100/1964 Sb. · 29 paragrafů
(1) Pracovníku, na němž je možno žádat, aby se denně vracel z obce místa přeložení (z obce nového pracoviště při přijetí) do obce svého bydliště, nebo který se do bydliště skutečně vrací, se místo odlučného poskytne
a) náhrada prokázaných jízdních výdajů za cesty z bydliště do práce a zpět,
b) příplatek na stravu v částce 5 Kčs, trvá-li nepřítomnost v bydlišti alespoň 11 hodin.
(2) Náhrady podle odstavce 1 nesmí přesáhnout příslušnou částku odlučného.
(1) Při přestěhování v důsledku trvalého přeložení poskytnou se pracovníku:
a) prokázané jízdní výdaje za cestu jeho rodinných příslušníků z dosavadního do nového bydliště tak jako při pracovní cestě; příplatek na rychlík se hradí jen při vzdálenosti delší než 100 km,
b) prokázané výdaje za přepravu bytového zařízení a svršků pracovníka a jeho rodinných příslušníků a za pojištění přepravovaných předmětů.
(2) Organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem může povolit i úhradu výdajů za vymalování bytu a menší instalační a jiné řemeslnické práce v novém bytě, nejvýše však do částky 700 Kčs.
(3) Výdaje uvedené v odstavci 1 hradí organizace též pracovníku, který se musel přestěhovat v důsledku přesídlení organizace nebo její organizační složky.
(4) Při přestěhování v důsledku přijetí pracovníka do práce může organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem povolit v odůvodněných případech příspěvek na úhradu stěhovacích výdajů podle odstavce 1.
(1) Pracovníkům stavební výroby, kteří jsou přijati nebo přiděleni na staveniště, které je vzdáleno více než 10 km od jejich bydliště, se poskytuje
a) náhrada prokázaného jízdného nebo paušální náhrada výdajů za přepravu z bydliště na staveniště a zpět, pokud se denně vracejí do bydliště; trvá-li cesta z bydliště na staveniště a zpět více než 3 hodiny denně, poskytne se pracovníku paušální náhrada zvýšených výdajů za přepravu a stravování v částce 8 Kčs denně;
b) odlučné, pokud jsou ubytováni na staveništi a do bydliště se denně nevracejí. Odlučné činí na přednostně zabezpečovaných stavbách 17 Kčs denně. Na ostatních stavbách činí odlučné 12 Kčs denně u ženatých a 8 Kčs denně u svobodných pracovníků. Pracovníkům ubytovaným na staveništi přísluší kromě odlučného nocležné podle § 8;
c) náhrada stěhovacích výdajů podle § 17.
(2) Ministerstvo stavebnictví a ostatní ústřední orgány, které řídí stavební výrobu, mohou v dohodě s ministerstvem financí a příslušným odborovým svazem stanovit, kterým pracovníkům stavební výroby a za jakých podmínek se poskytují náhrady podle odstavce 1 nebo podle části II této vyhlášky.
(3) Pracovníkům investora a pracovníkům projektových organizací, kteří jsou přiděleni na stavbu, náležejí náhrady podle odstavce 1 písm. b).
Pracovníkům konajícím práce, z jejichž povahy vyplývá, že se jejich pracoviště mění (například zemědělským a lesním dělníkům, jízdním pracovníkům ČSD a jiným pracovníkům dopravy, lodníkům, kominíkům, přespolním doručovatelům apod.), náležejí zvláštní paušalované náhrady ve výši stanovené příslušným ústředním úřadem nebo orgánem v dohodě s ministerstvem financí a s příslušným odborovým svazem. Tyto náhrady nesmí být vyšší než náhrady stanovené touto vyhláškou.
(1) Nastoupí-li dovolenou na zotavenou pracovník v době pracovní cesty nebo v době, kdy pobírá odlučné, náleží mu i po dobu dovolené příslušná náhrada výdajů za ubytování, bylo-li nutno toto ubytování i po dobu dovolené podržet.
(2) Náhrady podle této vyhlášky se poskytují i po dobu nemoci, pokud pracovník není přijat do ústavního ošetřování.
(3) Pracovníkům, kterým je poskytováno odlučné a kteří jsou z pracovních důvodů vysláni do obce svého pravidelného pracoviště nebo do obce svého bydliště, se poskytnou za celé dny pobytu v obci pravidelného pracoviště (bydliště) náhrady podle odstavce 1. Za dny cesty podrží pracovníci příslušné odlučné.
(4) Ustanovení odstavce 3 se použije obdobně při pracovních cestách, je-li pracovník z místa přechodného pracoviště povolán k pracovnímu výkonu do obce svého pravidelného pracoviště nebo do obce svého bydliště.
(5) Vykonává-li pracovník vyslaný na přechodné pracoviště veřejné funkce, občanské povinnosti a jiné úkony v obecném zájmu (mimo obec trvalého bydliště), přísluší mu náhrady jako při plnění pracovních úkolů. V ostatních případech, kdy pracovník nepracoval z jakýchkoli osobních důvodů, nebo práci zameškal, náhrady mu nepřísluší. Jestliže bezdůvodné zameškání práce navazuje bezprostředně na den pracovního volna nebo mu předchází, nepřísluší pracovníku náhrady ani za den pracovního volna.
(1) Ženatým pracovníkům vyslaným na pracovní cesty a pracovníkům, kteří pobírají odlučné, se poskytne v každých 4 týdnech jejich odloučení od rodiny náhrada prokázaného jízdného za 2. vozovou třídu veřejného hromadného dopravního prostředku za cestu k návštěvě rodiny a zpět; při vzdálenosti přes 100 km se hradí i příplatek na rychlík.
(2) Svobodným pracovníkům se poskytne náhrada jízdného v rozsahu uvedeném v odstavci 1 jednou za 6 měsíců.
(3) Vedle náhrady uvedené v předchozích odstavcích se poskytne náhrada prokázaného jízdného za cestu k návštěvě rodiny vyvolanou zvlášť závažnými důvody (např. těžkým onemocněním rodinného příslušníka); tyto důvody je nutno prokázat.
(4) Brání-li pracovníku pracovní nebo osobní důvody (např. nemoc), aby sám vykonal cestu k návštěvě rodiny a navštíví-li ho proto jeho rodinný příslušník, poskytne se pracovníku náhrada prokázaného jízdného za cestu rodinného příslušníka za podmínek uvedených v odstavci 1 a 2.
(5) Při návštěvě rodiny se stravné nebo odlučné poskytne za dny odjezdu a návratu, pokud pracovník odpracuje pracovní směnu připadající na tyto dny. Za celé dny návštěvy u rodiny se poskytne pracovníku příslušná náhrada za ubytování.
(6) Organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem může náhrady podle odstavce 5 přiznat pracovníkům, kteří se vracejí po skončení pracovního týdne do obce svého bydliště. Tyto náhrady nesmí být včetně náhrad jízdních výdajů vyšší než náhrady, které by pracovníku byly vyplaceny, kdyby se nevracel.
Ke změně v osobním stavu pracovníka rozhodné pro náležitosti podle této vyhlášky se přihlédne ode dne, kdy tato změna nastala.
Ženatým pracovníkům (vdaným pracovnicím) jsou postaveni na roveň pracovníci (pracovnice), kteří žijí ve společné domácnosti s rodinnými příslušníky, kterým poskytují zaopatření.
Rodinnými příslušníky pracovníka se pro účely této vyhlášky rozumějí manželka (manžel), druh (družka), vlastní nebo nevlastní děti, vlastní i nevlastní rodiče, osvojenci a osvojitelé.
(1) Na náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů poskytne organizace k žádosti pracovníka přiměřenou zálohu. Tato záloha musí být vyúčtována ve lhůtách stanovených zvláštními předpisy.*)
(2) Ve vyúčtování musí být uvedeny, a je-li třeba i doloženy, všechny okolnosti rozhodné pro správné posouzení uplatňované náhrady. Pracovník, který vyúčtování předkládá, odpovídá za úplnost a správnost údajů ve vyúčtování.
Náhrady výdajů za dobu před 1. červencem 1964 se řídí dosavadními předpisy. Ke skutečnostem rozhodným podle této vyhlášky pro další poskytování náhrady nebo pro její výši se přihlíží, i když nastaly před 1. červencem 1964.
Příslušný ústřední orgán může v dohodě s ministerstvem financí a s příslušným odborovým svazem
a) paušalovat náhrady stanovené touto vyhláškou, jsou-li pro to hospodářské důvody nebo dosáhne-li se tím podstatného zjednodušení administrativy. V odůvodněných případech, kdy je nutno pravidelně ve větším rozsahu používat k cestám služebního motocyklu nebo vlastního jízdního (motorového) kola nebo konat cesty pěšky (např. ve výkupu, v zemědělské a lesní výrobě, ve stavební výrobě apod.), může též stanovit měsíční paušální náhradu; základem pro stanovení její výše je náhrada úměrná výdajům, nejvýše však 0,10 Kčs za 1 km,
b) činit v jednotlivých případech vhodná opatření k odstranění tvrdostí, k nimž by došlo při provádění této vyhlášky.
Zrušuje se
1. vyhláška č. 480/1950 Ú. l. (č. 476/1950 Ú. v.), kterou se vydávají podrobné předpisy k provedení zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů,
2. vyhláška č. 486/1950 Ú. l. (č. 466/1950 Ú. v.), kterou se vydávají podrobné předpisy k provedení zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů,
3. vyhláška č. 509/1950 Ú. l. (č. 587/1950 Ú. v.), o náhradách výdajů při pracovních cestách a vnějším řízení osobám, které nejsou zaměstnanci,
4. vyhláška č. 72/1952 Ú. l. (č. 72/1952 Ú. v.), kterou se mění a doplňují vyhlášky č. 480/50 a 486/50 Ú. l. (č. 476/1950 Ú. v. a č. 466/50 Ú. v.),
5. vyhláška č. 173/1954 Ú. l. (č. 198/1954 Ú. v.), o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů zaměstnancům vysílaným v tuzemsku na montážní, instalační, opravné, udržovací a některé jiné práce (ve znění vyhl. č. 214/1957 Ú. l. a Ú. v.),
6. vyhláška č. 838/1941 Ú. l. (č. 300/1948 Ú. v.), o cestovném, odlučném, ubytovném a návštěvném dělnictva na veřejných stavbách ve znění vyhlášky č. 368/1957 Ú. l. a vyhl. č. 2059/1948 Ú. l.,
7. vyhláška č. 608/1945 Ú. l. ve znění vyhlášky č. 790/1947 Ú. l. (č. 543/1947 Ú. v.) ve znění vyhlášky č. 1217/1948 Ú. v.), o úpravě platových a pracovních podmínek obchodních (administrativních) a technických zaměstnanců ve stavebnictví včetně dozorců a mistrů.
Zároveň se zrušují všechny výnosy a pokyny vydané k provedení těchto vyhlášek. V platnosti však zůstávají předpisy o paušalizaci náhrad, pokud nevycházejí z vyšších sazeb než připouští tato vyhláška (§ 19).
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1964.
Ministr:
Dvořák v. r.
*) Část III vyhlášky č. 74/1961 Sb., o pronájmu a používání silničních vozidel pro motorovou dopravu.
*) Vyhláška č. 187/1960 Sb., o provádění pokladních operací.