Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o cestovních náhradách

(1) Ženatému pracovníku, který pobírá náhrady podle této vyhlášky, poskytne organizace v každých 14 dnech jeho odloučení od rodiny náhradu prokázaného jízdného (popřípadě zlevněného jízdného) za dopravu veřejným hromadným dopravním prostředkem k návštěvě jeho rodiny (bydliště) a zpět s výjimkou letadla a lůžkového a lehátkového vozu. Svobodnému pracovníku poskytne organizace tuto náhradu jednou za tři měsíce. Při jízdě vlakem hradí se jízdné za druhou vozovou třídu osobního vlaku a při vzdálenosti přes 100 km jedním směrem i příplatek na rychlík.

(2) Pokud náhrada jízdného podle odstavce 1 nepřekračuje součet náhrad, které by pracovník obdržel (po snížení o náhradu za ubytování), kdyby zůstal v obci pracoviště (ubytování), nemusí výši jízdného prokazovat. Náhrada do výše tohoto jízdného náleží pracovníku, i když použije k návštěvě rodiny (bydliště) jiného dopravního prostředku.

(3) Organizace výjimečně poskytne pracovníku náhrady podle odstavce 1 nebo 2 za další cesty k návštěvě jeho rodiny (bydliště), je-li cesta vyvolána zvlášť závažnými prokázanými důvody (např. úmrtí, vážné onemocnění rodinného příslušníka).

(4) Brání-li pracovníku pracovní nebo vážné osobní důvody, aby sám vykonal cestu k návštěvě rodiny, a navštíví-li ho proto jeho rodinný příslušník, poskytne organizace pracovníku za tuto cestu rodinného příslušníka náhradu podle odstavce 1 nebo 2. V odůvodněných případech může organizace poskytnout náhrady prokázaného jízdného podle odstavce 1 i za cestu druhého rodinného příslušníka.

(5) Při návštěvě rodiny (bydliště) poskytne organizace stravné podle § 7 nebo odlučné podle § 13 a 22 za den odjezdu a den návratu pouze za podmínky, že pracovník v tyto dny odpracuje stanovenou pracovní dobu. Odjíždí-li nebo vrací-li se pracovník v den pracovního klidu, stravné nebo odlučné mu nepřísluší. Za celé dny návštěvy u rodiny (bydliště) se pracovníku poskytne jen náhrada za ubytování v obci přechodného pracoviště.

(6) Organizace může poskytnout pracovníku, který se vrací po skončení pracovního týdne do obce pobytu, náhrady podle odstavců 1, 2 a 5; tyto náhrady nesmí být vyšší než náhrady, které by pracovník obdržel (po snížení o náhradu za ubytování), kdyby zůstal v obci pracoviště (ubytování).

Cizinci, který je na území České a Slovenské Federativní Republiky hlášen k trvalému nebo přechodnému pobytu [§ 2a písm. a)], může organizace poskytnout náhradu jízdného za cesty k návštěvě rodiny na území České a Slovenské Federativní Republiky v rozsahu a za podmínek stanovených § 28.

Ženatému pracovníku (vdané pracovnici) je postaven na roveň osamělý pracovník (pracovnice), který žije a hospodaří ve společné domácnosti alespoň s jedním rodinným příslušníkem, jemuž poskytuje zaopatření a který je uznán za osobu pracovníkem vyživovanou pro účely daně ze mzdy. Za společnou domácnost se nepovažuje pouhé poskytování výživného.

Rodinnými příslušníky pracovníka se pro účely této vyhlášky rozumějí manželka (manžel), druh (družka), vlastní nebo nevlastní děti, děti svěřené do pěstounské péče, vlastní i nevlastní rodiče, pěstouni, osvojenci a osvojitelé.

Pracovník je povinen neprodleně oznámit organizaci každou změnu ve svých osobních poměrech, která má vliv na poskytování náhrad podle této vyhlášky; ke změně v osobních poměrech se přihlédne ode dne, kdy tato změna nastala.

(1) V zájmu zjednodušení účtování a zhospodárnění náhrad zejména u pracovníků, kteří pravidelně konají časté pracovní cesty do stejných míst nebo v určitém okruhu různých míst, mohou být náhrady stanovené touto vyhláškou určeny paušálními měsíčními nebo denními částkami odpovídajícími očekávanému průměrnému zvýšení výdajů pracovníka (§ 2 odst. 1).

(2) Okruh pracovníků, druhy paušálních náhrad a jejich výši stanoví organizace v dohodě s příslušnými odborovými orgány, pokud tak neučiní příslušný nadřízený orgán v dohodě s příslušnými odborovými orgány.

(3) Při stanovení výše paušálních náhrad se vychází z předpokládaného počtu nutných cest, pro které se paušální náhrada stanoví, z předpokládané doby trvání cest, ze způsobu ubytování a výše nocležného, z předpokládaného způsobu překonání vzdálenosti, počtu ujetých kilometrů a výše jízdného a ze sazeb náhrad stanovených touto vyhláškou; při cestě pěšky a jízdě na kole mimo obec pravidelného pracoviště a obec pobytu se použije jako náhrada za tyto úkony sazba ve výši 0,40 Kčs za 1 km.

(4) Při stanovení výše paušální náhrady výdajů za používání místních hromadných dopravních prostředků vychází organizace z průměrných skutečných výdajů v uplynulých 6 měsících nebo z předpokládaného počtu pracovních cest nezbytně nutných ke splnění pracovních úkolů, z výše těchto jízdních výdajů a z výše ceny předplatní jízdenky; vzhledem k běžným výdajům pracovníka za cesty do práce a zpět může paušální náhrada činit nejvýše 50 % ceny předplatní jízdenky. Vyšší paušální náhradu, nejvýše však v ceně předplatní jízdenky, je možné stanovit jen v případech, kdy pracovník prokazatelně nepoužívá místních hromadných dopravních prostředků k cestám do práce a zpět.

(5) Při stanovení paušálních náhrad měsíčními nebo denními částkami je organizace povinna určit též způsob krácení paušálních částek za dny omluvené a neomluvené nepřítomnosti pracovníka v práci; přitom se použije též ustanovení § 26 odst. 4.

(1) Na náhrady podle této vyhlášky poskytne organizace pracovníku na jeho žádost přiměřenou zúčtovatelnou zálohu.8)

(2) Ve vyúčtování musí být uvedeny a podle potřeby doloženy všechny okolnosti rozhodné pro poskytování náhrad. Pracovník, který vyúčtování předkládá, odpovídá za úplnost a správnost údajů ve vyúčtování.

Organizace nesmí hradit pracovníkům výdaje za cesty do práce na pravidelném pracovišti (§ 2 odst. 2) a zpět s výjimkou případů upravených touto vyhláškou, popř. jiným zvláštním předpisem. Pokud tyto cesty organizace výjimečně zabezpečuje dopravním prostředkem vlastním nebo jiných organizací na své náklady, je povinna vyžadovat od pracovníků náhradu skutečných dopravních nákladů, a pokud jsou vyšší než jízdné veřejným hromadným dopravním prostředkem, ve výši tohoto jízdného; toto ustanovení se nevztahuje na pracovníky uvedené v § 21 odst. 1 a na výjimky povolené příslušným ústředním orgánem v dohodě s příslušným ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem financí.

V souvislosti s volbou a činností orgánů samosprávy9) státních podniků, družstev, společných podniků a podniků zahraničního obchodu podle zvláštních předpisů10) a podniků nebo hospodářských zařízení společenských organizací poskytne organizace pracovníkům náhrady jako při pracovních cestách.

Organizace může, v rozsahu a za podmínek dohodnutých s příslušnými odborovými orgány, snížit výši náhrad poskytovaných podle této vyhlášky (§ 7, 13, 15, 17, 17a, 18, 18a, 21, 22, 23, 24 a 25), zajistí-li pracovníkům možnost využívat výhod závodního stravování, a to až o částku představující rozdíl mezi plnou a sníženou cenou.8a)

(1) Výše sazeb cestovních náhrad, uvedených v odstavci 3, se upraví od 1. dubna 1991 ve stejném poměru, v jakém se změní úroveň cen veřejného stravování v únoru 1991 ve srovnání s úrovní cen v prosinci 1990.

(2) V dalších kalendářních měsících po dubnu 1991 se upraví výše cestovních náhrad, uvedených v odstavci 3, obdobně podle odstavce 1 tehdy, jestliže rozdíl indexu cen veřejného stravování v příslušném kalendářním měsíci a tohoto indexu v kalendářním měsíci, podle něhož byla naposled upravena výše sazeb cestovních náhrad, činí hodnotu alespoň 10. Upravené sazby náhrad podle věty první přísluší pracovníkům od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl uvedený rozdíl zjištěn.

(3) Úprava sazeb cestovních náhrad podle odstavce 1 se týká:

a) stravného podle § 7, 15 a § 24 odst. 1 písm. b),

b) odlučného podle § 13, po odečtení částky za ubytování ve výši 5 Kčs,

c) paušální náhrady výdajů za stravování podle § 21,

d) staveništního odlučného podle § 22 a sníženého odlučného podle § 23 odst. 5,

e) zvláštních paušálních náhrad stanovených příslušným ústředním orgánem ve smyslu § 25.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí pro organizace se sídlem na území České republiky.

Náhrady za dobu přede dnem 1. června 1984 se řídí dosavadními předpisy. Ke skutečnostem rozhodným podle této vyhlášky pro další poskytování náhrad nebo jejich výši se přihlíží, i když nastaly před tímto dnem, s výjimkou § 17 odst. 1 věty za středníkem.

(1) Příslušný ústřední orgán po projednání s příslušnými odborovými orgány může v jednotlivých odůvodněných případech k odstranění tvrdostí, k nimž by vůči pracovníku došlo při uplatnění této vyhlášky, výjimečně povolit:

a) poskytování odlučného a náhrad při denním návratu do obce pobytu na dobu delší než dva roky,

b) poskytnutí náhrady za použití lůžkového a lehátkového vozu a letadla při cestách k návštěvě rodiny a zpět,

c) prodloužení lhůty pro zastavení odlučného a náhrad při denním návratu do obce pobytu.

Přitom nelze měnit stanovené sazby náhrad a ostatní podmínky.

(2) V jiných případech může povolit výjimku k odstranění tvrdostí na návrh příslušného ústředního orgánu federální ministerstvo práce a sociálních věcí po projednání s příslušnými odborovými orgány, a jde-li o ústřední orgán republiky, na jeho návrh příslušné ministerstvo práce a sociálních věcí republiky po projednání s příslušnými odborovými orgány.

(1) Zrušují se:

a) vyhláška Státní komise pro finance, ceny a mzdy č. 96/1967 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů,

b) vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 91/1982 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Státní komise pro finance, ceny a mzdy č. 96/1967 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů,

c) směrnice federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 14. ledna 1972 čj. II/1-126/72-7501 k provedení některých ustanovení vyhlášky č. 96/1967 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů (uveř. pod č. 2/1972 Ú. v. ČSR, č. 1/1972 Ú. v. SSR),

d) výnos ministerstva stavebnictví č. 8 ze dne 26. října 1967 o náhradách cestovních výdajů pracovníků stavební výroby (reg. v částce 10/1968 Sb.),

e) výnos ministerstva stavebnictví České socialistické republiky č. 3 ze dne 9. června 1978, kterým se mění a doplňuje výnos ministerstva stavebnictví č. 8 ze dne 26. října 1967 o náhradách cestovních výdajů pracovníků stavební výroby (reg. v částce 24/1978 Sb.),

f) výnos ministerstva stavebnictví České socialistické republiky č. 2 ze dne 5. června 1980, kterým se doplňuje výnos ministerstva stavebnictví č. 8 ze dne 26. října 1967, o náhradách cestovních výdajů pracovníků stavební výroby, ve znění výnosu č. 3 ze dne 9. června 1978 (reg. v částce 30/1980 Sb.),

g) výnos ministerstva stavebnictví České socialistické republiky č. 9 ze dne 28. prosince 1981, kterým se mění a doplňuje výnos ministerstva stavebnictví č. 8 ze dne 26. října 1967, o náhradách cestovních výdajů pracovníků stavební výroby, ve znění výnosu č. 3 ze dne 9. června 1978 a výnosu č. 2 ze dne 5. června 1980 (reg. v částce 11/1982 Sb.),

h) výnos ministerstva stavebnictví České socialistické republiky a ministerstva stavebnictví Slovenské socialistické republiky ze dne 30. srpna 1982 čj. 822/OLP-82, kterým se mění výnos ministerstva stavebnictví č. 8 ze dne 26. října 1967 o náhradách cestovních výdajů pracovníků stavební výroby (reg. v částce 3/1983 Sb.),

i) výnos ministerstva stavebnictví Slovenské socialistické republiky č. 29 ze dne 20. září 1978, kterým se mění a doplňuje výnos ministerstva stavebnictví č. 8 z 26. října 1967 o náhradách cestovních výdajů pracovníků stavební výroby,

j) výnos ministerstva stavebnictví Slovenské socialistické republiky č. 17 ze dne 15. května 1980, kterým se doplňuje výnos ministerstva stavebnictví č. 8 ze dne 26. října 1967 o náhradách cestovních výdajů pracovníků stavební výroby.

(2) Nedotčeny však zůstávají předpisy vydané k provedení § 20 vyhlášky č. 96/1967 Sb., ostatní zvláštní předpisy o cestovních náhradách a opatření učiněná k odstranění tvrdostí podle § 30 vyhlášky č. 96/1967 Sb., pokud nejsou v rozporu s § 36 odst. 1 této vyhlášky.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. června 1984.

Ministr:

Ing. M. Boďa v. r.

1) § 3 a 4 zákona č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů; podle záznamu v občanském průkazu.

2) § 3 vyhlášky Federálního statistického úřadu a federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 120/1979 Sb., o prostorové identifikaci informací.

2a) § 10 a 11 vyhlášky ministerstva vnitra č. 69/1965 Sb., kterou se vydávají podrobnější předpisy o pobytu cizinců na území Československé socialistické republiky.

3) Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 57/1979 Sb., o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách, ve znění vyhlášky č. 2/1984 Sb.

4) Směrnice federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. 8. 1979 č. 10/1979 Ú. v. ČSR a č. 6/1979 Ú. v. SSR o odměňování pracovníků, kteří v souvislosti s výkonem povolání řídí služební silniční motorová vozidla (reg. v částce 25/1979 Sb.).

5) § 232 a násl. zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

5b) § 38 odst. 5 zákoníku práce.

6) Směrnice ministerstva zdravotnictví ČSR – hlavního hygienika ČSR č. 47/1978 o hygienických požadavcích na zřizování a provoz hromadných ubytoven (reg. v částce 3/1978 Sb.).

Výnos ministerstva zdravotnictví SSR – hlavního hygienika SSR č. Z–3480/1977–B/3–04 o hygienických požadavcích na zřizování a provoz hromadných ubytoven (reg. v částce 17/1978 Sb.).

6a) Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 82/1988 Sb., kterou se upravuje uvolňování, umísťování a hmotné zabezpečení pracovníků v souvislosti s přestavbou národního hospodářství a ústředních orgánů.

7) Jednotné metodické pokyny pro vypracování návrhu pětiletého plánu na léta 1981–1985 a návrhu prováděcího plánu na rok 1981 SPK čj. 70200/80, FMF čj. III/715/80 příloha I oddíl II část 12 – plán stavebnictví (reg. v částce 18/1980 Sb.).

8) Vyhláška předsedy Státní banky československé a federálního ministerstva financí č. 118/1972 Sb., o pokladních operacích v socialistických organizacích, ve znění vyhlášek č. 10/1978 Sb. a č. 91/1980 Sb.

8a) § 7 odst. 1 a 2 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 137/1989 Sb., o závodním stravování.

9) Písm. l) přílohy vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 236/1988 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu.

10) Zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění zákona č. 102/1988 Sb. (úplné znění č. 184/1988 Sb.).

Zákon č. 88/1988 Sb., o státním podniku.

Zákon č. 90/1988 Sb., o zemědělském družstevnictví.

Zákon č. 94/1988 Sb., o bytovém, spotřebním a výrobním družstevnictví.