2 As 75/2009 — Nejvyšší správní soud

6 A 41/2024- 260 - text 59 6 A 41/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobců: a) P. G., b) M. S., oba zastoupeni JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem, se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2 – Vinohrady, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Městská část Praha 11, se sídlem Ocelíkova 672/1, Praha 11 – Háje, 2) TravCo, a.s., IČ: 256 12 795, 3) HOTEL GLOBUS, a.s., IČ: 290 10 357, obě se sídlem Gregorova 2115/10, Praha 11 – Chodov, 4) LH HOME - Pí s.r.o. (dříve RION, s.r.o.), IČ: 251 17 351, se sídlem Tepelská 137/3, Mariánské Lázně – Úšovice, 5) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 – Nové Město, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2024, č.j. MHMP 323156/2024, sp.zn. S-MHMP 389579/2023/STR, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního řádu ze dne 20. 3. 2024, č.j. MHMP 323156/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 10.365 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Ondřeje Tošnera, Ph.D., advokáta. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 10.365 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Ondřeje Tošnera, Ph.D., advokáta. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobci se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhali přezkoumání a zrušení žalovaného ze dne 20. 3. 2024, č.j. MHMP 323156/2024, sp.zn. S-MHMP 389579/2023/STR (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k jejich odvolání změněno (v kapitolách týkajících se podmínek) rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11, odboru výstavby ze dne 23. 11. 2022, č.j. MCP11/22/067163/OV/Krt (dále jen „prvostupňového rozhodnutí“), a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím bylo ve výroku I. povoleno odstranění stavby nazvané „Stavba garáže“, X, na pozemku parc.č. XA, v k.ú. X; ve výroku II. byl schválen stavební záměr stavby nazvané „Bytový dům O.“, X, na pozemcích parc.č. XB, XC, XD, XE, XA, XF, XG, XH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO, XP, XQ, XR, XS, XT, XU, XV, XW, XX, XY, XZ, XAA, XAB, XAC, XAD, XAE, XAF, XAG, XAH, XAI, XAJ a XAK, vše v k.ú. X, a ve výroku III. bylo vydáno povolení ke kácení dřevin specifikovaných v podmínkách pro kácení dřevin a současně byla uložena náhradní výsadba. Ve výroku pak byly dále stanoveny podmínky pro odstranění stavby, pro umístění stavby, pro provedení stavby, pro vodní díla a pro kácení dřevin a náhradní výsadbu. [2] V prvním žalobním bodu žalobci namítali, že stavba je v rozporu s regulativy územního plánu hl. m. Prahy na využití stabilizovaného území, jakož že nerespektuje ani urbanistický charakter území a strukturu jeho stávající zástavby. Namítali, že předmětnou stavbu nelze označit za zachování, dotvoření nebo rehabilitaci stávající urbanistické struktury, neboť tuto stavba ji nerespektuje a podstatně ji narušuje. Žalobci namítali, že stávající zástavba předmětné části sídliště H. R. (popř. celého sídliště H. R. II) je ucelený urbanistický celek, který by měl zůstat neměnný, resp. který již neumožňuje umístění dalšího bytového domu. Dle žalobců bylo předmětné území navrženo dle jednotného konceptu tak, aby nebylo přetíženo (přehuštěno), a proto stávající volné plochy či plochy zastavěné stavbami pro infrastrukturu nejsou určeny k zástavbě bytovými domy, ale jsou záměrné volné či jinak využité. Dále uvedli, že se jedná o místo určené pro stavbu, která by měla tvořit přechod mezi intenzivní panelovou zástavbou sídliště a přírodním prostředím Kunratického lesa, a proto je zde umístění objektu nepřijatelné i z hlediska výškové hladiny, která by se měla směrem k lesu snižovat (jako je tomu u stávající garáže). Připustili, že za dotvoření urbanistické struktury zástavby by bylo možno považovat výškově a hmotově danému místu a struktuře jeho zástavby uměřený objekt, nikoli navrhovaný devítipodlažní bytový dům, který „roztahuje“ zástavbu bytových domů mimo současnou urbanistickou strukturu, protože zahušťuje sídliště i nad jeho plánovanou kapacitu z hledisek dopravní obslužnosti i jiných (srov. závěry Dopravní studie, Praha 11, H. R. II – DIPRO, spol. s r. o., 12/2022 – k roku 2030). [3] Žalobci dále v tomto žalobním bodu namítali, že ve vztahu k dané stavbě nebylo vůbec zkoumáno, zda tato dotváří urbanistickou strukturu či nikoli, tj. nebyla stávající urbanistická struktura popsána a nebyl zjištěn její charakter. V této souvislosti připomněli, že sídliště H. R. II bylo vytvořeno podle předně stanoveného architektonického plánu za využití barev (žlutá, hnědá, modrá, červená) symbolizujících slunce, faunu, vodu, vzduch či zemi s jasně stanoveným počtem a výškou domů v rámci celého souboru. Dále žalobci poukázali na Studii regenerace J. M. z roku 2001, která měla dle nich být hlavním podkladem pro konkrétní projekty a která připouští pouze dílčí nástavby, popř. drobné přístavby. Nadto návrh Metropolitního plánu hl. m. Prahy v dané lokalitě navrhuje maximálně 4 nadzemní podlaží. Dále konstatovali, že s ohledem na převažující monofunkčnost J. M. (bydlení) by bylo možno urbanistickou strukturu daného sídliště dotvořit doplněním občanské vybavenosti, nikoli výstavbou dalších kapacitních bytových domů. Zdůraznili, že to, že jsou v území stávající stavby o 8 až 12 NP neznamená, že se do daného místa „vejde“ ještě další takto vysoký bytový dům. [4] Dále v tomto žalobním bodu žalobci žádali soud, aby podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal závazné stanovisko Magistrátu hl m. Prahy, odboru územního rozvoje, ze dne 9. 11. 2020, č.j. MHMP 1478688/2020, a závazné stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 30. 10. 2023, č.j. MMR-72300/2023-81, neboť tato neměla být souhlasná, ale nesouhlasná. Namítali, že ministerstvo věc neposoudilo řádně, což vyplývá již z jeho tvrzení, že „umístění záměru nemá na urbanistickou strukturu daného území vliv“, neboť dle žalobců umístění bytového domu o 9 NP a rozměrech 23 x 43 m zcela nepochybně mění urbanistickou strukturu. Namítali, že nepřípustnost navrhované stavby z hlediska využití stabilizovaného území se neodvíjí pouze od porovnání parametrů dané stavby se stavbami sousedními, ale od toho, že daná urbanistická struktura daného urbanistického celku je již dokončena a nelze ji dále zahušťovat. Ministerstvo dále dle žalobců opomnělo rozdíl mezi plochami OB a OV-D, které jsou z hlediska své zastavitelnosti rozdílné; nadto jestliže je plocha OB již zastavěna (garáže), tak ji nelze zahrnout do ploch nezastavitelných. Ministerstvo tak nevyhodnotilo, jaká je stávající struktura území z hlediska jejího uspořádání, volných kapacit či naopak nadměrného zatížení apod. K závěrům ministerstva uzavřeli, že ve stabilizovaném území lze stavbami s obdobnými parametry jako je zástavba stávající urbanistickou strukturu pouze dotvářet, např. umisťovat stavby tam, kde zůstala stávající struktura nedokončena (v prolukách). Žalobci dále namítali, že nebyl posouzen kontext místa při zohlednění kapacity komunikací, parkovišť, škol, obchodů a další vybavenosti. Shrnuli, že orgány územního plánování k dané stavbě vydaná souhlasná stanoviska jsou nezákonná, když tyto vydaly souhlas se stavbou, ačkoli je tato v rozporu s územně plánovací dokumentací – územním plánem. Byla tedy vydána v rozporu s ustanoveními § 18, § 19 a § 43 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění do 31. 12. 2023 (dále jen „starý stavební zákon“), a v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 a 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). [5] Žalobci v prvním žalobním bodu rovněž namítali, že navrhovaná stavba se vzhledem ke svému umístění (v kombinaci s její výškou a objemem) vymyká stávající urbanistické struktuře daného místa, a tím je v rozporu s ustanovením § 20 odst. 1 nařízení hl. m. Prahy č. 10/2016 Sb. Hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy), ve znění do 31. 12. 2023, a s ustanovením § 20 odst. 1 vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), ve znění do 31. 12. 2023. Kromě již dříve uvedeného žalobci dále namítali, že navrhovaný dům bude mít plášť 1.NP a 2.NP, kde budou umístěna parkovací stání, z kovového pletiva. Nikde v okolí se však nenachází stavba stejné nebo podobné konstrukce, a proto toto řešení dle žalobců „devastuje“ veřej