215/1949 Sb. · 34 paragrafů
Dodatkové dohody, jež má na mysli článek 31, stanoví podmínky a způsob revidování nároků dříve vyměřených jakož i nároků, které byly obnoveny nebo vyměřeny podle předešlého paragrafu za tím účelem, aby se jejich vyměření uvedlo v soulad s ustanoveními této úmluvy nebo zmíněných dohod. Byly-li nároky dříve vyměřené vyrovnány jejich kapitalisovanou hodnotou, není důvodu k revisi.
Čl. 34
Tato úmluva se uzavírá na dobu jednoho roku. Bude mlčky obnovována rok od roku, nedojde-li k jejímu vypovědění, které dlužno sděliti 3 měsíce před uplynutím lhůty.
V případě výpovědi zůstanou ustanovení této úmluvy a dodatkových dohod, které má na mysli článek 31, v platnosti pro získané nároky, bez ohledu na omezovací ustanovení, která by zúčastněné soustavy obsahovaly pro případ pojištěncova pobytu v cizině.
Pokud jde o částky z dob pojištění získaných přede dnem, jímž tato úmluva pozbude platnosti, zůstanou ustanovení této úmluvy v platnosti za podmínek, které bude nutno stanoviti dodatkovými dohodami.
Čl. 35
Dnem, jímž tato úmluva nabude účinnosti, se ruší všechny předpisy, které jí odporují, zejména: 1. článek 3 úmluvy mezi Československem a Francií o vystěhovalectví a přistěhovalectví ze dne 20. března 1920, 2. prozatímní úmluva o sociálním pojištění mezi Československem a Francií ze dne 7. května 1945.
Na potvrzení toho příslušní zmocněnci podepsali tuto úmluvu a připojili své pečeti.
Vyhotoveno ve dvou stejnopisech v Paříži, dne 20. března 1920.
Dr. V. CLEMENTIS v. r. L. S.
Dr. AD. HOFFMEISTER v. r. L. S.
SCHUMAN v. r. L. S.
DANIEL MAYER v. r. L. S.
ke všeobecné úmluvě ze dne 12. října 1948 mezi Československem a Francií o sociální bezpečnosti. Soustava sociální bezpečnosti platná pro zaměstnance v dolech a v závodech jim na roveň postavených
ČÁST I
Čl. 1
Tato dohoda upravuje předpisy platné pro československé nebo francouzské státní příslušníky, kteří pracují nebo pracovali v dolech nebo v podnicích jim na roveň postavených v jednom nebo druhém státě, jakož i pro jejich oprávněné rodinné příslušníky.
Čl. 2
Na zaměstnance, které má na mysli článek 1, a na jejich oprávněné rodinné příslušníky se vztahují ustanovení všeobecné úmluvy z 12. října 1948 s výjimkou oddílů 2 a 3, části II., týkajících se pojištění pro případ stáří, invalidity a úmrtí (důchodů).
ČÁST II
ODDÍL I
Čl. 3
U zaměstnanců, kteří byli postupně nebo střídavě zaměstnáni v dolech v jednom nebo druhém ze smluvních států, sčítají se doby práce v dolech v jednom nebo druhém státě a doby uznané podle zákonodárství každého z obou států za rovnocenné dobám této práce, a to jak pro nárok na dávky pojištění pro případ stáří, invalidity a úmrtí (důchodů), tak pro zachování nebo opětné nabytí tohoto nároku.
Doby práce považované za práci pod zemí podle platného zákonodárství o zaměstnancích v dolech v jednom ze smluvních států se považují za doby práce pod zemí s hlediska zákonodárství druhého státu.
Čl. 4
Ke každé době uznané za rovnocennou době pojištění podle předpisů zákonodárství jednoho i druhého státu přihlíží jen nositel toho státu, kde pojištěnec pracoval naposledy v dole před dobou, o kterou jde.
Jestliže pojištěnec nepracoval v dole před touto dobou, přihlíží k této době jen nositel v tom státě, ve kterém zaměstnanec pracoval v dolech poprvé.
Čl. 5
Každý nositel rozhodne podle vlastního zákonodárství a s přihlížením k úhrnu dob pojištění bez ohledu na to, ve kterém ze smluvních států byly získány, zda pojištěnec splňuje podmínky potřebné k tomu, aby měl nárok na dávku podle tohoto zákonodárství.
Příslušný nositel stanoví výši peněžité dávky, na kterou by pojištěnec měl nárok, kdyby všechny sečtené doby pojištění byly získány výlučně podle jeho vlastního zákonodárství, a sníží tuto výši v poměru délky dob získaných podle tohoto zákonodárství.
Nositeli nepřipadne však k tíži žádná dávka, jestliže doby získané podle zákonodárství pro něj platného nedosahují v celku jednoho roku; do této minimální doby jednoho roku se započítávají jak dny skutečného výkonu práce, tak dny postavené tímto zákonodárstvím na roveň skutečnému výkonu práce.
Čl. 6
Jestliže po sečtení dob pojištění pojištěnec nesplňuje současně podmínky vyžadované zákonodárstvími obou států, má nárok na dávku v každém zákonodárství v míře, v jaké splňuje tyto podmínky.
Čl. 7
Jestliže některá skupina zaměstnanců podléhá zvláštnímu zákonodárství o zaměstnancích v dolech pouze v jednom ze smluvních států, přihlédne příslušný nositel pojištění v každém z obou států k úhrnu dob pojištění, získaných v této skupině v Československu a ve Francii.
Každý nositel použije článku 3 až 6 pro výpočet dávek, které poskytuje.
ODDÍL II
Čl. 8
Zvláštní přídavek a kumulovatelný příspěvek na účet Francie se vypočítají podle ustanovení článků 3 až 5 oddílu I této části tak, že se přihlédne k dobám práce v obou státech jak pod zemí tak na povrchu v poměru k počtu pracovních let strávených v dolech ve Francii.
Zvláštní přídavek a kumulovatelný příspěvek se poskytují jen osobám, které pracují ve francouzských dolech.
ODDÍL III
Čl. 9
Dobou, po kterou pojištěnci přísluší nemocenské před vyměřením jeho důchodu, je pro nárok na invalidní důchod vždy doba, určená zákonodárstvím státu, v němž pracoval v době, kdy došlo k úrazu nebo se projevila nemoc, jež přivodila invaliditu.
Čl. 10
Důchod při invaliditě z povolání pro zaměstnance pracující v dolech lze přiznati jen pojištěncům, kteří pracovali v dolech v době, kdy došlo k úrazu nebo se projevila nemoc, jež přivodila invaliditu, a kteří bydlili ve státě povinném k plnění až do vyměření tohoto důchodu.
Důchod se přestane poskytovati důchodci, který začne znovu pracovati mimo území tohoto státu.
Čl. 11
Nesplňuje-li pojištěnec podmínky stanovené pro přiznání invalidního důchodu v žádném ze zákonodárství obou států o pracujících v dolech, použije se ustanovení článku 9 všeobecné úmluvy.
Čl. 12
Byl-li pojištěnec v době, kdy došlo k úrazu nebo kdy se projevila nemoc přivodivší invaliditu, zaměstnán v jiném státě než ve státě, v němž sídlí nositel povinný k plnění, přihlíží se při stanovení výše invalidního důchodu ke mzdě, poskytované ve státě, v němž sídlí nositel povinný k plnění, pracujícím oné skupiny povolání, k níž pojištěnec v té době patřil.
Čl. 13
Nejvyšší správní úřady obou smluvních států stanoví vzájemnou dohodou způsob lékařské a administrativní kontroly invalidů.
Čl. 14
Jestliže po zastavení nebo odnětí invalidního důchodu nabude pojištěnec opět nároku, obnoví poskytování dávek nositel, který poskytoval důchod nebo dávku původně přiznanou, jestliže lze invaliditu přičítati nemoci nebo úrazu, který byl důvodem pro přiznání tohoto důchodu.
Ustanovení tohoto článku neplatí pro důchody při invaliditě z povolání.
Čl. 15
Důchod invalidní se přemění, pokud je toho třeba, ve starobní důchod ve chvíli, kdy budou splněny podmínky, předepsané zákonodárstvím jednoho z obou států podílejících se na úhradě starobního důchodu.
ODDÍL IV
Čl. 16
Ustanovení článků 3 až 7 platí pro různé druhy vdovských důchodů.
Čl. 17
Odchylkou od ustanovení článku 5 této dohody poskytuje sirotčí dávky výlučně nositel v tom státě, ve kterém pojištěnec naposledy pracoval v dolech.
ODDÍL V
Čl. 18
Odchylkou od ustanovení článku 5 poskytují se přídavky pro děti podle zvláštního francouzského zákonodárství o zaměstnancích v dolech za podmínek stanovených tímto zákonodárstvím poživatelům starobních důchodů nebo jejich vdovám.
ODDÍL VI
Čl. 19
O poskytování přídělů uhlí a příbytečného nebo přídavků na místo nich poskytovaných dohodnou se nejvyšší správní úřady obou států.
ODDÍL VII
Čl. 20
Žádosti o peněžité dávky podle ustanovení této dohody musí býti podány k jednomu z nositelů, u nichž byl pojištěnec pojištěn.
U všech nositelů uvedených v paragrafu 1 jest označiti žádosti dnem dojití k jednomu z těchto nositelů.
K žádostem musí býti připojeny doklady a průkazní listiny předepsané zákonodárstvími různých pojišťovacích soustav, v nichž byl pojištěnec pojištěn.
Nositelům pojištění uvedeným v paragrafu 1 a 2 jsou postaveny na roveň všechny úřady, které podle zákonných ustanovení pro ně platných jsou příslušné pro přijímání těchto žádostí.
Čl. 21
Národní autonomní pokladna hornické sociální bezpečnosti v Paříži a Ústřední národní pojišťovna v Praze si poskytnou pomoc a služby při provádění této dohody a budou za tím účelem v přímém písemném styku.
Čl. 22
Tato dohoda bude ratifikována a ratifikační listiny budou co nejdříve vyměněny.
Nabude účinnosti týmž dnem jako všeobecná úmluva o sociální bezpečnosti.
Čl. 23
Tato dohoda se uzavírá na dobu jednoho roku. Bude mlčky obnovována rok od roku, pokud nebude vypověděna jednou z vlád oznámením druhé vládě 3 měsíce před uplynutím lhůty.
Text této Úmluvy, Dodatkové dohody, Zvláštního a Závěrečného protokolu se vyhlašuje v příloze ke Sbírce zákonů.*)
Vyhotoveno ve dvou stejnopisech v Paříži dne 12. října 1948.
Dr. V. CLEMENTIS v. r. L. S.
Dr. ADOLF HOFFMEISTER v. r. L. S.
SCHUMAN v. r. L. S.
DANIEL MAYER v. r. L. S.
Vysoké smluvní strany se shodly na těchto ustanoveních:
a) přídavek starým zaměstnancům bude za podmínek stanovených pro francouzské zaměstnance francouzským zákonodárstvím o starých zaměstnancích přiznán všem starým zaměstnancům československým, kteří nemají dostatečného příjmu, pokud v den podání žádosti budou míti aspoň 15 let nepřetržitě bydliště ve Francii.
Přídavek starým zaměstnancům přiznaný za podmínek uvedených v tomto paragrafu přestane se poskytovati poživatelům československé státní příslušnosti, kteří opustí francouzské území;
b) sociální důchod bude za podmínek československého zákonodárství platných pro československé státní příslušníky přiznán všem francouzským státním příslušníkům, kteří v den podání žádosti budou míti aspoň 15 let nepřetržité bydliště v Československu.
Sociální důchod přiznaný za podmínek uvedených v tomto paragrafu přestane se poskytovati poživatelům francouzské státní příslušnosti, kteří opustí československé území.
Tato ustanovení nabudou účinnosti dnem, jímž vstoupí v účinnost všeobecná úmluva.
Vyhotoveno ve dvou stejnopisech v Paříži dne 12. října 1948.
Dr. V. CLEMENTIS v. r.
Dr. ADOLF HOFFMEISTER v. r.
SCHUMAN v. r.
DANIEL MAYER v. r.
Při podepsání všeobecné úmluvy o sociální bezpečnosti mezi Československem a Francií shodly se vysoké smluvní strany na tomto prohlášení:
1. Pro nápad a vyměření nároků v soustavách pojištění pro případ stáří, invalidity nebo úmrtí (důchodů) jest dobami uznanými za rovnocenné dobám pojištění rozuměti doby uznané za ně vnitřním zákonodárstvím každého z obou smluvních států, s výjimkou všech dob získaných ve třetím státě, s nímž byla sjednána vzájemnostní úmluva;
2. rodinné přídavky se v souhlase s platným zákonodárstvím každého z obou smluvních států neposkytují osobám zaměstnaným v jednom ze smluvních států, jejichž děti bydlí ve druhém smluvním státě nebo ve státě třetím;
3. poskytování dávek přiznaných podle zvláštního zákonodárství pro zaměstnance v dolech československým státním příslušníkům nebo jejich oprávněným rodinným příslušníkům, kteří bydleli ve Francii v okamžiku vyměření těchto dávek, jež bylo zastaveno ode dne, kdy přesídlili do Československa, bude obnoveno počínajíc 1. červnem 1945.
Vyhotoveno ve dvou stejnopisech v Paříži dne 12. října 1948.
Dr. VLADIMÍR CLEMENTIS v. r.
ADOLF HOFFMEISTER v. r.
SCHUMAN v. r.
DANIEL MAYER v. r.
PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU S DODATKOVOU DOHODOU, ZVLÁŠTNÍM A ZÁVĚREČNÝM PROTOKOLEM SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE.
TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI.
NA HRADĚ PRAŽSKÉM DNE 15. ÚNORA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO ČTYŘICÁTÉHO DEVÁTÉHO.
PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ:
GOTTWALD v. r.
MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ:
Dr. V. CLEMENTIS v. r.
*) Na straně 343.