Vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu, kterou se vyhlašuje Řád Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory

(1) Spor se projednává v neveřejném zasedání. Se souhlasem rozhodčího senátu a stran mohou být jednání přítomny osoby, které nejsou účastníky řízení.

(2) Strany se účastní ústního jednání přímo nebo prostřednictvím svých řádně zmocněných zástupců, jež strany jmenují podle své volné úvahy, a to případně i z cizích státních příslušníků.

(3) Jestliže se nedostaví strana, která byla řádně uvědoměna o čase a místě ústního jednání, nebrání její nepřítomnost projednání sporu, jestliže nedostavivší se strana do skončení projednání sporu nepožádá z vážných důvodů o odročení.

(4) Každá ze stran může prohlásit, že souhlasí s tím, aby se ústní jednání konalo v její nepřítomnosti.

(5) Ústní jednání může být podle potřeby odročeno na návrh strany nebo z podnětu rozhodčího senátu.

(6) Návrh na změnu termínu ústního jednání musí být podán v dostatečném časovém předstihu, aby mohla být informována protistrana a členové rozhodčího senátu.

Strany se mohou dohodnout, aby rozhodčí senát rozhodl spor bez ústního jednání pouze na základě písemností. Rozhodčí senát může však nařídit ústní jednání, jestliže se předložené písemnosti ukáží nedostačující pro rozhodnutí ve věci samé.

(1) Žalovaný je oprávněn podat protižalobu do skončení ústního jednání o základní žalobě. Jestliže však žalovaný způsobí průtahy v rozhodčím řízení neodůvodněně opožděným předložením protižaloby, může mu být uložena náhrada zvýšení nákladů, které tím Rozhodčímu soudu vznikly, jakož i náhrada zvýšených výloh druhé strany s tím spojených.

(2) Na protižalobu se přiměřeně vztahují tytéž požadavky jako na žalobu hlavní (§ 19).

Rozhodčí senát je podle okolností případu oprávněn vyzvat v každém stadiu strany k uzavření smíru a uvést návrhy, doporučení a podněty, které podle jeho názoru mohou přispět k jeho uskutečnění.

(1) O ústním jednání ve sporu se vede zápis v češtině nebo slovenštině, který musí obsahovat tyto údaje:

a) označení Rozhodčího soudu;

b) číslo sporu;

c) místo a datum zasedání;

d) označení sporných stran a jejich zástupců;

e) údaj o účasti stran;

f) jména rozhodců, svědků, znalců, tlumočníka a ostatních účastníků ústního jednání;

g) stručný, ale výstižný popis průběhu zasedání;

h) požadavky stran a obsah jiných důležitých prohlášení;

i) uvedení důvodů pro odročení ústního jednání nebo zakončení řízení;

j) podpisy rozhodců.

(2) Strany jsou oprávněny seznámit se s obsahem zápisu a spolupodepsat jej. Na žádost strany mohou být usnesením rozhodčího senátu provedeny v zápisu změny nebo doplňky.

(3) Stranám se vydá nebo zašle kopie zápisu, případně spolu s překladem.

5. Dokazování

(1) Strany jsou povinny dokázat okolnosti, na které se odvolávají jako na základ svých nároků nebo námitek. Rozhodčí senát si může vyžádat, aby strany poskytly další důkazy. Může také podle svého uvážení stanovit provedení znaleckého posudku a může si vyžádat i předložení důkazů třetími osobami.

(2) Strana může předložit písemné důkazy v originále nebo v kopii, kterou sama ověří. Rozhodčí senát je oprávněn vyžádat si originál nebo překlad těchto důkazů do jiného jazyka, jestliže je to nutné v zájmu rozhodnutí sporu.

(3) Důkazy se provádějí způsobem stanoveným rozhodčím senátem. Usnesením rozhodčího senátu může být provedení důkazů svěřeno jednomu z rozhodců. Obdobně postupuje i předsednictvo.

Hodnocení důkazů provádí rozhodčí senát i předsednictvo podle vlastního uvážení.

6. Skončení řízení

Rozhodčí řízení se končí vydáním rozhodčího nálezu nebo vydáním usnesení o zastavení řízení.

(1) Poté, co rozhodčí senát usoudí, že všechny okolnosti spojené se sporem jsou dostatečně vyjasněny, prohlásí ústní projednávání sporu za skončené a přistoupí k vydání rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález se vydává v případech, kdy se rozhoduje ve věci samé, a nebo ukládá povinnost nahradit náklady řízení, včetně případů, kdy se vydává nález na základě žádosti stran, aby rozhodčí nález byl vydán podle smíru jimi uzavřeného a případů, kdy z projevů strany vyplývá, že netrvá na žalobním nároku, aniž výslovně vzala žalobu zpět.

(2) Jestliže se ve výroku rozhodčího nálezu ukládá povinnost k nějakému plnění, určí rozhodci zároveň lhůtu pro toto plnění.

(3) Je-li dostatečně vyjasněna jenom část projednávaného předmětu sporu, může rozhodčí senát prohlásit řízení za skončené jen co do této části a rozhodnout částečným rozhodčím nálezem s tím, že v ostatních částech bude pokračováno v řízení a o nich rozhodnuto.

(4) Je-li sporným nárok jak co do důvodu, tak co do výše, může rozhodčí senát projednat a rozhodnout o nároku nejprve co do důvodu, a to mezitímním rozhodčím nálezem, a teprve poté, je-li to třeba, pokračovat v řízení o výši nároku a o tom rozhodnout.

(5) Ustanovení o rozhodčím nálezu platí i pro částečný a mezitímní rozhodčí nález.

(1) Rozhodčí nález obsahuje zejména tyto údaje:

a) název rozhodčího soudu;

b) místo a datum vydání nálezu;

c) jména a příjmení rozhodců nebo jediného rozhodce;

d) označení stran a dalších účastníků sporu;

e) předmět sporu a krátké vylíčení okolností sporu;

f) rozhodnutí o žalobních nárocích, o poplatcích a o nákladech sporu;

g) odůvodnění rozhodnutí;

h) podpisy alespoň dvou rozhodců nebo jediného rozhodce.

(2) Nemůže-li jeden z rozhodců podepsat rozhodčí nález, potvrzuje tuto skutečnost v rozhodčím nálezu předseda Rozhodčího soudu svým podpisem s uvedením důvodů.

(3) Rozhodčí nález spolupodepisuje předseda a tajemník Rozhodčího soudu; tím také ověřují podpisy rozhodců.

(1) Rozhodčí senát se usnáší o rozhodčím nálezu neveřejným hlasováním většinou hlasů.

(2) Vyskytnou-li se více než dvě mínění o částkách, které má rozhodčí senát přiznat nebo zamítnout, připočítává se hlas odevzdaný pro nejvyšší částku ke hlasu odevzdanému pro částku nejblíže nižší.

(1) Po skončení ústního jednání se vyhlásí výrok rozhodčího nálezu stranám ústně nebo nejsou-li přítomny, oznámí se jim písemně.

(2) V odůvodněných případech může rozhodčí senát rozhodnout, že stranám bude doručen písemný rozhodčí nález bez ústního vyhlášení.

(3) Do vyhlášení nebo odeslání písemného vyhotovení rozhodčího nálezu, který byl vydán bez vyhlášení, může rozhodčí senát nařídit nové ústní jednání, bude-li to potřebné k objasnění skutkového stavu nebo zjištění stanovisek stran.

(1) Na žádost strany podanou do 30 dnů od doručení rozhodčího nálezu stranám, může rozhodčí senát vydat doplňující nález, jestliže se ukáže, že rozhodčí nález neobsahuje odpověď na všechny nároky stran. Doplňující rozhodčí nález se vydává na základě nového ústního jednání s předvoláním stran.

(2) Zjevné překlepy a chyby textu, které se netýkají podstaty sporu a také početní chyby v textu rozhodčího nálezu, mohou být opraveny usnesením rozhodčího senátu na žádost stran nebo z vlastního podnětu rozhodčího senátu.

(3) Doplňující nález nebo opravné usnesení ohledně rozhodčího nálezu je neoddělitelnou součástí doplněného nebo opraveného nálezu. Strany nejsou povinny k placení jakýchkoliv nákladů spojených s doplněním nebo s opravou rozhodčího nálezu.

Rozhodčí nález je konečný a závazný. Strany jsou povinny splnit všechny povinnosti uložené v rozhodčím nálezu ve lhůtách v něm uvedených. Nestane-li se tak, podléhá rozhodčí nález nucenému výkonu v souladu s právním řádem státu výkonu.

(1) Jestliže se ve sporu nevydává rozhodčí nález (§ 36), skončí se řízení vydáním usnesení.

(2) Usnesení o zastavení řízení se vydává zejména:

a) v případě, kdy žaloba byla vzata zpět žalobcem;

b) v případě, kdy strany uzavřely smír potvrzený rozhodčím senátem bez vydání nálezu ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1.

(3) Pro vydání usnesení rozhodčího senátu platí ustanovení § 36-40. Jestliže rozhodčí senát nebyl ještě ustaven, vydá usnesení o zastavení řízení předseda Rozhodčího soudu.

7. Náklady řízení

Náklady rozhodčího řízení včetně sazebníku odměn rozhodců upraví Pravidla o nákladech rozhodčího řízení, která vydává předsednictvo Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory.

(1) Rozhodčí soud může na podaný návrh v rámci své pravomoci (§ 1) provést dobrovolné smírčí řízení o vzneseném nároku, a to bez ohledu, zda v daném případě byla uzavřena rozhodčí smlouva.

(2) Smírčí řízení se provádí jen tehdy, souhlasí-li s tím také druhá strana. Řízení se koná před smírčím výborem složeným z tajemníka, který předsedá, a ze dvou členů, z nichž po jednom jmenuje každá ze stran.

(3) Strany přednesou svá stanoviska při jednání, svolaném tajemníkem k provedení smírčího řízení. Výsledkem jednání má být návrh smíru, který strany mohou přijmout nebo zamítnout.

(4) Návrh smíru, který smírčí výbor stranám po provedeném smírčím řízení doporučí, nemůže být stranám na újmu v případném dalším sporu. Rovněž také nemůže být stranám na újmu, cokoliv během smírčího řízení přednesly.

(5) Poplatek za smírčí řízení činí jednu polovinu poplatku placeného při rozhodčím řízení. Poplatek se platí předem a každá strana hradí jednu polovinu.

Zrušuje se vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 104/1981 Sb., kterou se vyhlašuje Řád Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory. Řádu uvedeného v její příloze se však použije i nadále na spory, v nichž návrh na zahájení řízení byl podán přede dnem 1. března 1988.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 1988.