2005/603-VI vyhověla vedlejšímu účastníkovi a změnila napadené rozhodnutí tak, že obnovu řízení ve věci ukončené pravomocným rozhodnutím předsedy ČTÚ ze dne 28.6. 2002 č. j. 13109/2002/603 a ze dne 22. 1. 2002 č. j. 34729/2001/603 povolila [§ 62 odst. 1 písm. b) správního řádu]. Předmětné rozhodnutí bylo doručeno do vlastních rukou jak vedlejšímu účastníkovi, tak i stěžovatelce (21. 9. 2006). Dne 18. 10. 2006 obdržel správní orgán podnět stěžovatelky k zahájení přezkumného řízení. Stěžovatelka v podání vyjádřila přesvědčení, že rozhodnutí o povolení obnovy nebylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy zejména z toho důvodu, že bylo vydáno až po uplynutí tříleté prekluzívní lhůty, rozhodnutí mimo jiné vychází jak z rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, tak i z rozhodnutí předsedy tohoto úřadu přesto, že obě tato rozhodnutí byla "prohlášena" Krajským soudem v Brně za nicotná, neboť úřad nebyl k vydání těchto rozhodnutí věcně příslušný. Stěžovatelka dále argumentovala tím, že nebyla účastníkem správního řízení, takže rozhodnutí o povolení obnovy trpí z tohoto důvodu procesní vadou, která měla vliv na zákonnost tohoto rozhodnutí. Závěrem stě