26 Cdo 4153/2008 — Nejvyšší soud

26 Cdo 4153/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 9. 2011 Spisová značka:26 Cdo 4153/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.4153.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Dokazování Vyklizení nemovitosti Dotčené předpisy:§ 120 odst. 1 o. s. ř. § 3 odst. 1 obč. zák. § 126 odst. 1 obč. zák. § 6 předpisu č. /Sb. § 243b odst. 2 o. s. ř. § 243b odst. 6 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 10. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 4153/2008 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce P. M., zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti žalované REDUTA s. r. o., IČ: 25994085, se sídlem v Náchodě 1, Plhovská 340, zastoupené JUDr. Janem Kunzem, advokátem se sídlem v Opavě, U Hřbitova 34, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 14 C 38/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. dubna 2008, č. j. 20 Co 515/2006-167, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Náchodě (soud prvního stupně) rozsudkem z 19. 9. 2006, č. j. 14 C 38/2006-85, uložil žalované povinnost „vyklidit nebytové prostory v budově čp. 340 v N. na pozemku – stavební parcele č. 567/2 a na pozemku – stavební parcele č. 3564 v obci a katastrálním území N. (dále „předmětný dům“, resp. „dům“) do 3 dnů od právní tohoto rozhodnutí“ a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve věci je dána podle zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, pravomoc českých soudů a že rozhodným právem je právo české. Žalobce je vlastníkem předmětného domu a nájemní smlouvou, kterou účastníci uzavřeli 1. 7. 2003, pronajal žalované všechny nebytové prostory v domě na dobu neurčitou za nájemné ve výši 1.000.000,- Kč ročně. Ve smlouvě bylo také ujednáno, že žalovaná je oprávněna nebytové prostory podnajímat. Ta zčásti užívala nebytové prostory sama (jedno patro s restaurací), zčásti je podnajala smlouvami z 1. 11. 2003, 24. 9. 2004, 1. 8. 2005 a 1. 10. 2005. Nájemní smlouvu, kterou dne 29. 12. 2004 L. B. jako zmocněnec žalobce uzavřel se žalovanou, za níž jednal rovněž jako její jednatel, podle které žalobce přenechal žalované do užívání (celý) předmětný dům na dobu určitou do 31. 12. 2009 s možností jednostranného prodloužení nájmu žalovanou za nájemné ve výši 1.000.000,- Kč ročně s inflační doložkou, považoval soud prvního stupně za neplatný právní úkon podle § 39 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“). Zájmy L. B. jako zástupce byly podle § 22 odst. 1 obč. zák. v rozporu se zájmy zastoupeného žalobce, jak soud prvního stupně podrobně rozvedl. Nájem žalované k nebytovým prostorám v domě sjednaný smlouvou z 1. 7. 2003 zanikl písemnou výpovědí žalobce z 23. 12. 2005. Výpověď byla žalované doručována prostřednictvím zmocněnce žalobce J. B. a jednatel žalované L. B. ji 30. 12. 2005 převzal, což však odmítl písemně potvrdit. I kdyby toho dne výpověď doručena nebyla, je nepochybné, že žalované byla doručena před 23. 1. 2006, kdy sdělila žalobci, že tato výpověď z 23. 12. 2005 je právně neúčinná vzhledem k tomu, že nájem je založen nájemní smlouvou z 29. 12. 2004. Nájem žalované k nebytovým prostorám v domě žalobce zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty stanovené § 12 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Žalovaná nadále užívá nebytové prostory bez právního důvodu minimálně prostřednictvím podnájemců, od nichž požaduje placení podnájemného, což je soudu prvního stupně známo z jeho činnosti, neboť někteří z nich skládají podnájemné do soudní úschovy. Neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva žalobce k předmětnému domu, a podle § 126 odst. 1 obč. zák. jí proto bylo uloženo, aby nebytové prostory v domě vyklidila. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem z 15. 4. 2008, č. j. 20 Co 515/2006-167, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Poukázal na to, že vlastnická žaloba na vyklizení nemovitosti podle § 126 odst. 1 obč. zák. může mít úspěch pouze za splnění dvou předpokladů – že žalobce prokáže vlastnické právo k nemovitosti a že žalovaný do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje. Dále uvedl, že žalobce neoprávněné zásahy žalované do jím tvrzeného vlastnického práva k předmětnému domu neprokázal, a proto se nezabýval otázkou aktivní věcné legitimace. Konstatoval jen, že samotný výpis z katastru nemovitostí neprokazuje, že žalobce, který je občanem USA, je vlastníkem předmětného domu a nevypovídá nic o tom, zda nenabyl vlastnictví v rozporu s § 17 zákona č. 219/1995 Sb., devizový zákon. Dále vycházel z toho, že na základě nájemní smlouvy z 1. 7. 2003 žalovaná užívala část nebytových prostor v domě k provozování restaurace a část přenechala do podnájmu třetím osobám. Žalobce jí však vyloučil v době rozhodování soudu z užívání nebytových prostor, ve kterých provozovala restauraci, neboť je pronajal novému nájemci. To vypověděl už před soudem prvního stupně svědek J. B. - správce předmětného domu a účastníci shodně potvrdili i před odvolacím soudem. Odvolací soud rovněž zjistil, že usnesením soudu prvního stupně z 12. 4. 2006, č. j. Nc 7508/2006-7, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze 4. 9. 2006, č. j. 20 Co 272/2006-23, byl proveden soupis movitých věcí žalované nacházejících se v domě podle § 672 odst. 2 obč. zák. (zadržení věcí žalobcem jako pronajímatelem na dlužné nájemné), které tak žalovaná vyklidit nemůže. Účastníci se dále shodli, že v domě zůstala automatická pračka žalované, která sepsána nebyla. Na výzvu z 19. 12. 2007, kterou žalovaná žádala její vydání, reagoval žalobce dopisem ze 7. 1. 2008, v němž „odmítl stanovit dodatečný termín k vyklizení nemovitosti a vyklizení podmínil vyklizením dalších věcí, o kterých tvrdí, že jsou žalované“. Z tohoto hlediska hodnotil odvolací soud žalobu jako šikanozní. Vlastnické právo žalované k dalším věcem - rádiu a vojenskému mikroskopu ani souhlas žalované s jejich umístěním v domě žalobce nebyly prokázány. Pokud by žalovaná předmětné nebytové prostory v domě žalobce užívala, odpovídala by i za věci, které tam byly umístěny s jejím souhlasem. Tak tomu však není, neboť žalovaná restauraci neprovozuje a po ní ji provozovala řada dalších osob. Nebytové prostory v domě neužívá žalovaná ani prostřednictvím podnájemců. Přestože jsou žalobci tyto osoby známy, nepodal proti nim žalobu na ochranu svého vlastnického práva. Kromě toho vyzval žalovanou ve výpovědi z nájmu z 23. 12. 2005 jen k vyklizení nebytových prostor jí užívaných (restaurace) s tím, že všechny platby podnájemců budou převedeny na něj. Z toho vyplývá, že s užíváním nebytových prostor podnájemci souhlasí, pouze chce, aby úhrady byly placeny k jeho rukám. Pokud své rozhodnutí změní, nic mu nebrání domáhat se ochrany vlastnického práva přímo proti podnájemcům, a nikoliv proti žalované, která předmětné nebytové prostory neužívá a nemá reálnou možnost podnájemce vyklidit. Odvolací soud uzavřel, že žalobce neprokázal neoprávněné zásahy žalované do vlastnického práva k předmětnému domu. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Aniž by se zabýval jeho přípustností, namítá nesprávnost závěru odvolacího soudu, že neposkytl žalované součinnost při vydání automatické pračky. Dopisem z 19. 12. 2007, který obdržel následující den, sdělila, že je ochotná převzít pračku do pěti dnů od jeho doručení. Kvůli vánočním svátkům však nebylo možné lhůtu dodržet. Žalované odpověděl dopisem ze 7. 1. 2008, ve kterém ji vyzval, aby celou nemovitost, resp. nebytové prostory, okamžitě vyklidila. Navzdory tomu se však žalovaná o vyklizení nikdy ani nepokusila. V podání z 9. 1. 2008 také uvedl, že kromě sepsaného rádia zůstaly v nebytových prostorách užívaných žalovanou další rádio a mikroskop, a to poté, co žalovaná dům opustila, takže odpovídá za jejich umístění v domě. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1713/98 a navrhl důkaz výslechem svědka, čímž se však odvolací soud nezbýval. Nebyl ani poučen, jaké skutečnosti opomněl tvrdit a jaké důkazy měl navrhovat. Zjištění odvolacího soudu, že souhlasí s užíváním nebytových prostor třetími osobami, je v rozporu s provedenými důkazy. Žalobou se domáhal vyklizení veškerých nebytových prostor v domě. Při jednání odvolacího soudu dne 8. 4. 2008 zdůraznil, že se primárně domáhá vyk