§ 1 zákon o cestovních náhradách – Komu a za jakých okolností se poskytují náhrady výdajů…
Zákon o cestovních náhradách · 119/1992 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 1 zákona o cestovních náhradách stanovuje, komu a za jakých okolností se poskytují náhrady výdajů spojených s pracovními cestami, změnami místa výkonu práce, nástupem do zaměstnání a přidělením k práci v zahraničí. (§ 1 zákona č. 119/1992 Sb., zákon o cestovních náhradách, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
(1) Tento zákon upravuje poskytování náhrad výdajů při pracovních cestách, při jiných změnách místa výkonu práce, při přijetí do zaměstnání a při přidělení k výkonu práce v zahraničí (dále jen „náhrady“)
a) zaměstnancům v pracovním poměru,
b) členům družstev, u nichž je pracovní vztah podmínkou členství,
c) zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je-li to dohodnuto,
d) fyzickým osobám, o nichž to stanoví tento zákon (§ 16),
(dále jen „zaměstnanec“).
(2) Náhrady podle tohoto zákona se neposkytují zaměstnancům při výkonu práce na předsunutém pohraničním odbavovacím stanovišti na území sousedního státu určeném podle mezinárodní smlouvy, které je jejich pravidelným pracovištěm (§ 2 odst. 3).
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zákon se vztahuje na zaměstnance v pracovním poměru, členy družstev s pracovním vztahem, a pokud je to dohodnuto, i na zaměstnance pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
- Náhrady se poskytují například při cestě za prací do jiného místa, než je obvyklé pracoviště, nebo při trvalé změně místa výkonu práce.
- Zákon se nevztahuje na situace, kdy zaměstnanec pracuje na předsunutém pohraničním odbavovacím stanovišti v sousedním státě, pokud je toto místo jeho pravidelným pracovištěm.
Na co si dát pozor
- U zaměstnanců na dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr je poskytování náhrad podmíněno dohodou.
- Definice „pravidelného pracoviště“ je klíčová pro určení, zda se jedná o pracovní cestu, a tedy zda vzniká nárok na náhrady.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 1
Jak soudy aplikují § 1
Takto dohodnutá pravidelná pracoviště pro účely zákona o cestovních náhradách považoval soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, za předsunuté pohraniční odbavovací stanoviště na území sousedního státu určené podle mezinárodní smlouvy [podle přílohy I. písm. b) bod 3 dohody mezi vládnou České republiky a vládou Polské republiky o hraničních přechodech, přechodech na turistických stezkách protínajících státní hranice a zásadách překračování …
Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že kolektivní smlouvy pro rok 1999 a 2000 nerespektují ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 119/1992 Sb., jestliže „upravují náhradu stravného tak, že všichni zaměstnanci na předsunutých stanicích mají nárok na stravné, ač zákon hovoří o zaměstnancích, kteří na takových pracovištích určených podle mezinárodní smlouvy mají pracoviště pravidelné a ti pak nárok na stravné nemají“; v takových částech jsou kolektivní smlouvy neplatné.
Žalobce nedoložil, že paní K. byla jeho zaměstnancem a že jí vyslal na pracovní cestu (§ 1 odst. 1 zákona č. 119/1992 Sb.). Žalobce naopak tvrdil, že paní K. je sama podnikatelkou a vyplývá to i z příkazu.
Související
§ 2 Základní pojmy a základní ustanovení (Vyhláška federálního ministerstva pro te)§ 44 ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (Zákon o opatřeních v soustavě základních)§ 371 Dodání a vrácení týkající se základní mezinár (Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů, k)§ 372 Dodání a vrácení týkající se základní mezinár (Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů, k)§ 25 Společná ustanovení pro snížení nebo neposkyt (Nařízení vlády o stanovení podmínek posk)