3 As 33/2004 — Nejvyšší správní soud

61 A 20/2023- 81 - text  28 61 A 20/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobců: a) Ing. M. K., bytem X b) Ing. J. V. bytem oba zastoupeni advokátem JUDr. Milošem Tuháčkem se sídlem Převrátilská 330/15, 390 01 Tábor proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: I) CETIN, a. s., IČO 04084063 se sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 II) VLTAVAPARK, s. r. o., IČO 26024306 se sídlem Radniční 136/7, 370 01 České Budějovice zastoupena advokátkou JUDr. Olgou Strakovou se sídlem Radniční 489/7, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2023, sp. zn. ODSH 67614/2022/matu1 SO, čj. KUJCK 33515/2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2023, sp. zn. ODSH 67614/2022/matu1 SO, čj. KUJCK 33515/2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců jednotlivě na náhradě nákladů řízení částku 9 728 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Magistrát města České Budějovice (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 16. 3. 2022, čj. SU/6450/2021-42, změnil k žádosti osoby zúčastněné na řízení II) (dále jen „žadatel“) ze dne 8. 10. 2021 dřívější územní rozhodnutí ze dne 10. 9. 2018, čj. SU/2442/2018-11, tak, že „umístění novostavby bytového domu ‚Bydlení Luční jez - objekt K, L, M, N‘ včetně napojení na inženýrské sítě (vodovod, oddílná kanalizace, teplovod, rozvody NN a optické vedení) a ve změně umístění komunikací a zpevněných ploch, U Lučního jezu, České Budějovice“. 2. Změna spočívala v úpravě tvarového a architektonického řešení objektu K, L, M, N. Důvodem bylo především zrušení 3. PP, změna struktury a řešení bytů včetně změny architektonického řešení objektu. Došlo ke změně dispozičního řešení, přičemž bytová plocha je přerozdělena na byty s menší plošnou výměrou, což vede ke zvýšení počtu bytů při zachování obdobného rozsahu celkových bytových ploch. Bylo zrušeno vyklonění části N směrem k řece Vltavě, celkový objem a zastavěná plocha objektu se mírně zmenšily. 3. Stavební úřad popisuje objekt tak, že se jedná „o víceúčelový dům určený primárně pro bydlení rozdělený do sekcí K, L, M, N. Je navržen se čtyřmi až pěti obytnými nadzemními podlažími v částech K, L, M a až osmi nadzemními podlažími v části N. V rámci změny bylo zrušeno 3. PP, objekt má nyní 2 podzemní podlaží pro parkování. První podzemní parkovací podlaží je polozapuštěné, další je zcela podzemní. V nadzemních podlažích se nacházejí byty (nově 159 bytů kategorie 2+kk - 4+kk oproti původním 127 bytům) a 1 nebytový prostor v objektu N, ve společném suterénu objektu jsou umístěny parkovací plochy - garáže a parkovací stání. Kapacita navržených podzemní podlažích umožňuje umístění 9 garáží a 155 parkovacích stání (tj. 164 odstavných stání). Pro objekt K, L, M, N dle požadavku bilance dopravy v klidu se uvažuje rovněž se 16 a 25 odstavnými stáními pro potřeby objektů na terénu v sousedství objektu“ (důraz doplněn). 4. Žalovaný odvolání žalobců zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 16. 3. 2022 potvrdil. II. Shrnutí žaloby 5. Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci dne 31. 5. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 6. Žalobce a) je spoluvlastníkem (v SJM) bytu X umístěného v 5. nadzemním podlaží domu č. p. X, č. or. X v ulici X v X, k. ú. X. Žalobce b) je spoluvlastníkem (v SJM) bytu X umístěného tamtéž. Žalobci vyjádřili přesvědčení, že rozhodnutími správních orgánů došlo k zásahu do jejich práva vlastnického, ale také do jejich práva na příznivé životní prostředí, na ochranu zdraví a na kvalitu prostředí. 7. Zásah spočívá v zásadní změně podoby bytových domů K, L, M, N, konkrétně zejména v úpravě tvarového a architektonického řešení, které má za následek další omezení výhledu z bytů žalobců na řeku Vltavu a její nábřeží způsobené navyšováním proluk mezi bloky budov ze tří na čtyři podlaží a jejich výrazné zúžení v důsledku změny členění bloku budov na K, L1, L2, M ze tří na čtyři vchody, v nárůstu počtu bytů a ve zrušení jednoho podzemního podlaží pro parkování osobních automobilů a z toho vyplývajících změn týkajících se parkování v okolí bytů žalobců, přehlcení křižovatky se silnicí I/3 (Litvínovská ulice) a v dalších negativních zásazích do kvality života žalobců. 8. Žalovaný se nevypořádal s odvolacími námitkami a argumenty obsaženými ve vyjádření žalobců. 9. Konkrétně namítali nezákonnost závazného stanoviska orgánu územního plánování spočívající v - nezákonném neřešení dopravy v klidu, - nesouladu s územně plánovací dokumentací, - nedostatečném vyhodnocení a zohlednění odklonu od urbanistické studie, - protiprávním neposouzení souladu záměru s § 18 a § 19 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a - nezákonném nerespektování požadavků na parkovací místa. 10. Dále žalobci namítali neposouzení zásahu posuzovaného záměru do krajinného rázu a do aktivní zóny záplavového území a nedostatky závazného stanoviska silničního správního úřadu. 11. Žalobci v žalobě velmi podrobně popsali podobu svých námitek vznesených v průběhu odvolacího řízení a způsob, jakým na ně žalovaný (nedostatečně) reagoval. 12. Ve správním řízení dle žalobců chybně absentuje stanovisko orgánu ochrany životního prostředí ve smyslu § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Nebyly totiž naplněny podmínky odstavce 4 citovaného ustanovení, neboť stavba je umísťována v rozporu s platným územním plánem, a navíc nebyly prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuty s orgánem ochrany životního prostředí. K podpoře své argumentace žalobci poukázali na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, čj. 6 A 97/200139, č. 499/2005 Sb. NSS. 13. Žalobci vyjádřili přesvědčení, že s ohledem na estetické i přírodní hodnoty okolí stavby (řeka, louky, historické panorama města, zahrádkářská kolonie) jsou v dané lokalitě přítomny hodnoty krajinného rázu ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soud (konkrétně rozsudek ze dne 28. 12. 2006, čj. 6 A 83/2002-65, a další). 14. Stavba dle žalobců nenaplňuje požadavky architektonické a kvality prostředí, absentují dostatečné odstupové vzdálenosti, navyšuje se dopravní zátěž, snižují se tržní ceny jejich bytů atd. Stavební úřad měl tyto připomínky posoudit nikoliv jednotlivě, ale v jejich souhrnu (viz § 12 odst. 2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, a stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj k „pohodě bydlení“, čj. 21280/99-32). 15. Bylo povinností správních orgánů obou stupňů zabývat se také otázkou kvality prostředí žalobců z toho pohledu, zda z hlediska veřejnoprávní normy podlimitní zátěž nepředstavuje zátěž nepřiměřenou. To se konkrétně týká např. namítaného zásahu do kvality prostředí žalobců v důsledku nedodržení odstupových vzdáleností. 16. Správní orgány v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu nezohlednily subjektivní hledisko žalobců (srov. například rozsudky ze dne 1. 11. 2012, čj. 8 As 27/2012-113, č. 2776/2013 Sb. NSS, a ze dne 13. 4. 2021, čj. 6 As 175/2019-49). Pojem „kvalita prostředí“ ve smyslu § 25 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, který je zaměnitelný s dříve používaným pojmem „pohoda bydlení“, je neurčitým právním pojmem; jeho obsah byl vymezen judikaturou jako souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení. 17. Správní orgány se při interpretaci uvedeného neurčitého právního pojmu musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, čj. 5 Afs 151/2004-73, č. 701/2005 Sb. NSS). To však správní orgány obou stupňů neučinily. 18. Správní orgány nepochopily právní úpravu odstupových vzdáleností, které nejsou jen „technickou záležitostí, kterou lze exaktně odměřit.“ Ustanovení § 25 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území vyžaduje po stavebním úřadu také řešení urbanistických a architektonických aspektů a ukládá mu až dle správního uvážení (které musí provést) rozhodnout o tom, zda jsou, nebo nejsou odstupové vzdálenosti dodrženy. Naprosto pak není zřejmé, proč v přímém rozporu s citovaným ustanovením žalovaný tvrdí, že urbanistické a architektonické požadavky se uplatní jen a pouze ve „specifických lokalitách, např. uvnitř chráněných krajinných oblastí nebo v lokalitách chráněných podle zákona o památkové péči.“ Odstupové vzdálenosti se up