Zákon o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu) · 325/1999 Sb. · 163 paragrafů
Policie a provozovatel přijímacího střediska na mezinárodním letišti na základě písemného sdělení ministerstva provedou nezbytné úkony související s umožněním vstupu žadatele o udělení mezinárodní ochrany na území nebo s rozhodnutím podle § 47a a provozovatel zajistí jeho dopravu do azylového zařízení na území.
Pro účely jiných právních předpisů, s výjimkou zákona o pobytu cizinců na území České republiky, má azylant trvalý pobyt ve smyslu zákona o pobytu cizinců na území České republiky na území po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu.
(1) Místem hlášeného pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany je azylové zařízení, do něhož je ministerstvem umístěn, nebo zařízení pro zajištění cizinců anebo přijímací středisko, ve kterém je zajištěn.
(2) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany žádá o změnu místa hlášeného pobytu nejdéle na dobu uvedenou v dokladu o zajištění ubytování písemnou žádostí podanou ministerstvu. Při žádosti o změnu místa hlášeného pobytu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany povinen
a) sdělit příjmení, jméno, den, měsíc a rok narození, státní občanství, číslo průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany a předpokládanou dobu ubytování,
b) předložit doklad o zajištění ubytování podle odstavce 5 a
c) předložit průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany.
(3) Ubytování může být zajištěno pouze v objektu, který je podle zvláštního právního předpisu34) označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem, a je podle stavebního zákona určen pro bydlení, ubytování nebo rekreaci; ubytování doložené dokladem podle odstavce 5 písm. b) nebo c) musí dále splňovat požadavky stanovené v § 100 písm. d) zákona o pobytu cizinců na území České republiky.
(4) Ministerstvo zamítne žádost o změnu místa hlášeného pobytu, jestliže zjistí skutečnost odůvodňující pochybnosti o dosažitelnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany pro účely řízení ve věci mezinárodní ochrany nebo řízení o předání do příslušného státu mezinárodní ochrany v novém místě hlášeného pobytu nebo zjistí, že předložené listiny obsahují nepravdivou skutečnost. Ministerstvo dále žádost o změnu místa hlášeného pobytu zamítne, má-li důvodné pochybnosti, že ubytování doložené dokladem podle odstavce 5 písm. b) nebo c) splňuje požadavky stanovené v § 100 písm. d) zákona o pobytu cizinců na území České republiky.
(5) Za doklad o zajištění ubytování se pro účely tohoto zákona považuje doklad
a) o vlastnictví bytu nebo domu,
b) o oprávněnosti užívání bytu nebo domu s úředně ověřeným podpisem vlastníka nebo oprávněného uživatele bytu nebo domu, nebo
c) jímž je písemné potvrzení vlastníka nebo oprávněného uživatele bytu nebo domu, s jeho úředně ověřeným podpisem, kterým je žadateli o udělení mezinárodní ochrany udělen souhlas s ubytováním.
(6) Úředně ověřený podpis na dokladu o zajištění ubytování podle odstavce 5 písm. b) a c) osoby, která je vlastníkem nebo oprávněným uživatelem bytu nebo domu, se nevyžaduje, pokud
a) oprávněná osoba podepíše doklad před pověřeným pracovníkem ministerstva,
b) doklad je podáván elektronicky a je podepsaný způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu35), nebo
c) doklad je dodán prostřednictvím datové schránky vlastníka nebo oprávněného uživatele bytu nebo domu.
(7) Ministerstvo rozhodne o zrušení údaje o místu hlášeného pobytu, byl-li zápis proveden na základě pozměněných, neplatných, neúplných nebo padělaných dokladů, nepravdivě nebo nesprávně uvedených skutečností nebo na návrh vlastníka. Rozklad proti rozhodnutí podle věty první nemá odkladný účinek.
(8) Po nabytí právní moci rozhodnutí podle odstavce 7 se za místo hlášeného pobytu považuje sídlo ministerstva; v evidencích vedených podle § 71 je tento údaj označen jako adresa úřadu.
(9) Ministerstvo oznámí útvaru policie do 3 pracovních dnů změnu místa hlášeného pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany.
(10) Změnu místa hlášeného pobytu nebo přihlášení k pobytu ministerstvo vyznačí pouze na dobu, která je uvedena v dokladu o zajištění ubytování. Po jejím uplynutí ministerstvo zneplatní údaj o dosavadním místě hlášeného pobytu v evidenci podle § 71. Jde-li o žadatele o udělení mezinárodní ochrany, stává se místem hlášeného pobytu azylové zařízení, kde byl naposledy hlášen k pobytu. Jde-li o azylanta nebo osobu požívající doplňkové ochrany, za místo hlášeného pobytu se považuje sídlo ministerstva; v evidencích vedených podle § 71 je tento údaj označen jako adresa úřadu.
(11) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany neprodleně zajistí, aby mu na nové místo hlášeného pobytu mohly být doručovány písemnosti, zejména řádným označením domovní schránky svým jménem.
(1) Azylant je povinen přihlásit se k pobytu ministerstvu do 7 pracovních dnů ode dne
a) doručení rozhodnutí o udělení azylu, nebo
b) změny místa pobytu.
(2) Azylant neprodleně zajistí, aby mu na nové místo hlášeného pobytu mohly být doručovány písemnosti, zejména řádným označením domovní schránky svým jménem.
(3) Povinnost stanovená v odstavci 1 a 2 se vztahuje i na osobu požívající doplňkové ochrany.
(4) Ministerstvo oznámí útvaru policie do 3 pracovních dnů změnu místa pobytu azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany.
(5) Při hlášení pobytu azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany, hlášení jeho změn a rušení místa hlášeného pobytu se § 77 použije obdobně.
(1) Ministerstvo na žádost vydá cizinci potvrzení o strpění na území, ve kterém vyznačí dobu strpění na území, a to až na 3 měsíce; to neplatí, pokud cizinec na území pobývá na základě oprávnění k pobytu, je zajištěn nebo je ve výkonu zabezpečovací detence, ochranného léčení, vazby nebo trestu odnětí svobody. Strpění na území vzniká převzetím potvrzení o strpění na území.
(2) K žádosti o vydání potvrzení o strpění na území je cizinec povinen předložit doklad o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, jinak se potvrzení o strpění nevydá.
(3) Ministerstvo na žádost zákonného zástupce, který je strpěn na území, vydá potvrzení o strpění na území jeho dítěte narozeného na území. Ministerstvo dále vydá potvrzení o strpění na území jednoho zákonného zástupce dítěte, které je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany nebo je strpěno na území podle tohoto zákona. Odstavce 2 a 5 se použijí obdobně.
(4) Ministerstvo na žádost cizince dobu strpění na území prodlouží na dobu nezbytně nutnou, není-li řízení o kasační stížnosti pravomocně ukončeno.
(5) Platnost potvrzení o strpění na území a strpění na území zaniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o kasační stížnosti.
(6) Cizinec, který je strpěn na území, si hradí náklady spojené s pobytem na území z vlastních prostředků. Pro účely povolení k zaměstnání se cizinec po dobu k vycestování, která bezprostředně předcházela strpění na území, považuje za podmínek stanovených v § 97 písm. e) a § 99 písm. a) zákona o zaměstnanosti za žadatele o udělení mezinárodní ochrany.
(7) Strpění na území se nepovažuje za oprávnění k pobytu na území.
(1) Azylová zařízení slouží k hromadnému ubytování žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, azylantů a osob požívajících doplňkové ochrany za podmínek zaručujících zachování lidské důstojnosti.
(2) Přijímací středisko slouží k ubytování žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince po dobu, kterou stanoví tento zákon.
(3) Pobytové středisko slouží k ubytování žadatele o udělení mezinárodní ochrany po dobu, kterou stanoví tento zákon.
(4) Integrační azylové středisko slouží k přechodnému ubytování azylantů a osob požívajících doplňkové ochrany. Ubytování podle věty první se poskytuje nejdéle na dobu 18 měsíců. Ministerstvo může výjimečně povolit ubytování podle věty první i na dobu delší než 18 měsíců.
(5) Ministerstvo může výjimečně povolit poskytnutí stravy a ubytování v azylovém zařízení osobám jiným, než jsou uvedeny v odstavcích 1 až 3, a to zejména
a) nezletilému rodinnému příslušníku, u něhož bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany ukončeno, pokud jeho zákonný zástupce je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, nejdéle však do ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany,
b) zákonnému zástupci, u něhož bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany ukončeno, pokud nezletilý rodinný příslušník je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, nejdéle však do ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany,
c) zákonnému zástupci žadatele o udělení mezinárodní ochrany,
d) osobě, jejíž zákonným zástupcem je žadatel o udělení mezinárodní ochrany, nebo
e) cizinci, který je strpěn na území podle tohoto zákona, a to po dobu platnosti potvrzení o strpění na území.
(6) Osoba ubytovaná v azylovém zařízení je povinna
a) dodržovat ubytovací řád pro azylová zařízení,
b) dodržovat hygienické předpisy v ubytovacích prostorách azylového zařízení a podílet se v prostorách azylového zařízení na udržování hygienického standardu stanoveného ubytovacím řádem,
c) plnit v azylovém zařízení příkazy a pokyny policie nebo ministerstva vydané při zajišťování úkolů podle tohoto zákona,
d) šetřit majetek azylového zařízení a ostatních ubytovaných a
e) opustit azylové zařízení do 48 hodin od okamžiku, kdy přestane být osobou oprávněnou pobývat v azylovém zařízení.
(7) Ministerstvo vytváří podmínky pro bezpečný pobyt v azylových zařízeních a k rozvoji podpory soužití žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, azylantů a osob požívajících doplňkové ochrany s obyvatelstvem.
(8) Ministerstvo zajistí, aby se žadateli o udělení mezinárodní ochrany v azylových zařízeních, zejména jde-li o osoby uvedené v § 81 odst. 3, pracovaly osoby, které byly vhodným způsobem proškoleny.
(9) Žadateli o udělení mezinárodní ochrany staršímu 17 let, nebylo-li vydáno předběžné opatření o svěření do péče a je-li to v jeho nejlepším zájmu, je možné poskytnout služby podle tohoto zákona.
(10) Cizinci, který je strpěn na území a je bezplatně ubytován v azylovém zařízení, kde se neposkytuje strava, ministerstvo může poskytnout finanční příspěvek ve výši odpovídající částce existenčního minima cizince a společně s ním posuzovaných osob po dobu jeho ubytování v azylovém zařízení.
(1) Azylová zařízení zřizuje ministerstvo.
(2) Přijímací střediska provozuje ministerstvo.
(3) Pobytová střediska a integrační azylová střediska provozuje ministerstvo nebo právnická osoba v rozsahu pověření uděleného ministerstvem a za úplatu.
(4) Žadatelé o udělení mezinárodní ochrany mají přístup ke vzdělávání za podmínek stanovených školským zákonem12c). Stát prostřednictvím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy zajistí podmínky pro úspěšnou integraci žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, pro něž je školní docházka povinná podle zákonů České republiky, do vzdělávání v základní škole.
(5) Provozovatel azylového zařízení je oprávněn v souladu s účelem zařízení a v zájmu zajištění bezpečnosti žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, azylantů, osob požívajících doplňkové ochrany a ostatních osob ubytovaných v zařízení instalovat prostředky audiovizuální techniky v prostorách tohoto zařízení, s výjimkou ubytovacích místností a sociálních zařízení.
(1) Ministerstvo umisťuje a přemisťuje žadatele o udělení mezinárodní ochrany a osobu ubytovanou podle § 79 odst. 5 do azylového zařízení a mezi nimi podle svých organizačních potřeb; přihlíží přitom k zachování jednoty rodiny a ke zvláštním potřebám žadatelů o udělení mezinárodní ochrany. Ministerstvo umožní žadateli o udělení mezinárodní ochrany a osobě ubytované, aby o přemístění do jiného azylového zařízení informovali svého právního zástupce.
(2) Ministerstvo v přijímacím a pobytovém středisku zajišťuje evidenční kontrolu vstupu, pobytu a výstupu.
(1) Cizinec ubytovaný v přijímacím nebo pobytovém středisku má za podmínek stanovených ubytovacím řádem právo
a) na bezplatné zajištění základního hygienického standardu,
b) na zajištění stravy odpovídající zásadám správné výživy a zdravotnímu stavu cizince třikrát denně, v případě dětí do 18 let pětkrát denně,
c) na lůžko a skříňku na uložení osobních věcí,
d) přijímat návštěvy,
e) přijímat balíčky a peníze,
f) přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení,
g) na nepřetržitý osmihodinový čas ke spánku,
h) za podmínek stanovených v § 82 opustit pobytové středisko.
(2) Provozovatel azylového zařízení posoudí, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany má zvláštní potřeby, určí povahu těchto potřeb a přihlédne k nim po celou dobu pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany v azylovém zařízení a příslušné informace zaznamená do sociálního spisu; pokud s tím žadatel souhlasí, předá výsledek posouzení ministerstvu. Provozovatel dále posoudí, zda žadatel potřebuje zvláštní procesní záruky, a výsledek posouzení předá ministerstvu. Posouzení zvláštních potřeb a zvláštních procesních záruk není správním řízením. Obě posouzení se zahájí a dokončí co nejdříve po podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany; dokončí se nejpozději do 30 dnů ode dne podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
(3) Při posuzování zvláštních potřeb podle odstavce 2 provozovatel věnuje zvláštní pozornost těm žadatelům o udělení mezinárodní ochrany, u kterých je pravděpodobnější, že budou mít zvláštní potřeby.
(1) Osoba ubytovaná v přijímacím nebo pobytovém středisku nesmí do tohoto střediska vnášet, ani v tomto středisku vyrábět, přechovávat a konzumovat alkohol a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat věci, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek nebo škodit zdraví.
(2) Ministerstvo může věci uvedené v odstavci 1 odebrat a uložit je do úschovy. Osobě se věc navrátí po nabytí právní moci rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany nebo při jejím odchodu na adresu místa hlášeného pobytu mimo azylové zařízení, s výjimkou věcí, které se rychle kazí, a alkoholu nebo jiné potraviny, které nebyly odebrány v neporušených originálních obalech. Stejně postupuje ministerstvo, jedná-li se o věci odebrané policií osobám při osobní prohlídce a předané ministerstvu k úschově.
(3) V případě důvodného podezření, že osoba ubytovaná v azylovém zařízení je pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek, je provozovatel azylového zařízení oprávněn provést zjištění, zda tato osoba je ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Jestliže naměřená hodnota alkoholu při dechové zkoušce převyšuje hodnotu 1,00 ‰, osoba je pod vlivem jiné návykové látky nebo se odmítne zjištění podrobit a nejde zároveň o případ podle odstavce 4, je provozovatel oprávněn zajistit osobě jinou formu ubytování v azylovém zařízení na dobu nezbytně nutnou.
(4) Pracovník určený provozovatelem je oprávněn nevpustit do azylového zařízení nebo z azylového zařízení vyvést osobu ubytovanou v azylovém zařízení, která se nachází ve stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek nebo již přivodila sobě nebo jiné osobě újmu na zdraví anebo způsobila škodu na majetku.
(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen předem písemně oznámit ministerstvu opuštění pobytového střediska na dobu delší než 24 hodin. V oznámení žadatel o udělení mezinárodní ochrany uvede telefonní číslo, popřípadě adresu elektronické pošty, na kterých je k zastižení, a délku pobytu mimo pobytové středisko. Opuštění pobytového střediska na dobu delší než 3 dny je žadatel o udělení mezinárodní ochrany povinen písemně oznámit ministerstvu v azylovém zařízení nejméně 2 pracovní dny před odchodem z pobytového střediska. Opuštění pobytového střediska je možné na dobu nejdéle 10 dnů po sobě jdoucích a žadatel je povinen se nejpozději desátý den dostavit zpět do azylového zařízení, kde je hlášen k pobytu.
(2) V případě nedodržení oznámené délky opuštění pobytového střediska nebo v případě návratu do pobytového střediska v době nočního klidu může být žadateli o udělení mezinárodní ochrany pobytovým střediskem v souvislosti s možnostmi tohoto střediska zajištěna náhradní forma ubytování na dobu nezbytně nutnou. Platnost oznámení podle odstavce 1 zaniká návratem žadatele o udělení mezinárodní ochrany do pobytového střediska.
(1) Ministerstvo vydá ubytovací řád pro azylová zařízení, kterým se upravují podrobnosti o organizačně technickém zabezpečení pobytu cizince v azylovém zařízení.
(2) Ubytovací řád stanoví zejména
a) časový rozvrh výplaty kapesného nebo finančního příspěvku,
b) časový rozvrh poskytování stravy,
c) režim návštěv,
d) časový rozvrh výdeje hygienických prostředků,
e) práva a povinnosti osob ubytovaných v azylových zařízeních, včetně informace o poskytování bezplatných právních informací v azylovém zařízení,
f) podmínky ubytování v azylových zařízeních,
g) pravidla pro podávání žádostí, stížností a podnětů týkajících se chodu azylových zařízení a
h) nabídku kulturního, sportovního a dalšího vyžití specificky pro různé věkové kategorie nezletilých dětí.
(3) V případě cizince, který není schopen porozumět jazyku, ve kterém je ubytovací řád vydán, zajistí provozovatel seznámení cizince s jeho obsahem náhradním způsobem.
(4) Ubytovací řád se zveřejní i v jazyce, kterému je schopna porozumět převážná část ubytovaných, a je umístěn na veřejně přístupném místě.
(5) Provozovatel azylového zařízení je oprávněn kontrolovat dodržování ubytovacího řádu ubytovanými. Do místností určených pro ubytování může zástupce provozovatele azylového zařízení vstupovat pouze s vědomím ubytovaného; bez jeho vědomí je takový vstup možný pouze v případě bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo majetku. Na kontrolní činnost podle věty první se zákon o kontrole nevztahuje.
(6) Neexistují-li důvodné obavy, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany nebo cizinec bude mařit nebo ztěžovat vycestování z území, je ministerstvo povinno informovat žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince o datu, čase a důvodu jeho odchodu z azylového zařízení, a to nejpozději 24 hodin předem; není-li v této době ministerstvu datum a čas odchodu znám, informuje žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince bez zbytečného odkladu poté, co se je dozví.
(1) Ministerstvo poskytuje obci příspěvek na úhradu nákladů obce vynaložených v souvislosti s azylovým zařízením na jejím území. O výši příspěvku obci rozhoduje vláda.
(2) Ministerstvo poskytuje dotaci na rozvoj obce, na jejímž území se nachází azylové zařízení. O poskytnutí a výši dotace rozhoduje vláda.
K určení dne, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, není nutné, aby tento den byl na rozhodnutí vyznačen razítkem příslušného orgánu veřejné moci.
(1) Podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany zaniká platnost cestovního povolení a oprávnění pobývat na území bez víza a platnost krátkodobého víza a dále dlouhodobého víza nebo povolení k dlouhodobému pobytu uděleného podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky.
(2) Je-li rozhodnuto o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany podle tohoto zákona nebo podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky a vykonává-li se zajištění v zařízení pro zajištění cizinců, hledí se pro účely pobytu v zařízení pro zajištění cizinců na takového žadatele o udělení mezinárodní ochrany jako na cizince zajištěného podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky.
(3) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je za podmínek stanovených zákonem o pobytu cizinců na území České republiky povinen strpět zajištění v zařízení pro zajištění cizinců.
(1) Ministerstvo bez zbytečného odkladu informuje policii a zpravodajské služby České republiky o cizincích, kterým byla udělena nebo ukončena některá z forem mezinárodní ochrany.
(2) Ministerstvo informuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy o osobách, kterým byla udělena některá z forem mezinárodní ochrany a které se přihlásily do státního integračního programu, bez zbytečného odkladu.
(3) Ministerstvo vydává statistické přehledy o počtu účastníků řízení podle tohoto zákona, počtu azylantů a počtu osob požívajících doplňkové ochrany.
(4) Ministerstvo může stanovit vyhláškou národní seznam bezpečných zemí původu a bezpečných třetích zemí. Ministerstvo při stanovení národních seznamů bezpečných zemí vychází z podmínek stanovených azylovým procedurálním nařízením. Seznamy zemí stanovené vyhláškou ministerstvo přezkoumá nejméně jedenkrát v kalendářním roce.
(5) Ministerstvo řídí a sleduje způsob poskytování služeb podle tohoto zákona, a přitom konzultuje nezávazné provozní normy, ukazatele, pokyny a osvědčené postupy týkající se přijímání podle čl. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2303.
(6) Ministerstvo vypracuje s využitím vzoru Evropské agentury pro otázky azylu plán pro nepředvídané události, který stanoví opatření pro zajištění odpovídajících služeb poskytovaných podle tohoto zákona i v situacích neúměrného počtu žadatelů o udělení mezinárodní ochrany přítomných na území. Ministerstvo plán pro nepředvídané události přezkoumá nejméně jednou za 3 roky.
(1) Policie, zpravodajská služba České republiky nebo Ministerstvo zahraničních věcí poskytne ministerstvu anebo soudu na jejich žádost informaci nebo stanovisko potřebné ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v řízení podle tohoto zákona. Policie nebo zpravodajská služba České republiky poskytnutí informace anebo stanoviska odmítne, pokud by tím bylo ohroženo plnění jejich úkolů. O stanovisko Ministerstva zahraničních věcí ministerstvo požádá vždy, pokud žadatel o udělení mezinárodní ochrany pobývá nebo pobýval na území na základě povolení k pobytu vydávaného Ministerstvem zahraničních věcí členům zastupitelského úřadu cizího státu nebo zastoupení mezinárodní vládní organizace akreditovaných v České republice anebo jejich rodinným příslušníkům registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí36). Je-li obsahem informace nebo stanoviska skutečnost, kterou je nutno v zájmu České republiky utajovat, nestávají se součástí spisu.
(2) Písemnosti nebo záznamy, které obsahují utajované informace, ministerstvo žádným způsobem účastníku řízení ani jeho zástupci nezpřístupňuje.
(3) Ministerstvo nejpozději v odůvodnění rozhodnutí sdělí cizinci podstatu důvodů přijatého rozhodnutí, které z podkladů obsahujících utajované informace vyplývají, a to tak, aby neohrozilo účel jejich utajení.
(4) V řízení o žalobě proti rozhodnutí se § 45 odst. 4 soudního řádu správního nepoužije. Projednávání utajovaných informací, které byly podkladem pro rozhodnutí ministerstva podle tohoto zákona, se mohou zúčastnit pouze osoby, kterým jsou tyto informace již známy, ostatní předseda senátu soudu pro určitou část jednání vyloučí.
(5) Organizační složka státu zřízená ministerstvem (§ 92c) a zpravodajské služby České republiky si vzájemně prostřednictvím ministerstva na základě žádosti poskytují informace náležející do oboru jejich působnosti, které zjistily při plnění úkolů podle tohoto zákona nebo podle zvláštních právních předpisů12). Zpravodajská služba České republiky poskytnutí informace odmítne, pokud by tím bylo ohroženo plnění jejích úkolů.
(6) Policie, zpravodajská služba České republiky nebo Ministerstvo zahraničních věcí sdělí ministerstvu neprodleně skutečnosti rozhodné pro zahájení řízení o odnětí azylu nebo doplňkové ochrany.
(7) Policie sdělí neprodleně na žádost cizince adresu přijímacího střediska.
(8) Policie prověří na žádost ministerstva údaje uvedené v žádosti podle § 77.
(9) Ministerstvo nebo policie na žádost ministerstva zabezpečí dopravu žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince na hraniční přechod státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie příslušného k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebo povinného přijmout cizince zpět. Ministerstvo nebo policie na žádost ministerstva rovněž zabezpečí dopravu žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince z hraničního přechodu v případě, že Česká republika je příslušná k posuzování jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany nebo je povinna cizince přijmout zpět na území. Policie je oprávněna po dobu dopravy omezit osobní svobodu a svobodu pohybu žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince.
(10) Policie zabezpečí na žádost ministerstva dopravu žadatele o udělení mezinárodní ochrany za účelem jeho zajištění. Policie dále zabezpečí na žádost ministerstva dopravu žadatele o udělení mezinárodní ochrany podle § 47a odst. 2 nebo § 73 do azylového zařízení, nebo cizince na hraniční přechod za účelem návratu, a to i podle nařízení o návratu z hranic. Policie je oprávněna po dobu dopravy omezit osobní svobodu a svobodu pohybu žadatele o udělení mezinárodní ochrany.
(11) Náklady policie spojené s dopravou žadatele o udělení mezinárodní ochrany podle odstavců 9 a 10 hradí ministerstvo.
(1) Na cizince umístěného v azylovém zařízení uvedeném v § 73 odst. 1 nebo § 79 odst. 2 větě druhé se hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany pro účely poskytování zdravotních služeb a služeb podle § 42.
(2) Na osobu, v jejímž případě bylo rozhodnuto o přemístění, se hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany až do doby jeho vycestování z území pro účely poskytování zdravotních služeb a služeb podle § 42.
(3) Na žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který podal další opakovanou žádost, se nevztahují práva a oprávnění, která by měl jako žadatel o udělení mezinárodní ochrany podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů. Pro účely správního vyhoštění a zajištění se na tohoto žadatele o udělení mezinárodní ochrany hledí jako na cizince podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky.
(4) Podal-li občan Evropské unie27) nebo cizinec s povolením k trvalému pobytu žádost o udělení mezinárodní ochrany, nemá oprávnění, která má pouze žadatel o udělení mezinárodní ochrany podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů. Pro účely správního vyhoštění a zajištění se na tohoto žadatele o udělení mezinárodní ochrany hledí jako na cizince podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky.
(1) Pro účely veřejného zdravotního pojištění se za osobu s trvalým pobytem považuje
a) nezletilý žadatel o udělení mezinárodní ochrany, a to do doby, než bude rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany vykonatelné,
b) dítě žadatele o udělení mezinárodní ochrany narozené na území, a to po dobu 60 dnů ode dne narození a dále po dobu řízení o žádosti o jiný druh oprávnění k pobytu na území podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky podané za tuto osobu, byla-li žádost podána do 60 dnů ode dne jejího narození, a
c) dítě, které se na území narodilo azylantovi nebo osobě požívající doplňkové ochrany a pobývá na území, a to po dobu 60 dnů ode dne narození a dále po dobu řízení o žádosti o jiný druh oprávnění k pobytu na území podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky podané za tuto osobu, byla-li žádost podána do 60 dnů ode dne jejího narození.
(2) Osobám uvedeným v odstavci 1 se dále poskytují zdravotní služby v souvislosti s nařízenou karanténou anebo s jiným opatřením v souvislosti s ochranou veřejného zdraví. Náklady spojené s poskytováním zdravotních služeb podle věty první nese stát. Věty první a druhá se nepoužijí, pokud jsou zdravotní služby zajištěny podle zvláštního právního předpisu.
(3) Zletilému žadateli o udělení mezinárodní ochrany, cizinci strpěnému na území podle tohoto zákona a dítěti cizince, který je strpěn na území, narozenému na území se poskytují na území bezplatné zdravotní služby v rozsahu neodkladné péče podle zákona o zdravotních službách a dále zdravotní služby v souvislosti s nařízenou karanténou anebo jiným opatřením v souvislosti s ochranou veřejného zdraví; to neplatí, pokud jsou zdravotní služby zajištěny podle jiného právního předpisu. Dítěti cizince, který je strpěn na území, narozenému na území se služby podle věty první poskytují nejdéle po dobu 60 dnů ode dne narození nebo, je-li za dítě podána žádost o strpění na území podle tohoto zákona, po dobu řízení o této žádosti.
(4) Náklady na neodkladnou péči vzniklé poskytovateli zdravotních služeb při poskytování zdravotních služeb osobě uvedené v odstavci 3 hradí stát. Náklady na zdravotní služby nad rozsah neodkladné péče hradí osoba uvedená v odstavci 3, které byly tyto služby poskytnuty.
(5) Je-li to nezbytné pro zabezpečení zdravotních služeb podle tohoto ustanovení, může ministerstvo obci, na jejímž území se nachází azylové zařízení v majetku ministerstva, nebo jiné osobě přenechat do bezplatného užívání prostory v azylovém zařízení za účelem poskytování zdravotních služeb podle zvláštního právního předpisu.
(6) Žadateli o udělení mezinárodní ochrany, který je zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců nebo je ve výkonu zabezpečovací detence, ochranného léčení, vazby nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, se poskytují zdravotní služby podle § 176 zákona o pobytu cizinců na území České republiky.
Žadatel o udělení mezinárodní ochrany, cizinec, který je strpěn na území podle tohoto zákona, azylant a osoba požívající doplňkové ochrany jsou povinni do 60 dnů ode dne narození dítěte na území podat za dítě žádost o udělení mezinárodní ochrany nebo podat žádost o strpění na území podle tohoto zákona anebo žádost o jiný druh pobytu na území podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Lhůta 60 dnů se považuje za zachovanou, a to i pro účely veřejného zdravotního pojištění nebo poskytování zdravotních služeb, prokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, cizinec, který je strpěn na území podle tohoto zákona, azylant nebo osoba požívající doplňkové ochrany, že jim ve splnění povinnosti podle věty první zabránila překážka na jejich vůli nezávislá. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany, cizinec, který je strpěn na území podle tohoto zákona, azylant nebo osoba požívající doplňkové ochrany jsou povinni splnit povinnost podle věty první do 3 pracovních dnů po odpadnutí překážky.
Je-li to v nejlepším zájmu dítěte, zahájí se v případě potřeby s pomocí mezinárodní nebo jiné organizace co nejdříve po podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany vyhledávání rodinných příslušníků nezletilého bez doprovodu. Při vyhledávání rodinných příslušníků dítěte, které podalo žádost o udělení mezinárodní ochrany, je třeba postupovat tak, aby nebyl ohrožen život a svoboda dítěte a jeho rodiny zejména ve státě, jehož státní občanství mají, nebo, v případě, že jsou osobami bez státního občanství, ve státě jejich posledního trvalého bydliště.
Ministerstvo zajistí nezletilým žadatelům o udělení mezinárodní ochrany hlášeným k pobytu v pobytovém středisku školní potřeby v rámci rozsahu povinné školní docházky.
(1) Česká republika může udělit cizinci azyl bez předchozího řízení, pokud je uznán uprchlíkem dle mezinárodní smlouvy rozhodnutím Úřadu Vysokého komisaře za podmínky dodržení zásady spravedlivého rozdělení břemene se smluvními státy Úmluvy o právním postavení uprchlíků.
(2) Česká republika může dále udělit azyl nebo doplňkovou ochranu bez předchozího řízení cizinci přesídlenému ministerstvem na území.
(3) Ministerstvo pro činnosti související s přesídlením vede provozní informační systém, jehož je správcem. V provozním informačním systému jsou vedeny údaje v rozsahu nařízení o přesídlování. Provozní informační systém nevyužívá vazeb na informační systémy veřejné správy ani na evidenci podle tohoto zákona.
Působnost stanovená podle tohoto zákona krajskému úřadu nebo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností je výkonem přenesené působnosti.
Při vydávání cestovních dokladů uprchlíkovi, kterému byl status uprchlíka přiznán podle mezinárodní smlouvy22) v jiném státě a v jehož případě přešla odpovědnost podle mezinárodní smlouvy na Českou republiku, se postupuje podle hlavy VII dílu 4.
O odvolání proti rozhodnutí podle § 53d a 53e rozhoduje Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců zřízená podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky.
Ministerstvo může plněním úkolů uvedených v § 4b, § 21 odst. 4 a 5, § 42 odst. 1 až 6, 10, 11, 13 a 14, § 42a odst. 1 až 3, § 43 odst. 3 větě druhé, § 45 odst. 3, § 47 odst. 6, § 47a odst. 5, jde-li o dopravu do azylového zařízení, § 48 písm. c), § 50a, § 53a odst. 1, § 54a, § 68 až 70, § 71 odst. 3 a 4, § 77 odst. 1, § 79 odst. 5, § 79 odst. 6 písm. c), § 79 odst. 7 až 10, § 80 odst. 2 a 3, § 80a, § 81a odst. 2, § 82 odst. 1 a 2, § 83 odst. 1 a 6, § 87 odst. 9 pouze v rozsahu zajištění dopravy, § 88 odst. 5 a § 89a pověřit organizační složku státu zřízenou ministerstvem.
(1) Cizinec, který je strpěn na území, se dopustí přestupku tím, že neučiní alespoň jeden z úkonů podle § 88a.
(2) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany se dopustí přestupku tím, že
a) v rozporu s § 3c neoznámí bez zbytečného odkladu policii nebo ministerstvu překážku na jeho vůli nezávislou,
b) v rozporu s § 45 odst. 7 neohlásí ministerstvu příslušný údaj nebo jeho změnu,
c) odmítne strpět některý z identifikačních úkonů podle § 45 odst. 6,
d) v rozporu s § 41 odst. 1 nepředloží nebo neodevzdá cestovní doklad,
e) neodevzdá průkaz o povolení k dlouhodobému pobytu podle § 41 odst. 3,
f) v rozporu s § 45 odst. 1 nepřizná finanční prostředky, které má k dispozici, nebo v době pobytu v azylovém zařízení neodevzdá věc ohrožující život nebo zdraví osob nebo alkohol a jinou návykovou látku,
g) odmítne strpět osobní prohlídku nebo prohlídku svých věcí podle § 45 odst. 2,
h) v rozporu s § 46 odst. 1 opustí přijímací středisko,
i) poruší omezení uvedené v § 45a,
j) nesplní některou z povinností podle § 48,
k) nesplní některou z povinností podle § 49,
l) nezajistí, aby mu mohly být doručovány písemnosti podle § 77 odst. 11,
m) v rozporu s § 82 opustí pobytové středisko, nebo
n) neučiní alespoň jeden z úkonů podle § 88a.
(3) Azylant se dopustí přestupku tím, že
a) v rozporu s § 41 odst. 2 neodevzdá svůj cestovní doklad,
b) nesplní některou z povinností podle § 52 písm. a) až g) nebo j),
c) odmítne strpět některý z identifikačních úkonů podle § 52 písm. h) a i) nebo v rozporu s § 53 odmítne strpět některý z identifikačních úkonů podle § 45 odst. 6,
d) nesplní povinnost podle § 78 odst. 1 nebo 2, nebo
e) neučiní alespoň jeden z úkonů podle § 88a.
(4) Osoba požívající doplňkové ochrany se dopustí přestupku tím, že
a) v rozporu s § 41 odst. 2 neodevzdá svůj cestovní doklad,
b) nesplní některou z povinností podle § 53b písm. b) až f) nebo j),
c) odmítne strpět některý z identifikačních úkonů podle § 53b písm. h) a i) nebo v rozporu s § 53b písm. g) odmítne strpět některý z identifikačních úkonů podle § 45 odst. 6,
d) v rozporu s § 78 odst. 3 nesplní povinnost podle § 78 odst. 1 nebo 2, nebo
e) neučiní alespoň jeden z úkonů podle § 88a.
(5) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a) nesplní povinnost podle § 56,
b) jako osoba ubytovaná v azylovém zařízení nesplní některou z povinností podle § 79 odst. 6, nebo
c) jako osoba ubytovaná v přijímacím nebo v pobytovém středisku poruší zákaz podle § 81a odst. 1.
(6) Za přestupek podle odstavců 1 až 5 lze uložit pokutu až 3 000 Kč.
(1) Poskytovatel zdravotních služeb se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 56b neumožní ministerstvu činit nezbytné úkony v souvislosti s řízením o udělení mezinárodní ochrany.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 10 000 Kč.
Přestupky podle tohoto zákona projednává ministerstvo.
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie37) a zároveň v nutném rozsahu navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie.
(1) Žádost o přiznání postavení uprchlíka podaná žadatelem před nabytím účinnosti tohoto zákona se považuje za návrh na zahájení řízení o udělení azylu a posuzuje se podle tohoto zákona.
(2) Cizinec, kterému bylo přiznáno postavení uprchlíka podle dřívější úpravy, se dnem účinnosti tohoto zákona považuje za azylanta podle tohoto zákona.
Zrušuje se zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění zákona č. 317/1993 Sb., a čl. III zákona č. 150/1996 Sb.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2000.
Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.
2a) § 129 zákona č. 326/1999 Sb.
3) § 130 až 151 zákona č. 326/1999 Sb.
4) Zákon č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4a) Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18. února 2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států.
Nařízení Komise (ES) č. 1560/2003 ze dne 2. září 2003, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 343/2003, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení státu příslušného k posuzování žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států.
5b) § 22 správního řádu.
5c) § 26 správního řádu.
5d) § 32 odst. 2 písm. d) správního řádu.
5e) § 33 odst. 4 správního řádu.
5f) § 38 odst. 2 správního řádu.
5g) § 49 správního řádu.
5ga) § 64 a 65 správního řádu.
5h) § 69 odst. 4 věta druhá správního řádu.
5i) § 71 odst. 1 a 3 správního řádu.
5j) § 81 až 93 a § 152 správního řádu.
6) Zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky).
7) § 250l a násl. občanského soudního řádu.
8) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.
8a) Díl 1 hlavy III části třetí zákona č. 150/2002 Sb.
9) § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.
9a) § 15 a 180 zákona č. 326/1999 Sb.
9a) § 20 zákona č. 326/1999 Sb.
9b) § 56 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., ve znění zákona č. 165/2002 Sb.
9d) § 118 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
9e) § 150 správního řádu.
9f) Nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 ze dne 13. prosince 2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních pasech a cestovních dokladech vydávaných členskými státy, v platném znění.
11) § 167 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb.
12) Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění pozdějších předpisů.
12b) Nařízení Rady (ES) č. 871/2004 ze dne 29. dubna 2004 o zavedení některých nových funkcí v Schengenském informačním systému, včetně boje proti terorismu.
12c) Úmluva podepsaná dne 19. června 1990 v Schengenu mezi Belgickým královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích.
12c) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
13) Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
14) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
15) Nařízení Rady (ES) č. 1030/2002 ze dne 13. června 2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, v platném znění.
16) Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství, ve znění zákona č. 274/2008 Sb.
18) Směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, ve znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/51/EU ze dne 11. května 2011, kterou se rozšiřuje oblast působnosti směrnice Rady 2003/109/ES na osoby požívající mezinárodní ochrany.
22) Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 208/1993 Sb., o sjednání Úmluvy o právním postavení uprchlíků a protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků.
23) § 140 správního řádu.
25) § 94 až 99 správního řádu.
26) § 100 až 102 správního řádu.
27) Čl. 20 Smlouvy o fungování Evropské unie.
28) Protokol č. 24 ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie o poskytování azylu státním příslušníkům členských států Evropské unie.
30) § 18 správního řádu.
31) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.
33) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
34) Vyhláška č. 326/2000 Sb., o způsobu označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy, o způsobu použití a umístění čísel k označení budov, o náležitostech ohlášení o přečíslování budov a o postupu a oznamování přidělení čísel a dokladech potřebných k přidělení čísel, ve znění pozdějších předpisů.
35) § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.
§ 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.
36) § 49 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
37) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1346 ze dne 14. května 2024, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (přepracované znění).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.