IV.ÚS 1402/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1402/25 ze dne 30. 7. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Dr. rer. oec. Ing. Vítězslava Hálka, Ph.D., MBA, zastoupeného Mgr. Petrem Novotným, advokátem, sídlem Křižíkova 52/48c, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. března 2025 č. j. 7 As 261/2024-51, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, Hradec Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení napadeného usnesení s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Magistrát města Hradec Králové (dále jen "magistrát") rozhodnutím ze dne 5. 3. 2024 č. j. MMHK/161209/2024/OP/Šed uznal stěžovatele vinným z přestupku podle § 93m odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o vysokých školách"), kterého se měl dopustit úmyslně tím, že ve dnech uvedených ve výroku rozhodnutí užil při své znalecké činnosti titul ve zkratce "dr." a rovněž ve zkratce "Dr.", a dále na svých osobních internetových stránkách prezentoval u svého jména titul ve zkratce "dr.", ačkoliv ho nezískal žádným ze svých studií a není oprávněn k jeho užívání. Stěžovateli byl za přestupek uložen správní trest pokuty ve výši 5 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 23. 4. 2024 č. j. KUKHK-13538/SM/2024 zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí magistrátu a napadené rozhodnutí potvrdil. Stěžovatel namítal, že se nemohl dopustit neoprávněného užívání titulu absolventa vysoké školy, protože na univerzitě ve Švýcarské konfederaci získal titul "Dr. rer. oec.", vysokoškolské vzdělání mu bylo uznáno Masarykovou univerzitou v Brně, a titul "Dr." používá jako "zkrácenou verzi" získaného a uznaného titulu. Této námitce vedlejší účastník nepřisvědčil, neboť stěžovatel nebyl oprávněn titul jakkoliv zkracovat. Stěžovatel přitom užívá titul "dr." v dokumentech i po pravomocném rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 26. 7. 2023 č. j. 29 A 7/2022-61, kterým byla zamítnuta jeho dřívější žaloba proti rozhodnutí vedlejšího účastníka o uložení správního trestu pokuty 1 000 Kč za obdobné přestupkové jednání. 3. Proti rozhodnutí vedlejšího účastníka podal stěžovatel správní žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), v níž především namítl, že pouze užívá zkrácenou verzi svého řádně získaného titulu. Zákon o vysokých školách nezná titul ani zkratku "Dr." nebo "dr.", pročež se stěžovatel pojmově nemohl dopustit přestupku neoprávněného užívání akademického titulu. Opačný závěr by byl v rozporu se zásadou nullum crimen sine lege. Dále poukázal na to, že držiteli titulu "doktor" z členského státu Evropské unie svědčí právo používat ve všech formálních, právních a zveřejněných sděleních označení "doktor" nebo "Dr." bez dalších dodatků. Tuto skutečnost správní orgány nevzaly v potaz, ani nezkoumaly právní úpravu udělování a používání titulů ve švýcarském právu. Krajský soud rozsudkem ze dne 26. 9. 2024 č. j. 32 A 5/2024-46 zamítl správní žalobu stěžovatele jako nedůvodnou. V odůvodnění především odkázal na svůj dřívější rozsudek č. j. 29 A 7/2022-61, v němž vypořádal tytéž námitky stěžovatele. Bylo nesporné, že stěžovateli byl v roce 1999 univerzitou ve Švýcarské konfederaci udělen akademický titul "doktor der wirschafts-wissenschaften". Z diplomu zahraniční univerzity, jakož i z osvědčení Masarykovy univerzity v Brně o uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice vyplývá, že stěžovatel je oprávněn tento akademický titul užívat ve zkratce "Dr. rer. oec". Z uvedených podkladů naopak neplyne, že by byl stěžovatel oprávněn uvedenou zkratku titulu dále zkracovat, o to více do podoby, která podle zákona o vysokých školách přísluší absolventům postgraduálního studia v letech 1990 až 1998. K tvrzení stěžovatele o právu všech držitelů akademické hodnosti "doktor" z členského státu Evropské unie používat titul "dr." krajský soud poznamenal, že tvrzení stěžovatel ničím nepodložil, přičemž podle něj žádná taková úprava ani neexistuje. Na posouzení jednání stěžovatele nic nemění ani skutečnost, že titulem "dr." či "Dr." byl označen jinými státními orgány nebo institucemi, včetně Nejvyššího správního soudu. Státní orgány zpravidla vycházejí z toho, jak se daná osoba sama vůči nim prezentuje, čímž neschvalují přestupkové jednání. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou o absenci společenské škodlivosti přestupku. 4. Rozsudek krajského soudu stěžovatel napadl kasační stížností, v níž zopakoval argumentaci uvedenou již ve správní žalobě a namítl jeho nepřezkoumatelnost, kterou spatřoval v tom, že z rozsudku není "znatelný vlastní právní názor" krajského soudu, který pouze odkázal na své dřívější rozhodnutí. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s. Stěžovatel se k přijatelnosti své kasační stížnosti vůbec nevyjádřil, resp. neuvedl žádný důvod, proč by ji Nejvyšší správní soud měl považovat za přijatelnou (podstatně přesahující jeho vlastní zájmy). Nejvyšší správní soud zdůraznil, že si je vědom neexistence své judikatury ohledně (ne)naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 93m odst. 1 zákona o vysokých školách v kontextu užívání titulu "Dr." či "dr.". V tomto smyslu se mohla nabízet úvaha o naplnění podmínky přijatelnosti kasační stížnosti spočívající v řešení právních otázek dosud v judikatuře Nejvyššího správního soudu neřešených. V souvislosti s touto podmínkou přijatelnosti však stěžovatel neuplatnil žádnou přípustnou kasační námitku. Předmětný stížnostní bod byl pouze zkopírovaným textem žaloby, ve kterém bylo v zásadě jen zaměněno slovo "žalobce" za slovo "stěžovatel", popřípadě "správní orgán" za "soud". Nejvyšší správní soud odkazem na svá dřívější rozhodnutí poznamenal, že se nemohl zabývat stížnostní argumentací, která je shodná s argumentací žalobní, neboť tu je třeba považovat za nepřípustnou podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Stěžovatel v tomto ohledu neuplatnil žádnou přípustnou námitku, která by mohla svědčit přijatelnosti kasační stížnosti. Za přípustnou by bylo možné považovat pouze námitku, která míří na nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. Tato námitka však není důvodná, resp. k ní existuje judikatura Nejvyššího správního soudu, na kterou stěžovatele odkázal. Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatel uplatňuje totožné námitky jako v řízení o správní žalobě vedené krajský soudem pod sp. zn. 29 A 7/2022. Odkázal-li v podrobnostech krajský soud na odůvodnění svého dřívějšího rozsudku v obdobné věci téhož stěžovatele, nezatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Vzhledem k procesní ekonomii řízení není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou správně vyřčené. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel rekapituluje obsah rozhodnutí správních orgánů a správních soudů a namítá porušení výše uvedeného základního práva (viz bod 1.). Podotýká, že žádný právní předpis neoznačuje jeho jednání za protiprávní, neboť užívá řádně získaný a uznaný titul ve své zkrácené podobě. Poukazuje také na praxi některých státních orgánů, které stěžovatele označují titulem "Dr." Podřazení jednání stěžovatele pod skutkovou podstatu přestupku podle § 93m odst. 1 zákona o vysokých školách je "evidentně liché", protože správní orgány i soudy se dopouští excesivního výkladu právní normy. Zdůrazňuje, že na základě osvědčení Masarykovy univerzity je oprávněn užívat zahraniční akademický titul, přičemž od roku 2001 mají osoby, které jsou držiteli "hodnosti doktor" z členského státu Evropské unie, právo používat označení "doktor" nebo "Dr." bez dalších dodatků. 6. Nejvyššímu správnímu soudu vytýká, že svévolně vykládá, jaká otázka přesahuje zájmy stěžovatele, a jaká nikoliv, aniž by řádně odůvodnil hledisko, jaké na posouzení uplatnil. Stěžovatel v kasační stížnosti "zcela jasně definoval právní otázku, která má být... vyřešena, a to přípustnost užívat řádně získaného titulu uděleného Univerzitou v Teufenu ve Švýcarsku... ve zkrácené verzi". Sám Nejvyšší správní soud připustil, že k výkladu § 93m odst. 1 zákona o