§ 12 zákon o životním prostředí – Přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují…
Zákon o životním prostředí · 17/1992 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 12 zákona o životním prostředí stanovuje, že přípustná míra znečištění životního prostředí je určena mezními hodnotami, které musí být nastaveny tak, aby chránily zdraví lidí, živé organismy a ostatní složky životního prostředí, a to s ohledem na kumulativní působení znečišťujících látek. (§ 12 zákona č. 17/1992 Sb., zákon o životním prostředí, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 12 odkazuje 11 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 17/1992 Sb.
(1) Přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy; tyto hodnoty se stanoví v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí a aby nebyly ohrožovány další živé organismy a ostatní složky životního prostředí.
(2) Mezní hodnoty musejí být stanoveny s přihlédnutím k možnému kumulativnímu působení nebo spolupůsobení znečišťujících látek a činností.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Znečištění životního prostředí není neomezené, ale je regulováno konkrétními mezními hodnotami, které jsou stanoveny ve zvláštních předpisech.
- Při stanovení těchto mezních hodnot je nutné brát v úvahu nejnovější vědecké poznatky, aby byla zajištěna ochrana zdraví lidí a přírody.
- Mezní hodnoty musí zohledňovat i to, že různé znečišťující látky nebo činnosti se mohou vzájemně ovlivňovat a jejich společné působení může být škodlivější než působení každé zvlášť.
Na co si dát pozor
- Mezní hodnoty nejsou stanoveny přímo v tomto zákoně, ale v jiných, zvláštních předpisech, které je nutné znát pro konkrétní situace.
- Při posuzování znečištění je důležité myslet na možné kombinované účinky různých látek, nejen na jednotlivé složky znečištění.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 12
Jak soudy aplikují § 12
Podle § 12 odst. 1 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, platí, že "přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy; tyto hodnoty se stanoví v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí a aby nebyly ohrožovány další živé organismy a ostatní složky životního prostředí".
Citovaný závěr totiž důsledně respektuje základní zásadu práva životního prostředí označovanou jako zásada přípustné míry znečišťování životního prostředí, podle níž území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení (ustanovení § 11 a § 12 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů).
Žalobci v tomto smyslu odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2012, č. j. 1 As 135/2011–246 a dále uvedli, že rozhodnutí je v rozporu s § 11 a § 12 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.