IV.ÚS 2298/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2298/25 ze dne 22. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Adamem Szmolenem, advokátem, sídlem Nerudova 1419/22, Litoměřice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. května 2025 č. j. 96 Co 248/2024-1447 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. října 2024 č. j. 0 P 103/2024-1343, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a P. H. a nezl. J. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků. Tvrdí, že civilní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí a listin plyne následující. Stěžovatel a vedlejší účastnice jsou rodiči nezletilého vedlejšího účastníka (ročník 2014). Civilní soudy po rozpadu vztahu rodičů svěřily syna do péče matky a určily rozsah styku se stěžovatelem tak, že je oprávněn se stýkat se synem každý lichý týden od středy do čtvrtka a každý sudý týden od pátku do neděle. Dále určily rozsah styku o prázdninách a o vánočních svátcích a stěžovateli vyměřily výživné ve výši 9 000 Kč měsíčně. 3. Stěžovatel nyní navrhl, aby mu byl syn svěřen do (alespoň) péče střídavé a aby mu byla snížena výše výživného. Okresní soud v Ústí nad Labem napadeným rozsudkem návrh stěžovatele na změnu péče zamítl (výrok I) a s účinností od 1. 11. 2024 snížil výživné na částku 7 000 Kč měsíčně (výrok II). Styk stěžovatele se synem upravil tak, že je oprávněn se s ním stýkat každý sudý týden od středy po skončení vyučování do pondělí před zahájením vyučování. K předání syna dojde vždy ve škole, nebude-li to možné, tak v bydlišti matky [výrok III a)]. Stěžovatel je dále oprávněn se stýkat se synem v době letních prázdnin celou druhou polovinu července a celou druhou polovinu srpna; v době vánočních prázdnin v lichém roce od posledního dne školní výuky do 27. 12. a v sudém roce od 27. 12. do dne předcházejícímu školní výuce; v době jarních prázdnin v sudém roce od soboty před prázdninami do neděle předcházející školní výuce a v době velikonočních prázdnin v lichém roce ode dne před prázdninami do Velikonočního pondělí [výrok III b)]. Okresní soud též změnil předcházející rozsudky (výrok IV), uložil stěžovateli pokuty za neplnění povinností (výrok V), určil předběžnou vykonatelnost výroku III (výrok VI) a rozhodl, že nikdo nemá právo na náhradu nákladů (výrok VII). 4. Okresní soud vysvětlil, že nedošlo k podstatné změně poměrů. Stěžovatelův přístup se nezměnil a konfliktní vztahy mezi rodiči přetrvávají, nedohodnou se na výchově syna. Co se týče nového rozsahu styku, vychází z dohody rodičů a je nastaven tak, aby zamezil konfliktům a problémům při předávání (stěžovatel odmítal dodržovat rozhodnutí soudu o předání syna v bydlišti matky). K předávání bude docházet ve škole. V době prázdnin zachoval okresní soud péči střídavou. Ke snížení výživného přistoupil proto, že rozšířil jeho styk. Nemohl ale zohlednit stěžovatelovy argumenty, že musel ukončit své podnikání kvůli únavě, zdravotním stavu a nutnosti spolupracovat s Probační a mediační službou. Všechna tato tvrzení jsou účelová, neodpovídají realitě nebo je nelze klást k tíži syna. Stěžovatelova finanční situace špatná není, neboť se synem jezdí na zahraniční dovolené a na hory a úpravu styku v době prázdnin navrhoval tak, aby na ně mohli jezdit. 5. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným rozsudkem potvrdil výroky I, II, IV a VI rozsudku okresního soudu (výrok I). Výrok III a) rozsudku okresního soudu změnil tak, že je stěžovatel oprávněn se stýkat se synem každý sudý týden od pátku po skončení vyučování do následujícího pondělí, kdy ho před vyučováním předá do školy. Pokud předání ve škole nebude možné, dojde k předání v bydlišti matky. Krajský soud jinak zbytek výroku III rozsudku krajského soudu potvrdil (výrok II) a rozhodl, že nikdo nemá právo na náhradu nákladů (výrok III). Výrok V rozsudku okresního soudu přezkoumal samostatně usnesením ze dne 5. 3. 2025 č. j. 96 Co 248/2024-1405. 6. Krajský soud souhlasil se skutkovým hodnocením okresního soudu a provedl další dokazování, aby zjistil, zda nedošlo ke změně. Vyhodnotil, že v mezidobí nedošlo k žádným zásadním změnám. Poté provedl rozhovor se synem, protože stěžovatel měl výhradu k rozhovoru, který se synem provedl opatrovník. Syn při pohovoru s krajským soudem uvedl, že ho otec vychovává přísně, a že z něj má strach. Má také strach z toho, jak bude otec reagovat na to, co krajskému soudu řekne. Ze strachu se mu podvoluje. Otec ho nutí intenzivně sportovat (což on nechce), je na něj vulgární a silně na něj tlačí, aby měl samé jedničky. U matky má více kamarádů. U otce by chtěl být od pátku po škole do pondělí. Nechce, aby byl u něj každý týden jinak, protože v tom je strašný zmatek. O letních prázdninách by s otcem chtěl být dvakrát po patnácti dnech, a ne měsíc v kuse. 7. Krajský soud uvedl, že syn je ve věku, kdy by se již mělo přihlížet k jeho přáním. Stěžovatel se chová nestandardně a v trestním řízení byl odsouzen za hrubé chování vůči matce. Arogantně a agresivně se chová též k soudu, Probační a mediační službě a opatrovníkovi. Nevhodně se chová i k synovi a neuznává liberálnější výchovu matky. Stěžovatel ani po opakované výzvě nezměnil svoje chování. Má na syna špatný vliv, protože syn napodobuje jeho chování vůči autoritám a syn má potom ve škole kázeňské problémy. Syn si nepřeje trávit se stěžovatelem více času. Dny volna strávené se stěžovatelem jsou pro syna lepší, protože během nich stěžovatel na syna neklade tak vysoké požadavky na výkon. Styk během víkendu jednou za dva týdny není v rozhodovací praxi běžný, v tomto případě je ale zcela opodstatněný. Rozšíření styku je podmíněno radikální změnou přístupu stěžovatele. Krajský soud se ztotožnil s úpravou styku během prázdnin a se snížením výživného. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje, že zjištěný skutkový stav je vystavěn výlučně na tvrzeních matky a je v rozporu s důkazy. Stěžovatel syna nikdy k ničemu nenutil, neklade na něho nepřiměřené požadavky, chce pro něj jen to nejlepší a nikdy se k němu nechoval nevhodně. Není pravdou, že by měl na syna špatný vliv, špatný vliv na něj má matka, což prokazuje znalecký posudek. Kvůli její výchově se chování syna zhoršuje. Syn kvůli ní zdravotně upadá, neboť nesportuje, špatně se stravuje a nemá hygienické návyky. Rozhovor syna s krajským soudem nebyl nahrán, je špatně přetlumočený a nepřezkoumatelný. Krajský soud a opatrovník jsou proti stěžovateli zaujatí a podjatí. Krajský soud překroutil vyjádření syna ve prospěch matky. Syn byl ovlivněn matkou, což se stěžovatel snažil prokázat výslechem soudní znalkyně (či doplněním znalecké zprávy), který ale krajský soud bez odůvodnění neprovedl. Civilní soudy se nezabývaly ani jeho dalšími navrženými důkazy a bránily mu se vyjádřit. 9. Napadená rozhodnutí nejsou ani náležitě odůvodněna a jsou v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a nejlepším zájmem syna. Byly naplněny důvody pro nařízení střídavé péče, která je standardem. Neexistuje žádný důvod pro omezení péče. Civilní soudy se nevypořádaly s tím, zda je nový režim změna k lepšímu či horšímu. Stabilita výchovného prostředí není sama o sobě argumentem pro zachování dosavadní formy či rozsahu péče. Krajský soud o omezení styku rozhodl překvapivě a nenastavil jeho postupné rozšiřování. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, ovšem nikoli proti části výroku III rozsudku okresního soudu, který krajský soud změnil (Ústavní soud není příslušný přezkoumávat výroky, které odvolací soud změnil). Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy v uvedeném rozsahu přípustná. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud připomíná, že soudní rozhodnutí ve věcech rodinných přezkoumává obzvláště rezervovaně. V těchto věcech se totiž rozhodování civilních soudů odvíjí od zjišťování a posuzování skutkových okolností a otázek, což je v prvé řadě úkolem obecných soudů. Prostor pro zásah Ústavního soudu se tak zužuje, v důsledku čehož se Ústavní soud soustředí pouze na posouzení, zda nejde o rozhodnutí založené na libovůli či jinak popírající základní práva (např. nález ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1578/23, bod 15). V této vě