Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o pružné pracovní době

(1) Překážky v práci na straně pracovníka se při uplatnění pružné pracovní doby posuzují jako výkon práce pouze v rozsahu, ve kterém nezbytně zasáhly do základní pracovní doby. V rozsahu, v němž zasáhly do volitelné pracovní doby, se posuzují jako omluvené, nikoliv však jako výkon práce, a neposkytuje se za ně náhrada mzdy.

(2) Pokud právní předpis u překážek v práci na straně pracovníka stanoví přesnou délku nezbytně nutné doby, po kterou pracovníku přísluší pracovní volno, posuzuje se jako výkon práce celá tato doba; za dobu jednoho dne se přitom považuje doba odpovídající průměrné délce pracovní směny vyplývající ze stanovené, popřípadě z kratší týdenní pracovní doby příslušného pracovníka.

(3) Překážky v práci na straně organizace se posuzují jako výkon práce, pokud zasáhly do pracovní směny pracovníka, a to za každý jednotlivý den při uplatnění

a) pružného pracovního dne nejvýše v rozsahu délky pracovní směny připadající pracovníku za příslušný den,

b) pružného pracovního týdne a pružného čtyřtýdenního pracovního období nejvýše v rozsahu průměrné délky pracovní směny vyplývající ze stanovené, popřípadě z kratší pracovní doby příslušného pracovníka.

Jako výkon práce se však neposuzuje přerušení práce pro nepříznivé povětrnostní vlivy.9)

(4) Jestliže pracovník neodpracoval pro omluvené překážky v práci, uvedené v odstavci 1 věta druhá, celou denní pracovní dobu při uplatnění dne nebo celou týdenní pracovní dobu při uplatnění pružného pracovního týdne, popřípadě celou pracovní dobu připadající na čtyřtýdenní období [§ 3 odst. 1 písm. c)], protože mu v tom bránila překážka v práci na jeho straně, je povinen tuto neodpracovanou část pracovní doby napracovat v pracovních dnech nejpozději v době do konce příštího kalendářního měsíce, jestliže s organizací nedohodl jinou dobu napracování. Pokud pracovník nemohl napracovat tuto neodpracovanou část pracovní doby v době uvedené v předchozí větě pro překážky v práci na své straně, je povinen tak učinit bez zbytečného odkladu po jejich odpadnutí, jestliže s organizací nedohodl jinou dobu napracování. Napracování podle předchozích vět je možné pouze v denní provozní době (§ 2 odst. 5), jestliže nebyla dohodnuta jiná doba, a není prací přesčas.

(1) Prací přesčas je práce konaná pracovníkem na příkaz organizace nebo s jejím souhlasem při uplatnění

a) pružného pracovního dne nad délku pracovní směny připadající na příslušný den podle rozvrhu týdenní pracovní doby do pracovních směn stanoveného organizací,

b) pružného pracovního týdne a pružného čtyřtýdenního pracovního období nad základní pracovní dobu stanovenou na příslušný den (§ 2 odst. 2),

pokud pracovník konal práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu a při uplatnění čtyřtýdenního pracovního období podle § 3 odst. 1 písm. c) nad stanovenou pracovní dobu připadající na toto čtyřtýdenní období.

(2) O práci přesčas nejde, pokud pracovník práci vykonanou podle odstavce 1 písm. a) nebo b) použil

a) v rámci téhož týdne ke splnění povinnosti odpracovat stanovenou týdenní pracovní dobu,

b) při uplatnění pružného čtyřtýdenního pracovního období podle § 3 odst. 1 písm. c) v rámci tohoto období ke splnění povinnosti odpracovat stanovenou pracovní dobu připadající na toto čtyřtýdenní období.

(3) O práci přesčas nejde ani tehdy, jestliže pracovník konal nad stanovenou týdenní pracovní dobu [nad čtyřtýdenní pracovní dobu uvedenou v § 3 odst. 1 písm. c)] práci, kterou mu organizace jako práci přesčas nenařídila, ani k ní nedala souhlas, a bez svého zavinění nemohl této práce v průběhu zbývající části týdne (čtyřtýdenního období) použít ke splnění své povinnosti odpracovat stanovenou týdenní (čtyřtýdenní) pracovní dobu, protože mu v tom neočekávaně zabránily důvody, které se posuzují jako výkon práce.10) Organizace poskytne pracovníku za tento výkon práce mzdu a započte mu jej do odpracované doby v týdnu (čtyřtýdenním období) zpravidla bezprostředně následujícím po odpadnutí uvedených důvodů.

(4) Při postupu podle odstavce 2 a podle odstavce 3 věta druhá je pracovník povinen dodržet základní pracovní dobu stanovenou na příslušný den (§ 2 odst. 2).

(1) Pracovní přestávka na jídlo a oddech se poskytuje zpravidla v základní pracovní době, a to po třech hodinách od jejího začátku.

(2) Jestliže pracovník neodpracoval týdenní pracovní dobu, popřípadě čtyřtýdenní pracovní dobu [§ 3 odst. 1 písm. c)], protože mu organizace stanovila pracovní přestávky na jídlo a oddech ve větším rozsahu, než se započítává do pracovní doby,11) je povinen tuto neodpracovanou část pracovní doby napracovat v době uvedené v § 4 odst. 4.

(1) Podle rozhodnutí vedoucího organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem lze pružnou pracovní dobu zavést, uplatňovat, zastavit nebo dočasně přerušit v celé organizaci nebo v její části, popřípadě u vybraných pracovníků; přitom se bere zřetel především na ekonomické zájmy organizace, zejména na zvýšení efektivnosti práce důslednějším využíváním pracovní doby a snížením rozsahu práce přesčas, na situaci v dopravě a energetice,12) na oprávněné zájmy pracovníků a provozní a pracovní podmínky uvedené v odstavci 2.

(2) Pružnou pracovní dobu lze uplatňovat pouze u pracovníků, u nichž jsou vytvořeny spolehlivé podmínky pro evidenci odpracované doby, zejména o příchodu na pracoviště a odchodu z něj, o překážkách v práci a práci přesčas. Pružná pracovní doba se neuplatní zejména při vyslání pracovníka na pracovní cestu, při nutnosti zabezpečení operativního nebo naléhavého pracovního úkolu v rámci pracovní směny, jejíž začátek a konec je pevně stanoven,1) nebo brání-li jejímu uplatnění zájem na řádném zabezpečení prodeje zboží a poskytování jiných služeb nebo jiné provozní důvody; v takových případech pro pracovníka platí předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do pracovních směn, jejichž pevný začátek a konec stanovila organizace.1),2),3)

Zavedení a konkrétní podmínky pro uplatňování, zastavení nebo dočasné přerušení pružné pracovní doby podle § 8 stanoví organizace v pracovním řádu,13) popřípadě jiném vnitřním předpisu. Organizace je povinna pracovníka předem seznámit se zavedením, podmínkami uplatňování a se zastavením nebo dočasným přerušením pružné pracovní doby.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1990.

Ministr:

Miller v. r.

1) § 87 odst. 2 zákoníku práce.

2) § 84 zákoníku práce.

3) § 85 zákoníku práce.

4) § 83 odst. 3 a 4 zákoníku práce.

5) § 86 odst. 1, § 156 odst. 2 a § 270 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

6) § 90 a 92 zákoníku práce.

7) § 83, § 86 odst. 1, § 156 odst. 2 a § 270 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

8) § 84 odst. 2 zákoníku práce.

9) § 55 odst. 1 písm. a) nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce.

§ 130 odst. 2 zákoníku práce.

10) § 55 odst. 1 nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb.

11) § 12 odst. 1 nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb.

12) § 93 zákoníku práce.

13) § 82 zákoníku práce.