29 Cdo 820/2012 — Nejvyšší soud

29 Cdo 820/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 10. 2015 Spisová značka:29 Cdo 820/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.820.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Konkurs Správce konkursní podstaty Dotčené předpisy:§ 8 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 29 ZKV ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 12. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 820/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci úpadce JEDNOTA spotřební družstvo v Rumburku, se sídlem v Rumburku, Jiříkovská 10, PSČ 408 13, identifikační číslo osoby 32042, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. K 174/95, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, o dovolání JUDr. Čeňka Svatoše, advokáta, se sídlem ve Šluknově, T. G. Masaryka 637, PSČ 407 77, správce konkursní podstaty úpadce, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2011, č. j. 1 Ko 37/2011-3061, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. října 2011, č. j. 1 Ko 37/2011-3061, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: A/ Řízení před soudem prvního stupně. Usnesením ze dne 1. července 2011, č. j. K 174/95-2991, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „konkursní soud“): 1/ Schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 1. listopadu 2010 (dále též jen „konečná zpráva“), podle které činí příjmy konkursní podstaty 91.965.445,40 Kč (bod I. výroku), 2/ Schválil výdaje ve výši 52.440.211,49 Kč, z toho: - hotové výdaje správce konkursní podstaty úpadce JUDr. Čeňka Svatoše (dále též jen „Č. S.“) ve výši 230.903,80 Kč, - náklady spojené s udržováním a správou konkursní podstaty ve výši 16.845.902,79 Kč, - vyplacené oddělené uspokojení ve výši 8.963.554,30 Kč, - pohledávky vymožené proti správci konkursní podstaty ve výši 1.090.842,60 Kč, - výdaje spojené se zpeněžením konkursní podstaty ve výši 6.356.300 Kč, - pracovněprávní nároky, včetně odvodů, ve výši 12.616.883 Kč, - daně ve výši 5.398.397 Kč, - předpokládané výdaje spojené s ukončením konkursu ve výši 437.428 Kč, - soudní poplatek ve výši 500.000 Kč (bod II. výroku). 3/ Neschválil výdaje z konkursní podstaty ve výši 8.108.826,08 Kč, z toho: a/ Hotové výdaje správce konkursní podstaty ve výši 446.015,20 Kč. b/ Výdaje spojené s udržováním a správou konkursní podstaty ve výši 1.131.701,80 Kč, sestávající z: - cestovného ve výši 203.551 Kč, - poštovného ve výši 8.119 Kč, - nákladů na telefon ve výši 26.962,80 Kč, - revizí, školení a kurzů ve výši 20.844,30 Kč, - pronájmu archivu a archivace ve výši 157.500 Kč, - drobných pokladních výdajů ve výši 5.666 Kč, - nákladů na členské schůze ve výši 79.294,70 Kč, - členských podílů ve výši 500.064 Kč, - pořizování údajů pro „OSSZ a úřady“ ve výši 129.700 Kč. c/ Pracovněprávní nároky zaměstnanců, včetně odvodů, ve výši 4.504.085 Kč. d/ Výdaje spojené se zpeněžením ve výši 2.027.024,08 Kč, sestávající z: - přípravy, inzerce a zpeněžení nemovitostí ve výši 1.842.895 Kč, - opravy a údržby nemovitostí ve výši 8.554,08 Kč, - správy nebytových prostor ve výši 175.575 Kč (bod III. výroku). 4/ Určil odměnu Č. S. ve výši 8.280.326 Kč, včetně daně z přidané hodnoty (bod IV. výroku). 5/ Určil, že k rozvrhu mezi věřitele se zjištěnými pohledávkami zbývá k vyplacení 8.935.274,06 Kč (bod V. výroku). 6/ Uložil Č. S., aby mu do 40 dnů od právní moci usnesení předložil „návrh na rozvrhové usnesení“ (bod VI. výroku). Konkursní soud vyšel z toho, že usnesením ze dne 29. března 1996, č. j. K 174/95-55, vyvěšeným na úřední desce konkursního soudu 3. dubna 1996, prohlásil konkurs na majetek úpadce a správcem jeho konkursní podstaty ustavil Ing. Vladimíra Hnátka (dále jen „V. H.“). Usnesením ze dne 29. dubna 1996, č. j. K 174/95-114, které nabylo právní moci dne 23. května 1996, zprostil konkursní soud funkce V. H. a novým správcem konkursní podstaty úpadce ustavil Č. S. Podáním datovaným 1. listopadu 2010, doručeným 2. listopadu 2010, předložil Č. S. konkursnímu soudu konečnou zprávu. Konkursní soud přezkoumal konečnou zprávu postupem podle § 29 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a uvědomil o ní úpadce a konkursní věřitele. Konečná zpráva byla vyvěšena na úřední desce konkursního soudu od 28. února 2011 do 15. března 2011. Dne 10. a 11. března 2011 pak byly do spisu založeny námitky konkursního věřitele č. 18 Finančního úřadu v Rumburku (dále jen „konkursní věřitel F“) a konkursního věřitele č. 21 Svazu českých a moravských spotřebních družstev (dále jen „konkursní věřitel S“) proti konečné zprávě. Námitky konkursního věřitele F jsou v usnesení konkursního soudu označeny pod body 1/ až 10/ a námitky konkursního věřitele S pod body 1/ až 16/, přičemž konkursní soud se s nimi vypořádal následovně. I. Pracovněprávní nároky zaměstnanců (bod 1/ námitek konkursního věřitele F a bod 2/ námitek konkursního věřitele S). Konkursní soud vyšel z ustanovení § 27 odst. 4 a 5 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“) a z ustanovení § 67a odst. 1 a 2 ZKV (ve znění před i po 1. květnu 2000), přičemž dospěl k závěru, že: 1/ J. Z. (dále jen „J. Z“) nebyla vedoucím pracovníkem úpadce. 2/ Ing. A. K. (dále jen „A. K.“) a RSDr. J. B. (dále jen „J. B“) byli vedoucími pracovníky úpadce ve smyslu § 27 odst. 4, odst. 5 písm. a/ zák. práce (vykonávali jmenované funkce a fakticky byli jmenováni do funkcí, byť nebyl sepsán písemný jmenovací dekret). A. K. byl zaměstnán u úpadce na základě pracovní smlouvy ze dne 1. prosince 1989 ve funkci vedoucího ekonomické skupiny a náměstka vedoucího organizace a dle popisu práce byl podřízen přímo předsedovi družstva. J. B. byl zaměstnán u úpadce na základě pracovní smlouvy ze dne 1. září 1990 ve funkci vedoucího technické skupiny a náměstka vedoucího organizace a dle popisu práce byl podřízen přímo předsedovi družstva. 3/ Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 2003, sp. zn. 21 Cdo 1912/2001 [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 73/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 73/2003“, který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], na které poukazuje Č. S. (jenž argumentuje tím, že na vyjmenované pracovníky se snížení platu dle § 67a ZKV nevztahovalo), obsahuje následující pasáž: „Vzhledem ke kogentní povaze zákoníku práce lze jmenováním založit pracovní poměr pouze v případech v zákoně uvedených (srov. ustanovení § 27 odst. 4 a 5 zák. práce). V těchto případech, kde zákoník práce předpokládá vznik pracovního poměru jmenováním, nelze pracovní poměr založit smlouvou; naopak, jmenováním nelze založit pracovní poměr jinde, než kde založení pracovního poměru tímto způsobem zákoník práce stanoví. Byla-li proto uzavřena se zaměstnancem, který je v okruhu jmenovaných zaměstnanců, smlouva označená jako „pracovní“, nejde o platný právní úkon a nemůže jí být založen pracovní poměr. Není-li, jak výše uvedeno, použitá forma jmenování do funkce sama o sobě důvodem jeho neplatnosti, mohla by být taková „pracovní“ smlouva jedním z podkladů (důkazů), z nichž by se dala dovodit vůle zaměstnavatele směřující ke jmenování zaměstnance do funkce, jež se tímto způsobem obsazuje. Jedině vůle zaměstnavatele jmenovat a vůle zaměstnance se jmenováním souhlasit, jež obě byly také náležitě projeveny a střetly se v konkrétním čase, mohou přinést zákonem předpokládaný důsledek - vznik pracovního poměru, který se zakládá jmenováním.“ 4/ R 73/2003 potvrzuje názor konkursního soudu, že pracovní poměr A. K. a J. B. byl založen jmenováním. Jmenovaní vykonávali své funkce v souladu s vůlí úpadce a správce konkursní podstaty. Pozdější úpadce a posléze správce konkursní podstaty jim zadával pracovní úkoly a za výkon zastávaných funkcí jim vyplácel mzdu vyšší než u běžných zaměstnanců (jejichž pracovní poměr byl založen pracovní smlouvou). Z toho lze dovodit, že jak (nejprve) vůle (pozdějšího) úpadce, tak (posléze) vůle správce konkursní podstaty, směřovala k tomu, aby A. K. a J. B. zastávali své funkce. Z faktického výkonu funkcí jmenovanými pak lze dovodit jejich souhlas se jmenováním do těchto funkcí. Bez ohledu na „formální okolnosti případu“ (existence pracovních smluv) tak byl pracovní poměr A. K. a J. B. založen jmenováním. Na schůzi věřitelů dne 6. prosince 2001 vypověděl A. K. jako svědek, že pra