Jednací řád

Před usnesením o nařízení likvidace provede soud urychleně výslechy a šetření potřebné k tomu, aby byla posouzena způsobilost osoby navržené za správce podstaty (§ 581 o. s. ř.). Nebyl-li podán návrh na jmenování správce podstaty nebo není-li navržená osoba způsobilá k vykonávání této funkce, ustanoví soud správce podstaty po slyšení místního národního výboru.

Soud vydá správci podstaty listinu o jeho ustanovení; správce, než se ujme úřadu, přislíbí rukou dáním, že bude své povinnosti plnit svědomitě. Složení slibu se poznamená na listině o jeho ustanovení.

(1) Soud dohlíží na činnost správce podstaty a nahlíží do jeho spisů a účtů.

(2) Z důležitých důvodů může soud z úřední povinnosti nebo na návrh zbavit správce podstaty jeho úřadu a ustanovit správce nového.

(1) Odměna správce podstaty se stanoví částkou od 1000 Kčs do 5000 Kčs. Je-li předmětem exekuční likvidace rozsáhlý majetek, vyžadující zvlášť obtížné činnosti správce podstaty, může být přiznána odměna až do částky 10000 Kčs. Při určování výše odměny přihlédne soudce k rozsahu, způsobu a výsledkům činnosti správce podstaty.

(2) Bylo-li v likvidačním řízení činno postupně několik správců podstaty, rozdělí se odměna mezi ně podle jejich dohody. Nedohodnou-li se, rozdělí odměnu mezi ně soudce, přihlížeje k míře účasti každého na řízení a k výsledkům jeho činnosti.

V odměně podle § 160 není zahrnuta odměna správce podstaty za účast v řízení o žalobách a v exekučním řízení, konaných ve prospěch likvidační podstaty, ani odměna za jeho práce konané ve správním řízení. Za tyto úkony přísluší správci zvláštní odměna stanovená podle předpisů platných pro tyto úkony.

Kromě odměny přísluší správci podstaty náhrada hotových výdajů (§ 582 odst. 3 o. s. ř.), pokud je řádně doloží.

(1) Nabylo-li rozhodnutí prokurátora nebo soudu, kterým se vyslovuje povinnost k zaplacení pokuty (na př. §§ 75 a 297 tr. ř., § 100 odst. 2, § 112 o. s. ř.), trestu peněžitého (§§ 288 a 292 tr. ř.), nákladů řízení, které zatím hradil zálohově stát (§§ 86 a 87) nebo soudních poplatků, právní moci, vyzve vedoucí úředník oddělení na příkaz prokurátora nebo předsedy senátu povinnou osobu, aby ve stanovené lhůtě zaplatila určenou částku, jinak že bude vymáhána exekucí (platební příkaz). Evidenci vydaných platebních příkazů vede správní zaměstnanec prokuratury nebo soudu, který se stará o vymáhání takových plateb (vymáhající úředník).

(2) Nezaplatila-li povinná osoba ve stanovené lhůtě, podá vymáhající úředník návrh na povolení exekuce na movité věci nebo na peněžité pohledávky a plat povinné osoby. V exekučním řízení má vymáhající úředník postavení vymáhajícího věřitele. V řízení o žalobách, které z tohoto podnětu vzniknou, zastupuje stát finanční prokuratura.

(3) Nevedla-li exekuce na movité věci nebo na peněžité pohledávky a plat povinné osoby k cíli, oznámí to vymáhající úředník prokurátoru nebo předsedovi senátu, který požádá o další vymáhání finanční prokuraturu.

(4) Od vymáhání nákladů trestního řízení se upustí, nebyly-li vymoženy do šedesáti dnů po propuštění z trestu odnětí svobody nebo po propuštění z ochranné výchovy [§ 445 odst. 1 písm. f) o. s. ř.]; z nároků, které vznikly z pracovního poměru po tomto propuštění, nesmějí být náklady trestního řízení vymáhány.

(1) Písemný styk prokuratur a soudů s cizími soudy a úřady děje se prostřednictvím ministerstva spravedlnosti, neustanovuje-li mezinárodní smlouva jinak.

(2) K žádosti o právní pomoc zasílané do ciziny se spisy nepřipojují.

Neustanovuje-li mezinárodní smlouva jinak, mají být žádosti o právní pomoc zasílané do ciziny opatřeny ověřeným překladem do příslušného cizího jazyka; totéž platí o písemnostech určených k doručení v cizině ve formě předepsané cizím právem pro písemnosti stejného druhu.

(1) Cizí soudní písemnost určená k doručení osobě bydlící v Československé republice, jež není opatřena ověřeným překladem do českého nebo slovenského jazyka, může být doručena, neustanovuje-li mezinárodní smlouva něco jiného, jen jestliže je příjemce ochoten ji dobrovolně převzít.

(2) Nebyl-li překlad připojen, má být příjemce poučen, že může proto přijetí písemnosti odmítnout, že však nelze předvídat, jaké právní následky budou v cizině s takovým odmítnutím spojeny.

Obsílky a jiné písemnosti určené k doručení v cizině nesmějí obsahovat pohrůžky donucovacími prostředky.

Podpisy prokurátorů a soudců, jakož i podpisy správních zaměstnanců prokuratur a soudů na žádostech o právní pomoc zasílaných do ciziny, pokud je toho třeba, a na listinách určených pro cizinu ověřuje ministerstvo spravedlnosti v předepsaném pořadu.

(1) Žádá-li o to cizí soud (úřad), lze svědky, znalce a účastníky vyslechnout i přísežně. Totéž platí, je-li třeba předložit v cizině přísežné prohlášení o skutečnostech rozhodných pro uplatnění nebo zachování nároků.

(2) Přísaha pro svědky a účastníky zní:

„Přísahám na svou čest, že o všem, nač budu soudem tázán, vypovím úplnou a čistou pravdu a nic nezamlčím.“

(3) Přísaha pro znalce zní:

„Přísahám na svou čest, že podám posudek podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

(4) Jde-li o přísahu následnou, znění přísahy se přiměřeně pozmění.

(1) Každý okresní soud s pravomocí ve věcech občanskoprávních osvědčí na žádost skutečnost, že opis nebo fotokopie listiny (dále jen „opis“), které byly soudu předloženy, souhlasí s předloženou listinou [§ 13 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

(2) Opisy ověřuje soudce z povolání nebo správní zaměstnanec, který byl k tomu předsedou soudu určen (§ 13 odst. 2, § 677 o. s. ř.).

(1) Ověřující zaměstnanec musí pečlivě a ve všech podrobnostech porovnat opis s předloženou listinou.

(2) Potvrzení, že se opis shoduje s předloženou listinou, se vyznačí na opise ve formě ověřovací doložky, kterou ověřující zaměstnanec podpíše. V doložce se dále uvede:

1. zda předložená listina je prvopis nebo ověřený opis, zda a jak je kolkována a z kolika listů nebo archů se skládá,

2. zda jsou v předložené listině závady, změny, doplňky, vsuvky nebo škrty, které by mohly zeslabit její věrohodnost,

3. zda byly na opise provedeny opravy nějakých neshod s předloženou listinou,

4. zda jde o úplný nebo částečný opis,

5. místo a den ověření.

(3) Skládá-li se ověřený opis z několika listů nebo archů, je třeba je sešít; na uzávěru se připojí kulaté úřední razítko.

Neovládá-li ověřující zaměstnanec jazyk, v němž je předložená listina sepsána, přibere se souhlasem předsedy soudu tlumočníka. V ověřovací doložce, kterou podpíše též tlumočník, se kromě náležitostí uvedených v § 171 odst. 2 uvede, že shodnost opisu s předloženou listinou byla dosvědčena tlumočníkem; současně se v doložce uvede jeho jméno, příjmení a bydliště.

(1) Každý okresní soud s pravomocí ve věcech občanskoprávních osvědčí na žádost skutečnost, že někdo před soudem nějakou listinu vlastnoručně podepsal nebo podpis na listině již dříve učiněný uznal za svůj vlastní [§ 13 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

(2) Podpisy ověřuje soudce z povolání nebo správní zaměstnanec, který byl k tomu předsedou soudu určen (§ 13 odst. 2, § 677 o. s. ř.).

(1) Ověřující zaměstnanec vyslechne osobu, jejíž podpis se ověřuje (dále jen „účastník“), zda uznává podpis na listině za svůj vlastní; jde-li o listinu nepodepsanou, účastník se před ním na listinu vlastnoručně podpíše.

(2) Nezná-li ověřující zaměstnanec účastníka osobně a jménem a příjmením, musí mu být jeho totožnost prokázána občanským průkazem nebo potvrzena dvěma svědky. Svědkové totožnosti musí být ověřujícímu zaměstnanci osobně a jménem a příjmením známi, nebo mu musí být jejich totožnost prokázána občanským průkazem. Svědky totožnosti nemohou být osoby mladší 18 let a ti, kdo pro svůj tělesný nebo duševní stav nejsou schopni vydat svědectví, kdo neumějí číst a psát a kdo jsou zúčastněni na věci.

(3) Ověření podpisu se vyznačí na listině nebo na přívěsku s listinou pevně spojeném ve formě ověřovací doložky, kterou ověřující zaměstnanec podpíše. V doložce se dále uvede:

1. číslo příslušné položky ověřovací knihy, po případě místo a čas sepsání protokolu (§ 175),

2. jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště účastníka,

3. jakým způsobem byla zjištěna jeho totožnost,

4. zda listinu podepsal nebo uznal podpis za svůj vlastní,

5. místo a den ověření.

(1) Ověření podpisu se zapíše do ověřovací knihy.

(2) Provádí-li se ověřování podpisu mimo soudní budovu, sepíše se o tom protokol, jehož údaje se dodatečně přepíší do ověřovací knihy.

Pokud vedoucí prokurátor nebo předseda soudu neurčí jinak, obstarávají správní zaměstnanci pod dohledem prokurátora-aprobanta nebo předsedy senátu veškeré administrativní práce souvisící s výkonem úřadu prokurátora nebo s výkonem soudní moci samostatně, bez zvláštního příkazu.

Způsobilým správním zaměstnancům může být předsedou soudu se souhlasem ministra spravedlnosti svěřeno obstarávání jednoduchých úkonů, které jsou jinak svěřeny soudci (§§ 4 a 677 o. s. ř.)

1. ve věcech poručenských, opatrovnických a dětí v rodičovské moci,

2. ve věcech prohlášení za mrtvého a důkazu smrti,

3. ve věcech projednání dědictví,

4. ve věcech soudního umoření listin,

5. ve věcech soudní úschovy,

6. ve věcech exekučních, jde-li o exekuce na movité věci a na peněžité pohledávky a plat,

7. ve věcech knih pozemkových,

8. při vydávání soudních výpovědí a rozkazů na odevzdání nebo převzetí předmětu nájmu při nechráněných nájmech,

9. při vydávání platebních rozkazů v rozkazním řízení,

10. při sepisování soudních směnečných protestů.

Soudce, jemuž jest věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených správním zaměstnancům, a to buď vůbec, nebo případ od případu.

(1) Rozhodnutí vydanému ve věci vyřízené pověřeným správním zaměstnancem lze odporovat stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí soudce. Opravný prostředek předloží se však nejprve soudci, který o něm sám rozhodne, má-li za to, že se mu má vyhovět, jinak předloží opravný prostředek soudu druhé stolice, aby o něm rozhodl.

(2) Rozhodne-li soudce sám o opravném prostředku podle odstavce 1, považuje se i jeho rozhodnutí za rozhodnutí soudu první stolice. Odporovat mu lze podle obecných ustanovení.

Odměna správců konkursní podstaty a vyrovnacích správců (§§ 671 a 672 o. s. ř.) se stanoví podle dosavadních předpisů.

Kde se v tomto nařízení mluví o předsedovi senátu, rozumí se tím i soudce jediný (§ 54 odst. 2 tr. ř., § 4 o. s. ř.), po případě člen senátu (§ 55 tr. ř., § 95 odst. 3 o. s. ř.).

Platnosti pozbývají všechna ustanovení týkající se věcí upravených tímto nařízením.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951.

Zápotocký v. r.

Dr. Rais v. r.