Zákoník mezinárodního obchodu

(1) Při podstatném porušení smlouvy (§ 236) může kupující, který řádně a včas oznámil prodávajícímu vady zboží buď

a) požadovat řádné plnění, tj. dodání náhradního zboží za vadné zboží nebo doplňující dodání za chybějící zboží, nebo,

b) požadovat opravu vad zboží, pokud má prodávající možnost je opravit bez nepřiměřeného nákladu, nebo

c) požadovat přiměřenou slevu odpovídající poměru mezi cenou zboží, jež mělo být dodáno, a cenou vadného zboží (rozhodné jsou cenové poměry platné v době uzavření smlouvy), anebo

d) odstoupit od smlouvy podle § 235.

(2) Odstranění vad zboží podle odstavce 1 písmeno b) nebo vznik nároku na slevu z kupní ceny podle odstavce 1 písmeno c) nebo zánik práv z vad zboží nebo uplynutí lhůty, během níž lze nároky z vad zboží před soudem uplatnit, má pro nárok na náhradu škody a pro přechod nebezpečí škody na zboží tytéž právní následky jako dodání náhradního zboží bez vad. Ustanovení § 380 tím není dotčeno.

(1) Uplatní-li kupující některý z nároků podle § 305, nemůže již bez souhlasu prodávajícího uplatnit nárok jiný. Jestliže však prodávající neuspokojí v přiměřené lhůtě kupujícím uplatněné nároky uvedené v § 305 písm. a) nebo b), může kupující uplatnit nároky uvedené v § 305 písm. c) nebo d).

(2) Jestliže kupující neprohlásí bez zbytečného odkladu po oznámení vady, který z nároků z vad zboží uplatňuje, může uplatnit jen nárok uvedený v § 305 písm. c).

(1) Dodal-li prodávající menší množství zboží nebo jen část zboží a porušil-li tím smlouvu nepodstatným způsobem, je kupující povinen stanovit prodávajícímu k dodání chybějícího zboží dodatečnou přiměřenou lhůtu.

(2) Porušil-li prodávající smlouvu nepodstatným způsobem tím, že dodal zboží bez určených vlastností nebo že dodal jiné zboží nebo zboží jiného druhu, je kupující povinen stanovit prodávajícímu přiměřenou dodatečnou lhůtu a může požadovat, aby v ní prodávající dodal náhradní zboží za zboží vadné, nebo, aby vadné zboží opravil. Jestliže lze zboží opravit, nemůže kupující požadovat dodání náhradního zboží, byly-li by s tím spojeny pro kupujícího nepřiměřeně vyšší náklady než při opravě vadného zboží. Opravu vad zboží není oprávněn kupující požadovat, jestliže jde o zboží neopravitelné, nebo jestliže s opravou vad by byly spojeny pro prodávajícího nepřiměřeně vyšší náklady než při dodání náhradního zboží. Uplatní-li kupující jeden z uvedených nároků, nemůže bez souhlasu prodávajícího uplatňovat místo něho nárok druhý.

(3) Dokud kupující neurčil, který z nároků uvedených v předchozím odstavci uplatňuje, může prodávající vady zboží odstranit tím, že buď dodá náhradní zboží bez vad, nebo vadné výrobky opraví; opravit vadné výrobky může jen v případě, že tím kupujícímu nezpůsobí značné náklady, nebo jestliže tyto náklady prodávající uhradí přímo.

(4) Neodstraní-li prodávající v přiměřené dodatečné lhůtě vady zboží podle odstavců 1 nebo 2, příslušejí kupujícímu nároky podle ustanovení § 305 odstavec 1 písm. c) a d). Ustanovení § 289, § 305 odstavec 2 a § 306 platí obdobně.

Jestliže prodávající dodal část zboží, jež mělo být předmětem dodávek, nebo jestliže pouze část dodaného zboží neodpovídala smlouvě, může kupující odstoupit od smlouvy pouze ohledně této vadné části. Od celé smlouvy může odstoupit pouze v případě, že nesplnění dodání zboží jako celku představuje podstatné porušení smlouvy. Ustanovení § 305 až 307 nejsou tím dotčena.

Prodá-li se zboží jak „stojí a leží“ (úhrnkem) neodpovídá prodávající za jeho vady, ledaže zboží nemá vlastnosti, které prodávající výslovně přislíbil nebo které si kupující výslovně vymínil.

(1) Vedle nároku z vad zboží přísluší kupujícímu nárok na náhradu škody.

(2) Uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků uvedených v § 305 až 307, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu.

Kupující je povinen při dodání náhradního zboží vrátit prodávajícímu zboží nahrazované a je oprávněn požadovat na prodávajícím úhradu nákladů s tím spojených.

Jestliže prodávající dodá kupujícímu větší množství zboží, než byl povinen podle smlouvy, může kupující toto nadbytečné zboží buď přijmout, nebo bez zbytečného odkladu odmítnout. Neodmítne-li nadbytečné množství zboží bez zbytečného odkladu, platí, že je přijal. Při odmítnutí nadbytečného množství zboží má kupující nárok na náhradu škody podle § 251 až 257; při jeho přijetí je povinen za ně zaplatit kupní cenu odpovídající kupní ceně stanovené ve smlouvě.

(1) Neuplatní-li kupující před soudem nároky z odpovědnosti za vady zboží do šesti měsíců a nároky na náhradu škody způsobené vadami zboží nejpozději do jednoho roku od doby, kdy bylo odesláno oznámení o vadách podle ustanovení § 304, nelze již tato práva uplatňovat před soudem, ledaže prodávající o vadách zboží v době jeho odevzdání věděl.

(2) Po uplynutí těchto lhůt může kupující uplatnit nárok na slevu z kupní ceny a na náhradu škody způsobené vadami zboží pouze námitkou proti nároku na zaplacení kupní ceny vadného zboží, jestliže včas a řádně vady oznámil (§ 304).

(3) Jestliže prodávající o vadách zboží v době jeho odevzdání věděl, nelze práva kupujícího z vad zboží uplatnit před soudem po uplynutí tří let od doby dodání, popřípadě dojití zboží do místa určení.

(4) Uznání závazku z odpovědnosti za vady zboží nemá vliv na běh lhůt stanovených v odstavcích 1 až 3. Jinak platí přiměřeně ustanovení o promlčení.

(1) Zárukou za jakost zboží bere na sebe prodávající závazek, že odevzdá zboží, které bude po určitou dobu způsobilé pro použití k smluvenému, jinak obvyklému účelu nebo které po určitou dobu zachová smluvené, jinak obvyklé vlastnosti.

(2) Záruku lze smluvit pouze písemně.

(3) V pochybnostech počítá se doba podle odstavce 1 od dodání zboží, popřípadě dojití zboží do místa určení.

Odpovědnost ze záruky však nevzniká, jestliže nedostatek způsobilosti zboží nebo zachování jeho vlastností, jichž se záruka týká, byl způsoben tím, že se zbožím bylo po jeho odevzdání neodborně zacházeno.

Pro oznámení nedostatku způsobilosti zboží nebo nedostatku zachování jeho vlastností, jakož i pro uplatnění a vymáhání nároků z odpovědnosti za poskytnutou záruku za jakost zboží platí přiměřeně ustanovení o vadách zboží; jestliže však nedostatky způsobilosti nebo zachování vlastností zboží nebyly prodávajícímu oznámeny nejpozději tři měsíce po skončení záruční lhůty, práva ze záruky za jakost zboží zanikají.

(1) Prodávající je povinen podle podmínek smlouvy, jinak podle obchodních zvyklostí odevzdat kupujícímu i doklady vztahující se k prodanému zboží. Odevzdání dokladů se musí uskutečnit s náležitou péčí bez zbytečného odkladu po odevzdání zboží na místě určeném ve smlouvě, jinak v místě odevzdání zboží. Kupující je povinen řádně nabídnuté doklady převzít.

(2) Jsou-li doklady týkající se přepravy nutné pro převzetí zboží nebo pro volné nakládání s ním, je třeba odevzdat takové doklady bez zbytečného odkladu po jejich vydání, a to ve smluveném místě, jinak v místě, kde má být placena kupní cena.

Jestliže prodávající poruší podstatným způsobem smlouvu tím, že neodevzdá doklady včas nebo na stanoveném místě, je kupující oprávněn stanovit přiměřenou lhůtu pro odevzdání s tím, že při jejím nedodržení od smlouvy odstoupí.

Jestliže prodávající tím, že neodevzdal doklady včas a na stanoveném místě, porušil smlouvu nepodstatným způsobem, má kupující pouze nárok na náhradu škody.

(1) Nepředání dokladů včas podle § 317, pokud jsou tyto doklady nutné pro převzetí zboží nebo pro volné nakládání s ním, popřípadě pro použití zboží, má tytéž právní účinky jako porušení povinnosti prodávajícího včas odevzdat zboží.

(2) Jestliže z účelu smlouvy oběma stranám známého při uzavření smlouvy nevyplývá něco jiného, pokládají se doklady týkající se přepravy obstarávané podle § 335 prodávajícím za včas předané, jestliže jsou předány do doby, kdy zboží dojde do místa určení nebo do doby, kdy tam podle okolností případu mělo dojít.

Prodávající je povinen umožnit kupujícímu, aby nabyl vlastnického práva neomezeného právy jiných osob.

(1) K nabytí vlastnického práva k zboží dochází jeho odevzdáním na základě smlouvy.

(2) Nabytí vlastnického práva nebrání, jestliže k odevzdání zboží nedošlo jen proto, že zboží mělo vady.

Má-li prodávající podle smlouvy předat zboží k přepravě nebo je-li předmětem smlouvy zboží přepravované, nabývá kupující vlastnického práva ke zboží teprve v době, kdy získal oprávnění zásilkou nakládat.

(1) Strany si mohou smluvit odchylnou dobu nabytí vlastnického práva. Má-li však vlastnické právo přejít na kupujícího teprve po době, kdy by je nabyl podle § 322 nebo 323, musí být tato výhrada vlastnického práva ujednána písemně.

(2) Je-li smlouvou přiznána prodávajícímu výhrada vlastnického práva a není smluveno, kdy má kupující vlastnického práva nabýt, má se za to, že kupující se stává vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny.

Kupující získává vlastnické právo i tehdy, jestliže prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy mělo dojít k nabytí vlastnického práva, kupující věděl, že prodávající není vlastníkem a že ani není oprávněn zbožím nakládat.

Kupující nabude spolu s vlastnickým právem k zboží i práv s tímto vlastnickým právem spojených, pokud tato práva nejsou omezena na prodávajícího.

Na kupujícího přejdou s vlastnickým právem spojené povinnosti, o kterých kupující při nabytí vlastnického práva věděl nebo vědět musil.

(1) Koupí-li zboží několik osob společně, stávají se jeho spoluvlastníky. V pochybnostech má se za to, že podíly spoluvlastníků jsou si rovny.

(2) Totéž platí, prodá-li vlastník pouze část věci.

(1) Vlastník i spoluvlastník jsou oprávněni domáhat se ochrany proti tomu, kdo je neoprávněně ruší při nakládání zbožím podle tohoto zákona; zejména se mohou domáhat vydání zboží, jež je předmětem plnění v právním vztahu upraveným tímto zákonem, na tom, kdo je neprávem zadržuje.

(2) Obdobné právo přísluší tomu, kdo je oprávněn mít věc pro vlastníka.

Jestliže prodávající nesplnil povinnost stanovenou mu v § 321 a kupující nabyl vlastnického práva k zboží omezeného právy jiných osob a toto omezení smlouvou na sebe nepřevzal, nebo jestliže nenabyl vlastnického práva vůbec, má zboží právní vady.

(1) Při právních vadách zboží je povinen kupující vyrozumět bez zbytečného odkladu prodávajícího o uplatňovaných právech třetích osob a může žádat, aby prodávající v přiměřené lhůtě právní vady odstranil.

(2) Jestliže tak prodávající v přiměřené lhůtě neučiní, může kupující, který prodávajícího včas o právních vadách zboží vyrozuměl, požadovat dodání náhradního zboží bez právních vad; při podstatném porušení smlouvy, nebo jestliže prodávající nedodal v přiměřené lhůtě zboží náhradní, může kupující také od smlouvy odstoupit.

(3) Vedle oprávnění podle předchozích odstavců přísluší kupujícímu nárok na náhradu škody způsobené právními vadami.

Neuplatní-li kupující u soudu nárok na náhradní zboží bez právních vad do šesti měsíců a nárok na náhradu škody do jednoho roku od doby uplatnění práv třetích osob, nastávají obdobně účinky stanovené v § 313.

Ustanovení o právních vadách použije se přiměřeně i na případy, kdy užívání zboží nebo nakládání s ním dotýká se jiných než věcných práv třetích osob působících i proti kupujícímu, zejména práv souvisejících s ochranou průmyslového vlastnictví.

Prodávající je povinen obstarat vývozní povolení, popřípadě průvozní povolení do místa plnění, pokud jsou tato povolení předepsána pro uskutečnění dodání v době plnění bez ohledu na to, zda byla předepsána i v době uzavření smlouvy.

(1) Jestliže prodávající má podle smlouvy zboží předat k přepravě, je povinen uzavřít potřebnou smlouvu o přepravě zboží obvyklými dopravními prostředky a za obvyklých podmínek tak, aby doprava zboží mohla být uskutečněna až do místa určení stanoveného ve smlouvě. Není-li smluveno, z kterého místa má být zboží odesláno, může je prodávající odeslat z kteréhokoliv místa země původu zboží nebo země, kde je zboží uskladněno, pokud byla tato země stranám známa při uzavření smlouvy, jinak z kteréhokoliv místa země, v níž má prodávající své sídlo (bydliště) v době uzavření smlouvy.

(2) Má-li prodávající předat zboží k přepravě podle odstavce 1 a není-li stranami smluveno místo určení, má se v pochybnostech za to, že místem určení je místo, v němž má kupující v době uzavření smlouvy své sídlo (bydliště).

Jestliže prodávající nesplněním povinností stanovených v § 335 porušil smluvní povinnost nepodstatným způsobem, nemůže kupující od smlouvy odstoupit.

Požádá-li o to kupující, je prodávající povinen poskytnout kupujícímu všechny údaje nutné k pojištění dopravy, pokud nemá pojištění sjednat podle smlouvy sám.

Prodávající je povinen předat bez zbytečného odkladu kupujícímu doklady a poskytnout údaje nutné pro uplatnění nároků kupujícího vůči dopravci.

Kupující je povinen zaplatit kupní cenu a převzít dodané zboží.

(1) Kupující je povinen zaplatit smluvenou kupní cenu.

(2) Není-li cena ve smlouvě určena a není-li stanoven ani způsob jejího určení a jestliže je smlouva platná s přihlédnutím k § 276 odst. 2, zaplatí kupující cenu, kterou prodávající zpravidla za totéž zboží dosahoval v době uzavření smlouvy, jinak zaplatí cenu přiměřenou cenám dosahovaným u obdobného zboží v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek. Při opakujících se dodávkách téhož zboží má se zato, že zboží má být dodáno za tutéž cenu a za týchž dodacích podmínek jako v předešlé dodávce, ledaže se od uzavření předešlé smlouvy podstatným způsobem změnily dovozní ceny v zemi kupujícího.

(1) Kupující je povinen zaplatit kupní cenu v měně, v níž byla kupní cena stanovena. V téže měně platí smluvní strany v pochybnostech náhradu škody vzniklé z porušení smlouvy.

(2) Jestliže právní předpisy země dlužníka nebo jiné právní předpisy, kterých se má užít, brání placení v měně uvedené v odstavci 1, je dlužník povinen nahradit škodu, která tím druhé straně vznikne.

Je-li kupní cena ujednána v určité měně a kupující má podle smlouvy nebo právních předpisů platit v jiné měně, je pro měnový přepočet rozhodný poměr platný v době placení kupní ceny. Ustanovení § 341 odst. 2 platí přiměřeně.

(1) Je-li kupní cena určena v jiné měně než v měně státu, v němž má sídlo (bydliště) prodávající, a jestliže se vzájemný poměr těchto měn změnil o více než 10 %, mění se v stejném poměru i kupní cena.

(2) O tom, které měnové kursy jsou rozhodné, platí ustanovení § 403 odst. 2.

Je-li zlatý obsah měnové jednotky, v níž je kupní cena určena, v době placení kupní ceny změněn o více než 10 % ve srovnání se zlatým obsahem této jednotky v době uzavření smlouvy, mění se ve stejném poměru i kupní cena.