Vyhláška o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry

(1) Do vedlejšího původního kapitálu lze zahrnout nástroj, který splňuje tyto podmínky:

a) nemá určenu splatnost nebo je splatný nejdříve za 30 let, není-li dále stanoveno jinak,

b) není zajištěn, je splatný jednorázově a vázán podmínkou podřízenosti podle jiného právního předpisu13), přičemž se uplatňuje nejvyšší možný stupeň podřízenosti,

c) umožňuje krytí ztrát z činnosti povinné osoby a neztíží doplnění kapitálu na požadovanou úroveň prostřednictvím vhodných mechanismů,

d) vyplacení příslušenství, podílu na zisku nebo obdobného plnění je vázáno na soustavné plnění požadavků na kapitálovou přiměřenost povinné osoby,

e) obsahuje právo povinné osoby nevyplatit s ohledem na její finanční situaci nebo platební schopnost plnění podle písmena d); nebude-li příslušné plnění vyplaceno, nelze tuto skutečnost kompenzovat v dalších rozhodných obdobích,

f) obsahuje právo povinné osoby nahradit plnění podle písmena d) nabytím jejích účastnických cenných papírů, anebo členského podílu v povinné osobě, v úměrné výši za předpokladu, že zůstanou zachovány její finanční zdroje,

g) ze smlouvy, emisních podmínek nebo právního předpisu vyplývá, že nástroj nebo plnění podle písmena d) se nahradí nabytím účastnických cenných papírů povinné osoby, anebo členského podílu v povinné osobě, v úměrné výši, pokud povinná osoba nesplňuje požadavky na kapitálovou přiměřenost nebo platební schopnost.

(2) Povinná osoba oznámí podle § 221b, zdůvodní a projedná s Českou národní bankou záměr zahrnovat nástroj podle odstavce 1 do kapitálu; s oznámením zároveň předloží popis splnění podmínek podle odstavce 1.

(3) S nástrojem může být spojeno právo povinné osoby splatit nástroj před určenou splatností, nejdříve však za 5 let od jeho vzniku.

(4) Nástroj bez určené splatnosti může obsahovat výčet skutečností, zejména navýšení úrokové míry, které umožňují splatit nástroj, nejdříve však za 10 let od jeho vzniku. Takovýto výčet může obsahovat také nástroj s určenou splatností, avšak tyto skutečnosti mohou nastat jen k datu splatnosti.

(5) Nástroj lze také splatit, pokud došlo k takové změně právní úpravy zdanění nebo posuzování nástroje z hlediska pravidel obezřetnosti, která nebyla předvídatelná v době vzniku nástroje.

(6) Bez ohledu na dobu a důvod splatnosti podle odstavců 3 až 5 lze splatit nástroj jen tehdy, jestliže povinná osoba tento záměr oznámí podle § 221b, zdůvodní a projedná s Českou národní bankou; s oznámením zároveň předloží popis dopadů do kapitálu a na svou platební schopnost.

(1) Dodatkový kapitál na konsolidovaném základě se člení na hlavní a vedlejší.

(2) Do hlavního dodatkového kapitálu lze zahrnovat

a) přebytek v krytí očekávaných úvěrových ztrát na konsolidovaném základě a

b) nástroje zahrnované do vedlejšího původního kapitálu na konsolidovaném základě v míře převyšující limity podle § 73 odst. 6.

(3) Do vedlejšího dodatkového kapitálu lze zahrnovat

a) podřízený dluh A a

b) oceňovací rozdíl ze změn reálných hodnot kapitálových nástrojů, pro něž existuje aktivní trh, zařazených pro účely vedení účetnictví do portfolia realizovatelných finančních nástrojů, je-li pozitivní, přičemž se oceňovací rozdíl stanovuje po snížení o případný závazek z odložené daně.

(1) Přebytek v krytí očekávaných úvěrových ztrát na konsolidovaném základě vzniká, pokud povinná osoba použije pro výpočet kapitálových požadavků k úvěrovému riziku přístup IRB a na konsolidovaném základě stanovený souhrn úprav ocenění expozic, které jsou aktivy, a rezerv k expozicím, které jsou podrozvahovými položkami, je větší než souhrn očekávaných úvěrových ztrát z těchto expozic (část čtvrtá hlava IV). Přebytek v krytí očekávaných úvěrových ztrát podle věty první se neupravuje o očekávané úvěrové ztráty z akciových expozic a úpravy jejich ocenění; očekávané úvěrové ztráty z akciových expozic nesnížené o úpravy ocenění těchto expozic jsou odčitatelnou položkou podle § 71.

(2) Úpravy ocenění a rezervy lze při porovnání s očekávanými úvěrovými ztrátami zohlednit bez ohledu na to, k jakým expozicím se vztahují.

(1) Podřízený dluh A může mít podobu přijatého úvěru, půjčky nebo vkladu a v případě banky či obchodníka s cennými papíry také podobu vydaného podřízeného dluhopisu, s tím, že

a) dlužníkem je osoba v regulovaném konsolidačním celku a

b) věřitelem je osoba, která není zahrnuta do konsolidačního celku, jehož členem je dlužník.

(2) Podřízený dluh A lze zahrnovat do dodatkového kapitálu na konsolidovaném základě, jsou-li splněny tyto podmínky:

a) smlouva o podřízeném dluhu A nebo emisní podmínky podřízeného dluhopisu obsahují podmínku podřízenosti podle zvláštního zákona,

b) částka podřízeného dluhu A byla v plné výši převedena na účet osoby v regulovaném konsolidačním celku. Součástí podřízeného dluhu A nejsou vlastní podřízené dluhopisy nabyté osobou v regulovaném konsolidačním celku před dobou jejich splatnosti. Podřízený dluh A není přímo ani nepřímo financován osobou v regulovaném konsolidačním celku;

c) podřízený dluh A není zajištěn,

d) podřízený dluh A je splatný nejdříve po pěti letech od data převedení částky podřízeného dluhu na účet osoby v regulovaném konsolidačním celku. Jistina podřízeného dluhu A je jednorázově splatná. Pokud smlouva o podřízeném dluhu A nebo emisní podmínky podřízeného dluhopisu obsahují ustanovení, podle kterého lze splatit tento dluh před stanoveným dnem splatnosti, může být toto právo uplatněno nejdříve po pěti letech od data převedení částky podřízeného dluhu na účet osoby v regulovaném konsolidačním celku;

e) podřízený dluh A lze splatit před stanoveným dnem podle písmena d) jen tehdy, jestliže povinná osoba tento záměr oznámí podle § 221b, zdůvodní a projedná s Českou národní bankou; s oznámením zároveň předloží popis dopadů do kapitálu regulovaného konsolidačního celku,

f) smlouva o podřízeném dluhu A nebo emisní podmínky podřízeného dluhopisu obsahují ujednání protistran o tom, že započtení pohledávky věřitele z podřízeného dluhu proti jeho závazkům vůči osobě v regulovaném konsolidačním celku není přípustné,

g) pohledávku z titulu podřízeného dluhu A nelze přijmout osobou v regulovaném konsolidačním celku jako zajištění a

h) povinná osoba oznámí podle § 221b, zdůvodní a projedná s Českou národní bankou záměr zahrnovat podřízený dluh A do vedlejšího dodatkového kapitálu; s oznámením zároveň předloží popis splnění podmínek podle písmen a) až g).

(3) Ustanovení smlouvy o podřízeném dluhu nebo emisní podmínky podřízeného dluhopisu týkající se podmínek podle odstavce 2 lze změnit jen tehdy, jestliže povinná osoba tento záměr oznámí podle § 221b, zdůvodní a projedná s Českou národní bankou; s oznámením zároveň předloží všechny příslušné informace o zamýšlených změnách. Při provedení změny smlouvy o podřízeném dluhu nebo emisních podmínek podřízeného dluhopisu v rozporu s větou první nelze nadále podřízený dluh zahrnovat do kapitálu.

(4) Podřízený dluh A zahrnovaný do dodatkového kapitálu se snižuje o 20 % ročně během posledních pěti let před dnem splatnosti, není-li dále stanoveno jinak. Začíná se snižovat dnem následujícím po skončení pátého roku před dnem splatnosti, což znamená, že v posledním roce před dnem splatnosti se zahrnuje 20 % celkové částky tohoto dluhu. Část podřízeného dluhu A nezahrnutou do dodatkového kapitálu nelze zahrnout do kapitálu na krytí tržního rizika.

(5) Obsahuje-li smlouva o podřízeném dluhu A nebo emisní podmínky podřízeného dluhopisu ustanovení, podle kterého lze splatit tento dluh před dohodnutým dnem splatnosti, podřízený dluh A zahrnovaný do dodatkového kapitálu se snižuje během posledních pěti let před dnem splatnosti pouze v tom případě, pokud navýšení úrokové míry podřízeného dluhu A (step-up) v případě nevyužití práva na předčasné splacení je nejvýše 1,5 % p. a. Je-li dohodnuto navýšení úrokové míry vyšší než 1,5 % p. a., podřízený dluh A zahrnovaný do dodatkového kapitálu se snižuje během posledních pěti let přede dnem, kdy lze poprvé právo na předčasné splacení využít. Podřízený dluh A se v obou případech snižuje podle odstavce 4.

(1) Kapitál na konsolidovaném základě na krytí tržního rizika tvoří podřízený dluh B snížený

a) o jiné než významné obezřetné úpravy při tržním oceňování nebo oceňování modelem (část čtvrtá hlava II) a

b) v případě obchodníka s cennými papíry dále snížený o hmotný majetek, zásoby, kapitálové investice do jiných osob, než které jsou odčitatelnými položkami a které nelze okamžitě uplatnit na trhu, a pohledávky se zbytkovou splatností nad 90 dnů kromě vkladů složených jako zajištění pro obchody s deriváty obchodovanými na uznaných burzách.

(2) Pokud výše položek podle odstavce 1 písm. a) a b) převyšuje podřízený dluh B, částka odpovídající převýšení se odčítá od součtu původního a dodatkového kapitálu na konsolidovaném základě.

(3) Kapitál na konsolidovaném základě na krytí tržního rizika lze používat pouze na krytí rizika měnového, komoditního, pozičního nebo rizika angažovanosti obchodního portfolia (§ 75).

(1) Podřízený dluh B může mít podobu přijatého úvěru, půjčky nebo vkladu a v případě banky či obchodníka s cennými papíry také podobu vydaného podřízeného dluhopisu, s tím, že

a) dlužníkem je osoba v regulovaném konsolidačním celku a

b) věřitelem je osoba, která není zahrnuta do konsolidačního celku, jehož členem je dlužník.

(2) Podřízený dluh B lze považovat za kapitál na krytí tržního rizika, jsou-li splněny tyto podmínky:

a) podřízený dluh B je splatný nejdříve po dvou letech od data převedení částky podřízeného dluhu na účet osoby v regulovaném konsolidačním celku. Jistina podřízeného dluhu B je jednorázově splatná;

b) jistina i příslušenství podřízeného dluhu B nesmí být splaceny, a to ani v den splatnosti, pokud by tato platba znamenala nedodržení kapitálové přiměřenosti na konsolidovaném základě nebo pokud by znamenala další snížení kapitálu na konsolidovaném základě, pokud kapitálová přiměřenost není dodržena,

a dále jsou-li splněny podmínky podle § 68 odst. 2 písm. a) až c) a e) až h) a § 68 odst. 3 pro podřízený dluh A.

Odčitatelné položky na konsolidovaném základě tvoří

a) hodnota kapitálové investice investičního portfolia do

1. institucí,

2. pojišťoven, zajišťoven, pojišťovacích holdingových osob či pojišťovacích holdingových osob se smíšenou činností, nebo

3. ostatních finančních institucí,

pokud přesahují 10 % základního kapitálu jednotlivých osob, do nichž je investováno,

b) součet hodnot kapitálových investic investičního portfolia do

1. institucí,

2. pojišťoven, zajišťoven, pojišťovacích holdingových osob či pojišťovacích holdingových osob se smíšenou činností, nebo

3. ostatních finančních institucí,

přesahující 10 % kapitálu na konsolidovaném základě před odečtením položek podle písmena a) a bodů 1 až 3, pokud jednotlivé kapitálové investice představují podíl do 10 % včetně základního kapitálu osob, do nichž je investováno,

c) hodnota expozic ze sekuritizace s rizikovou váhou 1250 %, ledaže je zahrnuta do výpočtu kapitálového požadavku k úvěrovému riziku podle ustanovení pro sekuritizaci (část čtvrtá hlava IV), a hodnota expozic ze sekuritizace, kterým by byla při zařazení do investičního portfolia přiřazena riziková váha 1 250 %. Pro účely pravidel angažovanosti a omezení kvalifikovaných účastí tato položka není považována za odčitatelnou položku;

d) nedostatek v krytí očekávaných úvěrových ztrát. Pro účely pravidel angažovanosti a omezení kvalifikovaných účastí tato položka není považována za odčitatelnou položku;

e) významné obezřetné úpravy při tržním oceňování nebo oceňování modelem (část čtvrtá hlava II),

f) převýšení položek podle § 69 odst. 1 písm. a) a b) nad podřízeným dluhem B,

g) odpočet u volných dodávek, a to od pěti obchodních dnů po splatnosti druhé smluvní platby nebo dodávky do ukončení transakce ve výši součtu převedené hodnoty a rozdílu mezi sjednanou vypořádací cenou a aktuálním tržním oceněním, je-li kladný.

(1) Nedostatek v krytí očekávaných úvěrových ztrát vzniká, pokud povinná osoba používá pro výpočet kapitálových požadavků k úvěrovému riziku přístup IRB a na konsolidovaném základě stanovený souhrn úprav ocenění expozic, které jsou aktivy, a rezerv k expozicím, které jsou podrozvahovými položkami, je menší než souhrn očekávaných úvěrových ztrát z těchto expozic (část čtvrtá hlava IV). Součástí této odčitatelné položky jsou vždy očekávané úvěrové ztráty z akciových expozic, a to nesnížené o úpravy ocenění těchto expozic (část čtvrtá hlava IV).

(2) Úpravy ocenění a rezervy lze při porovnání s očekávanými úvěrovými ztrátami zohlednit bez ohledu na to, k jakým expozicím se vztahují.

(1) Součet dodatkového kapitálu na konsolidovaném základě a kapitálu na konsolidovaném základě na krytí tržního rizika nelze zohlednit v míře vyšší než původní kapitál na konsolidovaném základě.

(2) Vedlejší dodatkový kapitál na konsolidovaném základě nelze zohlednit v míře vyšší než 50 % původního kapitálu na konsolidovaném základě.

(3) 50 % výše odčitatelných položek se odčítá od původního kapitálu na konsolidovaném základě, 50 % jejich výše se odčítá od dodatkového kapitálu na konsolidovaném základě; ustanovení odstavců 1 a 2 tím nejsou dotčena. Pokud 50 % výše odčitatelných položek převyšuje dodatkový kapitál na konsolidovaném základě, částka odpovídající tomuto převýšení se odčítá od původního kapitálu na konsolidovaném základě.

(4) Kapitál na konsolidovaném základě na krytí tržního rizika nelze zohlednit v míře vyšší než 150 % ze součtu původního kapitálu na konsolidovaném základě a dodatkového kapitálu na konsolidovaném základě sníženého o odčitatelné položky na konsolidovaném základě a sníženého o součet kapitálových požadavků k úvěrovému riziku investičního portfolia, k riziku rozmělnění investičního portfolia a k operačnímu riziku.

(5) Přebytek v krytí očekávaných ztrát lze zahrnout do dodatkového kapitálu na konsolidovaném základě v částce, která není větší než 0,6 % ze součtu hodnot rizikově vážených expozic. Pro účely stanovení limitu pro přebytek v krytí očekávaných uvěrových ztrát se do hodnot rizikově vážených expozic nezahrnují expozice ze sekuritizace s rizikovou váhou 1250 %.

(6) Vedlejší původní kapitál na konsolidovaném základě nelze zohlednit v míře vyšší než hlavní původní kapitál na konsolidovaném základě, přičemž platí, že

a) nástroje, které se nahrazují, nesplňuje-li povinná osoba požadavky na kapitálovou přiměřenost, nebo mohou být nahrazeny, s ohledem na finanční situaci nebo platební schopnost povinné osoby, jejími účastnickými cennými papíry, anebo členským podílem v povinné osobě, lze zohlednit do výše hlavního původního kapitálu,

b) nástroje jiné než nástroje podle písmen a) a c) lze zohlednit do výše 35 % původního kapitálu a

c) nástroje, které mají určenu splatnost nebo obsahují výčet skutečností, jež umožňují splatit nástroj, lze zohlednit do výše 15 % původního kapitálu.

(1) Pro účely výpočtu kapitálové přiměřenosti povinná osoba stanovuje minimální kapitálové požadavky k úvěrovému, tržnímu a operačnímu riziku; tím není dotčeno ustanovení odstavce 2.

(2) Obchodník s cennými papíry s omezeným rozsahem investičních služeb a obchodník s cennými papíry s omezeným obchodováním na vlastní účet stanovují za podmínek stanovených touto vyhláškou (hlava I) kapitálový požadavek na základě režijních nákladů.

(1) Kapitálové požadavky k úvěrovému riziku zahrnují kapitálové požadavky k

a) úvěrovému riziku, včetně rizika vypořádacího, investičního portfolia a riziku rozmělnění investičního portfolia,

b) specifickému úrokovému riziku obchodního portfolia,

c) specifickému akciovému riziku obchodního portfolia,

d) riziku protistrany u repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, derivátů, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů,

e) vypořádacímu riziku obchodního portfolia a volným dodávkám,

f) ostatním nástrojům obchodního portfolia,

g) riziku angažovanosti obchodního portfolia.

(2) Kapitálové požadavky k tržnímu riziku zahrnují kapitálové požadavky k

a) obecnému úrokovému riziku obchodního portfolia,

b) obecnému akciovému riziku obchodního portfolia,

c) měnovému riziku investičního a obchodního portfolia,

d) komoditnímu riziku investičního a obchodního portfolia.

(3) Kapitálové požadavky k obecnému a specifickému úrokovému riziku obchodního portfolia a obecnému a specifickému akciovému riziku obchodního portfolia se také označují jako kapitálové požadavky k pozičnímu riziku obchodního portfolia.

(4) Ke kapitálovým požadavkům k pozičnímu riziku obchodního portfolia, k měnovému riziku a ke komoditnímu riziku se přičítají kapitálový požadavek k opcím stanovený podle dílu 3 oddílu 7 a kapitálový požadavek k fondům kolektivního investování stanovený podle dílu 3 oddílu 4.

Základní přístupy pro výpočet kapitálových požadavků jsou

a) standardizovaný přístup pro výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku investičního portfolia bez využití vlastních modelů při stanovení

1. hodnoty expozice (§ 87 a příloha č. 8 této vyhlášky), nebo

2. upravené hodnoty expozice (§ 104 a příloha č. 16 této vyhlášky),

b) standardizovaný přístup pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému úrokovému riziku obchodního portfolia,

c) standardizovaný přístup pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému akciovému riziku obchodního portfolia,

d) standardizovaný přístup pro výpočet kapitálového požadavku k riziku protistrany u repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, derivátů nebo transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů bez využití vlastních modelů při stanovení hodnoty expozice,

e) standardizovaný přístup pro výpočet kapitálového požadavku k vypořádacímu riziku obchodního portfolia nebo volným dodávkám,

f) standardizovaný přístup pro výpočet kapitálového požadavku k ostatním nástrojům obchodního portfolia,

g) standardizovaný přístup pro výpočet kapitálového požadavku k riziku angažovanosti obchodního portfolia,

h) standardizovaný přístup pro výpočet kapitálového požadavku k tržnímu riziku,

i) přístup BIA,

j) standardizovaný přístup pro výpočet kapitálového požadavku k operačnímu riziku,

k) přístup pro výpočet kapitálového požadavku na základě režijních nákladů, nebo

l) přístup pro výpočet kapitálových požadavků odpovídající pravidlům pro výpočet kapitálových požadavků platným přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky (dále jen „přístup pro výpočet kapitálových požadavků podle dosavadních pravidel“).

(1) Speciální přístupy pro výpočet kapitálových požadavků jsou

a) standardizovaný přístup pro výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku investičního portfolia s využitím vlastních modelů při stanovení

1. hodnoty expozice (§ 87 a příloha č. 8 této vyhlášky), nebo

2. upravené hodnoty expozice (§ 104 a příloha č. 16 této vyhlášky),

b) přístup IRB,

c) přístup pro výpočet kapitálového požadavku k riziku protistrany u repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, derivátů nebo transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů s využitím vlastních modelů při stanovení hodnoty expozice,

d) přístup pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému úrokovému riziku obchodního portfolia založený na vlastních modelech,

e) přístup pro výpočet kapitálového požadavku ke specifickému akciovému riziku obchodního portfolia založený na vlastních modelech,

f) přístup pro výpočet kapitálového požadavku k tržnímu riziku založený na vlastních modelech,

g) přístup AMA,

h) přístup AMA v kombinaci s ostatními přístupy pro výpočet kapitálového požadavku k operačnímu riziku,

i) standardizovaný přístup pro výpočet kapitálového požadavku k operačnímu riziku v kombinaci s přístupem BIA,

j) přístup ASA, nebo

k) přístup ASA v kombinaci s přístupem BIA.

(2) Povinná osoba může používat pro výpočet kapitálových požadavků speciální přístup podle odstavce 1 písm. a) až h), pokud se připojila ke společné žádosti o souhlas s používáním takového speciálního přístupu a oprávněný orgán dohledu k tomu udělil souhlas14). Jinak může povinná osoba používat pro výpočet kapitálových požadavků speciální přístupy podle odstavce 1, pokud jí k tomu udělila souhlas Česká národní banka15), s tím, že je-li členem skupiny evropské ovládající banky, skupiny evropské finanční holdingové osoby či skupiny evropského ovládajícího obchodníka s cennými papíry podle zvláštního právního předpisu, nepřipojila se ke společné žádosti o souhlas s používáním speciálního přístupu a o záměru předložit takovouto žádost České národní bance informovala příslušnou evropskou ovládající banku, evropskou finanční holdingovou osobu nebo evropského obchodníka s cennými papíry. Česká národní banka o jí předložené žádosti informuje orgán dohledu členského státu, který vykonává dohled na konsolidovaném základě nad dotčeným konsolidačním celkem, v případě, že je povinná osoba součástí takového konsolidačního celku.

(1) Žádost o souhlas s používáním některého ze speciálních přístupů pro výpočet kapitálového požadavku nebo se změnou používaného přístupu (dále jen „žádost o souhlas“) předkládá povinná osoba České národní bance.

(2) Žádost o souhlas obsahuje základní údaje a přílohy s tím, že informace a skutečnosti uvedené v základních údajích a přílohách k žádosti musí umožňovat České národní bance prověřit splnění požadavků kladených na daný speciální přístup. Jde-li o žádost o souhlas pro účely plnění pravidel obezřetného podnikání povinných osob na konsolidovaném základě, je to v žádosti uvedeno a požadavky na základní údaje a přílohy se vztahují k regulovanému konsolidačnímu celku.

(3) Žádost o souhlas se předkládá České národní bance samostatně pro každý speciální přístup pro výpočet kapitálového požadavku.

(1) Žádost o souhlas předkládaná České národní bance obsahuje ve svých základních údajích kromě obecných náležitostí stanovených zvláštním předpisem16) i vymezení, jaký speciální přístup a od kterého data povinná osoba hodlá použít, a dále

a) seznam příloh, které jsou součástí žádosti,

b) prohlášení žadatele, že veškeré jím uváděné informace a skutečnosti a předložené doklady a dokumenty jsou aktuální, úplné a pravdivé.

(2) V případě, že povinná osoba Českou národní banku žádá o souhlas s používáním dvou nebo více speciálních přístupů současně, a pokud se pro schválení těchto přístupů vyžaduje předložení stejných dokladů a dokumentů, předkládá je povinná osoba pouze jednou s tím, že v žádosti o souhlas uvede, ke které žádosti a kdy byly tyto doklady a dokumenty předloženy.

(1) Přílohy uvedené v seznamu podle § 79 odst. 1 písm. a) v případě žádosti o souhlas s používáním některého ze speciálních přístupů pro výpočet kapitálového požadavku podle § 77 odst. 1 písm. a) až h) předkládané České národní bance tvoří

a) dokumentace k organizaci, strategii, systému a procesům řízení daného rizika,

b) dokumentace k systému měření daného rizika,

c) dokumentace k postupu implementace daného speciálního přístupu,

d) sebehodnocení pro daný speciální přístup vypracované útvarem řízení daného rizika s případnou podporou útvaru vnitřního auditu nebo i s podporou auditora nebo konzultantů,

e) seznam všech příslušných externích dokumentací i interních dokumentů, které jsou k dispozici u povinné osoby a vztahují se k systému řízení a měření rizika, pro které chce povinná osoba uplatnit speciální přístup, s tím, že povinná osoba je schopna na vyžádání České národní banky je poskytnout.

(2) V případě žádosti o souhlas se speciálním přístupem podle § 77 odst. 1 písm. i) až k) musí přílohy k žádosti povinné osoby přehledně a úplně dokumentovat naplnění požadavků této vyhlášky na příslušný speciální přístup.

(3) Pokud to vyžaduje povinnou osobou zvolený způsob implementace speciálního přístupu, předloží povinná osoba i další doklady nebo dokumenty, než které jsou uvedeny v odstavcích 1 a 2 nebo v § 79 odst. 1, tak, aby žádost přehledně a úplně dokumentovala naplnění požadavků této vyhlášky na příslušný speciální přístup.

(4) Pokud povinná osoba již dříve předložila České národní bance doklady nebo dokumenty vyžadované v žádosti o souhlas nebo jejich část, předkládá pouze ty doklady nebo dokumenty, u kterých došlo ke změně oproti předchozímu stavu. Dříve předané a nadále platné doklady a dokumenty povinná osoba označí v žádosti. V přiloženém prohlášení povinná osoba v tomto případě uvede, že tyto doklady a dokumenty zůstávají beze změny.

(1) Dokumentace k organizaci, systému a procesům řízení daného rizika obsahuje

a) celkovou strategii a strategii řízení daného rizika,

b) přehled organizačního uspořádání, pravomocí, odpovědností a informačních toků při řízení daného rizika,

c) přehled procesu ověření daného speciálního přístupu,

d) přehled a zprávy z akcí ujišťovacího i konzultačního charakteru provedených útvarem vnitřního auditu nebo jiným obdobným útvarem regulovaného konsolidačního celku nebo auditorem,

e) zápisy z jednání řídicích a poradních orgánů povinné osoby o dané oblasti a

f) další dokumentaci prokazující způsob naplnění požadavků na organizaci, systém a procesy řízení daného rizika.

(2) Dokumentace k systému měření daného rizika obsahuje

a) odpovídající kategorizaci rizik, expozic nebo portfolií použitou pro daný přístup a její kritéria,

b) přehled všech použitých metodologií a modelů a způsob jejich využití povinnou osobou z odpovídajících hledisek, například pokrytí kategorií expozic, zeměpisných oblastí, jednotek nebo linií podnikání, druhů rizik nebo ztrát měřením,

c) popis a vysvětlení všech použitých metodologií a postupů,

d) popis informačně technologické struktury, systémového a databázového prostředí, použitého programového vybavení (software) a

e) další dokumentaci prokazující způsob naplnění požadavků na systém měření daného rizika.

(3) Dokumentace k postupu implementace daného speciálního přístupu obsahuje

a) vývoj metodologie měření daného rizika, pokud byla vyvinuta povinnou osobou,

b) popis implementace informačního systému pro měření a řízení daného rizika,

c) přehled provedených vzdělávání zaměstnanců, včetně vedoucích zaměstnanců a u družstevní záložny včetně řídících osob, vztahujících se k danému speciálnímu přístupu,

d) popis postupu při přechodu od existujícího systému k novému,

e) postupy při změně rozsahu použití metod nebo modelů, promítání významných změn metod nebo modelů v rámci daného přístupu,

f) postupy pro průběžné hodnocení vhodnosti použitých modelů, metod a postupů včetně plánu auditů vhodnosti modelů,

g) přehled oblastí využití (use test) daného speciálního přístupu v procesech povinné osoby a

h) další dokumentaci prokazující postup implementace daného speciálního přístupu.

(4) Sebehodnocení pro daný speciální přístup obsahuje

a) posouzení přiměřenosti strategie a organizačního uspořádání z hlediska požadavků na řídicí a kontrolní systém v dané oblasti,

b) posouzení dostatečnosti zdrojů na další vývoj, zavedení a využití daného speciálního přístupu,

c) vyhodnocení vzájemných vazeb mezi použitými metodologiemi a ucelenosti speciálního přístupu,

d) posouzení informačně technologické kompatibility subjektů v regulovaném konsolidačním celku a

e) zjištěné nedostatky a chyby a plán na jejich odstranění a dosažení souladu s požadavky vyhlášky pro daný speciální přístup.

Pokud povinná osoba předává doklady nebo dokumenty v elektronické formě, uvádí druh použitého nosiče a použitý formát dat, zejména pro databáze, tabulky nebo schémata, který předem dohodne s Českou národní bankou. Pro vyjádření dat v peněžních jednotkách povinná osoba předem dohodne s Českou národní bankou použitou měnu.

Standardizovaný přístup pro výpočet kapitálového požadavku k úvěrovému riziku investičního portfolia se řadí k základním přístupům pro výpočet kapitálových požadavků.

(1) Při používání standardizovaného přístupu se každá expozice investičního portfolia zařadí do jedné z kategorií:

a) expozice vůči centrálním vládám a centrálním bankám,

b) expozice vůči regionálním vládám a místním orgánům,

c) expozice vůči organizacím veřejného sektoru a ostatním nepodnikatelským osobám,

d) expozice vůči mezinárodním rozvojovým bankám,

e) expozice vůči mezinárodním organizacím,

f) expozice vůči institucím,

g) podnikové expozice,

h) retailové expozice,

i) expozice zajištěné nemovitostmi,

j) expozice po splatnosti,

k) regulatorně vysoce rizikové expozice,

l) expozice v krytých dluhopisech,

m) sekuritizované expozice,

n) expozice vůči institucím s krátkodobým ratingem a podnikové expozice s krátkodobým ratingem,

o) expozice vůči fondům kolektivního investování, nebo

p) ostatní expozice.

(2) Podrobnější vymezení kategorií expozic je uvedeno v příloze č. 4 této vyhlášky.

Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku investičního portfolia se rovná 8 % ze součtu hodnot rizikově vážených expozic.

(1) Hodnota rizikově vážené expozice se stanovuje u expozic zařazených do jednotlivých kategorií, ledaže jde o odčitatelné položky od kapitálu, u kterých se tato hodnota nestanovuje.

(2) Hodnota rizikově vážené expozice se stanovuje podle vztahu

Rizikově vážená expozice=E.r,

kde: E označuje hodnotu expozice,

r označuje rizikovou váhu expozice.

(3) Výpočet hodnoty rizikově vážené sekuritizované expozice je uveden v oddílu 4.

(4) Pro výpočet hodnoty rizikově vážené expozice zařazené do kategorie expozic vůči institucím se používá metoda založená na externím ratingu instituce.

(1) Není-li dále stanoveno jinak, hodnota expozice rozvahových aktiv odpovídá jejich účetní hodnotě, u vybraných expozic upravené podle přílohy č. 5 této vyhlášky; tím nejsou dotčena ustanovení odstavců 2 až 5.

(2) V případě využití komplexní metody finančního kolaterálu podle oddílu 3 se účetní hodnota expozice představované cennými papíry nebo komoditami, které

a) byly prodány, poskytnuty jako kolaterál nebo půjčeny v rámci repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, nebo

b) jsou předmětem maržových obchodů,

zvýší o příslušný koeficient volatility, který přísluší těmto cenným papírům nebo komoditám, podle přílohy č. 16 této vyhlášky.

(3) Hodnota expozice podrozvahových položek odpovídá jejich účetní hodnotě po odečtení rezerv násobené konverzním faktorem

a) 1,0 pro podrozvahové položky s vysokým rizikem,

b) 0,5 pro podrozvahové položky se středním rizikem,

c) 0,2 pro podrozvahové položky se středně nízkým rizikem,

d) 0 pro podrozvahové položky s nízkým rizikem.

Rozdělení podrozvahových položek podle rizika je uvedeno v příloze č. 6 této vyhlášky.

(4) Hodnota expozice derivátů podle přílohy č. 7 této vyhlášky a transakcí s delší dobou vypořádání se stanovuje

a) metodou tržního ocenění,

b) standardizovanou metodou, nebo

c) metodou založenou na vlastním modelu,

se zohledněním dopadů smluv o novaci a ostatních dohod o započtení pro účely těchto metod. Vymezení metod a požadavky na model jsou uvedeny v příloze č. 8 této vyhlášky.

(5) Hodnota expozice repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit a maržových obchodů se stanovuje

a) v souladu s metodami a podmínkami pro zohledňování účinků majetkového zajištění podle § 104 a přílohy č. 16 této vyhlášky, nebo

b) metodou založenou na vlastním modelu podle přílohy č. 8 této vyhlášky.

(6) Pokud se k expozici vztahuje majetkové zajištění podle oddílu 3, hodnota expozice může být upravena v souladu s technikami snižování úvěrového rizika podle oddílu 3.

(1) Riziková váha expozice vychází z kategorie expozic a úvěrové kvality.

(2) Rizikové váhy pro jednotlivé kategorie expozic jsou uvedeny v příloze č. 4 této vyhlášky, ledaže jde o sekuritizované expozice, pro které se používají ustanovení oddílu 4.

(3) Expozicím, pro které není riziková váha uvedena, se přiřadí riziková váha 100 %.

(4) Pokud je expozice zajištěna, riziková váha pro tuto expozici může být upravena v souladu s technikami snižování úvěrového rizika podle oddílu 3.

(1) Úvěrová kvalita je určena na základě externího ratingu, který byl stanoven

a) zapsanou ratingovou agenturou,

b) exportní úvěrovou agenturou, která uveřejňuje svoje externí ratingy a dodržuje dohodnutou metodiku Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj s tím, že externí rating je vázán na jednu z 8 minimálních exportních pojišťovacích prémií (MEPP), které stanoví dohodnutá metodika Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, nebo

c) exportními úvěrovými agenturami, které se účastní „Ujednání o pravidlech pro státem podporované vývozní úvěry“ v rámci Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj.

(2) Externí ratingy zapsaných ratingových agentur a exportních úvěrových agentur se používají na základě jednotného přístupu a v souladu s požadavky na externí ratingy a jejich používání ve standardizovaném přístupu uvedenými v příloze č. 9 této vyhlášky. Postupuje se přitom tak, aby externí ratingy nebyly účelově vybírány s cílem dosáhnout snížení kapitálových požadavků.

(3) Pro určení úvěrové kvality se používají vyžádané externí ratingy, které byly stanoveny zapsanou ratingovou agenturou na základě požadavku hodnocené osoby. Pokud tyto ratingy nejsou k dispozici, lze používat nevyžádané externí ratingy stanovené z vlastního rozhodnutí agentury podle odstavce 1.

Přístup IRB se řadí ke speciálním přístupům pro výpočet kapitálových požadavků a je možné jej používat pouze po předchozím udělení souhlasu oprávněného orgánu dohledu.

(1) Při posuzování žádosti o udělení souhlasu s používáním přístupu IRB povinná osoba prokáže oprávněnému orgánu dohledu, že systémy pro řízení a rating úvěrového rizika expozic jsou důvěryhodné a jsou jednotně implementovány. Povinná osoba také prokáže, že

a) její ratingové systémy poskytují smysluplné hodnocení charakteristik dlužníka a transakce, odůvodněné a dostatečné rozlišení rizika a přesné kvantitativní odhady rizika prováděné na základě jednotného přístupu,

b) interní ratingy a odhady ztrát a selhání použité při výpočtu kapitálových požadavků a přidružené systémy a procesy hrají významnou roli při řízení rizika a v rozhodovacích procesech, při schvalování úvěru, při rozložení vnitřně stanoveného kapitálu a při řízení povinné osoby,

c) má útvar, který řídí úvěrové riziko a který je odpovědný za její ratingové systémy, které jsou přiměřeně nezávislé a nepodléhají nepatřičným vlivům,

d) shromažďuje a ukládá všechna relevantní data, která poskytují účinnou podporu jejímu procesu měření a řízení úvěrového rizika,

e) dokumentuje své ratingové systémy, smysluplnost jejich konstrukce a své ratingové systémy ověřuje (validuje).

Podrobnější vymezení požadavků na používání přístupu IRB je uvedeno v příloze č. 10 této vyhlášky.

(2) Povinná osoba, která žádá o udělení souhlasu s používáním přístupu IRB, také prokáže, že používá u příslušných expozic pro účely vnitřního měření a řízení rizika ratingové systémy, které obecně splňují minimální požadavky na používání přístupu IRB, a to alespoň po dobu 3 let; doba 3 let se stanovuje k okamžiku udělení souhlasu s používáním přístupu IRB.

(3) Povinná osoba, která žádá o udělení souhlasu používat v rámci přístupu IRB vlastní odhady hodnoty LGD nebo konverzních faktorů, prokáže, že provádí a využívá vlastní odhady hodnoty LGD nebo konverzních faktorů způsobem, který obecně splňuje minimální požadavky na používání přístupu IRB, a to alespoň po dobu 3 let; lhůta 3 let se stanovuje k okamžiku udělení souhlasu s používáním přístupu IRB. Konverzním faktorem se přitom rozumí poměr mezi částkou příslibu, která dosud není vyčerpána a bude vyčerpána a nesplacena v okamžiku selhání, a částkou příslibu, která dosud není vyčerpána; rozsah příslibu bude stanoven povoleným limitem, pokud nepovolený limit není vyšší.

(4) Pokud povinná osoba, která již používá přístup IRB, přestane splňovat požadavky pro používání přístupu IRB, informuje o tom Českou národní banku a předloží jí plán na včasné obnovení souladu. Tento plán nemusí předkládat, prokáže-li, že vliv neplnění požadavků pro používání přístupu IRB není významný.

(1) Povinná osoba implementuje přístup IRB pro výpočet hodnoty rizikově vážených expozic a očekávaných úvěrových ztrát u všech expozic zařazených do investičního portfolia, ledaže jí byl udělen souhlas s používáním standardizovaného přístupu pro jednu nebo více kategorií expozic za podmínek podle § 100.

(2) Povinná osoba implementuje přístup IRB najednou, ledaže jí byl udělen souhlas s postupnou implementací. Postupná implementace přístupu IRB může být provedena

a) postupným zařazováním dalších kategorií expozic povinné osoby v rámci jedné osoby v regulovaném konsolidačním celku,

b) postupným zařazováním dalších osob v regulovaném konsolidačním celku,

c) pro používání vlastních odhadů hodnoty LGD nebo konverzních faktorů pro výpočet rizikových vah podnikových expozic a expozic vůči centrálním vládám, centrálním bankám a institucím, nebo

d) u retailových expozic postupným zařazováním dalších podkategorií, jimž odpovídají rozdílné korelace podle přílohy č. 12 této vyhlášky.

Má-li povinná osoba zahraniční pobočku, může na ni při provedení postupné implementace přístupu IRB podle písmen a) a b) nahlížet jako na samostatnou osobu.

(3) V případě postupné implementace povinná osoba implementuje přístup IRB během přiměřeného časového období a za podmínek, jak je stanoveno při udělení souhlasu s používáním přístupu IRB. Postupuje přitom tak, aby flexibilita v rozsahu implementace a časovém postupu nebyla užívána selektivně nebo zneužívána s cílem dosáhnout snížení kapitálových požadavků pozdější implementací přístupu IRB z hlediska některých kategorií expozic nebo obchodních jednotek, používání vlastních odhadů hodnoty LGD nebo konverzních faktorů.

(4) Jakmile povinná osoba implementuje přístup IRB u jakékoliv kategorie expozic, implementuje zároveň tento přístup i u akciových expozic; tím nejsou dotčena ustanovení odstavce 1 o možném používání standardizovaného přístupu.

(1) Povinná osoba, která je oprávněna používat přístup IRB, zařazuje každou expozici investičního portfolia do jedné z kategorií:

a) expozice vůči centrálním vládám a centrálním bankám,

b) expozice vůči institucím,

c) podnikové expozice,

d) retailové expozice,

e) akciové expozice,

f) sekuritizované expozice, nebo

g) ostatní expozice.

(2) Podrobnější vymezení kategorií expozic je uvedeno v příloze č. 11 této vyhlášky.

(3) Povinná osoba používá pro zařazování expozic do jednotlivých kategorií v průběhu času jednotný přístup.

Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku investičního portfolia a k riziku rozmělnění investičního portfolia se rovná 8 % ze součtu hodnot rizikově vážených expozic.

(1) Výpočet hodnoty rizikově vážené expozice se provádí pro účely stanovení kapitálového požadavku k úvěrovému riziku investičního portfolia a kapitálového požadavku k riziku rozmělnění investičního portfolia.

(2) Hodnota rizikově vážené expozice pro úvěrové riziko se stanovuje u expozic zařazených do jednotlivých kategorií, ledaže jde o odčitatelné položky od kapitálu, u kterých se tato hodnota nestanovuje.

(3) Hodnota rizikově vážené expozice pro riziko rozmělnění se stanovuje u pohledávek nabytých za úplatu. Má-li povinná osoba vůči prodejci těchto pohledávek právo plného postihu za riziko rozmělnění nebo při selhání dlužníka, nemusí u nich stanovovat kapitálový požadavek k riziku rozmělnění a očekávané úvěrové ztráty pro riziko rozmělnění. Využije-li této možnosti, stanovuje u nich hodnotu rizikově vážených expozic pro úvěrové riziko a výši očekávaných úvěrových ztrát pro příslušnou kategorii expozic. Pokud je plný postih v souladu s technikami snižování úvěrového rizika podle oddílu 3, povinná osoba ho může zohlednit jako osobní zajištění.

(4) Způsob výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic je uveden v příloze č. 12 této vyhlášky, ledaže jde o sekuritizované expozice, pro které je uveden v oddílu 4.

(1) Výpočet hodnoty rizikově vážené expozice pro úvěrové riziko a pro riziko rozmělnění je založen na relevantních parametrech, které se vztahují k expozicím. Tyto parametry zahrnují

a) hodnotu PD,

b) hodnotu LGD,

c) splatnost,

d) hodnotu expozice.

(2) Podrobnější vymezení parametrů je uvedeno v příloze č. 13 této vyhlášky.

(1) Povinná osoba stanovuje vlastní odhady hodnoty PD v souladu s požadavky pro používání přístupu IRB uvedenými v příloze č. 10 této vyhlášky pro

a) expozice vůči centrálním vládám a centrálním bankám,

b) expozice vůči institucím,

c) podnikové expozice,

d) retailové expozice a

e) akciové expozice,

pokud pro ně používá metodu odhadů hodnot PD a LGD.

(2) Hodnotu LGD a splatnost povinná osoba stanovuje v souladu s požadavky pro používání přístupu IRB uvedenými v příloze č. 10 této vyhlášky.

(3) Hodnotu PD a hodnotu LGD lze stanovovat odděleně nebo společně, avšak pouze za podmínek uvedených v příloze č. 13 této vyhlášky.

(4) Povinná osoba stanovuje se souhlasem oprávněného orgánu dohledu hodnotu rizikově vážené akciové expozice v souladu s požadavky pro používání přístupu IRB uvedenými v příloze č. 10 této vyhlášky

a) zjednodušenou metodou rizikové váhy,

b) metodou odhadů hodnot PD a LGD, nebo

c) metodou vlastních modelů;

tím nejsou dotčena ustanovení odstavce 2.

(5) Povinná osoba může metody uvedené v odstavci 4 kombinovat pro různá portfolia akciových expozic, pokud rozdílné metody interně trvale používá a prokáže oprávněnému orgánu dohledu, že výběr metod je proveden na základě jednotného přístupu a není motivován úvahami o regulatorní arbitráži. Povinná osoba také může se souhlasem oprávněného orgánu dohledu stanovovat hodnotu rizikově vážené akciové expozice vůči podnikům pomocných služeb způsobem, který je určen pro ostatní expozice.

(6) Povinná osoba stanovuje hodnotu rizikově vážených specializovaných úvěrových expozic s využitím rizikových vah pro jednotlivé kategorie specializovaných úvěrových expozic, které jsou uvedeny v příloze č. 12 této vyhlášky, a v souladu s metodologií prověřenou oprávněným orgánem dohledu; tímto nejsou dotčena ustanovení odstavce 2. Tento způsob povinná osoba nemusí použít, pokud je schopna pro specializované úvěrové expozice stanovit vlastní odhady hodnoty PD v souladu s požadavky pro používání přístupu IRB uvedenými v příloze č. 10 této vyhlášky.

(7) Povinná osoba stanovuje vlastní odhady hodnoty LGD a konverzních faktorů v souladu s požadavky pro používání přístupu IRB uvedenými v příloze č. 10 této vyhlášky a po udělení souhlasu oprávněného orgánu dohledu. V jiném případě povinná osoba používá hodnoty LGD a konverzní faktory uvedené v příloze č. 13 této vyhlášky. Pro retailové expozice zařazené v souladu se souhlasem oprávněného orgánu dohledu do přístupu IRB povinná osoba vždy stanovuje vlastní odhady hodnoty LGD a konverzních faktorů.

(1) Zařazení expozic vůči fondům kolektivního investování, zejména představovaných podílovými listy podílových fondů a akciemi investičních fondů do kategorií expozic, a způsob výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic závisí na tom, do jaké míry povinná osoba zná podkladové expozice fondu kolektivního investování a zda fond kolektivního investování splňuje kritéria podle přílohy č. 4 této vyhlášky.

(2) Pokud

a) povinná osoba zná všechny nebo část podkladových expozic fondu kolektivního investování,

b) povinná osoba naplňuje u těchto expozic minimální požadavky pro používání přístupu IRB uvedené v příloze č. 10 této vyhlášky a

c) fond splňuje kritéria podle přílohy č. 4 této vyhlášky,

zařazuje povinná osoba tyto podkladové expozice fondu kolektivního investování nebo jejich část, kterou zná, do jednotlivých kategorií expozic a pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic a očekávaných úvěrových ztrát používá způsob, který je stanoven pro příslušnou kategorii expozic.

(3) Pokud povinná osoba zná podkladové expozice fondu kolektivního investování nebo jejich část a fond splňuje kritéria podle přílohy č. 4 této vyhlášky, ale povinná osoba nenaplňuje u těchto expozic požadavky pro používání přístupu IRB, postupuje při výpočtu hodnoty rizikově vážených expozic a příslušných očekávaných úvěrových ztrát takto:

a) pro podkladové expozice zařazené do kategorie akciových expozic používá zjednodušenou metodu rizikové váhy a zachází s nimi jako s ostatními akciovými expozicemi, ledaže je schopna rozlišit akciové expozice nekótované na regulovaných trzích, kótované na regulovaných trzích a ostatní; povinná osoba může u těchto podkladových expozic se souhlasem oprávněného orgánu dohledu použít také standardizovaný přístup za podmínek pro akciové expozice podle § 100,

b) pro všechny ostatní podkladové expozice používá upravený standardizovaný přístup:

1. u expozic, kterým přísluší podle standardizovaného přístupu riziková váha pro expozice bez ratingu nebo kterým přísluší stupeň úvěrové kvality s nejvyšší rizikovou váhou pro danou kategorii expozic, se daná riziková váha násobí koeficientem 2, nejvýše však činí 1 250 %,

2. pro zbývající expozice se jejich riziková váha stanovená podle standardizovaného přístupu násobí koeficientem 1,1; nejméně však činí 5 %.

(4) Povinná osoba může v souladu s odstavcem 3 sama provést výpočet hodnoty rizikově vážené expozice nebo se spoléhá na třetí osobu, jež počítá a povinné osobě oznamuje průměrnou hodnotu rizikově vážených expozic založenou na podkladových expozicích fondu kolektivního investování. Povinná osoba může použít tento alternativní způsob, pokud fond splňuje kritéria podle přílohy č. 4 této vyhlášky a pokud třetí osoba podkladové expozice nebo jejich část zná a správnost jejího výpočtu a oznámení jsou zajištěny odpovídajícím způsobem.

(5) Pokud povinná osoba nezná část podkladových expozic nebo všechny podkladové expozice fondu kolektivního investování, bez ohledu na splnění ostatních podmínek uvedených v odstavcích 2 až 4, používá při výpočtu hodnoty těchto rizikově vážených expozic, které nezná, a očekávaných úvěrových ztrát příslušejících k těmto expozicím základní způsob podle odstavce 6, zejména pokud by použití výpočtů podle odstavce 2 bylo pro povinnou osobu příliš zatěžující.

(6) Povinná osoba, která používá základní způsob,

a) zařazuje podkladové expozice fondu kolektivního investování pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice a očekávaných úvěrových ztrát do kategorie akciových expozic,

b) používá pro podkladové expozice zjednodušenou metodu rizikové váhy a

c) zachází s podkladovými expozicemi jako s ostatními akciovými expozicemi, ledaže je schopna rozlišit soukromé kapitálové investice, akciové expozice kótované na regulovaných trzích a ostatní akciové expozice; pro expozice jiné než podíly, zejména podílové listy, používá rizikovou váhu pro soukromé kapitálové investice, akciové expozice kótované na regulovaných trzích nebo ostatní akciové expozice; pro expozice, které nezná, používá rizikovou váhu pro ostatní akciové expozice.

(1) Povinná osoba stanovuje výši očekávaných úvěrových ztrát pro expozice zařazené do kategorie

a) expozic vůči centrálním vládám a centrálním bankám,

b) expozic vůči institucím,

c) podnikových expozic,

d) retailových expozic, nebo

e) akciových expozic.

(2) Způsoby výpočtu výše očekávaných úvěrových ztrát a zacházení s nimi pro jednotlivé kategorie expozic, pro riziko rozmělnění pohledávek nabytých za úplatu a pro expozice vůči fondům kolektivního investování jsou uvedeny v příloze č. 14 této vyhlášky. Přístup k očekávaným úvěrovým ztrátám pro sekuritizované expozice je uveden v oddílu 4.

(3) Povinná osoba při výpočtu výše očekávaných úvěrových ztrát používá pro každou expozici stejné hodnoty PD, LGD a stejnou hodnotu expozice jako pro výpočet hodnoty rizikově vážené expozice.

(4) Pokud je povinná osoba oprávněna používat vlastní odhady hodnoty LGD, očekávaná ztrátovost expozic v selhání odpovídá povinnou osobou provedenému nejlepšímu odhadu očekávané ztrátovosti pro expozice v selhání (ELBE).

(5) Výše očekávaných úvěrových ztrát pro expozice zařazené do kategorie ostatních expozic je nulová.

Povinná osoba, která implementuje přístup IRB, může se souhlasem oprávněného orgánu dohledu používat standardizovaný přístup pro jednu nebo více kategorií expozic takto:

a) pro expozice vůči centrálním vládám a centrálním bankám, je-li počet významných protistran omezený a pro povinnou osobu by bylo příliš zatěžující implementovat pro tyto protistrany ratingový systém,

b) pro expozice vůči institucím, je-li počet významných protistran omezený a pro povinnou osobu by bylo příliš zatěžující implementovat pro tyto protistrany ratingový systém,

c) pro expozice nevýznamných osob v regulovaném konsolidačním celku nebo nevýznamných zahraničních poboček,

d) pro kategorie expozic, které jsou nevýznamné z hlediska velikosti a rizikového profilu v oblasti úvěrového rizika. Jde-li o kategorii akciových expozic, považuje se pro tyto účely za významnou, pokud součet hodnot expozic v této kategorii převýší v průměru za předcházející kalendářní rok 10 % kapitálu; pro účely součtu hodnot expozic v této kategorii se vyloučí

1. akciové expozice zahrnuté do legislativních programů podle písmene h) a

2. akciové expozice vůči osobám podle písmene f).

Je-li počet akciových expozic nižší než 10 jednotlivých podílů, pak tento limit činí 5 % kapitálu;

e) pro expozice vůči

1. vládě nebo centrální bance členského státu,

2. organizacím veřejného sektoru se sídlem v členském státě, s expozicemi vůči nimž se ve standardizovaném přístupu zachází jako s expozicemi vůči centrální vládě a těmto expozicím je v rámci standardizovaného přístupu přiřazena nulová riziková váha,

f) pro expozice povinné osoby vůči ovládající osobě, ovládané osobě nebo osobě, která je ovládána stejnou osobou jako povinná osoba, za předpokladu, že tyto osoby jsou institucí, finanční holdingovou osobou, finanční institucí nebo podnikem pomocných služeb a podléhají příslušným obezřetnostním požadavkům na individuálním nebo konsolidovaném základě,

g) pro akciové expozice vůči osobám, jejichž úvěrovým závazkům je v rámci standardizovaného přístupu přiřazena nulová riziková váha, včetně organizací veřejného sektoru s nulovou rizikovou váhou,

h) pro akciové expozice, které jsou zahrnuty do legislativních programů na podporu vybraných oblastí ekonomiky s tím, že tyto programy významně podporují investice povinných osob, vyžadují určitou formu státního dozoru a obsahují restrikce na investice do akciových expozic. Podmínkou použití standardizovaného přístupu je u těchto expozic jejich omezený rozsah, a to do výše 10 % součtu původního a doplňkového kapitálu;

i) pro expozice ve formě povinných minimálních rezerv u Evropské centrální banky nebo centrálních bank členských států za podmínek stanovených pro tyto expozice při použití standardizovaného přístupu,

j) pro státní a státem zajištěné (state-reinsured) záruky, které jsou v souladu s technikami snižování úvěrového rizika podle oddílu 3.

(1) Povinná osoba, která již používá přístup IRB, se nemůže vrátit k používání standardizovaného přístupu pro účely výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice, ledaže je schopna prokázat rozumný důvod k tomuto návratu a oprávněný orgán dohledu k němu udělil souhlas.

(2) Povinná osoba, která je již oprávněna používat v rámci přístupu IRB vlastní odhady hodnoty LGD nebo konverzních faktorů, se nevrací k používání hodnoty LGD nebo konverzních faktorů stanovených podle přílohy č. 13 této vyhlášky, ledaže je schopna prokázat rozumný důvod k tomuto návratu a oprávněný orgán dohledu k němu udělil souhlas.

(1) Technikami snižování úvěrového rizika spojeného s expozicemi, které lze zohledňovat při stanovení kapitálového požadavku k úvěrovému riziku investičního portfolia, jsou majetkové zajištění a osobní zajištění.

(2) V případě majetkového zajištění jde o techniku, u níž snížení úvěrového rizika spojeného s expozicí vyplývá z práva věřitele v případě selhání dlužníka nebo v případě jiné předem stanovené úvěrové události týkající se dlužníka

a) uspokojit svou pohledávku z výtěžku zpeněžení kolaterálu nebo přivlastněním si kolaterálu, nebo

b) snížit hodnotu expozice na částku, nebo expozici nahradit částkou, která představuje rozdíl mezi hodnotou expozice vůči protistraně a hodnotou pohledávky protistrany vůči povinné osobě nebo osobě v regulovaném konsolidačním celku.

(3) V případě osobního zajištění jde o techniku, u níž snížení úvěrového rizika spojeného s expozicí vyplývá ze závazku třetí osoby zaplatit věřiteli určitou částku v případě selhání dlužníka nebo v případě jiné předem stanovené úvěrové události.

(1) Při výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice pro účely výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku a očekávaných úvěrových ztrát z expozic lze zohledňovat techniky snižování úvěrového rizika, pokud je naplněn základní předpoklad uznatelnosti těchto technik a jsou splněny podmínky uznatelnosti zajištění.

(2) Základním předpokladem uznatelnosti technik snižování úvěrového rizika je schopnost povinné osoby prokázat, že

a) používané techniky a s nimi související uplatňované zásady a používané postupy vedoucí ke snižování úvěrového rizika zakládají nároky, které jsou právně účinné a vymahatelné ve všech příslušných právních řádech,

b) odpovídajícím způsobem řídí rizika, kterým je nebo může být vystavena v souvislosti s používanými technikami snižování úvěrového rizika, a

c) bez ohledu na používání technik snižování úvěrového rizika nadále provádí plné posuzování úvěrového rizika spojeného s expozicemi; jde-li o repo obchody nebo půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit, plné posuzování úvěrového rizika se týká čisté expozice vzniklé z těchto transakcí.

(3) Podmínky uznatelnosti majetkového zajištění jsou splněny, pokud

a) kolaterál je dostatečně likvidní a jeho hodnota je po celou dobu trvání zajištění dostatečně stabilní tak, aby byla zabezpečena dostatečná jistota, že dosažená úroveň snížení úvěrového rizika odpovídá míře, v jaké je toto snížení uznáno a zohledněno při výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice,

b) věřitel je v případě selhání dlužníka, nebo osoby, která kolaterál převzala do úschovy, k uložení, ke skladování nebo do správy, pokud to příslušný právní řád vyžaduje, zejména při prohlášení konkursu na jeho nebo její majetek, nebo při výskytu jiné stanovené úvěrové události, oprávněn uspokojit svou pohledávku v přiměřené době od okamžiku selhání nebo od výskytu jiné stanovené úvěrové události a

c) stupeň korelace mezi hodnotou kolaterálu a úvěrovou kvalitou dlužníka je nevýznamný.

(4) Podmínky uznatelnosti osobního zajištění jsou splněny, pokud

a) osoba poskytující zajištění je dostatečně důvěryhodná tak, aby byla zabezpečena dostatečná jistota, že dosažená úroveň snížení úvěrového rizika odpovídá míře, v jaké je toto snížení uznáno a zohledněno při výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice, a

b) povinná osoba má jednoznačně stanovená kritéria ohledně poskytovatelů osobního zajištění.

(5) Podrobnější vymezení majetkového a osobního zajištění, přehled osob, které jsou uznatelné jako poskytovatelé osobního zajištění, a podrobnější vymezení podmínek uznatelnosti je uvedeno v příloze č. 15 této vyhlášky.

(1) Hodnota rizikově vážené expozice nebo očekávané úvěrové ztráty z expozice není při zohlednění takové techniky vyšší než bez jejího zohlednění.

(2) Výběr metody pro zohledňování účinků technik snižování úvěrového rizika závisí na typu majetkového nebo osobního zajištění a na splnění podmínek, které se k jednotlivým metodám vztahují. Vymezení jednotlivých metod a souvisejících podmínek je uvedeno v příloze č. 16 této vyhlášky.

(3) K technice snižování úvěrového rizika se nepřihlíží, pokud je již zohledněna ve výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice podle ustanovení pro standardizovaný přístup nebo přístup IRB a byla by při stanovení kapitálového požadavku zohledněna vícekrát.