§ 3 Vyhláška o úplném znění trestního zákona – Zavinění
Vyhláška o úplném znění trestního zákona · 1/1957 Sb. · § 3 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 3 vyhlášky 1/1957 definuje, kdy je výsledek trestného činu považován za zaviněný, a rozlišuje mezi úmyslným zaviněním a zaviněním z nedbalosti.
§ 3 Zavinění
(1) Výsledek uvedený v zákoně je zaviněn úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl jej způsobit, nebo
b) věděl, že jej může způsobit, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn.
(2) Výsledek uvedený v zákoně je zaviněn z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že jej může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že jej nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že jej může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět mohl.
Paragraf 3 vyhlášky 1/1957 definuje, kdy je výsledek trestného činu považován za zaviněný, a rozlišuje mezi úmyslným zaviněním a zaviněním z nedbalosti.
Co to znamená v praxi
Úmyslné zavinění nastává, když pachatel chtěl způsobit daný výsledek, nebo věděl, že jej může způsobit, a byl s tímto případným způsobením srozuměn.
Zavinění z nedbalosti se dělí na dvě formy:
Vědomá nedbalost: Pachatel věděl, že může způsobit daný výsledek, ale bezdůvodně spoléhal, že se tak nestane.
Nevědomá nedbalost: Pachatel nevěděl, že může způsobit daný výsledek, ačkoliv o tom vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět mohl.
Pro trestní odpovědnost je podle § 2 nutné, aby pachatel zavinil výsledek uvedený v zákoně.
Na co si dát pozor
Podle § 4 odst. 1 platí, že pokud zákon výslovně nestanoví trestnost z nedbalosti, vyžaduje se k trestnosti úmyslné zavinění.
U některých okolností, které podmiňují vyšší trestní sazbu (např. těžší následek), může být podle § 4 odst. 2 přihlédnuto i k zavinění z nedbalosti, pokud zákon nevyžaduje úmysl.
Pokus trestného činu (§ 5) je definován jako jednání v úmyslu způsobit výsledek uvedený v zákoně, pokud tento výsledek nenastane.
Související témata
§ 3 Zavinění Zákon České národní rady o přestupcích