7 Aps 2/2010 — Nejvyšší správní soud

15 Af 16/2018- 31 - text 8 15 Af 16/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D., a Mgr. Věry Jachurové, v právní věci žalobkyně: AVANGARD-C, s.r.o. v likvidaci, IČO: 28292120 sídlem Křenova 438/7, Praha 6 zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Fabíkem sídlem Dvořákova 635/4, Brno proti žalovaný: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2018, č. j. 36019/18/5100-41453-712099 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení, jeho předcházející průběh a obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 10. 8. 2018, č. j. 36019/18/5100-41453-712099 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též jen „správce daně“) ze dne 22.1.2018, č.j. 297700/18/2006-00540-106687. 2. Z průběhu řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí se podává, že správce daně vydal podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „daňový řád“) ve spojení s § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“) dne 26.7.2017 pod č.j. 6145493/17/2006-00540-106687 zajišťovací příkaz, kterým žalobkyni uložil, aby zajistila úhradu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce prosinec 2016 ve výši 1 342 754 Kč, která nebyla dosud stanovena, složením jistoty na depozitní účet správce daně v této výši (dále jen „zajišťovací příkaz“). Předmětný zajišťovací příkaz byl zástupci žalobkyně Ing. A. V. doručen prostřednictvím datové schránky dne 5.8.2017. 3. Dne 26.7.2017 vydal správce daně exekuční příkaz č. j. 6147563/17/2006-00540106687 (dále jen „exekuční příkaz“), který byl zástupci žalobkyně doručen dne 6.8.2017. 4. Správci daně byla dne 6.12.2017 doručena žádost nově zplnomocněného zástupce žalobkyně Mgr. T. F. o zaslání kopie zajišťovacího a exekučního příkazu. Požadované kopie byly tomuto zástupci zaslány dne 19.12.2017. 5. Dne 15.1.2018 podala žalobkyně odvolání proti zajišťovacímu příkazu, o němž správce daně rozhodl prvním rozhodnutím o odvolání tak, že odvolání zamítnul a řízení zastavil, jelikož odvolání bylo podáno po lhůtě. První rozhodnutí o odvolání bylo žalobkyni doručeno dne 22.1.2018. Současně bylo proti němu připuštěno odvolání ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho doručení. Proti prvnímu rozhodnutí o odvolání podala žalobkyně dne 16.2.2018 správci daně odvolání, které správce daně postoupil žalovanému. O odvolání žalobkyně žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a první rozhodnutí o odvolání potvrdil. 6. Žalobkyně v žalobě namítla, že odvolání proti zajišťovacímu příkazu podala ve lhůtě. Podle § 40 písm. a) daňového řádu se rozhodnutí, pokud je den doručení rozhodný pro počátek běhu lhůty stanovené právním předpisem nebo rozhodnutím správce daně, doručuje do vlastních rukou. Podle ust. § 41 odst. 2 daňového řádu má-li osoba, jejíž poměry jsou doručovanou písemností dotčeny, vykonat něco osobně, doručuje se písemnost jí i jejímu zástupci. Dnem doručení rozhodným pro počátek běhu lhůty je při souběžném doručování této osobě i jejímu zástupci den doručení písemností, který nastane později. V daném případě nebyla tato ustanovení daňového řádu při doručování předmětného zajišťovacího příkazu ze strany správce daně dodržena. Podle žalobkyně je zcela nepochybné, že zajišťovací příkaz ukládá daňovému subjektu „něco vykonat osobně“, a to nenakládat s finančními prostředky do výše stanovené zajišťovacím příkazem. 7. Žalobkyně má za to, že zajišťovací příkaz jí dosud nebyl řádně doručen a odvolání proti zajišťovacímu příkazu tak bylo podáno v zákonné lhůtě, neboť lhůta pro podání odvolání nepočala doposud běžet. Za nesprávný považuje závěr žalovaného, že zajištění úhrady dosud nestanovené či dosud nesplatné daňové povinnosti složením jistoty v určité výši není fixováno na konání jedné konkrétní osoby a úhrada může být zajištěna i zástupcem daňového subjektu, neboť povinnost uložená zajišťovacím příkazem je ukládána právě daňovému subjektu. Zákonem stanovená podmínka pro doručení písemnosti přímo daňovému subjektu dle ust. § 41 odst. 2 daňového řádu je dle žalobkyně splněna. 8. Právní názor žalovaného považuje žalobkyně rovněž za zmatečný a vnitřně rozporný, pokud žalovaný uvádí, že daňový subjekt může danou povinnost splnit zmocněncem či zaměstnanci; ovšem právě jednání zaměstnanců, případně jednatelů právnické osoby je třeba z hlediska ustálené právní teorie považovat přímo za jednání právnické osoby (daňového subjektu); rovněž jednání zmocněnce je konáno v zastoupení, tj. jménem a na účet zmocnitele. Pokud dále žalovaný v napadeném rozhodnutí na podporu svého právního názoru uvedl, že např. předvolání je doručováno přímo daňovému subjektu dle ust. § 41 odst. 2) DŘ, je zjevné, že daňový subjekt -právnická osoba se může u právního úkonu, ke kterému byl předvolán, nechat zastoupit zmocněncem či jednat přímo prostřednictvím svého zaměstnance, a tedy i tento argument svědčí právnímu názoru žalobkyně. 9. Žalobkyně nadto považuje právní názor žalovaného za účelový. Pokud žalovaný uvedl, že žalobkyně nebyla vyrozuměna o vydání zajišťovacího příkazu dle ust. § 103 ZDPH proto, že správci daně nebylo údajně známo žádné telefonické, emailové ani jiné spojení, žalobkyně uvedla, že správce daně měl k dispozici spojení cestou datové schránky a byl povinen tuto formu vyrozumění použít. II. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a k jednotlivým žalobním námitkám uvedl, že nesouhlasí s tím, že správce daně při doručování zajišťovacího příkazu nerespektoval § 40 písm. a) daňového řádu. Doručení prostřednictvím datové schránky má vždy účinky doručení do vlastních rukou. Uvedené ostatně plyne i ze zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, který v ust. § 17 odst. 6 přiznává doručení prostřednictvím datové schránky stejné právní účinky jako při doručení do vlastních rukou. Správce daně při doručování zajišťovacího příkazu do datové schránky zplnomocněného zástupce postupoval zcela v souladu s § 40 písm. a) daňového řádu. 11. Pro případ doručování zajišťovacího příkazu se § 41 odst. 2 daňového řádu neaplikuje. Správce daně postupoval v souladu s platnou právní úpravou, když ve smyslu § 41 odst. 1 daňového řádu doručil zajišťovací příkaz pouze zástupci žalobkyně, jehož zmocnění ze dne 5.9.2012 bylo uplatněno u Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno-venkov, a následně po změně místní příslušnosti bylo účinné ve smyslu § 27 odst. 3 daňového řádu i vůči správci daně. Současně správce daně respektoval zákonem stanovená pravidla pro doručování, zejména § 42 daňového řádu, neboť doručoval zajišťovací příkaz zástupci žalobkyně prostřednictvím datové schránky, kterou měl zástupce zřízenou a zpřístupněnou. Žalovaný setrvává na svém právním názoru, že v posuzovaném případě nebylo třeba doručovat zajišťovací příkaz současně žalobkyni i jejímu zástupci a že doručování rovněž žalobkyni by bylo nadbytečné, když zákon předpokládá doručení zajišťovacího příkazu výlučně zástupci žalobkyně. 12. Žalovaný podotkl, že § 41 odst. 2 daňového řádu představuje výjimku z doručování zástupci. Primárně platí, že má-li osoba, které je písemnost doručována, zástupce, doručují se písemnosti výlučně tomuto zástupci. Pouze má-li osoba, jejíž poměry jsou doručovanou písemností dotčeny, vykonat něco osobně, doručuje se písemnost jí i jejímu zástupci. Tato situace nastává tehdy, je-li povaha písemnosti takového charakteru, že vyžaduje osobní účast zastoupeného. Dané ustanovení směřuje zejména na předvolání osoby. Zajišťovací příkaz není takového charakteru, že by žalobkyně musela vykonat něco osobně. 13. Dále žalovaný uvedl, že zajišťovací příkaz jistě ukládá povinnost konkrétnímu daňovému subjektu, v daném případě žalobkyni, avšak nelze souhlasit s tvrzením, že pouze žalobkyně je osobou, která může uloženou povinnost splnit. Povinností „něco osobně vykonat“ je nutno rozumět toliko úkony, které nemůže učinit jiná osoba. Úkony, které má účastník v řízení osobně vykonat, se rozumí jen takové, kdy konkrétní jednání nemůže činit nikdo jiný než účastník samotný, tedy jde o jednání nezastupitelné, charakteristické svým osobním prvkem, které se upíná právě a jen na osobu jednajícího, a to tak, že jiná osoba, odlišná od konkrétního účastníka řízení, nemůže takový úkon vykonat. Je-li doručován zajišťovací příkaz, nejedná se o situaci, kdy má daňový subjekt něco vykonat nezastupitelným způsobem. 14. Předmětným zajišťovacím příkazem bylo žalobkyni uloženo, aby zajistila úhradu