§ 17 zákon o cestovních náhradách – Náhrady při přidělení k výkonu práce v zahraničí
Zákon o cestovních náhradách · 119/1992 Sb. · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 17 zákona o cestovních náhradách stanoví, jaké náhrady přísluší zaměstnancům s pravidelným pracovištěm v zahraničí při cestách do a ze zahraničí a při pracovních cestách v zahraničí, a za jakých podmínek lze hradit výdaje rodinným příslušníkům. (§ 17 zákona č. 119/1992 Sb., zákon o cestovních náhradách, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Náhrady při přidělení k výkonu práce v zahraničí
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel
- Odkazuje na: § 2
- Judikatura: na § 17 odkazují 3 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 119/1992 Sb.
Zaměstnanci s pravidelným pracovištěm v zahraničí přísluší za dny cesty z České republiky do místa pravidelného pracoviště a zpět a při pracovních cestách v zahraničí náhrady jako při zahraniční pracovní cestě. Pokud se zaměstnancem cestuje jeho rodinný příslušník (§ 2 odst. 4), lze zaměstnanci poskytnout též náhrady prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších výdajů, které vznikly tomuto rodinnému příslušníkovi. Zaměstnanci s pravidelným pracovištěm v zahraničí, jehož zaměstnavatelem je stát, za který jedná organizační složka státu,3d) rozpočtová organizace, orgán nebo organizace, které jsou financovány jako rozpočtové organizace, příspěvková organizace, jejíž výdaje na platy a na odměny za pracovní pohotovost jsou zabezpečovány jejím finančním vztahem k rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních zákonů nebo územní samosprávný celek, nepřísluší stravné za dobu pracovní cesty na území České republiky a v zemi pravidelného pracoviště.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zaměstnanci s pravidelným pracovištěm v zahraničí mají nárok na náhrady jako při zahraniční pracovní cestě, a to jak při cestě z České republiky do místa pracoviště a zpět, tak i při pracovních cestách konaných v zahraničí.
- Pokud zaměstnanec cestuje s rodinným příslušníkem, může mu zaměstnavatel uhradit prokázané jízdní, ubytovací a nutné vedlejší výdaje, které vznikly tomuto rodinnému příslušníkovi.
- Zaměstnanci státních a podobných organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí nemají nárok na stravné za dobu pracovní cesty na území České republiky a v zemi pravidelného pracoviště.
Na co si dát pozor
- Náhrady pro rodinné příslušníky jsou možné pouze v případě, že se s nimi zaměstnanec skutečně cestuje a výdaje jsou prokázané.
- Omezení nároku na stravné se týká pouze specifické skupiny zaměstnavatelů (stát, organizační složky státu, rozpočtové organizace, příspěvkové organizace a územní samosprávné celky).
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 17
Jak soudy aplikují § 17
… 9. 2004 mzda ve výši sjednané v těchto dohodách, nejméně však ve výši minimální mzdy (srov. § 111 odst. 3 a 4 zák. práce), a - protože mezi účastníky bylo dohodnuto, že místem výkonu práce žalobkyně bude v uvedené době ostrov Korfu v Řecku – cestovní náhrady při přidělení k výkonu práce v zahraničí podle ustanovení § 17 věty první zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „zákona o cestovních náhradách“).
Pro posouzení věci (nároku na stravné podle zákona č. 119/1992 Sb.) se bude muset odvolací soud (podle závěru o pravidelném pracovišti žalobců) případně zabývat i tím, zda nároky žalobců (byť i jen z části) nevyplývají z ustanovení § 17 zákona č. 119/1992 Sb. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu (výkladu projevu vůle směřujícího k uzavření pracovní smlouvy, event. dohody o pravidelném pracovišti) není správný.
Odvolací soud vyšel ze skutečnosti, že částky, kterých se žalobce domáhal, představují náklady vynaložené v souvislosti s pravidelným pracovištěm v zahraničí, které jsou upraveny nařízením vlády č. 62/1994 Sb., a že podle ustanovení § 17 zákona č. 119/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, zaměstnanci přidělenému k výkonu práce v zahraničí, který je odměňován podle zvláštních předpisů (mj. též podle výnosu ministra zahraničních věcí č. 013.147/62), přísluší za dny cesty do místa přidělení a zpět a při pracovních cestách v zahraničí náhrady jako při …
Související
§ 165 Náhrady při přeložení a dočasném přidělení (Zákon zákoník práce)§ 152 (Zákon zákoník práce)§ 309 (Zákon zákoník práce)§ 43a Dočasné přidělení (Zákon zákoník práce)§ 17a Náhrady při dočasném přidělení k výkonu práce (Vyhláška federálního ministerstva práce )