Ústavní soud Pl.ÚS 1/06 – Zpeněžení

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci návrhu Městského soudu v Praze na zrušení ustanovení § 27 odst. 7 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 23 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám a doplňují některé zákony, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona č. 72/1994 Sb.), a ustanovení § 22 odst. 1 a § 24 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Návrh ve zbylé části (po vydání usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2006, č. j. Pl. ÚS 1/06-17) se odmítá.

Odůvodnění :

Městský soud v Praze s odvoláním na ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o Ústavním soudu), navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená zákonná ustanovení.

Jelikož řízení bylo zahájeno dne 3. 1. 2006, a již předtím, návrhem došlým Ústavnímu soudu dne 4. 2. 2005, se za obdobných procesních podmínek domáhal zrušení ustanovení § 23 odst. 2 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb. Vrchní soud v Praze (v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 5/05), Ústavní soud navrhovatelův návrh jako nepřípustný podle § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v této části odmítl.

Mezitím (4. 4. 2006) vydal Ústavní soud nález ve zmíněné (předcházející) věci sp. zn. Pl. ÚS 5/05, a s odvoláním na něj navrhovatel podáním ze dne 6. 6. 2006 vzal v celém (zbylém) rozsahu svůj návrh zpět s tím, že "sporné otázky" byly tímto nálezem vyřešeny.

Procesní úkon navrhovatele v řízení podle § 64 a násl. zákona o Ústavním soudu sice zásadně sám o sobě nevyvolává obdobné účinky jako zpětvzetí návrhu na zahájení občanskoprávního řízení (§ 63 zákona o Ústavním soudu, § 99 o.s.ř.), to však neznamená, že musí být vždy bez významu pro další řízení.

Legitimace k návrhu podle § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu přísluší obecnému soudu, je-li zde souvislost s jeho rozhodováním, resp. - podle čl. 95 odst. 2 Ústavy - dojde-li k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem. Z účelu a smyslu této kontroly ústavnosti právních norem plyne, že "zákon, jehož má být při řešení věci použito" je ten (to jeho ustanovení), jenž překáží tomu, aby bylo dosaženo žádoucího (ústavně konformního) výsledku; nebyl-li by odstraněn, byl by výsledek sporu jiný, a tento důsledek musí být navrhovatelem tvrzen.

Jestliže tato podmínka odpadne - jako v daném případě - tím, že návrh podle § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu byl "vzat zpět" proto, že otázka případného rozporu právního předpisu s ústavním pořádkem byla z pohledu samotného navrhovatele vyřešena v jiném řízení podle § 64 a násl. zákona o Ústavním soudu (a to negativně, tj. že zde takový rozpor není), vyvstává situace obdobná té, jakoby zde potřebné legitimace k návrhu nebylo od počátku.

Je proto přiléhavé uchýlit se k ustanovení § 43 odst. 1 písm. c/ zákona o Ústavním soudu, jež jakožto nepřípustný kvalifikuje návrh podaný subjektem zjevně neoprávněným.

Takový návrh senát podle § 43 odst. 2 písm. b/ zákona o Ústavní soudu odmítne.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2006

Jan Musil

předseda senátu