§ 2 Předmět daně (1) Předmětem daně je a) dodání zboží nebo převod nemovitosti anebo přechod nemovitosti v dražbě (dále jen „převod nemovitosti“) za úplatu osobou povinnou k dani, dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku, b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku, c) pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie (dále jen „členský stát“) za úplatu, uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, a pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou, která není osobou povinnou k dani, d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku. (2) Předmětem daně však není pořízení zboží z jiného členského státu, s výjimkou pořízení nového dopravního prostředku nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, a) jestliže dodání tohoto zboží v tuzemsku by bylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 9, nebo b) pokud je pořízení zboží uskutečněno osobou osvobozenou od uplatňování daně podle § 6 nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, podnikání a která není plátcem nebo osobou identifikovanou k dani, nejedná se o pořízení zboží podle písmene a), a celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v běžném kalendářním roce částku 326 000 Kč a tato částka nebyla ani překročena v předcházejícím kalendářním roce; do stanovené částky se nezapočítává hodnota nového dopravního prostředku a hodnota zboží, které je předmětem spotřební daně, při pořízení z jiného členského státu. (3) Plnění, která jsou předmětem daně, jsou zdanitelnými plněními, pokud nejsou osvobozena od daně.
§ 4 Vymezení základních pojmů (1) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) úplatou zaplacení v penězích nebo platebními prostředky nahrazujícími peníze nebo poskytnutí nepeněžitého plnění, b) jednotkovou cenou cena za měrnou jednotku množství zboží nebo cena za službu anebo nemovitost, c) daní na vstupu daň, která je obsažena v částce za přijaté plnění, daň při dovozu zboží, daň při pořízení zboží, daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo daň při poskytnutí služby zahraniční osobou, d) daní při dovozu zboží daň, kterou je při dovozu zboží do tuzemska povinna zaplatit osoba, které vznikla daňová povinnost podle § 23, e) daní při pořízení zboží daň, kterou je povinen přiznat pořizovatel při pořízení zboží z jiného členského státu, f) daní při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě daň, kterou je povinen přiznat plátce, kterému byly poskytnuty služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku, g) daní při poskytnutí služby zahraniční osobou daň, kterou je povinen přiznat plátce, kterému byly poskytnuty služby zahraniční osobou povinnou k dani, h) daní na výstupu daň, kterou je plátce povinen přiznat ze základu daně za uskutečněné zdanitelné plnění nebo z přijaté platby, daň při dovozu zboží, daň při pořízení zboží, daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo daň při poskytnutí služby zahraniční osobou, i) odpočtem daně daň na vstupu, popřípadě krácená podle § 76, j) osvobozením od daně bez nároku na odpočet daně osvobození od daně u plnění podle § 51, ve vztahu k nimž nelze uplatnit nárok na odpočet daně, k) osvobozením od daně s nárokem na odpočet daně osvobození od daně u plnění podle § 63, u nichž lze uplatnit nárok na odpočet daně, l) vlastní daňovou povinností daňová povinnost, kdy daň na výstupu převyšuje odpočet daně za zdaňovací období, m) nadměrným odpočtem daňová povinnost, kdy odpočet daně převyšuje daň na výstupu za zdaňovací období, n) daňovou povinností vlastní daňová povinnost nebo nadměrný odpočet, o) zvýšením daňové povinnosti zvýšení vlastní daňové povinnosti nebo snížení nadměrného odpočtu, p) snížením daňové povinnosti snížení vlastní daňové povinnosti nebo zvýšení nadměrného odpočtu, q) dotací k ceně přijaté finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z grantů Evropského společenství či dle programů obdobných, pokud je příjemci dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše slevy se váže k jednotkové ceně plnění; za dotaci k ceně se nepovažuje zejména dotace k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku, r) správcem daně je příslušný finanční úřad; při dovozu zboží je správcem daně příslušný celní úřad s výjimkou případů, kdy daňová povinnost při dovozu zboží vzniká plátci podle § 23 odst. 3, 3 a 4, s) plátcem osoba povinná k dani, která byla registrovaná k dani v tuzemsku podle § 95, t) osobou identifikovanou k dani osoba, která byla registrována podle § 97, u) osobou registrovanou k dani v jiném členském státě osoba, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v jiném z členských států, v) zahraniční osobou osoba, která nemá na území Evropského společenství sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, popřípadě místo pobytu či místo, kde se obvykle zdržuje, w) místem pobytu fyzické osoby adresa místa trvalého pobytu státního občana České republiky, adresa místa pobytu osoby z jiného členského státu nebo adresa místa pobytu zahraniční osoby, x) místem podnikání u fyzických osob povinných k dani místo, kde uskutečňuje ekonomické činnosti, y) veřejnoprávním subjektem stát a jeho organizační složky, kraje, obce, jakož i právnické osoby, které byly založeny nebo zřízeny zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního zá
§ 5 Daňové subjekty (1) Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. (2) Ekonomickou činností uvedenou v odstavci 1 se pro účely tohoto zákona rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů, zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelů, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců, a to vykonávané za účelem získání příjmů. znalců. Za ekonomickou činnost se také považuje využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně. Samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, případně činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu6) nebo jako příjmy, z nichž je uplatňována zvláštní sazba daně podle zvláštního právního předpisu.7) (3) Veřejnoprávní subjekt se při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažuje za osobu povinnou k dani, a to i v případě, kdy za to přijímá úhradu. Pokud však uskutečňováním některých z těchto výkonů došlo podle rozhodnutí příslušného orgánu k výraznému narušení hospodářské soutěže, považuje se, pokud jde o tento výkon, za osobu povinnou k dani, a to ode dne nabytí právní moci vydaného rozhodnutí. Veřejnoprávní subjekt se však vždy považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje činnosti uvedené v příloze č. 3. (4) Za samostatnou osobu povinnou k dani se pro účely tohoto zákona považuje organizační složka státu, která je účetní jednotkou, a v hlavním městě Praze jak hlavní město Praha, tak i každá jeho městská část. (5) Za veřejnoprávní subjekt se pro účely tohoto zákona považují také odborové organizace, církve a náboženské společnosti nebo církevní instituce, které jsou církevní právnickou osobou při výkonu činností podle svého statutu, stanov nebo základního dokumentu.
§ 13 Zdanitelná plnění (1) Dodáním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. Převodem nemovitosti se pro účely tohoto zákona rozumí převod nemovitosti, která se zapisuje do katastru nemovitostí, při kterém dochází ke změně vlastnického práva nebo příslušnosti k hospodaření. Převod nemovitosti, která se nezapisuje do katastru nemovitostí, se považuje za dodání zboží. (2) Dodáním zboží do jiného členského státu je dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. (3) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti se považuje a) převod vlastnického práva k majetku za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu, b) dodání zboží prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy; smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; toto dodání zboží se považuje za samostatné dodání zboží komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné dodání zboží komisionářem, komisionářem třetí osobě nebo komitentovi, c) předání dovezeného zboží, které je ve vlastnictví osoby z třetí země a po propuštění do volného oběhu je předáno další osobě v tuzemsku beze změny vlastnického vztahu. (4) Za dodání zboží nebo převod nemovitosti za úplatu se také považuje a) použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, b) použití hmotného majetku vytvořeného vlastní činností pro účely, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně, c) vydání vypořádacího podílu8) nebo podílu na likvidačním zůstatku9) v nepeněžité podobě ve hmotném majetku,2) pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, d) při rozpuštění sdružení10) bezúplatné přenechání věcí vnesených nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku v nepeněžité podobě ve hmotném majetku vytvořeného společnou činností ostatním účastníkům sdružení10) do jejich vlastnictví, e) při vystoupení nebo vyloučení účastníka ze sdružení bezúplatné přenechání věcí vnesených ostatním účastníkům sdružení do jejich vlastnictví nebo vydání podílu majetku vytvořeného společnou činností v nepeněžité podobě ve hmotném majetku účastníkovi sdružení, který vystupuje nebo je vyloučen, f) vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě ve hmotném majetku pouze při vložení osobě, která není plátcem, pokud vkladatel při nabytí majetku nebo u jeho části uplatnil odpočet daně, s výjimkou vložení hmotného majetku, který je součástí vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, g) přestavba motorového vozidla, u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně, jejímž výsledkem je osobní automobil, u kterého není nárok na odpočet daně, h) přeúčtování tepla, chladu, elektřiny, plynu a vody, které plátce pořídil od jiné osoby, pokud při jejich pořízení uplatnil nárok na odpočet daně, dále přeúčtování tepla, chladu, elektřiny, plynu a vody, které plátce pořídil od osoby, která není plátcem daně, i) dodání vratného obalu spolu se zbožím v tuzemsku plátcem, který uvádí vratné obaly spolu se zbožím na trh10a), jestliže vratný obal stejného druhu nebyl tomuto plátci vrácen k poslednímu dni příslušného účetního období10b) daného plátce nebo k poslednímu dni příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví. Pro účely tohoto zákona jsou za vratné obaly stejného druhu považovány také vratné obaly se shodnou výší zvláštní peněžní částky účtované při dodání vratného obalu spolu se zbožím. Toto ustanovení se nevztahuje na dodání vratných obalů spolu se zbožím, u kterého by se uplatnilo osvobození od daně podle § 63. Toto ustanovení se použije nejdříve pro vratné obaly dodané spolu se zbožím po nabytí účinnosti tohoto zákona. (5) Použitím hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce se pro účely tohoto zákona rozumí trvalé použití obchodního majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu nebo jeho zaměstnanců, a poskytnutí obchodního majetku bez úplaty, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně. (6) Za dodání zboží za úplatu se považuje také přemístění obchodního majetku d
§ 14 Poskytnutí služby (1) Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží nebo převodem nemovitosti. Poskytnutím služby se rozumí také a) převod práv, b) poskytnutí práva využití věci nebo práva anebo jiné majetkově využitelné hodnoty, c) vznik a zánik věcného břemene, d) přijetí závazku zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci. (2) Za poskytnutí služby se považuje a) poskytnutí služby za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu, b) poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy; smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; tato služba se považuje za samostatné poskytnutí služby komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné poskytnutí služby komisionářem. komisionářem třetí osobě nebo komitentovi. (3) Za poskytnutí služby za úplatu se také považuje a) poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, b) použití nehmotného majetku vytvořeného vlastní činností v případech, kdy plátce nemá nárok na odpočet daně, c) vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku,2) pokud byl u majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, d) při rozpuštění sdružení10) bezúplatné přenechání vneseného nehmotného majetku nebo bezúplatné přenechání získaného podílu majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku vytvořeného společnou činností ostatním účastníkům sdružení do jejich vlastnictví, e) při vystoupení nebo vyloučení účastníka ze sdružení bezúplatné přenechání vneseného nehmotného majetku nebo vydání podílu majetku vytvořeného společnou činností v nepeněžité podobě v nehmotném majetku účastníkovi sdružení, který vystupuje nebo je vyloučen, nebo f) vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě v nehmotném majetku pouze při vložení osobě, která není plátcem, pokud vkladatel při nabytí majetku nebo u jeho části uplatnil odpočet daně, s výjimkou vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, g) přeúčtování služeb, které plátce pořídil od jiné osoby, pokud při jejich pořízení uplatnil nárok na odpočet daně, dále přeúčtování služeb, které plátce pořídil od osoby, která není plátcem daně. (4) Pro účely tohoto zákona se za poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce rozumí a) dočasné využití obchodního majetku pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, nebo b) poskytnutí služby plátcem bez úplaty pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců nebo jiné účely než souvisejících s uskutečňováním jeho ekonomických činností, pokud u přímo souvisejících přijatých plnění byl uplatněn odpočet daně. (5) Za poskytnutí služby se však nepovažuje a) prodej podniku nebo vklad podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, b) vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku majetku, včetně poskytnutí služby, jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštních právních předpisů o nápravě majetkových křivd,11) c) převod obchodního podílu,12) popřípadě převod členství v družstvu,13) d) postoupení vlastní pohledávky vzniklé plátci, e) přeúčtování služeb, které plátce pořídil od jiného plátce, pokud při jejich pořízení neuplatnil nárok na odpočet daně, a dále přeúčtování služeb od neplátce, pokud přijatá úhrada nepřevyšuje částku, za kterou plátce služby pořídil a o této skutečnosti účtuje odpovídajícím způsobem podle zvláštního předpisu.11a) předpisu11a) nebo vede daňovou evidenci odpovídajícím způsobem, pokud jde o plátce, který nemá povinnost vést účetnictví.
§ 16 Pořízení zboží z jiného členského státu (1) Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která uskutečňuje dodání zboží, nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou. Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje dodání zboží s instalací nebo montáží montáží, dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy anebo dodání elektřiny osobou, která zboží dodává, nebo jí zmocněnou třetí osobou nebo zasílání zboží podle § 18. Pořizovatelem se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která pořizuje zboží z jiného členského státu. (2) Pokud je však zboží pořízeno právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, je odesláno nebo přepraveno z třetí země a dovoz zboží je uskutečněn touto osobou do jiného členského státu, než ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava zboží, považuje se zboží za odeslané nebo přepravené z členského státu, do kterého je dovoz zboží uskutečněn. Pokud je dovoz zboží uskutečněn právnickou osobou, která nebyla zřízena nebo založena za účelem podnikání, do tuzemska, má tato osoba nárok na vrácení zaplacené daně při dovozu zboží, pokud prokáže, že pořízení tohoto zboží bylo předmětem daně v členském státě, ve kterém je ukončeno odeslání nebo přeprava tohoto zboží. Při vracení daně se postupuje přiměřeně podle § 82. (3) Osoba povinná k dani nebo právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, které pořizují zboží z jiného členského státu, a pro které není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně podle § 2 odst. 2 písm. b) mohou oznámit správci daně, že budou postupovat podle § 2 odst. 1 písm. c), přičemž jsou povinny takto postupovat nejméně 2 následující po sobě jdoucí kalendářní roky. (4) Za pořízení zboží z jiného členského státu plátcem se také považuje přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání nebo provozovnu a není plátcem podle § 94 odst. 11, za účelem následného dodání zboží v tuzemsku tomuto plátci. Plátce je povinen na základě daňového dokladu podle § 35 zboží vystaveného osobou registrovanou k dani v jiném členském státě daň přiznat a zaplatit podle § 108. (5) Za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se považuje a) přemístění zboží plátcem pro účely uskutečňování ekonomických činností v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska a toto zboží bylo plátcem v rámci uskutečňování ekonomických činností v tomto jiném členském státě vyrobeno, nakoupeno, pořízeno z dalšího členského státu nebo dovezeno z třetí země, b) přidělení zboží z jednoho členského státu do jiného ozbrojeným silám jiného členského státu, který je členem Organizace Severoatlantické smlouvy, pro jejich použití nebo použití civilních zaměstnanců, kteří je doprovázejí, pokud zboží nebylo předmětem daně v členském státě, který zboží přiděluje, jestliže dovoz tohoto zboží není osvobozen od daně. (6) Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje přemístění obchodního majetku z jiného členského státu do tuzemska pro účely uvedené v § 13 odst. 7. (7) Za pořízení zboží z jiného členského státu se nepovažuje nabytí vratného obalu za úplatu.
§ 20 Dovoz zboží (1) Dovozem zboží se rozumí vstup zboží z třetí země na území Evropského společenství. (2) Za dovoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje vrácení zboží, které je po předchozím umístění ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu nacházejícím se v tuzemsku vráceno zpět do tuzemska. Za vrácení zboží do tuzemska se nepovažuje dodání zboží do jiného členského státu přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma a vývoz zboží přímo ze svobodného skladu nebo svobodného pásma. (3) Za dovoz zboží se považuje vstup zboží na území Evropského společenství z území podle § 3 odst. 2, pokud jsou součástí celního území Evropského společenství,14) a z Normanských ostrovů a San Marina. U dovozu tohoto zboží postupují celní orgány tak, jako by se jednalo o dovoz zboží ze třetí země. Díl 4
§ 21 Uskutečnění plnění a daňová povinnost (1) Daň na výstupu je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň. (2) U dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. h) a při poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. g), pouze však u služeb souvisejících s nájmem nemovitostí, vzniká povinnost přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. (3) Při dodání zboží včetně převodu nemovitostí a při poskytování služeb, které uskutečňují osoby, které v souladu s příslušnými předpisy nevedou účetnictví, vzniká povinnost přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. (4) Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem dodání podle § 13 odst. 1 při prodeji podle kupní smlouvy,15) b) dnem převzetí v ostatních případech, kromě dodání nemovité věci, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, kde se plnění považuje za uskutečněné okamžikem účinnosti smlouvy, nebo c) dnem příklepu při vydražení zboží ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu.16) (5) Při převodu nemovitosti se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem doručení listiny, ve které je uvedeno datum právních účinků vkladu do katastru nemovitostí, včetně prodeje nemovitosti ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu,16) nebo b) dnem zápisu změny vlastnického práva,17) pokud nedochází k zápisu změny vlastnického práva vkladem. (6) Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře, kalendáře nebo dokladu na přijatou platbu, a to tím dnem, který nastane dříve, b) dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k převodu práva nebo k poskytnutí práva k využití; pokud je sjednán způsob stanovení ceny a k uvedenému dni není známa její výše, zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné ke dni přijetí platby. (7) V ostatních případech se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné a) dnem převzetí a předání díla nebo jeho dílčí části při zdanitelném plnění uskutečněném podle smlouvy o dílo, b) dnem odečtu z měřicího zařízení, popřípadě dnem zjištění skutečné spotřeby při dodání tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody, odstranění odpadních vod a telekomunikační služby, c) dnem použití majetku nebo využití služby při použití hmotného majetku nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, d) dnem použití při použití majetku vytvořeného vlastní činností pro účely, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně, e) dnem schválení technické způsobilosti příslušným úřadem při použití motorového vozidla, u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně, pro přestavbu, jejímž výsledkem je osobní automobil, u něhož není nárok na odpočet daně podle § 75, f) dnem, ke kterému přechází vlastnické právo ke vkladu [§ 13 odst. 4 písm. f), § 14 odst. 3 písm. f)], popřípadě jiná práva k tomuto vkladu, při vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě, s výjimkou nemovitosti, kdy se postupuje podle odstavce 3, g) dnem, ke kterému přechází vlastnické právo, popřípadě jiná práva k vydávanému majetku, při vydání vypořádacího podílu nebo podílu na likvidačním zůstatku, s výjimkou nemovitosti, kdy se postupuje podle odstavce 3, h) dnem dodání třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem dodání třetí osobou, při dodání zboží na základě komisionářské smlouvy, smlouvy nebo smlouvy obdobného typu, i) dnem poskytnutí služby třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře, popřípadě dnem poskytnutí služby třetí osobou, při poskytnutí služby na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu nebo j) dnem zjištění přeúčtovávané částky při přeúčtování tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody a služeb podle § 13 odst. 4 písm. h), § 14 odst. 3 písm. g). (8) Zdanitelné plnění uskutečňované prostřednictvím prodejních automatů, popřípadě jiných obdobných přístrojů uváděných do uskutečňovan
§ 24 Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnosti přiznat daň při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou (1) Při poskytnutí služby podle § 15 osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou je plátce povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. (2) Den uskutečnění zdanitelného plnění se stanoví obdobně podle § 21. Daň je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost přiznat daň. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se obdobně vztahují i na dodání zboží s instalací nebo montáží a dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nebo dodání elektřiny podle § 13 odst. 8 a 9.
§ 24a Uskutečnění plnění a povinnost přiznat poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko (1) Při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko je plátce povinen přiznat toto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí platby, a to k tomu dni, který nastane dříve. Den uskutečnění plnění se stanoví obdobně podle § 21. (2) Plnění je plátce povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost je přiznat. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se obdobně vztahují i na dodání zboží s instalací nebo montáží montáží, dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nebo dodání elektřiny s místem plnění mimo tuzemsko.
§ 26 Daňové doklady (1) Plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, je povinen na vyžádání za každé zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání, vystavit daňový doklad, a to nejpozději do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně s nárokem na odpočet daně a do 15 dnů ode dne přijetí platby, pokud k přijetí platby došlo před uskutečněním zdanitelného plnění. plnění a plátci vznikla k datu přijetí platby povinnost přiznat daň na výstupu; pokud plátci nevznikla povinnost přiznat daň při přijetí platby před uskutečněním plnění, daňový doklad při přijetí platby nesmí vystavit. Údaje o dani a základu daně se na daňových dokladech uvádějí v české měně. (2) Plátce, který uskutečňuje několik samostatných zdanitelných plnění nebo plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně pro jednu osobu, může vystavit za těchto několik samostatných zdanitelných plnění souhrnný daňový doklad. Pokud se plátce rozhodne vystavit souhrnný daňový doklad, je povinen jej vystavit nejpozději do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo první zdanitelné plnění nebo byla přijata první platba za plnění uvedená na tomto souhrnném dokladu. Údaje společné pro všechna samostatná zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně mohou být na souhrnném daňovém dokladu uvedeny pouze jednou, údaje o datu uskutečnění plnění nebo přijetí platby, podle toho, který den nastane dříve, jednotkové ceně bez daně a slevě, pokud není obsažena v jednotkové ceně, základu daně, sazbě daně, popřípadě osvobození od daně, a výši daně musí být uvedeny zvlášť pro každé samostatné plnění. Obdobně lze postupovat při vystavení daňového dokladu za zdanitelné plnění, na které byla před jeho uskutečněním ve stejném kalendářním měsíci přijata platba. (3) Plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, může zplnomocnit k vystavení daňového dokladu svým jménem a) osobu, pro kterou se zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně uskutečňuje, pokud se plátce, který zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně uskutečňuje, písemně zaváže, že přijme všechny takto vystavené daňové doklady, nebo b) třetí osobu. (4) Daňový doklad může být vystaven se souhlasem osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, i v elektronické podobě, pokud je opatřen jej plátce nebo osoba uvedená v odstavci 3 opatřila zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu nebo elektronickou značkou založenou na kvalifikovaném systémovém certifikátu podle zvláštního právního předpisu20) nebo pokud je zaručena věrohodnost původu a neporušitelnost obsahu daňového dokladu elektronickou výměnou informací (EDI).21) (EDI)21). (5) Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve stanovené lhůtě odpovídá plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, a to i v případě, že daňový doklad byl vystaven osobou podle odstavce 3. Za správnost vypočtené výše daně pro účely odpočtu daně ze zjednodušeného daňového dokladu a daňového dokladu při hromadné přepravě osob odpovídá plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje, i když je na těchto dokladech výše daně uvedena plátcem uskutečňujícím zdanitelné plnění nebo osobou podle odstavce 3. Daň se vypočte podle § 37. Za správnost údajů, které musí být doplněny na daňovém dokladu podle § 31, 32 a 35, odpovídá osoba, která je povinna tyto údaje na daňovém dokladu uvést. (6) Osoba, která není plátcem, s výjimkou osoby podle odstavce 3 a osoby dodávající nový dopravní prostředek podle § 19, nesmí vystavit doklad, který má náležitosti daňového dokladu. Vystaví-li jej, uloží se jí pokuta podle zvláštního právního předpisu.22) (7) Pokud jsou na daňovém dokladu uvedena plnění s různými sazbami daně nebo zdanitelná plnění a plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, musí být na tomto dokladu uvedeny základy daně a výše daně odděleně podle stanovených sazeb nebo osvobození od daně. U zjednodušeného daňového dokladu se částky včetně daně uvádí odděleně podl p
§ 27 Uchovávání daňových dokladů (1) Plátce je povinen uchovávat všechny daňové doklady rozhodné pro stanovení daně nejméně po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, na jím zvoleném místě. Po tuto dobu plátce odpovídá za věrohodnost původu dokladů, neporušitelnost jejich obsahu, jejich čitelnost a na žádost správce daně za umožnění přístupu k nim bez zbytečného odkladu. (2) Daňový doklad v písemné formě lze převést do elektronické podoby a uchovávat pouze v této podobě, pokud metoda použitá pro převod a uchování zaručuje věrohodnost původu a původu, neporušitelnost obsahu daňového dokladu a jeho čitelnost elektronickou výměnou informací (EDI)21) nebo a pokud je daňový doklad převedený do elektronické podoby opatřen zaručeným elektronickým podpisem podle zvláštního právního předpisu.20) založeným na kvalifikovaném certifikátu20) nebo označen elektronickou značkou založenou na kvalifikovaném systémovém certifikátu20) osoby odpovědné za jeho převod. (3) Pokud plátce vystavuje, přijímá a uchovává daňové doklady v elektronické podobě a místem uchovávání není tuzemsko, musí plátce zajistit pro správce daně právo volného přístupu v reálném čase elektronicky k daňovým dokladům i datům zaručujícím věrohodnost jejich původu a neporušitelnost jejich obsahu. (4) Plátce je povinen předem oznámit správci daně místo uchovávání daňového dokladu, pokud toto místo není v tuzemsku. (5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se vztahují i na právního nástupce plátce při uchovávání daňových dokladů rozhodných pro stanovení daňové povinnosti plátce a na osoby povinné k dani nebo právnické osoby, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, při uchovávání přijatých daňových dokladů.
§ 30 Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží (1) Daňovým dokladem při dovozu zboží do tuzemska je rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vzniká daňová povinnost, nebo rozhodnutí o ukončení celního režimu dočasného použití, vydané celním orgánem na tiskopisu písemného celního prohlášení. (2) Daňovým dokladem je i jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním orgánem, pokud je daň zaplacena. (3) Daňovým dokladem při vrácení zboží zpět do tuzemska je rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním orgánem, pokud je daň zaplacena. (4) Daňovým dokladem při vývozu zboží je rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu vývoz nebo pasivní zušlechťovací styk učiněné na písemném celním prohlášení (Jednotném správním dokladu). Je-li zboží umístěno ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu nacházejícím se v tuzemsku, daňovým dokladem je písemné rozhodnutí celního orgánu o umístění zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu, které může být učiněno i na tiskopisu Jednotného správního dokladu.24a) Daňovým dokladem při vývozu zboží je i jiné rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu vývoz nebo pasivní zušlechťovací styk vydané celním orgánem. (5) Pokud je celní prohlášení podáno plátcem se souhlasem celního orgánu elektronicky, musí být ověřeno opatřeno zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu, který byl vydán akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb, podle zvláštního právního předpisu.20) (6) Při dovozu a vývozu plynu předpisu20), nebo elektřiny platí ustanovení § 34 a 35 obdobně. označeno elektronickou značkou založenou na kvalifikovaném systémovém certifikátu, který byl vydán akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb20).
§ 31 Daňový doklad při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě (1) Daňový doklad při poskytnutí služby podle § 15 osobou registrovanou k dani v jiném členském státě musí obsahovat a) název, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby registrované k dani v jiném členském státě, která poskytuje službu, včetně kódu země, b) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby, které je služba poskytnuta, c) evidenční číslo daňového dokladu, d) rozsah a předmět poskytnuté služby, e) datum vystavení daňového dokladu, f) datum uskutečnění služby, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu, g) jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, h) základ daně, i) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, j) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na desítky haléřů nebo na padesátihaléře, k) sdělení, že osobou povinnou přiznat a zaplatit daň je plátce, pro kterého se služba uskutečňuje. (2) Osoba, která je povinna přiznat a zaplatit daň podle § 108 při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, je povinna doplnit na obdrženém daňovém dokladu nebo v evidenci pro daňové účely chybějící údaje podle odstavce 1 písm. i), j) a základ daně v české měně. (3) Ustanovení odstavců 1 až 2 se obdobně vztahují i na dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy anebo dodání elektřiny osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, pokud je místo plnění v tuzemsku.
§ 32 Daňový doklad při poskytnutí služby zahraniční osobou (1) Daňový doklad při poskytnutí služby podle § 15 zahraniční osobou povinnou k dani musí obsahovat a) název, sídlo nebo místo podnikání osoby, která službu poskytuje, popřípadě její daňové identifikační číslo, b) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání a daňové identifikační číslo osoby, které je služba poskytnuta, c) evidenční číslo daňového dokladu, d) rozsah a předmět poskytované služby, e) datum vystavení daňového dokladu, f) datum uskutečnění služby, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu, g) jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, h) základ daně, i) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, j) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na desítky haléřů nebo na padesátihaléře. (2) Osoba, která je povinna přiznat a zaplatit daň podle § 108 při poskytnutí služby zahraniční osobou povinnou k dani, je povinna doplnit na obdrženém daňovém dokladu nebo v evidenci pro daňové účely chybějící údaje podle odstavce 1 písm. i), j) a základ daně v české měně. (3) Ustanovení odstavců 1 až 2 se obdobně vztahují na dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy anebo dodání elektřiny zahraniční osobou povinnou k dani, pokud je místo plnění v tuzemsku.
§ 33 Daňový doklad při poskytnutí služby (1) Plátce, který poskytuje službu s místem plnění mimo tuzemsko, je povinen vystavit za každé plnění daňový doklad obsahující náležitosti podle odstavce 2, a to nejpozději do 15 dnů od data uskutečnění služby nebo přijetí platby, pokud platba předchází uskutečnění služby. (2) Daňový doklad při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který poskytuje službu, b) daňové identifikační číslo plátce, který poskytuje službu, c) název, sídlo nebo místo podnikání osoby, které je služba poskytována, d) daňové identifikační číslo osoby, které je služba poskytována, včetně kódu země, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) rozsah a předmět poskytované služby, g) datum vystavení daňového dokladu, h) datum uskutečnění služby nebo datum přijetí platby, podle toho, který den nastane dříve, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu, i) základ daně, j) odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, podle kterého je místo plnění mimo tuzemsko, k) pokud je daň ve státě, ve kterém se nachází místo plnění, povinna přiznat a zaplatit osoba, které je služba poskytována, sdělení o této skutečnosti. (3) Ustanovení odstavců 1 až 2 se vztahují obdobně i na dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy anebo dodání elektřiny s místem plnění mimo tuzemsko plátcem.
§ 39 Základ daně a výpočet daně při poskytnutí služby osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou (1) Základ daně při poskytnutí služby podle § 15 osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a zahraniční osobou se stanoví obdobně podle § 36. (2) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 písm. a). odstavce 1.
§ 40 Základ daně a výpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Základ daně při pořízení zboží z jiného členského státu se stanoví obdobně podle § 36. (2) Pokud je pořizovateli vrácena spotřební daň zaplacená v členském státě, ze kterého bylo zboží odesláno nebo přepraveno, dodatečně po pořízení zboží z tohoto členského státu, provede se oprava základu daně podle § 42. (3) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 písm. a). odstavce 1.
§ 48 Sazby daně u bytové výstavby (1) U převodu bytového domu, rodinného domu a bytu, včetně nedokončeného bytového domu, rodinného domu a bytu bytu, se uplatní snížená sazba daně, pokud zákon nestanoví jinak v § 56. jinak. (2) U dodání bytového domu, rodinného domu a bytu, a to i nedokončených, včetně stavebních a montážních prácí spojených s jejich výstavbou, rekonstrukcí, modernizací a opravami včetně konstrukcí, materiálů, strojů a zařízení, které se do nich jako jejich součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují, se uplatní snížená sazba daně. Snížená sazba daně se neuplatní u stavebních a montážních prací spojených s rekonstrukcí, modernizací a opravami výhradně nebytových prostor bytových domů a rodinných domů. (3) Bytovým domem je stavba pro bydlení, v níž z úhrnu podlahových ploch všech jejich místností a prostorů připadá víc než polovina na byty. Rodinný dům je stavba pro bydlení, v níž je více než polovina podlahové plochy místností a prostorů určena pro bydlení. Rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní podlaží a jedno podzemní podlaží a podkroví. Bytem je místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení, včetně podílu na společných částech domu podle zvláštního právního předpisu.27)
§ 56 Převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení (1) Převod staveb, bytů a nebytových prostor je osvobozen od daně po uplynutí tří let od nabytí nebo kolaudace. Za nabytí se nepovažuje vymezení bytů a nebytových prostor jako jednotky podle zvláštního právního předpisu.27) (2) Finanční pronájem staveb, bytů a nebytových prostor je osvobozen od daně, s výjimkou uzavření smlouvy o finančním pronájmu do tří let po nabytí nebo kolaudaci stavby nebo před nabytím či kolaudací stavby. (3) Převod pozemků, včetně finančního pronájmu, je osvobozen od daně, s výjimkou převodu stavebních pozemků. Stavebním pozemkem se pro účely tohoto zákona rozumí nezastavěný pozemek, na kterém může být podle stavebního povolení39) provedena stavba spojená se zemí pevným základem. Nezastavěným pozemkem se rozumí pozemek, na kterém není stavba jako věc.40) (4) Nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor je osvobozen od daně. Osvobození se nevztahuje na krátkodobý nájem stavby, stavby bytů a nebytových prostor, nájem prostor a míst k parkování vozidel, nájem bezpečnostních schránek nebo trvale instalovaných zařízení a strojů. Krátkodobým nájmem stavby stavby, bytů a nebytových prostor se rozumí nájem nájem, popřípadě včetně vnitřního movitého vybavení, popřípadě vybavení či dodání elektřiny, tepla, chladu, plynu nebo vody, nejdéle na 48 hodin nepřetržitě. (5) Plátce se může rozhodnout, že u nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností se uplatňuje daň. Plátce je povinen oznámit správci daně nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření nájemní smlouvy uplatňování daně u tohoto nájmu.
§ 57 Výchova a vzdělávání (1) Výchovou a vzděláváním se pro účely tohoto zákona rozumí a) výchovná a vzdělávací činnost poskytovaná v mateřských školách, základních školách, středních školách, konzervatořích, vyšších odborných školách, základních uměleckých školách, učilištích, středních odborných učilištích nebo střediscích nebo pracovištích praktického vyučování, gymnáziích, středních odborných školách nebo speciálních školách,42) vysokých školách43) nebo předškolních zařízeních nebo školských zařízeních,44) nebo b) dále výchovná a vzdělávací činnost poskytovaná dalšími subjekty, v rámci praktického vyučování nebo praktické přípravy uskutečňované na pracovištích fyzických nebo právnických osob, které nebyly založeny mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřely se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování nebo zřízeny za účelem podnikání odborné praxe a o podmínkách pro jejich konání42), b) školské služby poskytované ve školských zařízeních, které jsou zapsány ve školském rejstříku43) a které jsou oprávněny tuto doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách podle písmene a) nebo s ním přímo souvisejí; dále zajištění ústavní nebo ochranné výchovy anebo preventivně výchovné péče44), c) vzdělávací činnost vykonávat poskytovaná na vysokých školách44a) 1. v tuzemsku, nebo c) akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech, 2. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných v rámci akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů, 3. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných podle zvláštních právních předpisů44b), 4. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných jako Univerzita třetího věku, d) činnost prováděná za účelem rekvalifikace zabezpečovaná pověřenými výchovně vzdělávacími zařízeními. uchazečů o zaměstnání, zájemců o zaměstnání a fyzických osob se zdravotním postižením zařazených na pracovní rehabilitaci akreditovanými zařízeními44c), nebo zařízeními, která provádějí tuto činnost podle zvláštních právních předpisů a mají uzavřenou dohodu s úřadem práce, e) výchovná a vzdělávací činnost v rámci plnění povinné školní docházky žáků ve školách zřízených na území České republiky a nezapsaných do školského rejstříku, v níž ministr školství, mládeže a tělovýchovy povolil plnění povinné školní docházky44d), f) jazykové vzdělání poskytované fyzickými a právnickými osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání uznanými Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy44e) a dále jazykové vzdělání poskytované osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání v přípravných kurzech pro vykonání standardizovaných jazykových zkoušek uznaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy44f), g) výchovné, vzdělávací a volnočasové aktivity poskytované dětem a mládeži příspěvkovými organizacemi a nestátními neziskovými organizacemi dětí a mládeže, kterým jsou na tyto činnosti poskytovány prostředky ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona nebo ze zdrojů Evropské unie. (2) Od daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečňované v rámci výchovné nebo vzdělávací činnosti výchovy a vzdělávání osobou uvedenou v odstavci 1. (3) Osvobození od daně podle odstavce 1 písm. a) se nevztahuje na vzdělávací činnost, která není poskytována v rámci akreditovaného studijního programu, zejména na přípravné kurzy k přijímacím zkouškám, kvalifikační kurzy nebo přípravné kurzy ke studiu.
§ 61 Ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně Od daně jsou dále osvobozena tato plnění: a) poskytnutí služeb jako protihodnoty členského příspěvku pro vlastní členy politických stran a hnutí, církví a náboženských společností, občanských sdružení včetně odborových organizací, profesních komor nebo jiných právnických osob, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, pokud toto osvobození od daně nenarušuje hospodářskou soutěž; od daně je osvobozeno také dodání zboží těmito osobami v souvislosti s poskytnutými službami, b) poskytnutí služeb a dodání zboží úzce souvisejícího s ochranou dětí a mládeže veřejnoprávními subjekty nebo jinými právnickými osobami, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, pokud tyto služby nebo zboží úzce souvisejí s ochranou a výchovou dětí a mládeže, c) poskytnutí pracovníků náboženskými nebo obdobnými organizacemi k činnostem uvedeným v písmenu b) a v § 57 až 59, a to s přihlédnutím k duchovní péči, d) poskytování služeb úzce souvisejících se sportem nebo tělesnou výchovou právnickými osobami, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, osobám, které vykonávají sportovní nebo tělovýchovnou činnost, e) poskytnutí kulturních služeb a dodání zboží s nimi úzce souvisejícího krajem, obcí, právnickou osobou zřízenou zákonem, právnickou osobou zřízenou Ministerstvem kultury nebo právnickou osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, f) poskytování služeb a dodání zboží osobami, jejichž činnosti jsou osvobozeny od daně podle písmen b), c), d) a e) a podle § 57, 58 a 59 za podmínky, že se jedná pouze o dodání zboží nebo poskytnutí služeb při příležitostných akcích pořádaných výlučně za účelem získání finančních prostředků k činnostem, pro které jsou tyto osoby založeny nebo zřízeny, pokud toto osvobození od daně nenarušuje hospodářskou soutěž.
§ 62 Dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně (1) Plněním osvobozeným od daně je dodání zboží plátcem, zboží, u kterého při pořízení, případně popřípadě při změně účelu použití, plátce nemohl uplatnit nárok na odpočet daně podle § 75 odst. 1. daně, protože je používal k uskutečnění plnění osvobozených od daně. (2) Plněním osvobozeným od daně je dodání osobního automobilu, při jehož pořízení neměl plátce nárok na odpočet daně, a dodání zboží, u něhož nemá při jehož pořízení neměl plátce nárok na odpočet daně podle § 75 odst. 2 a 3. Díl 9
§ 65 Osvobození při pořízení zboží z jiného členského státu (1) Pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně, pokud dodání takového zboží plátcem v tuzemsku je v každém případě osvobozeno od daně. (2) Pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně, pokud dovoz takového zboží je osvobozen od daně.
§ 69 Osvobození přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží (1) Přeprava zboží při vývozu je v tuzemsku osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Služby přímo vázané na dovoz, včetně přepravy zboží při dovozu, které je povinna osoba, které vzniká daňová povinnost nebo povinnost přiznat daň podle § 23, zahrnout do základu daně podle § 38, jsou v tuzemsku osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jsou náklady na tyto služby zahrnuty do základu daně podle § 38. daně. (2) Za přepravu zboží vázanou na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz zboží se nepovažuje přeprava z místa v tuzemsku do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a naopak a mezi dvěma svobodnými celními sklady nebo svobodnými celními pásmy. (3) Služby, které jsou přímo vázány na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz zboží, s výjimkou služeb uvedených v § 51, jsou osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně. daně, s výjimkou služeb uvedených v § 51, pokud zákon nestanoví jinak. (4) Osvobození od daně při uskutečňování přepravy při dovozu a vývozu zboží je plátce, který přepravu při dovozu a vývozu zboží uskutečňuje, povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním celním úřadem členského státu, který je vstupním státem při dovozu zboží nebo výstupním státem při vývozu zboží, popřípadě jinými důkazními prostředky. Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je používán pro dopravní prostředek, jímž je přeprava zboží při dovozu a vývozu uskutečňována. Plátce, který uskutečňuje přepravu při dovozu a vývozu zboží na základě postoupení závazku dalších osob, je povinen prokázat nárok na osvobození od daně přepravním dokladem, smlouvou o přepravě věci nebo jinými důkazními prostředky. (5) Osvobození od daně při poskytnutí služeb podle odstavce 3 je plátce, který tyto služby uskutečňuje, povinen doložit správci daně dokladem o zaplacení, popřípadě jinými doklady prokazujícími splnění podmínek pro osvobození od daně.
§ 71 Osvobození při dovozu zboží (1) Dovoz zboží je osvobozen od daně, pokud je dováženému zboží přiznáno osvobození od cla podle zvláštního právního předpisu,49) s výjimkou dovozu vybavení domácností určeného k zařízení rekreačního objektu, zboží vzdělávací, kulturní a vědecké povahy, vědeckých nástrojů a přístrojů, nástrojů a přístrojů určených pro lékařský výzkum, stanovení lékařské diagnózy a provádění lékařských výkonů, pokud není osvobozen podle odstavce 2. (2) Od daně je osvobozen dovoz zboží, pokud by dodání tohoto zboží plátcem v tuzemsku bylo v každém případě osvobozeno od daně. (3) U vráceného zboží je přiznán nárok na osvobození od daně pouze osobě, která předmětné zboží vyvezla, pokud bylo tomuto zboží přiznáno osvobození od cla. (4) Od daně je osvobozen dovoz zboží osobám požívajícím diplomatických výsad a imunit, a to v rozsahu vyplývajícím z mezinárodních smluv, které jsou součástí českého právního řádu, pokud bylo tomuto zboží přiznáno osvobození od cla. (5) Od daně je osvobozen dovoz zboží mezinárodními organizacemi nebo jejich členy, a to v rámci omezení a za podmínek stanovených mezinárodními úmluvami zakládajícími tyto organizace, popřípadě dohodami o umístění jejich sídla. (6) Od daně je osvobozen dovoz zboží ozbrojenými silami ostatních členských států Severoatlantické smlouvy, které je určeno pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí. (7) Od daně je osvobozen dovoz úlovku do přístavu, který nebyl zpracován nebo který již byl konzervován za účelem prodeje, ale dosud nebyl dodán, pokud byl uskutečněn osobou podnikající v námořním rybářství. (8) Od daně je osvobozen dovoz zboží, při kterém vzniká daňová povinnost v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí země, a ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží je v jiném členském státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně podle § 64. (9) Od daně je osvobozen dovoz zlata Českou národní bankou. (10) Od daně je osvobozen dovoz plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy a dovoz elektřiny. (11) Od daně jsou osvobozeny drobné zásilky zboží neobchodní povahy ze třetí země mezi fyzickými osobami, a to za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.49) Od daně nejsou osvobozeny zásilky obsahující zboží nad množstevní limity stanovené tímto zvláštním právním předpisem. (12) Od daně je osvobozen dovoz obchodního majetku a ostatního zařízení při přemístění podnikání ze třetí země, a to za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem,49) s výjimkou ustanovení týkajících se půjčení, pronájmu, zastavení nebo převodu tohoto obchodního majetku nebo zařízení. Osvobození se nevztahuje na obchodní majetek a zařízení použité pro plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51. (13) Od daně je osvobozen dovoz laboratorních zvířat a biologických a chemických látek určených k výzkumu, a to za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem,49) pokud jsou dovezeny bez úplaty. (14) Od daně je osvobozen dovoz zboží zabaveného a propadlého při řízení podle zvláštního právního předpisu49a), pokud je zboží bezúplatně předáno humanitárním a charitativním organizacím nebo sociálním a zdravotnickým zařízením činným na území České republiky k bezúplatnému rozdání zboží sociálně potřebným osobám. (15) Od daně je osvobozen dovoz zboží pro státní a dobročinné organizace, a to za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem,49) pokud je toto zboží získáno bez úplaty. (16) Od daně je osvobozen dovoz zboží určeného pro užití zdravotně postiženými osobami, uskutečněný institucemi nebo organizacemi, jejichž hlavní činností je vzdělávání nebo pomoc zdravotně postiženým osobám, včetně zboží darovaného těmto institucím nebo organizacím, za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.49) Zboží, jehož dovoz byl osvobozen od daně podle tohoto odstavce, nesmí být použito pro jiné účely než vzdělá
§ 72 Odpočet daně (1) Nárok na odpočet daně má plátce, pokud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká dnem uskutečnění přijatého zdanitelného plnění nebo dnem přijetí platby, pokud platba je přijata plátcem, který uskutečňuje zdanitelné plnění, přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění. dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. (2) Plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro účely uskutečňování a) zdanitelných plnění, u kterých vzniká povinnost přiznat daň na výstupu, b) plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně, c) plnění v rámci své ekonomické činnosti s místem plnění mimo tuzemsko, pokud u těchto přijatých zdanitelných plnění by plátce měl nárok na odpočet daně, pokud by se zdanitelná plnění uskutečnila s místem plnění v tuzemsku, nebo d) plnění uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) až j) a l) až u) a v § 55 pro zahraniční osobu, která neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku, nebo pokud jsou taková plnění přímo spojena s vývozem zboží, e) plnění uvedených v § 13 odst. 10 písm. a), b, c), e) a f) a v § 14 odst. 5 písm. a) až d). (3) Uplatněním odpočtu daně se rozumí uvedení odpočtu daně v daňovém přiznání. (4) Plátce má nárok na odpočet daně v plné výši u přijatých zdanitelných plnění, která použije výhradně pro uskutečnění plnění uvedených v odstavci 2. Pokud plátce přijatá zdanitelná plnění použije jak k uskutečnění plnění uvedených v odstavci 2, tak i plnění uvedených v § 75 odst. 1, je povinen krátit odpočet daně způsobem uvedeným v § 76. (5) Pokud plátce přijatá zdanitelná plnění použije jak pro uskutečnění své ekonomické činnosti, tak pro účely s ní nesouvisející, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro ekonomickou činnost. Pokud plátce u těchto přijatých zdanitelných plnění uplatní nárok na odpočet daně v plné výši, považuje se část přijatých zdanitelných plnění, kterou použije pro účely nesouvisející s jeho ekonomickou činností, za dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a) nebo za poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a). (6) Pro nárok na uplatnění odpočtu daně u přijatých plnění osvobozených od daně, u kterých byla plátcem, který uskutečnil tato plnění, uplatněna daň na výstupu a nelze provést opravu výše daně podle § 49 odst. 2, platí odstavce 1 až 5 obdobně.
§ 73 Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně (1) Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem a byl zaúčtován podle zvláštního právního předpisu,50) popřípadě evidován podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví. V případě splátkového nebo platebního kalendáře je tato podmínka splněna zaúčtováním jednotlivých částek uvedených na těchto daňových dokladech, popřípadě jejím zaevidováním podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví. (2) Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění nebo ve kterém byla přijata platba plátcem, který uskutečňuje zdanitelné plnění, pokud k přijetí došlo před uskutečněním zdanitelného plnění. (3) Nárok na odpočet daně má plátce u přijatých zdanitelných plnění, u kterých byla vyměřena daň při dovozu zboží. zboží vznikla daňová povinnost nebo povinnost přiznat daň podle § 23. Nárok na odpočet daně při dovozu zboží lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla daň vyměřena. vyměřena nebo přiznána. Plátce prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl zaúčtován podle zvláštního právního předpisu,48) předpisu50), popřípadě evidován podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví. V případech, kdy byla plátci schválena žádost případech vzniku povinnosti přiznat daň podle § 23 odst. 3, 3 a 4, plátce prokazuje nárok na odpočet daně jejím uvedením daně v evidenci pro daňové účely. (4) Pokud není dovezené zboží propuštěno do celního režimu, ve kterém vznikla povinnost vyměřit daň při dovozu zboží, nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve za zdaňovací období, ve kterém bylo doručeno rozhodnutí celního orgánu o vyměření daně. Nárok na odpočet daně lze uplatnit, pokud je daň při dovozu zboží zaplacena, údaj o zaplacení daně při dovozu zboží je celním orgánem na rozhodnutí uveden a toto rozhodnutí bylo zaúčtováno podle zvláštního právního předpisu,50) popřípadě evidováno podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví. (5) Pro uplatnění nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, u kterých byla vyměřena daň při dovozu, musí mít plátce daňový doklad s vyznačeným datem propuštění zboží, s výjimkou, kdy daňovým dokladem je jiné rozhodnutí celního orgánu. Pokud je daň dodatečně vyměřena podle § 44 odst. 1, lze odpočet daně uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla daň dodatečně vyměřena. (6) Plátce má nárok na odpočet daně u dovezených osobních automobilů propuštěných do režimu dočasného použití, za podmínek stanovených v odstavci 3, pokud je tento režim ukončen jejich zpětným vývozem do třetí země. (7) Nárok na odpočet daně má plátce při pořízení zboží z jiného členského státu, pokud mu při tomto pořízení vznikla povinnost přiznat daň. Plátce při pořízení zboží z jiného členského státu prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem podle § 35, který byl zaúčtován podle zvláštního právního předpisu,50) popřípadě evidován podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví, a který byl vystaven osobou registrovanou k dani v jiném členském státě. Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém plátci vznikla povinnost přiznat daň podle § 25. (8) Nárok na odpočet daně má plátce při poskytnutí služby podle § 15, pokud mu při tomto poskytnutí vznikla povinnost přiznat daň. Plátce při poskytnutí služby podle § 15 prokazuje nárok na odpočet daně daňovým dokladem podle § 31 nebo 32, který byl zaúčtován podle zvláštního právního předpisu,50) popřípadě evidován podle § 100 u plátců, kteří nevedou účetnictví, a který byl vystaven osobou registrovanou k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobou povinnou k dani. Nárok na odpočet daně lze uplatnit nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém plátci vznikla povinnost přiznat daň podle § 24. (9) Pokud u plnění vznikla povinnost přiznat daň na výstupu ke dni přijetí platby plátcem, který uskutečňuje zdanitelné plnění, dojde k vrácení platby a zdanitelné plnění se přitom neuskuteční, nemá plátce nárok na odpočet daně. Jestliže již plátce uplatnil nárok na ná
§ 74 Nárok na odpočet daně při změně režimu (1) Osoba povinná k dani, která se stane plátcem, je oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně u obchodního majetku evidovaného ke dni účinnosti uvedenému na osvědčení o registraci způsobem uvedeným v § 72 až 77. (2) Odpočet daně je možno uplatnit pouze u obchodního majetku pořízeného za posledních 12 měsíců přede dnem účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci. Podmínkou pro uplatnění odpočtu daně jsou daňové doklady nebo doklady vystavené plátcem, které obsahují částku za zdanitelné plnění, která je včetně daně. (3) Nárok na odpočet daně se uplatní v daňovém přiznání za první zdaňovací období po dni účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci. (4) Při výpočtu nároku na odpočet daně se u obchodního majetku vymezeného v § 78 odst. 2 postupuje obdobně jako podle § 78 odst. 5 s tím, že daní na vstupu je daň vypočtená podle § 37 písm. b). odst. 2. Pro výpočet nároku na odpočet daně se použije u pořizovaného nedokončeného dlouhodobého hmotného majetku a nedokončeného dlouhodobého nehmotného majetku hodnota podle zvláštního právního předpisu,2) u zásob pořizovací cena podle zvláštního právního předpisu,2) u majetku vytvořeného vlastní činností, s výjimkou majetku vymezeného v § 78 odst. 2, vlastní náklady nebo reprodukční pořizovací cena podle zvláštního právního předpisu2) a daň se vypočte podle § 37 písm. b). odst. 2. U obchodního majetku nabytého vkladem se pro výpočet nároku na odpočet daně u jednotlivých v předchozích větách uvedených druhů majetku použije částka, která byla v době jeho vložení základem daně u vkladatele. (5) Při zrušení registrace je plátce povinen snížit nárok na odpočet daně z obchodního majetku evidovaného, nebo který měl být evidován, ke dni zrušení registrace, pokud u tohoto majetku nebo jeho části uplatnil odpočet daně. Při výpočtu částky snížení nároku na odpočet daně se použije § 72 až 77. Tato povinnost se týká i dovezeného zboží, které plátce užívá na základě smlouvy o finančním pronájmu, pokud bylo propuštěno do režimu volného oběhu a není k datu zrušení registrace součástí obchodního majetku plátce. (6) Plátce je povinen vypočtenou částku snížení nároku na odpočet daně uvést v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období registrace. (7) Při výpočtu částky snížení nároku na odpočet daně u obchodního majetku vymezeného v § 78 odst. 2 se postupuje obdobně podle § 78 odst. 5. U pořizovaného nedokončeného dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku a u zásob je částka snížení nároku na odpočet daně ve výši uplatněného odpočtu daně u tohoto majetku. U majetku vytvořeného vlastní činností, s výjimkou majetku vymezeného v § 78 odst. 2, se částka snížení nároku na odpočet daně vypočte podle § 37 písm. a) odst. 1 z vlastních nákladů nebo reprodukční pořizovací ceny podle zvláštního právního předpisu.2)
§ 82 Vracení daně osobám registrovaným k dani v jiných členských státech (1) Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně nakoupeného zboží nebo poskytnuté služby v tuzemsku nebo při dovozu zboží může uplatnit osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku a neuskutečňuje v tuzemsku v kalendářním roce, ve kterém období, za které žádá o vrácení daně, plnění s výjimkou plnění podle § 66, 68 68, 69 a 69 70 a s výjimkou plnění podle § 15 a § 13 odst. 8, pokud jsou povinni přiznat a zaplatit daň podle § 108 plátce nebo osoba identifikovaná k dani, pro které je plnění poskytnuto. (2) Nárok na vrácení daně může být osobou registrovanou k dani v jiném členském státě uplatněn u zboží a služeb za obdobných podmínek, za nichž může být plátcem uplatněn nárok na odpočet daně. (3) Nárok na vrácení daně vzniká dnem podání písemné žádosti na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí. Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě podává žádost o vrácení daně Finančnímu úřadu pro Prahu 1. Žádost musí osoba registrovaná k dani v jiném členském státě a) vyplnit v českém jazyce, b) doložit daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem, c) doložit potvrzením, že žadatel je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, které vystaví příslušný úřad ke správě daně se sídlem v jiném členském státě, v němž je žádající osoba registrována k dani, toto potvrzení nesmí být starší než 1 rok od jeho vydání, d) doložit písemným prohlášením, že v období, za které žádá o vrácení daně, splnila podmínky stanovené v odstavci 1. (4) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě má pro účely vracení daně procesní postavení daňového subjektu podle zvláštního právního předpisu.59) (5) Na doklad o prodeji zboží nebo poskytnutí služby vystavený plátcem na žádost osoby registrované k dani jiného členského státu je plátce poskytující zdanitelné plnění povinen uvést a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě místo trvalého pobytu nebo místo podnikání osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) datum uskutečnění zdanitelného plnění, g) sazbu daně a základ daně, h) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na desítky haléřů nebo na padesátihaléře, i) výši ceny včetně daně celkem. (6) Období pro uplatnění vrácení daně musí zahrnovat nejméně tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce v kalendářním roce, ale ne více než jeden kalendářní rok. Období pro uplatnění vrácení daně může být kratší než tři měsíce pouze v případě, že se jedná o zbývající období kalendářního roku. Žádost o vrácení daně za zbytkové období kalendářního roku může obsahovat také nákupy zboží nebo služeb, případně dovozy zboží, které nebyly zahrnuty v předcházejících žádostech, ale týkají se příslušného kalendářního roku. Žádost nesmí obsahovat vrácení daně, které se vztahuje k předcházejícím kalendářním rokům. Žádost o vrácení daně za příslušný kalendářní rok lze podat nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku, jinak nárok zaniká. (7) Pokud je podaná žádost neúplná nebo vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti. (8) Osobě registrované k dani v jiném členském státu, které vznikl nárok na vrácení daně, se daň vrátí nejpozději do 6 měsíců ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. (9) Daň bude vrácena, pokud částka vrácené daně činí a) nejméně 7 000 Kč za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne kratší než 3 měsíce, nebo b
§ 83 Vracení daně zahraničním osobám povinným k dani (1) Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně nakoupeného zboží a poskytnuté služby v tuzemsku může uplatnit zahraniční osoba povinná k dani, která nemá sídlo, místo podnikání nebo provozovnu, popřípadě místo pobytu či místo, kde se obvykle zdržuje, v tuzemsku a neuskutečňuje v tuzemsku v kalendářním roce, ve kterém období, za které žádá o vrácení daně, plnění s výjimkou plnění podle § 66 až 69 70 a s výjimkou plnění podle § 15 a § 13 odst. 8, pokud jsou povinni přiznat a zaplatit daň podle § 108 plátce nebo osoba identifikovaná k dani, pro které je plnění poskytnuto (2) Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně nakoupeného zboží a poskytnuté služby v tuzemsku může uplatnit i evidovaná osoba podle § 88 odst. 1, která je identifikována v kterémkoliv členském státě k zvláštnímu režimu pro poskytování elektronické služby, pokud nakoupené zboží nebo poskytnutou službu použije pro účely poskytnutí elektronické služby podle zvláštního režimu. Pro tuto osobu se neuplatní odstavce 3, 11 a 12. (3) Daň se vrací na základě principu vzájemnosti. Principem vzájemnosti se rozumí, že stát, ve kterém má zahraniční osoba sídlo nebo místo trvalého pobytu, nevyměřuje daň z přidané hodnoty nebo obdobnou všeobecnou daň ze spotřeby, nebo pokud je taková daň vybrána, je osobě povinné k dani se sídlem nebo místem trvalého pobytu v tuzemsku ve výši vybrané daně vrácena. Nárok na vrácení daně může být zahraniční osobou uplatněn u zboží a služeb za obdobných podmínek, za nichž může být plátcem uplatněn nárok na odpočet daně. (4) Nárok na vrácení daně uplatňuje zahraniční osoba podáním žádosti o vrácení daně Finančnímu úřadu pro Prahu 1 na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí. Žádost o vrácení daně může za zahraniční osobu podat i tuzemská právnická nebo fyzická osoba za podmínky, že k podání žádosti je zahraniční osobou zmocněna. (5) Žádost musí zahraniční osoba a) vyplnit v českém jazyce, b) doložit daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem, c) doložit potvrzením, že žadatel je osobou registrovanou k dani z přidané hodnoty nebo jiné podobné dani ve třetí zemi, které vystaví příslušný úřad ke správě daně v zemi, kde je zahraniční osoba registrována, toto potvrzení nesmí být starší než 1 rok od jeho vydání, d) doložit písemným prohlášením, že v kalendářním roce, ve kterém období, za které uplatňuje nárok na vrácení daně, nedodala zboží nebo neposkytla službu s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění podle § 66 až 69 70 a s výjimkou plnění podle § 15 a § 13 odst. 8, pokud je povinen přiznat a zaplatit daň podle § 108 plátce, pro kterého je plnění poskytnuto. (6) Zahraniční osoba má pro účely vracení daně procesní postavení daňového subjektu podle zvláštního právního předpisu.59) (7) Na doklad o prodeji zboží nebo služby vystavený plátcem na žádost zahraniční osoby je plátce poskytující zdanitelné plnění povinen uvést údaje stanovené v § 82 odst. 5. (8) Období pro uplatnění vrácení daně musí zahrnovat nejméně tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce v kalendářním roce, ale ne více než jeden kalendářní rok. Období pro uplatnění vrácení daně může být kratší než tři měsíce pouze v případě, že se jedná o zbývající období kalendářního roku. Žádost o vrácení daně za zbytkové období kalendářního roku může obsahovat také nákupy zboží nebo služeb, případně dovozy zboží, které nebyly zahrnuty v předcházejících žádostech, ale týkají se příslušného kalendářního roku. Žádost nesmí obsahovat vrácení daně, které se vztahuje k předcházejícím kalendářním rokům. Žádost o vrácení daně za příslušný kalendářní rok lze podat nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku, jinak nárok zaniká. (9) Pokud je podaná žádost neúplná nebo vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti. (10) Zahraniční osobě, které vznikl nárok na vrácení daně, daň se vrátí nejpozději do 6 měsíců ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni od
§ 85 Vracení daně osobám se zdravotním postižením (1) Osoba se zdravotním postižením má nárok na vrácení zaplacené daně u osobního automobilu zakoupeného v tuzemsku, a to i formou finančního pronájmu. Při nákupu osobního automobilu formou finančního pronájmu nevzniká nárok na vrácení daně z přirážky leasingové společnosti. (2) Pro účely tohoto ustanovení se osobou se zdravotním postižením rozumí fyzická osoba, které byl rozhodnutím příslušného úřadu přiznán příspěvek na zakoupení osobního automobilu. (3) Daň se vrací osobě se zdravotním postižením za jeden osobní automobil nakoupený v tuzemsku v období 5 let, nejvýše však do výše 100 000 Kč. (4) Nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavce 3 může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejdříve a) za kalendářní měsíc, ve kterém byl osobní automobil zakoupen, nebo b) při ukončení finančního pronájmu a převodu vlastnického práva na nájemce, pokud byl osobní automobil nakoupen formou finančního pronájmu. (5) Při zakoupení ojetého osobního automobilu může osoba se zdravotním postižením uplatnit nárok na vrácení daně vypočtené ze základu daně podle § 90. V tomto případě je povinen uvést daň na daňovém dokladu i obchodník při uplatnění zvláštního režimu podle § 90. (6) Nárok na vrácení zaplacené daně může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejpozději do 6 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo, a v případě nakoupeného osobního automobilu formou finančního pronájmu nejpozději do 6 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém bylo převedeno vlastnické právo na nájemce. (7) Osoba se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavců 1 a 2, může uplatnit tento nárok podáním žádosti o vrácení daně správci daně místně příslušnému podle jejího trvalého pobytu. Osobě se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. (8) Žádost o vrácení daně musí obsahovat a) jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo zdravotně postižené osoby, b) rozhodnutí podle odstavce 2, c) daňový doklad podle § 26 nebo doklad o prodeji osobního automobilu, který byl vystaven plátcem. (9) Na dokladu o prodeji osobního automobilu je plátce povinen uvést a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě místo trvalého pobytu osoby, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje, d) rozsah a předmět zdanitelného plnění, e) evidenční číslo dokladu, f) datum uskutečnění zdanitelného plnění, g) sazbu daně a základ daně, h) výši daně uvedenou v korunách a haléřích, popřípadě zaokrouhlenou na desítky haléřů nebo na padesátihaléře, i) výši ceny včetně daně celkem.
§ 89 Zvláštní režim pro cestovní službu (1) Zvláštní režim je povinen použít poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, při poskytnutí cestovní služby zákazníkovi. (2) Pro účely tohoto zákona se rozumí a) poskytovatelem cestovní služby plátce, který poskytuje zákazníkovi cestovní službu, b) zákazníkem osoba, které je poskytnuta cestovní služba, c) cestovní službou poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje kombinace služeb cestovního ruchu61) a popřípadě zboží, pokud jsou jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani; poskytnutí cestovní služby se považuje za poskytnutí jedné služby, přestože k uskutečnění cestovní služby se využije více služeb cestovního ruchu a popřípadě zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani; za cestovní službu se považuje i poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje pouze jednu nakoupenou službu cestovního ruchu ubytování nebo dopravy. (3) Při poskytnutí cestovní služby je základem daně přirážka poskytovatele cestovní služby snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi celkovou peněžní částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce od zákazníka nebo třetí osoby za poskytnutou cestovní službu, a součtem skutečných úhrad částek, které plátce uhradil nebo má uhradit za jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovní služby. Přirážku je možné stanovit také jako rozdíl mezi celkovou částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet poskytovatel cestovních služeb za poskytnuté cestovní služby uskutečněné za zdaňovací období, a celkovou částkou, kterou poskytovatel cestovních služeb uhradil nebo má uhradit za nakoupené služby cestovního ruchu, případně zboží od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovních služeb uskutečněných za toto zdaňovací období. Je-li tento rozdíl záporný, základem daně je nula. (4) Místo plnění při poskytnutí cestovní služby se stanoví podle § 9. (5) Poskytovatel cestovní služby je povinen přiznat daň ke dni uskutečnění cestovní služby. Cestovní služba se považuje za uskutečněnou dnem poskytnutí cestovní služby. Za poskytnutí cestovní služby se považuje den poskytnutí poslední služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě. (6) U cestovní služby se uplatňuje základní sazba daně. (7) Pokud jednotlivé služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob povinných k dani jsou poskytnuty mimo území Evropského společenství, cestovní služba je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Jestliže služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob povinných k dani jsou poskytnuty jak mimo území Evropského společenství, tak i na území Evropského společenství, je cestovní služba osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně jen v poměru odpovídajícímu poskytnutým službám mimo území Evropského společenství a na území Evropského společenství. (8) Poskytovatel cestovní služby nemá nárok na odpočet daně ani na vrácení daně v jiném členském státě u zboží a služeb cestovního ruchu nakoupených od plátců nebo od osob registrovaných k dani v jiném členském státě, které poskytuje zákazníkovi jako součást cestovní služby. (9) Poskytovatel cestovní služby při poskytnutí cestovní služby nesmí samostatně uvést na daňovém dokladu daň týkající se přirážky. (10) Plátce, kterému byla poskytnuta cestovní služba, nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v ceně za tuto poskytnutou službu. (11) Pokud poskytovatel cestovní služby poskytuje vlastní službu nebo zboží vytvořené vlastní činností, které nesmí zahrnout do cestovní služby, je povinen uplatňovat daň u těchto zdanitelných plnění podle příslušné sazby daně a daň se vypočítá z ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu25), která se považuje za peněžní částku včetně daně. (12) Pokud poskytovatel cestovní služby uplatňuje daň a současně je povinen použít zvláštní režim, je také povinen vést v evidenci pro daňové účely samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování daně. (13) Plátce je povinen opravit základ daně a výši daně u poskytnuté cestovní služby při změně ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny, pokud tato změna má za následek zvýšení daňové povinnosti. Rozdíl původního a opraveného základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění a plátce je povinen provést opravu ke dni změny ceny nakoupené služby nebo zbož
§ 90 Zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly, sběratelskými předměty a starožitnostmi (1) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí a) uměleckými díly, sběratelskými předměty, starožitnostmi zboží uvedené v příloze č. 4, b) použitým zbožím hmotný movitý majetek, který je vhodný k dalšímu použití v nezměněném stavu nebo po opravě, kromě uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností uvedených v příloze č. 4 a kromě drahých kovů a drahokamů, c) obchodníkem plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která v rámci uskutečňování ekonomických činností pořizuje nebo dováží použité zboží, umělecké předměty, sběratelské předměty nebo starožitnosti za účelem dalšího prodeje, jednající na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, pokud ji náleží odměna. (2) Zvláštní režim může použít obchodník při dodání použitého zboží včetně dodání použitého zboží na základě smlouvy o finančním pronájmu, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, pokud je toto zboží obchodníkovi dodáno a) osobou, která není plátcem ani osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, b) jiným plátcem nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, plátcem, pro které dodání tohoto zboží je osvobozeno od daně podle § 62, nebo c) jiným obchodníkem, pokud při dodání tohoto zboží tímto jiným obchodníkem byl použit zvláštní režim. (3) Pokud podle odstavce 2 písm. c) je dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, jiným obchodníkem z jiného členského státu, předmětem daně s použitím zvláštního režimu v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží, není pořízení tohoto zboží z jiného členského státu předmětem daně v tuzemsku. (4) Při použití zvláštního režimu je základem daně přirážka snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi prodejní cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží. Pokud je tento rozdíl záporný, základem daně je nula. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí a) prodejní cenou úplata, která byla nebo má být získaná obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, nebo od třetí strany, včetně dotace k ceně, daní, cel, poplatků a vedlejších výdajů jako provize, náklady na balné, přepravu a pojištění požadované obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, s výjimkou částek uvedených v § 36 odst. 5, b) pořizovací cenou úplata stanovená v písmenu a), která byla nebo má být získaná od obchodníka osobou, která mu zboží dodává. (5) Obchodník se může rozhodnout pro používání zvláštního režimu při dodání a) uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, b) uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce, c) uměleckého díla, které mu dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u kterého byla uplatněna snížená sazba daně. (6) Pokud obchodník postupuje podle odstavce 5, je povinen stanovit základ daně podle odstavce 4. Pořizovací cena pro výpočet přirážky při dovozu zboží podle odstavce 5 písm. a) se stanoví jako součet základu daně při dovozu tohoto zboží a daně vyměřené při dovozu zboží. (7) Postup podle odstavce 5 je obchodník povinen oznámit správci daně. Obchodník je povinen postupovat podle zvláštního režimu nejméně dva následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení. (8) Pokud při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti jsou splněny podmínky pro osvobození vývozu zboží podle § 66, je dodání tohoto zboží, jestliže je předmětem zvláštního režimu, také osvobozeno od daně. (9) Plátce nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v prodejní ceně zboží, které mu bylo dodáno obchodníkem, pokud je dodání tohoto zboží předmětem zvláštního režimu. (10) Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nemá nárok na odpočet daně a) u uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, b) u uměleckého díla, které m mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce, c) u
§ 106 Zrušení registrace (1) O zrušení registrace může plátce požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci, pokud jeho obrat nepřesáhl za nejbližších předcházejících 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 1 000 000 Kč. (2) Plátci podnikající na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy mohou požádat o zrušení registrace jednotlivě pouze při vystoupení nebo vyloučení ze sdružení za podmínek uvedených v odstavci 1, nebo pokud přestanou být osobou povinnou k dani, a to po vypořádání majetku. Při rozpuštění sdružení mohou požádat všichni účastníci sdružení o zrušení registrace po vypořádání majetku ve sdružení. Obratem účastníka sdružení je pro účely zrušení registrace součet jeho obratu za zdanitelná plnění uskutečňovaná mimo sdružení a podílu obratu sdružení připadajícího na něho ze sdružení. Podíl obratu připadajícího na účastníka sdružení se stanoví podle smlouvy, jinak rovným dílem. (3) Plátce podle § 95 odst. 3, 4 a 5 však může požádat o zrušení registrace nejdříve po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy se stal plátcem, pokud jeho obrat nepřesáhl za nejbližší předcházející tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce částku 250 000 Kč. Při zrušení registrace je plátce povinen snížit nárok na odpočet daně podle § 74 odst. 5. (4) Pokud plátce žádá o zrušení registrace, je povinen prokázat, že existují důvody pro zrušení registrace uvedené v odstavci 1. (5) Pokud dojde ke zrušení registrace v důsledku úmrtí plátce, je jeho právní nástupce povinen postupovat podle § 74 odst. 5. To neplatí, pokud osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu pokračuje po zemřelém plátci v živnosti a současně je plátcem nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne úmrtí plátce. Ke dni vydání majetku dědici, popřípadě správci dědictví, který nepokračuje v živnosti po zemřelém plátci, je osoba oprávněná, která pokračovala po zemřelém plátci v živnosti, povinna postupovat u vydaného majetku podle § 74 odst. 5. Tato povinnost se nevztahuje na případ, kdy je majetek vydán dědici, který pokračuje v živnosti a současně je plátcem nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne vydání majetku. Obdobně se postupuje v případě úmrtí plátce, který podnikal podle zvláštního právního předpisu.66) (6) Zrušení společnosti nebo družstva bez likvidace se nepovažuje za zrušení s povinností snížit nárok na odpočet daně podle § 74 odst. 5, pokud jsou všechny zúčastněné společnosti nebo družstva plátci. Obdobně se postupuje i v případě, kdy fyzická osoba, která je plátcem, ukončí podnikatelskou činnost tím způsobem, že celý svůj obchodní majetek vloží do právnické osoby, která bezprostředně v činnosti pokračuje a jejíž je jediným zakladatelem, nebo v případě, kdy dojde ke zrušení registrace právnické osoby, která je plátcem a byla založená jedinou fyzickou osobou a v činnosti zaniklé právnické osoby pokračuje tato fyzická osoba jako podnikatel, anebo v případě, kdy dojde k přeměně, sloučení, splynutí nebo rozdělení státního podniku nebo osoby, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, jestliže jsou plátci. (7) Správce daně je však oprávněn zrušit registraci plátce, pokud a) plátce neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně po dobu dvanácti po sobě následujících měsíců zdanitelné plnění, b) plátce neplní své povinnosti vyplývající z tohoto zákona, nebo c) plátce přestane být osobou povinnou k dani. (8) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 7 má odkladný účinek a účinnost zrušení registrace nastává dnem nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení registrace. (9) Správce daně je oprávněn zrušit registraci plátce podle § 94 odst. 11 k 31. lednu následujícího kalendářního roku, pokud tomuto plátci nevznikla v průběhu běžného kalendářního roku žádná povinnost přiznat a zaplatit daň.
§ 111 PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ 1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv s tím souvisejících, platí dosavadní právní předpisy. 2. Podle dosavadních právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se až do svého ukončení posuzují všechny procesní lhůty, které začaly běžet před účinností tohoto zákona. Lhůty pro uplatnění práv podle bodu 1 se řídí dosavadními právními předpisy. 3. Plátce registrovaný podle dosavadních předpisů je plátcem podle tohoto zákona. 4. Plátce, který podává daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí, je povinen do 25. července 2004 podat daňové přiznání za měsíc duben 2004 podle dosavadních právních předpisů. 5. Zdaňovacím obdobím pro plátce, který podává daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí a tento plátce postupoval podle bodu 4, je období od 1. května 2004 do 30. června 2004. Od 1. července 2004 plátce podává daňové přiznání podle § 99. 6. Osvědčení o registraci, která byla vydána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají v platnosti. Daňová identifikační čísla přidělená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zaregistrovaným daňovým subjektům se mění tak, že první tři číslice a pomlčka se nahrazují kódem „CZ“. Daňový subjekt je povinen uvádět takto změněné daňové identifikační číslo. Na žádost daňového subjektu správce daně vyznačí změnu daňového identifikačního čísla v osvědčení o registraci. 7. Pro stanovení výše obratu uvedené v § 6 tohoto zákona se pro účely registrace nepřihlíží k obratu dosaženému před účinností tohoto zákona. 8. Ve zdaňovacích obdobích roku 2004 ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije jako zálohový koeficient pro zkracování nároku na odpočet daně podle § 76 odst. 6 koeficient vypočtený při vypořádání odpočtu daně za zdaňovací období kalendářního roku 2003. 9. Při zrušení registrace počínaje dnem účinnosti tohoto zákona plátce, který při uplatnění nároku na odpočet daně u majetku v období do 31. prosince 2000 použil koeficient podle § 20 dosavadního zákona, upraví částku snížení nároku na odpočet daně podle § 74 odst. 5 koeficientem stanoveným podle § 76 tohoto zákona. 10. Při vypořádání nároku na odpočet daně od 1. ledna 2004 do 31. prosince 2004 postupuje plátce tak, že za období od 1. ledna 2004 do data účinnosti tohoto zákona provede vypořádání podle znění § 20 dosavadního zákona, a za období od data účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004 podle § 76 tohoto zákona. Vypořádání za období od 1. ledna 2004 do data účinnosti tohoto zákona plátce uvede do daňového přiznání za měsíc duben 2004. V případě dodatečné opravy uskutečněných zdanitelných plnění za již vypořádané období podle předchozí věty plátce postupuje podle § 20 odst. 11 dosavadního zákona. Vypořádání za období od data účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004 plátce uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období roku 2004. Ve zdaňovacích obdobích roku 2005 se použije jako zálohový koeficient pro zkracování nároku na odpočet daně podle § 76 odst. 6 koeficient vypočtený při vypořádání odpočtu daně za zdaňovací období od data účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004. 11. U smluv uzavřených do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, u nichž byly do tohoto dne poskytnuty zálohy na zdanitelná plnění, která budou uskutečněna po nabytí účinnosti tohoto zákona, je plátce daně povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Záloha zaplacená před datem účinnosti tohoto zákona není přijatou platbou podle tohoto zákona. U smluv uzavřených do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona na plnění, která budou uskutečněna po nabytí účinnosti tohoto zákona a budou zdanitelnými plněními podle tohoto zákona, je plátce, který je povinen přiznat a zaplatit daň, povinen tuto daň přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, pokud je platba přijata po nabytí účinnosti tohoto zákona. Částka zaplacená před datem účinn
§ 113 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, s výjimkou a) ustanovení § 23 odst. 3, § 73 odst. 3 věty poslední a § 51 odst. 1 písm. j), která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2005, b) ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10, která pozbývají platnosti dnem 31. prosince 2004. Zaorálek v. r. Špidla v. r. Příloha č. 1 k zákonu č. 235/2004 Sb. Číselný kód Harmonizovaného systému popisu číselného označování zbožíNázev zboží01-04, 07, 08, 10-12, 1302, 15-17, 19-21, 2201, 2202, 2209, 23, 25- Potraviny včetně nápojů (vyjma alkoholických, vymezených zvláštním právním předpisem;70)) živá zvířata, semena a rostliny a přísady případně krmiva; vodamimo zboží zařazeného do číselných kódů: 0306, 0307, 1213, 1214, 1704, 210111, 210112, 2203-220828-30, 40, 48, 56, 61 62- Radiofarmaka, sorbit pro diabetiky, aspartam, sacharin a jeho soli, antibiotika, farmaceutické výrobky - jen používané pro zdravotní péči, prevenci nemocí a léčbu pro humánní lékařské účely.Ex - 4818- Dětské pleny.Ex - 6111- Dětské pleny.Ex - 6209- Dětské pleny.Ex - 49- Knihy, brožury, noviny a časopisy, kde reklama nepřesahuje 50 % plochy, obrázková alba, obrázkové knihy, předlohy ke kreslení a pro děti, hudebniny tištěné či rukopisné, kartografické výrobky všech druhů včetně atlasů, nástěnných map, topografických plánů a globusů, kromě tiskovin plně nebo podstatně určených k reklamě.01 - 96- Zdravotnické prostředky podle zvláštních právních předpisů,71) včetně náhradních dílů, u kterých je čestným prohlášením doloženo, že zboží náleží k určitému zdravotnickému prostředku k ošetřování nemocných, vyjma zboží kapitoly 24.48, 64, 66, 84, 85, 87 90, 91- Zboží pro osobní používání nemocnými ke zmírnění následků nemocí, jež není zdravotnickým prostředkem podle zvláštních právních předpisů, a to: - Braille papír - Bíle hole pro nevidomé a částečně vidící osoby - Osobní a kuchyňské váhy s hlasovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby - Manipulační stroje a zařízení pro přepravu těžce zdravotně postižených osob upoutaných na vozíku - Psací stroje a stroje na zpracování textu (slovní procesory) upravené k používání nevidomými a částečně vidícími osobami nebo osobami s amputovanou nebo ochrnutou horní končetinou - Elektronické kalkulačky s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby a elektronické počítací stroje s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby - Počítače speciálně upravené pro nevidomé a částečně vidící osoby s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro zvětšování písma a obrazu, a jejich jednotky a přídavná zařízení s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro zvětšování písma a obrazu - Braillská počítačová tiskárna pro nevidomé a částečně vidící osoby, klávesnice pro nevidomé a částečně vidící osoby a jiné výstupní a vstupní jednotky počítače pro zpracování hmatového písma - Jednotky počítačů a přídavná zařízení k počítačům umožňující jejich ovládání osobami se sníženou jemnou motorikou nebo amputovanými končetinami - Telefony a videotelefony konstruované pro použití neslyšícími osobami - Zvětšovače televizního obrazu pro nevidomé a částečně vidící osoby - Speciální akustické nebo vizuální přístroje pro neslyšící, nevidomé a částečně vidící osoby - Ruční ovládání nožních pedálů, ruční páky, včetně řadicí páky, pro tělesně postižené osoby - Hodinky pro nevidomé a částečně vidící osoby s hmatovým nebo hlasovým výstupem s pouzdrem jiným než z drahých kovů a vibrační a světelné hodinky pro neslyšící osoby - Vibrační a světelné budíky pro neslyšící osoby a budíky s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby - Části a součásti těchto výrobků, u kterých je čestným prohlášením doloženo, že zboží náleží k určitému výše uvedenému druhu zboží.94- Dětské sedačky do automobilů. Číselným kódem Harmonizovaného systému se rozumí číselný kód popisu
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.