§ 14 Zákon o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění – Zálohová výplata důchodů.

§ 14 Zálohová výplata důchodů. (1) Zastaví-li jiný cizozemský nositel pojištění, než je uveden v §§ 8 a 10, placení důchodů československým státním občanům, kteří přesídlili nebo přesídlí do 31. prosince 1947 (§ 1, odst. 10) do Československé republiky jen proto, že přeložili své bydliště do Československé republiky, převezmou zatímní jejich výplatu zálohově českoslovenští nositelé pojištění, pokud nároky ještě nezanikly. (2) V důchodovém pojištění se poskytnou v případech uvedených v odstavci 1 zálohy ve výši uvedené v § 4, odst. 1. Zálohy se neposkytnou, pokud je tu nárok na důchod vůči československému nositeli pojištění. (3) V úrazovém pojištění se poskytují dávky za podmínek, uvedených v § 10, odst. 2 až 4. (4) Jinak platí přiměřeně ustanovení § 9 a §§ 11 až 13 s tím, že československý nositel pojištění zastaví zatímní výplatu, jakmile cizozemský nositel pojištění počne opět vypláceti důchod. Pokud důchod, vyplácený tímto cizozemským nositelem pojištění a odpovídající některému z důchodů uvedených v § 60 odst. 1 písm. a) až f) zákona o národním pojištění, nedosahuje výše zálohy vyplácené podle předchozích odstavců, vyplácí československý nositel pojištění i nadále příspěvek ve výši rozdílu mezi dřívější zálohou a důchodem vypláceným cizozemským nositelem pojištění. (5) Převzal-li polský nositel pojištění výplatu úrazových důchodů československým státním občanům (§ 1 odst. 1), kteří mají bydliště na území Československé republiky a utrpěli úraz na nynějším nebo dřívějším území Polska, a nedosahuje-li tento důchod výše zálohy, jaká by jim náležela podle tohoto zákona, vyplácí jim tento rozdíl československý nositel pojištění. To platí též o úrazových důchodech, které zanikly odbytím jednorázovou částkou v polském úrazovém pojištění.