21 Cdo 1836/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1836/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2009 Spisová značka:21 Cdo 1836/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.1836.2008.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1836/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. K., zastoupeného advokátem, proti žalované H. B., spol. s r.o., zastoupené advokátem, o 169.398,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 306/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2007 č.j. 25 Co 492/2007-244, takto:  Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22.6.2007 č.j. 7 C 306/2003-218 se - s výjimkou výroků týkajících se zaplacení soudního poplatku ze vzájemné žaloby - zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 10.6.2003 (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně a poté, co ji vzal zčásti zpět) domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 169.398,- Kč s úrokem z prodlení, který specifikoval. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u žalované jako řidič mezinárodní kamionové dopravy od 7.4.1997 do 30.11.2002, a to převážně v N. a I., že výše tzv. \"diet\" byla dohodnuta 60,- DM do července 2000 a 65,- DM od července 2000 do konce roku 2001, že však vyplácené diety žalovaná \"někdy bezdůvodně krátila\", a že \"po přechodu DM na EUR\" (od počátku roku 2002) nebyla výše \"diet\" sjednána a řídila se tedy sazbami podle vyhlášky 431/2000 Sb. Žalobce požaduje doplatek \"diet, které mu byly kráceny\" za léta 2000, 2001 a 2002, jakož i uhrazení pokuty ve výši 351,- DM (5.967,- Kč), kterou byl v roce 2001 \"nucen z viny žalované zaplatit\" a kterou mu žalovaná přislíbila nahradit, ale dosud tak neučinila. Žalovaná namítala, že mezi účastníky byla - kromě pracovní smlouvy - uzavřena dne 7.4.1997 smlouva o podmínkách pro stanovení výše mzdy, v níž byla dohodnuta základní sazba cestovních náhrad 50,- DM denně za podmínky, že byl žalobce po dobu delší než 12 hodin služebně mimo W., a v níž bylo sjednáno krácení základní sazby pro případ, že by žalobce byl mimo W. po dobu kratší než 12 hodin. Tato smlouva platila i po \"přechodu německé měny na EURO\", kdy byla částka v DM přepočtena na EURO stanoveným koeficientem 1,95583, což představuje denní stravné ve výši 25,60 EURO (žalovaná vyplácela 26 EURO). Podle žalované od ní žalobce naopak přijal v rozporu se smluvními ujednáními 3.236,25 DM (54.572,- Kč) a je povinen toto bezdůvodné obohacení žalované vydat; svůj nárok vůči žalobci uplatnila žalovaná vzájemnou žalobou. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 4.5.2004 č.j. 7 C 306/2003-67 žalobu a vzájemnou žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna doplatit soudní poplatek ze vzájemné žaloby 2.180,- Kč \"na účet Obvodního soudu pro Prahu 5\", že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že žalobce je povinen nahradit České republice \"státem zálohované svědečné\" 1.320,- Kč \"na účet Obvodního soudu pro Prahu 5\" a že žalovaná je povinna nahradit České republice \"státem zálohované svědečné\" 1.470,- Kč \"na účet Obvodního soudu pro Prahu 5\". Z provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o podmínkách pro stanovení stravného (nebylo proto možné vycházet z ustanovení § 12 odst.4 zákona č. 119/1992 Sb. \"v platném znění\" o krácení stravného), že \"přechod z DM na EURO\" neměl vliv na platnost této smlouvy (žalovaná od počátku roku 2002 prováděla řádným způsobem přepočet pomocí stanoveného koeficientu 1,95583, což představovalo 25,60 EURO denně, \"žalovaná však vyplácela 26,- EURO\") a že žalovaná všechny nároky žalobce řádně uspokojila. Ohledně žalobcem zaplacené pokuty 351,- DM soud prvního stupně dovodil, že žalobci sice vznikla škoda, avšak \"k tomuto nedošlo tím, že by žalovaná porušila nějaké konkrétní povinnosti nebo že by jednala proti dobrým mravům\". Vzájemnou žalobu soud prvního stupně zamítl s odůvodněním, že žalobce \"vyšší částky diet\" přijal od žalované v dobré víře a že proto není povinen získané bezdůvodné obohacení vydat (§ 243 zákoníku práce). K odvolání účastníků (odvolání žalované směřovalo jen do výroků o povinnosti zaplatit soudní poplatek a o náhradě nákladů řízení) Městský soud v Praze usnesením ze dne 19.10.2004 č.j. 25 Co 330/2004-94 rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou odvoláním nenapadeného výroku o zamítnutí vzájemné žaloby) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovodil, že soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, ve které nebyly v rozporu s ustanoveními § 42 odst.4 a § 79 odst.1 o.s.ř. \"úplně vylíčeny všechny rozhodné skutečnosti\", neboť \"žalobce v žalobě ani netvrdil, jaký nárok mu ze které konkrétní pracovní cesty vznikl a v jaké výši mu žalovaná vyplatila cestovní náhradu za určitou pracovní cestu\", a soud prvního stupně \"se spokojil pouze s vyčíslením žalobcova nároku za jednotlivé roky s tím, že v podrobnostech žalobce odkazoval na přílohy založené ve spisu\", a že z odůvodnění rozsudku \"není zcela patrné\", podle kterého z ustanovení zákona č. 119/1992 Sb. posuzoval smlouvu ze dne 7.4.1997 o cestovních náhradách a podle jakých ustanovení tohoto zákona postupovala žalovaná v daném případě při stanovení sazby cestovních náhrad žalobci. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby vyzval žalobce podle ustanovení § 43 odst.1 o.s.ř. \"k řádnému doplnění žaloby\" tak, \"aby obsahovala všechny rozhodné skutečnosti týkající se jednotlivých pracovních cest v rozhodném období a označení důkazů k jeho tvrzením, jakož i vyplacených jednotlivých náhrad, popřípadě jejich krácení\", s tím, že \"bude nezbytné\", aby žalobce uvedl \"všechny okolnosti jeho cesty do Spolkové republiky Německo dne 8.3.2001 a k tomu označil důkazy\"; teprve \"po takto doplněné žalobě\" se soud prvního stupně bude znovu zabývat věcí samou. Obvodní soud pro Prahu 5 - poté, co usnesením ze dne 24.11.2004 č.j. 7 C 306/2003-97 vyzval žalobce, aby \"ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení doplnil svou žalobu o vylíčení rozhodných skutečností týkající se jednotlivých pracovních cest žalobce v rozhodném období a označení důkazů k jeho tvrzením, jakož i vyplacených jednotlivých cestovních náhrad, popřípadě jejich krácení ze strany žalované, dále o vylíčení rozhodných skutečností týkající se jeho cesty do S. r. N. dne 8.3.2001 a označení důkazů k těmto tvrzením, a poučil ho, že, neodstraní-li vady uvedeným způsobem, soud žalobu odmítne\", a co žalobce na výzvu reagoval podáním, které došlo soudu prvního stupně 24.1.2005 - rozsudkem ze dne 9.8.2006 č.j. 7 C 306/2003-184 žalobu zamítl, a rozhodl, že žalovaná je povinna doplatit soudní poplatek ze vzájemné žaloby ve výši 2.180,- Kč \"na účet Obvodního soudu pro Prahu 5\", že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že žalobce je povinen nahradit České republice \"státem zálohované svědečné a znalečné\" ve výši 10.268,80 Kč \"na účet Obvodního soudu pro Prahu 5\" a že žalovaná je povinna nahradit České republice \"státem zálohované svědečné a znalečné\" ve výši 10.268,80 Kč \"na účet Obvodního soudu pro Prahu 5\". Ve věci samé dovodil, že \"žalovaná postupovala v případě žalobce podle ustanovení § 19 zákona č. 119/1992 Sb., neboť s ním uzavřela smlouvu o podmínkách pro stanovení stravného, jak to činila i v případech jiných řidičů\", že \"při stanovení paušálu stravného vycházela žalovaná z průměrných podmínek jednotlivých zaměstnanců, kteří vykonávali činnost řidiče mezinárodní kamionové dopravy, když při výpočtu paušálu potom vycházela ze základních sazeb stravného stanovených vyhláškou ministerstva financí pro jednotlivé státy, takto provedené výpočty dle jednotlivých měn jednotlivých států přepočítávala do konce roku 2001 dle platných kurzů Kč k DM a v DM také stravné vyplácela\", a že \"od počátku roku 2002 byla žalovaná i nadále vázána smlouvou o podmínkách pro stanovení výše mzdy ze dne 7.4.1997\". Protože \"přechod z DM na EURO\" nemá na platnost uvedené smlouvy žá