§ 4 vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o pružné pracovní době – Překážky v práci

(1) Překážky v práci na straně pracovníka se při uplatnění pružné pracovní doby posuzují jako výkon práce pouze v rozsahu, ve kterém nezbytně zasáhly do základní pracovní doby. V rozsahu, v němž zasáhly do volitelné pracovní doby, se posuzují jako omluvené, nikoliv však jako výkon práce, a neposkytuje se za ně náhrada mzdy.

(2) Pokud právní předpis u překážek v práci na straně pracovníka stanoví přesnou délku nezbytně nutné doby, po kterou pracovníku přísluší pracovní volno, posuzuje se jako výkon práce celá tato doba; za dobu jednoho dne se přitom považuje doba odpovídající průměrné délce pracovní směny vyplývající ze stanovené, popřípadě z kratší týdenní pracovní doby příslušného pracovníka.

(3) Překážky v práci na straně organizace se posuzují jako výkon práce, pokud zasáhly do pracovní směny pracovníka, a to za každý jednotlivý den při uplatnění

a) pružného pracovního dne nejvýše v rozsahu délky pracovní směny připadající pracovníku za příslušný den,

b) pružného pracovního týdne a pružného čtyřtýdenního pracovního období nejvýše v rozsahu průměrné délky pracovní směny vyplývající ze stanovené, popřípadě z kratší pracovní doby příslušného pracovníka.

Jako výkon práce se však neposuzuje přerušení práce pro nepříznivé povětrnostní vlivy.9)

(4) Jestliže pracovník neodpracoval pro omluvené překážky v práci, uvedené v odstavci 1 věta druhá, celou denní pracovní dobu při uplatnění dne nebo celou týdenní pracovní dobu při uplatnění pružného pracovního týdne, popřípadě celou pracovní dobu připadající na čtyřtýdenní období [§ 3 odst. 1 písm. c)], protože mu v tom bránila překážka v práci na jeho straně, je povinen tuto neodpracovanou část pracovní doby napracovat v pracovních dnech nejpozději v době do konce příštího kalendářního měsíce, jestliže s organizací nedohodl jinou dobu napracování. Pokud pracovník nemohl napracovat tuto neodpracovanou část pracovní doby v době uvedené v předchozí větě pro překážky v práci na své straně, je povinen tak učinit bez zbytečného odkladu po jejich odpadnutí, jestliže s organizací nedohodl jinou dobu napracování. Napracování podle předchozích vět je možné pouze v denní provozní době (§ 2 odst. 5), jestliže nebyla dohodnuta jiná doba, a není prací přesčas.