Zákon o azylu

Pro řízení je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu byl účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany v den doručení napadeného rozhodnutí ministerstva hlášen k pobytu.

(1) Žalobu proti rozhodnutí ministerstva lze podat ve lhůtě

a) 10 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí,

1. jde-li o rozhodnutí ministerstva o zamítnutí žádosti jako nepřípustné, mlčky vzaté zpět, zjevně nedůvodné nebo v azylovém řízení na hranicích,

2. má-li být žalobce vydán, předán nebo vyhoštěn [§ 33h odst. 1 písm. a)],

3. je-li žalobce zajištěn [§ 33h odst. 1 písm. b)],

4. jde-li o rozhodnutí o přemístění [§ 33h odst. 1 písm. c)], nebo

b) 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení v ostatních případech.

(2) Neobsahuje-li rozhodnutí ministerstva poučení o možnosti podat žalobu, o lhůtě pro její podání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo je-li toto poučení nesprávné nebo neúplné, lze žalobu proti rozhodnutí ministerstva podat ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

(1) Podání žaloby má odkladný účinek, ledaže jde o žalobu

a) proti rozhodnutí ministerstva uvedenému v čl. 68 odst. 3 azylového procedurálního nařízení, nebo

b) proti rozhodnutí o přemístění.

(2) Nemá-li podání žaloby odkladný účinek, může být žalobě odkladný účinek přiznán rozhodnutím soudu.

Návrh na přiznání odkladného účinku a návrh na nařízení předběžného opatření lze podat pouze spolu s žalobou.

(1) V řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva uvedenému v čl. 68 odst. 3 azylového procedurálního nařízení soud přizná žalobě odkladný účinek i bez návrhu, jestliže by výkon nebo jiné právní následky žalobou napadeného rozhodnutí ministerstva mohly představovat významný zásah do základních práv žalobce a jestliže jeho přiznání neohrozí veřejný zájem zejména v oblasti veřejného pořádku.

(2) O přiznání odkladného účinku podle odstavce 1 soud rozhodne bez zbytečného odkladu, nejpozději do 1 týdne ode dne podání žaloby; není přitom povinen vyžádat si vyjádření účastníků řízení.

(1) Doručuje-li soud písemnost účastníkovi řízení ve věci mezinárodní ochrany prostřednictvím doručujícího orgánu, doručuje se pouze na místě jeho posledního hlášeného pobytu. Pro účely doručování platí, že účastník řízení se zdržuje na adrese, kterou ministerstvo naposledy evidovalo jako místo jeho hlášeného pobytu.

(2) Při doručování písemností soudem účastníkovi řízení ve věci mezinárodní ochrany postupuje doručující orgán podle § 24 odst. 2 a 3.

(3) Doručujícím orgánem je také

a) provozovatel zařízení pro zajištění cizinců, jde-li o doručování účastníkovi řízení ve věci mezinárodní ochrany zde zajištěnému, nebo

b) provozovatel přijímacího střediska, jde-li o účastníka řízení ve věci mezinárodní ochrany,

1. jehož místo posledního hlášeného pobytu je toto přijímací středisko, nebo

2. který je zde zajištěn nebo je povinen se zde zdržovat.

Je-li účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany zastoupen, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy bylo doručeno zástupci; to platí i pro doručení usnesení o ustanovení zástupce účastníkovi řízení ve věci mezinárodní ochrany.

Soud řízení zastaví, a to i když je účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany zastoupen, jestliže účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany

a) v průběhu řízení zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého,

b) v průběhu řízení nabyl občanství Evropské unie, nebo

c) se nezdržuje v místě posledního hlášeného pobytu.

(1) Soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu je v době jeho rozhodnutí.

(2) K novým skutečnostem uvedeným v žalobě nebo v průběhu soudního řízení soud přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti, které žalobce nemohl bez své viny uplatnit dříve; tím není dotčena zásada nenavracení.

(1) Soud posuzuje žalobu podle obsahu.

(2) Při svém rozhodování o žalobě soud není vázán žalobními body. Tím není dotčena povinnost účastníka řízení ve věci mezinárodní ochrany vymezit v žalobě žalobní body.

(1) Soud vyzve ministerstvo k předložení správního spisu, a to bez zbytečného odkladu, jakmile je žaloba prostá vad a má všechny náležitosti.

(2) Výjimečně může ministerstvo předložit správní spis soudu k soudnímu řízení i bez předchozí výzvy soudu.

Není-li listinný důkaz opatřen úředním překladem do českého jazyka, může soud opatřit pouze strojový překlad, kterým se rozumí překlad pomocí elektronických nástrojů.

Zruší-li soud napadené rozhodnutí ministerstva, rozhodne o žádosti účastníka řízení ve věci mezinárodní ochrany, lze-li o žádosti rozhodnout na základě skutkového stavu, který tu je v době jeho rozhodnutí a který soud, je-li to nezbytné, vlastním dokazováním nikoli v zásadních směrech doplnil.

(1) Soud projedná žalobu a rozhodne o ní ve lhůtě

a) 5 týdnů, jde-li o žalobu proti rozhodnutí vydanému ministerstvem v azylovém řízení na hranicích,

b) 4 měsíců, jde-li o žalobu proti rozhodnutí vydanému ministerstvem o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné nebo jako mlčky vzaté zpět,

c) 6 měsíců, jde-li o žalobu, jejíž podání má odkladný účinek nebo jíž byl odkladný účinek přiznán, a nejde-li o žalobu uvedenou v písmenech a) a b), nebo

d) 12 měsíců v ostatních případech.

(2) Lhůta podle odstavce 1 písm. a) počíná běžet ode dne zahájení řízení o žalobě. Lhůta podle odstavce 1 písm. b) až d) počíná běžet ode dne, kdy správní orgán předloží soudu správní spis vedený k řízení, ve kterém bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí.

(1) Lhůta podle § 33f odst. 1 písm. a) se prodlužuje o 2 týdny, je-li postupováno podle krizového nařízení.

(2) Lhůtu podle § 33f odst. 1 písm. b) až d) může soud výjimečně prodloužit až o jednu polovinu, pokud

a) jde o skutkově nebo právně složitý případ, nebo

b) je současně podán velký počet žalob podle tohoto zákona.

(1) Přednostně a s nejvyšším urychlením, nejpozději ve lhůtě 2 měsíců, nestanoví-li § 33f lhůtu kratší, soud projedná žalobu a rozhodne o ní, jde-li o žalobu proti rozhodnutí ministerstva o

a) žádosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany, kterému byl uložen trest vyhoštění nebo o jehož vydání do cizího státu k trestnímu stíhání, k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo předání do jiného členského státu na základě evropského zatýkacího rozkazu nebo zatýkacího rozkazu je vedeno řízení nebo již bylo o tomto rozhodnuto nebo udělen souhlas, je-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany stále přítomen na území České republiky,

b) žádosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který je zajištěn na území České republiky, nebo

c) přemístění.

(2) Lhůta podle odstavce 1 počíná běžet ode dne zahájení řízení o žalobě. Tato lhůta neběží po dobu, po kterou běží lhůta stanovená soudem k odstranění vad žaloby nebo lhůta stanovená soudem k předložení správního spisu.

(3) Jde-li o žalobu proti rozhodnutí ministerstva o žádosti uvedené v odstavci 1 písm. a), počíná lhůta podle odstavce 1 běžet ode dne, kdy správní orgán předloží soudu správní spis vedený k řízení, ve kterém bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí nebo ode dne, kdy se po zahájení řízení soud dozvěděl o uložení trestu vyhoštění, o řízení nebo rozhodnutí o vydání nebo předání na základě evropského zatýkacího rozkazu.

(1) Žaloba uvedená v § 33f odst. 1 písm. a) a v § 33h odst. 1 písm. b) a c) se soudu podává zpravidla prostřednictvím ministerstva. Ministerstvo předloží soudu žalobu, vyjádření k žalobě a správní spis do 5 pracovních dnů ode dne doručení žaloby ministerstvu. Řízení je zahájeno dnem, kdy byla žaloba podána ministerstvu.

(2) Je-li žaloba uvedená v § 33f odst. 1 písm. a) a v § 33h odst. 1 písm. b) a c) podána přímo u soudu, předloží ministerstvo soudu vyjádření k žalobě a správní spis do 5 pracovních dnů ode dne doručení výzvy soudu k vyjádření k žalobě.

(3) Je-li postupováno podle krizového nařízení, prodlužuje se lhůta uvedená v odstavcích 1 a 2 pro předložení žaloby uvedené v § 33f odst. 1 písm. a), vyjádření k ní a správního spisu na 10 dnů.

(4) Vyjádření k žalobě uvedené v § 33f odst. 1 písm. a) a v § 33h odst. 1 písm. b) a c) zašle ministerstvo ve lhůtě podle předchozích odstavců i účastníkovi řízení ve věci mezinárodní ochrany; postupuje přitom podle § 24 a 24a.

(1) V řízení o žalobě uvedené v § 33f odst. 1 písm. a) a v § 33h odst. 1 soud nařídí k projednání věci samé jednání,

a) navrhne-li to účastník řízení, nebo

b) nelze-li o žalobě rozhodnout bez nařízení jednání.

(2) Návrh na nařízení jednání k projednání věci samé podle odstavce 1 může podat

a) účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany pouze ve lhůtě pro podání žaloby, nebo

b) ministerstvo pouze ve lhůtě pro vyjádření k žalobě.

(3) Podle odstavců 1 a 2 lze postupovat pouze tehdy, byl-li o tom žadatel o udělení mezinárodní ochrany v rozhodnutí ministerstva poučen.

(1) Rozhodne-li soud o žalobě uvedené v § 33f odst. 1 písm. a) a v § 33h odst. 1, vyrozumí o tom ministerstvo bezprostředně po vyhlášení rozsudku. Stejně tak soud vyrozumí bezodkladně ministerstvo o nabytí právní moci rozsudku.

(2) Nebyl-li stejnopis vyhotovení rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o žalobě uvedené v § 33f odst. 1 písm. a), doručen při skončení jednání, je třeba jej účastníkům, popřípadě jejich zástupcům, odeslat ve lhůtě 1 týdne ode dne vyhlášení rozsudku. Tuto lhůtu nelze prodloužit.

Kasační stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí krajského soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě proti rozhodnutí ministerstva

a) vydaného v azylovém řízení na hranicích, nebo

b) o další opakované žádosti účastníka řízení ve věci mezinárodní ochrany.

(1) Podání kasační stížnosti má odkladný účinek, jde-li o rozhodnutí o

a) odnětí azylu nebo doplňkové ochrany, nebo

b) neprodloužení azylu nebo doplňkové ochrany.

(2) Nemá-li podání kasační stížnosti odkladný účinek, může být kasační stížnosti odkladný účinek přiznán rozhodnutím Nejvyššího správního soudu.

Návrh na přiznání odkladného účinku a návrh na nařízení předběžného opatření lze podat pouze spolu s kasační stížností.

(1) Přednostně a s nejvyšším urychlením, nejpozději ve lhůtě 2 měsíců, projedná Nejvyšší správní soud kasační stížnost a rozhodne o ní, jde-li o kasační stížnost proti rozhodnutí soudu o žalobě uvedené v § 33h odst. 1, je-li účastník řízení ve věci mezinárodní ochrany stále na území České republiky a přiznal-li Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek nebo nařídil-li Nejvyšší správní soud usnesením předběžné opatření, kterým bylo rozhodnuto o setrvání účastníka řízení ve věci mezinárodní ochrany na území České republiky.

(2) Lhůta podle odstavce 1 počíná běžet ode dne, kdy je podaná kasační stížnost prostá vad a má všechny náležitosti, nebo ode dne, kdy se po případném odstranění vad nebo doplnění všech náležitostí kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dozvěděl o uložení trestu vyhoštění nebo o řízení nebo rozhodnutí o vydání, nebo o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu.

(3) Má-li podání kasační stížnosti odkladný účinek nebo byl-li kasační stížnosti odkladný účinek přiznán Nejvyšším správním soudem anebo nařídil-li Nejvyšší správní soud usnesením předběžné opatření, kterým bylo rozhodnuto o setrvání účastníka řízení ve věci mezinárodní ochrany na území České republiky, použijí se § 33i až 33k pro řízení o kasační stížnosti uvedené v odstavci 1 přiměřeně.

(1) Otázky neupravené přímo použitelným předpisem Evropské unie nebo v této hlavě se řídí obecnou úpravou soudního řízení správního.

(2) Lhůty pro rozhodnutí soudu stanovené tímto zákonem se pro účely soudního řádu správního považují za lhůty počítané na dny.

Právo účastníka řízení ve věci mezinárodní ochrany setrvat na území České republiky zaniká a běží doba k vycestování

a) dnem nabytí právní moci rozhodnutí krajského soudu o žalobě, jde-li o žalobu, jejíž podání má odkladný účinek, nebo které byl odkladný účinek přiznán,

b) dnem nabytí právní moci rozhodnutí krajského soudu, kterým nebylo vyhověno návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, jde-li o žalobu, jejíž podání nemá odkladný účinek, nebo

c) dnem marného uplynutí lhůty pro přiznání odkladného účinku žalobě soudem bez návrhu, jde-li o žalobu, jejíž podání nemá odkladný účinek.

Ministerstvo nese náklady správního řízení ve věci mezinárodní ochrany.

Odměna za výkon ministerstvem objednané tlumočnické nebo překladatelské činnosti a úhrada nákladů spojených s výkonem této činnosti se stanoví dohodou. Výše odměny a úhrada nákladů nesmí překročit výši stanovenou podle zvláštních právních předpisů.8)

(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen při poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany předložit ministerstvu svůj cestovní doklad a strpět pořízení jeho kopie ministerstvem. Je-li vedeno azylové řízení na hranicích, je žadatel o udělení mezinárodní ochrany povinen odevzdat ministerstvu cestovní doklad. Ministerstvo cestovní doklad uschová, a to i po dobu postupu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1349 (dále jen „nařízení o návratu z hranice“).

(2) Azylant a osoba požívající doplňkové ochrany jsou povinni ministerstvu odevzdat svůj cestovní doklad při doručení rozhodnutí o udělení azylu nebo doplňkové ochrany. Ministerstvo předá cestovní doklad cizinci, dojde-li k ukončení poskytování mezinárodní ochrany; nelze-li cizinci cestovní doklad předat, ministerstvo jej i nadále uschová.

(3) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen ministerstvu při poskytnutí údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany odevzdat průkaz o povolení k dlouhodobému pobytu vydaný podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky.

(1) Žadateli o udělení mezinárodní ochrany hlášenému k pobytu v azylovém zařízení, který má právo setrvat na území, se poskytne

a) ubytování, strava, základní hygienické prostředky,

b) kapesné za podmínek stanovených v § 42a a

c) informace o poskytovaných službách nejpozději při registraci žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

(2) Informace o poskytovaných službách se žadateli sdělí písemně stručnou, srozumitelnou a snadno přístupnou formou v jazyce, jemuž žadatel rozumí nebo o kterém lze důvodně předpokládat, že mu rozumí. V případě potřeby zajistí provozovatel seznámení žadatele s obsahem informace náhradním způsobem. Zvláštní pozornost se věnuje vhodnému způsobu informování nezletilého bez doprovodu.

(3) Ministerstvo mimo služeb uvedených v odstavci 1 písm. a) zajistí psychologické, sociální a jiné nezbytné služby a věci s ohledem na individuální potřeby žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který má právo setrvat na území, a podporu bezkonfliktního soužití v azylových zařízeních. Ministerstvo dále zajistí nabídku výuky základů českého jazyka a základní společenské orientace na území. Nemá-li žadatel o udělení mezinárodní ochranu vlastní adresu elektronické pošty, je povinen si ji co nejdříve po podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany zřídit a ministerstvu jí sdělit. Ministerstvo na žádost poskytne nezbytnou součinnost při jejím zřizování.

(4) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany hlášený k pobytu v pobytovém středisku se podílí na úhradě nákladů na stravu a ubytování. K úhradě nákladů za ubytování a stravu mohou být použity pouze finanční prostředky žadatele o udělení mezinárodní ochrany, které převyšují částku životního minima9) žadatele a společně s ním posuzovaných osob; společně posuzovanými osobami se pro účely tohoto zákona rozumí osoby uvedené v § 4 odst. 1 písm. a) až c) zákona o životním a existenčním minimu za podmínek uvedených v § 4 odst. 2 a 3 zákona o životním a existenčním minimu.

(5) Neposkytuje-li se v azylovém zařízení strava, poskytne se žadateli o udělení mezinárodní ochrany, který má právo setrvat na území, finanční příspěvek ve výši odpovídající částce životního minima9) žadatele o udělení mezinárodní ochrany a společně s ním posuzovaných osob. Po dobu poskytování finančního příspěvku žadateli o udělení mezinárodní ochrany kapesné nenáleží; to neplatí, jedná-li se o zvýšené kapesné podle § 42a odst. 3. Pokud zdravotní stav žadatele o udělení mezinárodní ochrany vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, finanční příspěvek, a to i příspěvek podle odstavce 7 a § 43 odst. 3, se zvýší o částku, o kterou se zvyšuje podle zákona o dávce státní sociální pomoci složka na živobytí dávky státní sociální pomoci osoby z důvodu dietního stravování. Finanční příspěvek náleží žadateli o udělení mezinárodní ochrany pouze za dobu jeho přítomnosti v azylovém zařízení a poskytuje se předem formou zúčtovatelné zálohy.

(6) Ministerstvo stanoví pro azylová zařízení termíny poskytnutí finančního příspěvku podle odstavce 5 a termíny zveřejní na veřejně přístupném místě v azylovém zařízení.

(7) Ministerstvo může rozhodnout o tom, že žadateli o udělení mezinárodní ochrany, který

a) porušil povinnost uloženou podle § 47 nebo 47a,

b) neposkytuje ministerstvu v řízení o udělení mezinárodní ochrany nezbytnou součinnost,

c) podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany,

d) nepřiznal finanční prostředky, které má k dispozici, a tak neoprávněně využíval služby poskytované podle tohoto zákona, nebo

e) porušil závažným způsobem nebo opakovaně povinnost dodržovat ubytovací řád,

se již neposkytují služby, s výjimkou zdravotních služeb, podle tohoto zákona; v poučení uvede informace o právech a povinnostech s tím souvisejících. Namísto toho se žadateli zajistí ubytování v azylovém zařízení určeném ministerstvem nebo mimo azylové zařízení u poskytovatele ubytovacích služeb a poskytne se finanční příspěvek ve výši odpovídající částce existenčního minima9); namísto finančního příspěvku se poskytne strava, je-li v azylovém zařízení poskytována. Ministerstvo při rozhodování zohlední výsledek posouzení zvláštních potřeb.

(8) Ministerstvo v rozhodnutí podle odstavce 7 stanoví dobu platnosti tohoto rozhodnutí až na 60 dnů. Rozklad nemá odkladný účinek. V případě pominutí důvodů podle odstavce 7 písm. a) a b) může ministerstvo rozhodnutí zrušit.

(9) Závažným porušením ubytovacího řádu se zejména rozumí ohrožení života nebo zdraví osob v azylovém zařízení, výroba, přechovávání nebo konzumace alkoholu nebo jiné návykové látky v azylovém zařízení, výroba nebo přechovávání věci, která by mohla být použita k ohrožení bezpečnosti osob nebo majetku, vstup do azylového zařízení pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, opakované porušení zákazu kouření nebo soustavné nedodržování zásad hygieny.

(10) V případě hodném zvláštního zřetele lze služby podle odstavce 1 nebo 3 poskytovat i mimo azylové zařízení na základě smlouvy uzavřené ministerstvem s poskytovatelem služeb. Tato smlouva může obsahovat i ujednání o rezervaci služeb podle odstavce 1 nebo 3, které v době uzavření smlouvy podle věty první nebudou vázány na konkrétního žadatele o udělení mezinárodní ochrany.

(11) Ministerstvo může zajistit ubytování žadatelů o mezinárodní ochranu a osob uvedených v § 79 odst. 5 mimo azylové zařízení u poskytovatele ubytovacích služeb, jsou-li kapacity azylového zařízení naplněny nebo se to jeví vzhledem k okolnostem jejich pobytu v azylovém zařízení jako nezbytné. Odstavec 5 se použije obdobně.

(12) Ministerstvo vyhláškou stanoví finanční úhradu za poskytnutou stravu a ubytování ve výši průměrných nezbytných nákladů.

(13) Ministerstvo poskytne žadateli o udělení mezinárodní ochrany, který je hlášen k pobytu v přijímacím nebo pobytovém středisku a který má právo setrvat na území, jednorázový finanční příspěvek ve výši 5 000 Kč, dojde-li k úmrtí rodinného příslušníka žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který byl v době úmrtí hlášen k pobytu v přijímacím nebo pobytovém středisku.

(14) Ministerstvo nese náklady vzniklé poskytováním služeb a kapesného žadatelům o udělení mezinárodní ochrany.

(1) Kapesné se poskytuje pouze za dobu přítomnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v azylovém zařízení.

(2) Kapesné se vyplácí ve výplatním termínu stanoveném prováděcím právním předpisem. Pokud se žadatel o udělení mezinárodní ochrany bez závažného důvodu ve výplatním termínu k výplatě kapesného nedostaví, nárok na kapesné za dané výplatní období zaniká.

(3) Vykonává-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany starší 18 let ubytovaný v přijímacím nebo pobytovém středisku činnosti ve prospěch ostatních žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, které slouží ke snadnějšímu přizpůsobení na prostředí azylového zařízení a zároveň přispívají k řádnému chodu azylového zařízení a zlepšení vzájemného soužití s okolím, může obdržet zvýšené kapesné. Tyto činnosti lze vykonávat na základě zadání učiněného vedoucím azylového zařízení v rozsahu nejvýše 30 hodin měsíčně. Zvýšené kapesné se nezapočítává do finančních prostředků podle § 42 odst. 4.

(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou výši kapesného a zvýšeného kapesného za 1 hodinu vykonávané činnosti podle odstavce 3 a termíny jejich výplaty pro azylové zařízení.

(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany hlášený k pobytu mimo azylové zařízení si hradí náklady spojené s pobytem na území, s výjimkou zdravotních služeb podle § 88, z vlastních prostředků.

(2) Není-li žadatel hlášen k pobytu v azylovém zařízení nebo opustil-li azylové zařízení na dobu delší než 24 hodin, má po dobu, kdy není hlášen nebo se nezdržuje v azylovém zařízení, dostatečné prostředky k dosažení odpovídající životní úrovně, jaké by dosáhl při pobytu v azylovém zařízení.

(3) V rozhodnutí o přemístění ministerstvo dále ve výrokové části uvede, že žadateli o udělení mezinárodní ochrany se již neposkytují služby, s výjimkou zdravotních služeb, podle tohoto zákona; v poučení ministerstvo uvede informace o právech a povinnostech s tím souvisejících. Namísto toho se žadateli zajistí ubytování v azylovém zařízení určeném ministerstvem nebo mimo azylové zařízení u poskytovatele ubytovacích služeb a poskytne se finanční příspěvek ve výši odpovídající částce existenčního minima9); namísto finančního příspěvku se poskytne strava, je-li v azylovém zařízení poskytována.

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany má v azylovém zařízení, v němž je hlášen k pobytu, právo na ubytování společně s manželem, s příbuzným v pokolení přímém nebo s jinou osobou blízkou, pokud jsou žadateli o udělení mezinárodní ochrany a pokud s tím souhlasí. Za osoby blízké se považují osoby prohlašující, že k sobě mají osobní vztah.

(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen přiznat finanční prostředky, které má k dispozici, a v době pobytu v azylovém zařízení odevzdat věc ohrožující život či zdraví osob nebo alkohol a jinou návykovou látku.

(2) Je-li důvodné podezření, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany nepřiznal finanční prostředky, které má k dispozici, neodevzdal věc ohrožující život či zdraví osob nebo alkohol a jinou návykovou látku nebo skrývá něco, co lze užít jako podklad pro vydání rozhodnutí, zejména cestovní či jiný doklad, je povinen strpět osobní prohlídku a prohlídku svých věcí.

(3) Má-li policie nebo ministerstvo důvodné podezření podle odstavce 2, provede policie prohlídku při příchodu cizince do přijímacího střediska nebo v průběhu jeho pobytu v azylovém zařízení. Policie věc ohrožující život či zdraví osob, alkohol nebo jinou návykovou látku, nalezené při osobní prohlídce a prohlídce věcí, odebere, a předá je spolu se seznamem těchto věcí k úschově ministerstvu. O provedení osobní prohlídky sepíše policie záznam.

(4) Osobní prohlídku vykonává osoba stejného pohlaví.

(5) Policie odebere na dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany věc nalezenou při osobní prohlídce nebo prohlídce věcí podle odstavce 2, která může sloužit jako důkaz v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebo při určování státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie příslušného k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a předá ji ministerstvu.

(6) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen strpět sejmutí daktyloskopických otisků prstů a pořízení obrazového záznamu s cílem zjistit nebo ověřit jeho totožnost. Sejmutí otisků zajišťuje policie, pořízení obrazového záznamu zajišťuje ministerstvo.

(7) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany a osoba, v jejímž případě je rozhodováno o přemístění, jsou povinni písemně ohlásit ministerstvu adresu, kde se budou zdržovat, telefonní číslo, na němž mohou být zastiženi, a adresu elektronické pošty a bez zbytečného odkladu písemně oznámit každou změnu těchto údajů.

Ministerstvo může omezit setrvání žadatele o udělení mezinárodní ochrany na část území, a to razítkem v průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany, za účelem účinného vedení řízení ve věci mezinárodní ochrany nebo z důvodu potřeby zajistit jejich rovnoměrné rozmístění na území s ohledem na kapacity pro poskytnutí služeb podle tohoto zákona.

(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany nesmí opustit přijímací středisko do

a) provedení lékařského vyšetření zaměřeného na zjištění, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany netrpí chorobou ohrožující jeho život či zdraví nebo život či zdraví jiných osob,

b) ukončení karantény nebo jiného opatření v souvislosti s ochranou veřejného zdraví, lze-li je uskutečnit v přijímacím středisku.

(2) Za opuštění přijímacího střediska se nepovažuje opuštění za účelem účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince na nařízeném jednání před orgánem veřejné moci, poskytnutí neodkladné zdravotní péče nebo provedení lékařského vyšetření zaměřeného na zjištění, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany nebo cizinec netrpí chorobou ohrožující jeho život či zdraví nebo život či zdraví jiných osob v případě, že je nelze v přijímacím středisku provést. V případech opuštění přijímacího střediska podle věty první zabezpečí doprovod žadateli o udělení mezinárodní ochrany nebo cizinci na žádost ministerstva policie.

(3) Ministerstvo provede úkony podle odstavce 1 bez zbytečného odkladu.

(4) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro cizince, který pobývá na území na základě povolení k pobytu uděleného podle zvláštního právního předpisu.4)

(1) Ministerstvo v případě nutnosti rozhodne o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, s výjimkou nezletilého bez doprovodu, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže

a) účelem zajištění je spolehlivé zjištění nebo ověření jeho totožnosti nebo státní příslušnosti,

b) porušil povinnost uloženou mu zvláštním opatřením a přetrvává riziko útěku nebo rozhodnutím o omezení svobody pohybu nebo opakovaně porušil omezení podle § 45a,

c) je důvodné se domnívat, že by mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek,

d) bude přemístěn do příslušného členského státu a jsou splněny podmínky podle čl. 44 odst. 2 nařízení o řízení azylu a migrace,

e) byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu nebo zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, nebo

f) svým jednáním ztěžuje řízení ve věci mezinárodní ochrany, a to zejména tím, že neposkytuje ministerstvu nezbytnou součinnost, a proto není možné v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, existuje riziko útěku nebo již dříve území neoprávněně opustil.

(2) Ministerstvo v případě nutnosti rozhodne o zajištění rodiče nebo osoby, která odpovídá za nezletilého žadatele o udělení mezinárodní ochrany, v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření a je-li to v nejlepším zájmu dítěte, pouze jestliže

a) je důvodné se domnívat, že může představovat nebezpečí pro bezpečnost státu,

b) budou přemístěni do příslušného členského státu a jsou splněny podmínky podle čl. 44 odst. 2 nařízení o řízení azylu a migrace, nebo

c) byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu nebo zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohli požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

(3) Při rozhodování o zajištění ministerstvo zohlední výsledek posouzení podle § 81 odst. 2 věty první, je-li již k dispozici, a přihlédne k němu po celou dobu trvání zajištění.

(4) Jde-li o cizince, který je zajištěn podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky a který podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, rozhodne ministerstvo o zajištění do 5 pracovních dnů ode dne podání této žádosti. Je-li rozhodnuto o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany poté, co bylo ukončeno zajištění podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky, k uplynulé době zajištění podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky se nepřihlíží.

(5) Ministerstvo v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění, kterou lze prodloužit, a to i opakovaně, nejdéle na 180 dnů, jde-li o osoby podle odstavce 2, nejdéle na 90 dnů.

(6) V řízení o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany a v řízení o prodloužení doby trvání jeho zajištění je vydání rozhodnutí prvním úkonem; rozklad, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné. V rozhodnutí ministerstvo poučí žadatele o udělení mezinárodní ochrany o možnosti a způsobu podání žaloby proti danému rozhodnutí a návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí; ustanovení § 22, 24 a 24a se použijí obdobně.

(1) Pro účely tohoto zákona se útěkem rozumí jednání žadatele o udělení mezinárodní ochrany, kdy nezůstává k dispozici ministerstvu nebo policii zejména pro účely vedení řízení podle tohoto zákona nebo zákona o pobytu cizinců na území České republiky.

(2) Rizikem útěku se pro účely tohoto zákona rozumí existence skutečností, na základě kterých je možné se domnívat, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany může utéct, zejména pokud

a) neoprávněně vstoupil na území jiného členského státu nebo se o to pokusil, a to i překročením hranic se třetími státy,

b) se vyhnul již dříve přemístění nebo návratu,

c) se pokusil o útěk,

d) vyjádřil úmysl nerespektovat rozhodnutí o přemístění nebo rozhodnutí o návratu, anebo je takový úmysl zjevný z jeho jednání,

e) bylo mu jiným státem vydáno rozhodnutí o návratu,

f) nerespektuje nebo v minulosti nerespektoval rozhodnutí o návratu se stanovenou dobou k vycestování, nebo zákaz vstupu,

g) nespolupracuje nebo nespolupracoval během řízení souvisejících s jeho neoprávněným pobytem na území nebo během řízení ve věci mezinárodní ochrany, včetně řízení o žalobě,

h) používá nebo v minulosti použil padělané nebo pozměněné cestovní doklady, povolení k pobytu, víza nebo jiné doklady osvědčující podmínky vstupu, nebo cestovní doklady, povolení k pobytu, víza nebo jiné doklady osvědčující podmínky vstupu zničil,

i) používá nebo v minulosti používal jiná jména a příjmení s úmyslem uvést orgány veřejné moci v omyl nebo poskytl další nepravdivé informace, nebo

j) odmítl poskytnout biometrické údaje.

(1) Ministerstvo po dobu platnosti rozhodnutí o zajištění a o prodloužení doby trvání zajištění zkoumá, zda důvody zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany trvají.

(2) Pomine-li důvod zajištění, ale jsou-li v průběhu dosavadního zajištění zjištěny nové skutečnosti odůvodňující zajištění z jiného důvodu, vydá ministerstvo nové rozhodnutí o zajištění. Oznámením nového rozhodnutí o zajištění, o prodloužení doby trvání zajištění nebo rozhodnutí o zajištění podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky se dosavadní rozhodnutí o zajištění ruší. Oznámením nového rozhodnutí o zajištění se doba zajištění nepřerušuje ani nestaví.

(3) Zajištění podle tohoto zákona musí být bez zbytečného odkladu bez rozhodnutí ukončeno a platnost rozhodnutí, na základě kterého je cizinec zajištěn, zaniká,

a) zanikl-li důvod zajištění a není-li vydáno nové rozhodnutí o zajištění podle odstavce 2,

b) uplynula-li lhůta stanovená v rozhodnutí o zajištění nebo o prodloužení zajištění,

c) nerozhodne-li soud o žalobě proti rozhodnutí o zajištění nebo o prodloužení doby trvání zajištění ve lhůtách podle § 46e odst. 3,

d) rozhodne-li soud o zrušení rozhodnutí o zajištění v plném rozsahu nebo rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění; povinnost propustit žadatele o udělení mezinárodní ochrany vzniká vyhlášením zrušujícího rozsudku, nebo

e) byla-li žadateli o udělení mezinárodní ochrany udělena mezinárodní ochrana.

(1) Pro účely zajištění se osoba zajištěná podle § 46a považuje za žadatele o udělení mezinárodní ochrany i po

a) uplynutí lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany, a to do okamžiku, než bude ministerstvem zjištěno, zda žaloba proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany, popřípadě i s návrhem na přiznání odkladného účinku, byla podána, avšak nejdéle 10 pracovních dnů, nebo

b) rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nebo o nepřiznání odkladného účinku žaloby do doby, než policie rozhodne o případném zajištění podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky, avšak nejdéle 5 pracovních dnů.

(2) Pro účely zajištění podle § 46a odst. 1 písm. d) a § 46a odst. 2 písm. b) se osoba, která má být přemístěna, považuje za žadatele o udělení mezinárodní ochrany až do provedení přemístění.

(1) Proti rozhodnutí ministerstva o zajištění a o prodloužení doby trvání zajištění lze podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí žalobu, a to zpravidla prostřednictvím ministerstva, nebo u krajského soudu, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany v den podání žaloby hlášen k pobytu.

(2) Je-li žaloba podána prostřednictvím ministerstva, ministerstvo předloží soudu žalobu, vyjádření k žalobě a správní spis do 5 pracovních dnů ode dne doručení žaloby. Je-li žaloba podána u příslušného soudu, vyžádá si soud správní spis a vyjádření k žalobě a informuje ministerstvo o datu podání žaloby. Ministerstvo předloží soudu vyjádření k žalobě a správní spis do 5 pracovních dnů ode dne doručení vyžádání a zároveň doručí své vyjádření k žalobě žadateli o udělení mezinárodní ochrany nebo jeho zástupci.

(3) Soud o žalobě rozhodne do 15 dnů, a ve výjimečných případech do 21 dnů, ode dne zahájení řízení podle soudního řádu správního. Soud nařídí k projednání věci jednání, navrhne-li to účastník řízení nejpozději do 5 dnů ode dne zahájení řízení nebo je-li to nezbytné; o tom musí být žadatel o udělení mezinárodní ochrany v rozhodnutí ministerstva poučen. Rozhodne-li soud o zrušení napadeného rozhodnutí, vyrozumí o tom ministerstvo bezprostředně po vyhlášení rozsudku. Namísto zrušení rozhodnutí o zajištění, o prodloužení doby trvání zajištění nebo o nepropuštění ze zajištění může soud i bez návrhu zkrátit dobu trvání zajištění a není při tom vázán žalobními body.