37/1954 Sb. · 103 paragrafů
(1) Došlé zboží se uloží ve stanici určení bezplatně po dobu nejvýše 24 hodin.
(2) Tato doba počíná uplynutím 24. hodiny dne, ve kterém bylo zboží vyloženo. Po uplynutí této doby vybírá dráha za uložení zboží poplatek stanovený tarifem.
(1) Za přepravu zboží se platí při podeji zboží k přepravě, a to způsobem, který stanoví Státní banka československá a schválí ministr financí v dohodě s ministrem dopravy, nebo hotově.
(2) Nezaplatil-li odesilatel přepravné při podeji zboží k přepravě, vybere dráha od něho pokutu ve výši 1 % přepravného za každý den prodlení a stanice zboží neodešle, dokud přepravné nebude zaplaceno; dodací lhůta počíná uplynutím 24. hodiny dne, ve kterém bylo přepravné zaplaceno. Nebylo-li přepravné zaplaceno ani ve lhůtě stanovené ministrem dopravy, provede se likvidace zboží (§ 46 odst. 2).
(3) Část přepravného, která nebyla vybrána při podeji zboží, vybere dráha od příjemce při výdeji zboží.
(4) Při přepravě vývozního zboží a při přepravě zboží v přímé sdružené železniční a vodní přepravě je dovoleno ústřední vyrovnávání přepravného Státní bankou.
(5) Směrnice o ústředním vyrovnávání přepravného vydá ministr dopravy v dohodě s ministrem financí.
(6) Nebylo-li přepravné, vyrovnávané ústředně uhrazeno ve stanovené lhůtě, je plátce povinen platit za každý den prodlení pokutu ve výši půl promile neuhrazené částky. Po uplynutí desetidenní lhůty prodlení je dráha oprávněna zastavit příjem zboží, podávaného k přepravě liknavým plátcem nebo na adresu liknavého plátce.
(1) Dráha vydá zboží ve stanici určení příjemci označenému v nákladním listu. Převod oprávnění k odběru zboží na jiného příjemce musí být prokázán listinami.
(2) Se zbožím vydá dráha příjemci nákladní list; vyrovnává-li se přepravné ústředně, vydá mu na jeho žádost místo nákladního listu jeho opis.
(1) Příjemce může žádat, aby ve stanici určení byla přezkoušena váha zboží; dráha žádosti vyhoví, dovolí-li to provozní poměry. Sepisuje-li stanice zápis o částečné ztrátě nebo poškození zboží (§ 91), zjišťuje se váha, je-li toho třeba, jakož i stav zboží. Stav zboží se také zjišťuje, jsou-li zjištěny okolnosti, které nasvědčují změně jakosti zboží.
(2) Za přezkoušení váhy zboží vybírá dráha poplatek ve výši stanovené tarifem, avšak jen tehdy, jestliže rozdíl vah zjištěný přezkoušením nepřevyšuje normu přirozené ztráty váhy.
(3) Dráha je povinna přezkoušet ve stanici určení váhu zboží, které došlo v poškozeném voze nebo ve voze s porušenými olůvky.
(1) Nebylo-li zboží odebráno do 120 hodin od vyložení drahou nebo od přichystání vozů k vyložení příjemcem, provede se jeho likvidace.
(2) Likvidace se provádí podle předpisů o dražbách mimo exekuci. Železniční zařízení, jakož i předměty upotřebitelné pro železniční svršek lze však odevzdat jednotkám drah přímo; podrobnosti stanoví ministr dopravy.
(3) Ministr dopravy může stanovit, že se lhůta podle odstavce 1 u některých druhů zboží nebo pro určité skupiny příjemců zkracuje nebo prodlužuje.
(1) Z peněz získaných likvidací zboží se uhradí přednostně přede všemi ostatními pohledávkami váznoucími na zboží pohledávky, které náležejí dráze za přepravu tohoto zboží. Zbytek bude vydán
a) příjemci, předloží-li doklad o zaplacení zboží,
b) odesilateli v ostatních případech.
(2) Peněžní částky, které příjemce nebo odesilatel do 6 měsíců ode dne likvidace zboží nevyzvedl, připadají k dobru státní pokladně na rozpočet ministerstva dopravy.
(3) Nestačí-li výtěžek likvidace na úhradu pohledávky, může dráha vymáhat na odesilateli nedoplatek přepravného a za dobu nejvýše 20 dnů nedoplatek poplatku za uložení zboží.
(1) Ministr dopravy stanoví zvláštní lhůty pro povinný odvoz ze stanic, jde-li o zboží
a) které se rychle kazí,
b) pro jehož uložení je třeba zřídit zvláštní místnosti nebo přidělit značné plochy pozemků,
c) jehož delší uložení nebude uznáno za přípustné z důvodů bezpečnostních nebo zdravotnických nebo pro jeho neskladnost,
d) které bylo vyplaceno, nebylo však ze stanice odvezeno.
(2) Po uplynutí stanovených lhůt se pokládá zboží za neodebrané a provede se jeho likvidace (§ 46 odst. 2).
(1) Náčelník dráhy může při nadměrném nahromadění zboží ve stanici určení
a) zvýšit poplatek za uložení zboží až na pětinásobek a se souhlasem ministra dopravy až na desetinásobek, jakož i zvýšit pokutu za předržení vozů (zdržné) přes 48 hodin nad stanovené lhůty až na dvojnásobek a se souhlasem ministra dopravy až na trojnásobek; takto zvýšené zdržné se počítá za celou dobu předržení vozů nad stanovené lhůty,
b) zakázat na dobu nejdéle 48 hodin nakládku všeho nebo některého zboží do příslušné stanice; o tom musí neprodleně zpravit ministra dopravy a zákaz uveřejnit vývěskami ve stanicích, a pokud to bude účelné, také v tisku; zákaz nakládky zboží na dobu delší než 48 hodin může náčelník dráhy vydat nejdéle na dobu 120 hodin a jen se souhlasem ministra dopravy.
(1a) Náčelník stanice může při nadměrném nahromadění zboží ve stanici určení stanovit, že příjemce je povinen použít k odvozu došlého zboží prostředků dopravních podniků, a to buď podle dohody s nimi nebo podle rozhodnutí příslušného odboru rady okresního nebo krajského národního výboru, vydaného podle zvláštních předpisů.
(2) Náčelník stanice může na účet odesilatele nebo příjemce při nadměrném nahromadění zboží ve stanici určení
a) odevzdat došlé zboží k uložení do veřejných skladišť,
b) použít pro vyložení došlých vozů jiných volných skladišť v obvodu stanice po dohodě s jejich majiteli.
(3) Opatření uvedená v odstavcích 1 a 2 vstupují v platnost až 24 hodin po tom, kdy byla uveřejněna vývěskou ve stanici.
(4) Uveřejnění učiněných opatření a dobu jejich platnosti zaznamená stanice ve zvláštním záznamníku.
Dlužné přepravné za zboží vydané za přepravy orgánu státní správy nebo soudu hradí dráze orgán státní správy nebo soud, který vydání nařídil; vydání zboží nelze však odepřít, nebude-li přepravné ihned zaplaceno.
Ministr dopravy může stanovit zvláštní podmínky pro přepravu
a) nebezpečného zboží; ministr dopravy může také toto zboží, pokud pro jeho přepravu nestanoví zvláštní podmínky, z přepravy vyloučit,
b) zboží zvláštních vlastností (volně loženého, sypaného, které se rychle kazí, s překročenou ložnou mírou atd.),
c) kusových zásilek, které v zájmu hospodárného využití vozů mají být sloučeny ve větší celky,
d) zboží přepravovaného v ucelených vlacích tvořených odesilateli,
e) zboží přepravovaného vlaky pro přepravu cestujících a rychlými nákladními vlaky,
f) zboží přepravovaného v přepravních skříních, ve vozech zvláštní stavby (speciálních), ve vozech velkoprostorových, jakož i ve vozech náležejících přepravcům nebo jimi najatých,
g) zboží přepravovaného na úzkorozchodných tratích.
Seznam zboží, jehož příjem k přepravě je zakázán všeobecně nebo od určitých odesilatelů, vydá
a) ministr dopravy, jde-li o zboží, které nevyhovuje technickým zařízením drah,
b) vláda v ostatních případech.
(1) Dráhy přepravují cestující a cestovní zavazadla podle jízdních řádů.
(2) Dráha je povinna vyvěsit platné jízdní řády ve stanicích, a to v rozsahu odpovídajícím místní potřebě a místním možnostem.
(3) Návrhy a posudky ve věcech jízdních řádů podává dráze dopravní odbor rady krajského národního výboru po projednání s krajskou odborovou radou; ministerstvo dopravy může určit lhůty, ve kterých je třeba to učinit. Tyto návrhy a posudky projedná dráha s dopravním odborem rady krajského národního výboru.
(1) Každý cestující musí mít platnou jízdenku.
(2) Předpisy o přepravě cestujících, o výdeji jízdenek, o době jejich platnosti, o přepravě ručních zavazadel, cestovních zavazadel a spěšnin, o nosičích a o úschovnách, jakož i o ukládání pokut za porušení ustanovení těchto předpisů vydává ministr dopravy.
(1) Cestující má právo
a) na místo ve voze podle zakoupené jízdenky,
b) vzít s sebou bezplatně jedno dítě ve stáří do pěti let, nezabírá-li zvláštní místo,
c) vzít s sebou bezplatně ruční zavazadlo za podmínek, které stanoví ministr dopravy.
(2) Cestující je povinen zachovávat předpisy o přepravě cestujících a o provozu na dráze. Dohled na ruční zavazadlo přísluší pouze cestujícímu.
(3) Nebylo-li cestujícímu vykázáno místo, může se vzdát jízdy, a nejde-li o přepravu v předměstských vlacích, žádat vrácení částky zaplacené za jízdenku.
(4) Dráha je povinna pečovat o nutné pohodlí cestujících a umožnit jim, aby po dobu svého pobytu ve stanicích a na cestě mohli použít hygienických, společenských a kulturních zařízení; je povinna zvlášť pečovat o hygienická zařízení a o čistotu vozů a drážních prostor.
(5) Za porušení ustanovení o přepravě, zvláště pokud jde o nastupování a vystupování cestujících, odpovídají zaměstnanci dráhy podle obecných předpisů, zejména podle předpisů trestních nebo disciplinárních.
(1) Cestovní zavazadla se přijímají k přepravě, jen předloží-li cestující platnou jízdenku; přepravují se vlakem, kterým jede cestující, nebo není-li to možné, nejbližším vhodným vlakem. Ministr dopravy může přepravu cestovních zavazadel u některých vlaků vyloučit nebo omezit.
(2) Cestující může při podeji cestovního zavazadla udat jeho cenu. Za udání ceny cestovního zavazadla vybírá dráha poplatek stanovený tarifem.
(3) Ve stanici určení uloží dráha cestovní zavazadlo bezplatně po dobu 24 hodin, která počíná uplynutím 24. hodiny dne, ve kterém cestovní zavazadlo došlo. Po uplynutí této doby vybírá dráha za uložení cestovního zavazadla poplatek stanovený tarifem. Neodebere-li cestující cestovní zavazadlo do 30 dnů od uplynutí 24. hodiny dne, ve kterém bylo zavazadlo přichystáno, provede se likvidace zavazadla (§ 46 odst. 2); ministr dopravy může tuto lhůtu pro jednotlivé stanice při přeplnění skladišť zkrátit a poplatek za uložení zavazadla zvýšit až na dvojnásobek.
(4) Ministr dopravy vydá seznam předmětů, které nesmějí být přepravovány jako cestovní zavazadlo vzhledem k jejich nebezpečnosti pro osobní dopravu anebo se zřetelem na technické podmínky nakládky nebo přepravy v zavazadlových vozech.
(5) Ustanovení odstavců 2 až 4 platí obdobně pro přepravu spěšnin.
Nepřihlásí-li se nikdo do 30 dnů o předměty nalezené v železničních stanicích, ve vozech nebo na tratích, a jde-li o předměty, které se rychle kazí, ve lhůtě přiměřeně kratší, bude provedena po uplynutí zákonné lhůty jejich likvidace podle zvláštních předpisů. Dráha provede likvidaci předmětů, které byly odevzdány do úschoven a nebyly odebrány do 45 dnů; ustanovení §§ 46 a 47 o likvidaci neodebraného zboží platí obdobně.
Dráha je oprávněna vybrat od každého, kdo nemá platnou jízdenku, poplatek za vstup do částí stanice, které dráha prohlásila za uzavřené. Výši poplatku stanoví tarif.
Dráha odpovídá odesilatelům, příjemcům a cestujícím, a odesilatelé, příjemci a cestující odpovídají dráze podle tohoto řádu a podle předpisů vydaných k jeho provedení.
Předběžné úmluvy dráhy s odesilateli, příjemci nebo cestujícími, které by měly změnit nebo vyloučit odpovědnost uloženou dráze, odesilatelům, příjemcům nebo cestujícím, jsou neplatné a jakékoli záznamy o takových úmluvách v přepravních listinách jsou neúčinné.
Zaměstnanci drah, úřadů, podniků a organisací i jednotliví občané odpovídají za přestoupení tohoto řádu a předpisů, vydaných k jeho provedení, podle obecných předpisů, zejména podle předpisů trestních nebo disciplinárních.
(1) Za nesplnění norem stanovených měsíčním plánem přepravy nesou hmotnou odpovědnost odesilatel i dráha; osoby, které zavinily nesplnění plánu přepravy, odpovídají podle obecných předpisů, zejména podle předpisů trestních nebo disciplinárních.
(2) Nepřichystá-li dráha k nakládce vozy pro zboží přihlášené podle plánu přepravy, jakož i nenaloží-li odesilatel podle plánu přichystané vozy, odvolá-li nakládku přihlášeného zboží nebo nepřihlásí-li k nakládce zboží určené plánem, zaplatí pokutu 30 Kčs za dvounápravový nebo třínápravový vůz jakéhokoliv druhu.
(3) Vůz o čtyřech nebo více nápravách jakéhokoliv druhu se počítá při výpočtu pokut za dva dvounápravové vozy.
(5) Nepřichystá-li dráha vozy pro ucelený vlak nebo nenaloží-li odesilatel ucelený vlak úplně, zaplatí dráha odesilateli nebo odesilatel dráze za zmaření vytvoření uceleného vlaku kromě pokut uvedených v odstavcích 2 a 3 pokutu ve výši 200 Kčs.
(6) Ministr dopravy může stanovit určitou hodinu kalendářního dne jako rozhodující pro výpočet pokut za nesplnění plánu přepravy.
(1) Odesilatel se osvobozuje od placení pokut stanovených v § 62, nemohlo-li být zboží naloženo
a) pro požár, sněhové závěje a povodně, u dolů také pro sesutí nadložních vrstev nebo explosi, u lomů a pískoven také pro zaplavení pracoviště, a pro nehody na závodech, které měly za následek přerušení výroby na dobu alespoň 72 hodin,
b) pro přerušení nakládky zboží a nepřichystání vozů k nakládce podle § 20 a § 49 odst. 1 písm. b) nebo pro poruchy na dopravních zařízeních odesilatele způsobené drahou,
c) proto, že odesilatel nepoužil vozů, které mu dráha přichystala pro soustředění nakládky nad denní plánovanou průměrnou normu, protože ho před tím o tom nezpravila nebo nevyžádala si k tomu jeho souhlasu, pokud je souhlasu třeba (§ 23), anebo odřekl nakládku, protože vozy nemohly být přichystány v době, kdy jich podle povahy zboží bylo nutně třeba, a přepravil zboží proto jiným dopravním prostředkem,
d) proto, že odesilatel obstaral na vyzvání střediska pro řízení silniční nákladní dopravy plánovanou přepravu silničním vozidlem a oznámil to odesílací stanici nejpozději dva dny přede dnem, na který má být vůz k nakládce přichystán, a předložil doklad o převedení přepravy na silnici.
(2) Upozorní-li odesilatel alespoň 48 hodin přede dnem nakládky dráhu, že vozů nepoužije, sníží se pokuta, kterou má zaplatit, o třetinu.
(3) Ministr dopravy může v dohodě s ministrem předsedou státního úřadu plánovacího a ministrem zahraničního obchodu stanovit další osvobozovací důvody od placení pokut, jde-li o vývozní nebo dovozní zboží.
Dráha se osvobozuje od placení pokut, stanovených v § 62,
a) při požáru, sněhových závějích a povodních,
b) při přerušení nakládky zboží a nepřichystání vozů k nakládání podle § 20 a § 49 odst. 1 písm. b),
c) nemůže-li dráha přichystat vozy pro přeplnění odesilatelovy vlečky nebo složiště anebo pro závadu na jeho dopravním zařízení, pokud ji sama nezavinila,
d) nahradí-li dráha v průběhu měsíce vozy, které odesilateli v jednotlivé dny nepřichystala (§ 23 odst. 7).
Důvody, které osvobozují odesilatele nebo dráhu od placení pokuty, zaznamenává stanice v přehledu o plnění plánu přepravy; přehled denně podepisuje náčelník stanice a odesilatel. Zdráhá-li se odesilatel přehled podepsat nebo vyhýbá-li se podpisu, sepíše stanice o tom zápis.
(1) Náčelník stanice sestaví za uplynulý měsíc nejpozději do 10. dne následujícího měsíce vyúčtování pokut, které náležejí dráze, a pokut, které náležejí odesilateli, a oznámí je odesilateli.
(2) Pro odesilatele, kteří provádějí hromadnou nakládku v různých stanicích dráhy, mohou být, rozhodne-li tak náčelník dráhy, pokuty vyúčtovány ústředně správou dráhy; správa dráhy je povinna oznámit měsíční úhrn vyúčtování odesilateli i stanici nejpozději do 25. dne příštího měsíce.
(3) Částky, které podle vyúčtování náležejí dráze nebo odesilateli, musí být zaplaceny do 5 dnů.
Dráha odpovídá plně za neporušenost zboží přijatého k přepravě od okamžiku přijetí zboží k přepravě až do jeho výdeje příjemci nebo do jeho odevzdání jinému podniku, orgánu státní správy nebo soudu, pokud jim dráha vydá zboží podle platných předpisů.
(1) Dráha neodpovídá za ztrátu nebo poškození zboží přijatého k přepravě, jestliže ztráta nebo poškození vznikly
a) událostmi živelního rázu,
b) pro zvláštní přirozené vlastnosti přepravovaného zboží, které měly za následek jeho lom, rez, vnitřní zkázu a pod.,
c) zaviněním odesilatele nebo příjemce,
d) z příčin souvisících s nakládáním nebo vykládáním zboží, nakládal-li je odesilatel nebo vykládal příjemce,
e) přepravou zboží v otevřených vozech, dovolují-li příslušné předpisy takovou přepravu a vznikla-li ztráta nebo poškození z příčin souvisících s tímto způsobem přepravy,
f) proto, že průvodce odesilatele, doprovázející zboží, neučinil opatření nutná k zachování zboží,
g) proto, že obal chybí nebo je vadný u zboží, které není-li řádně baleno, je pro své vlastnosti vydáno nebezpečí ztráty nebo poškození,
h) přirozenou ztrátou váhy zboží za jeho přepravy po dráze, nepřesahuje-li ztráta normu podle odstavců 5 až 8,
ch) vysycháním zboží za přepravy.
(2) Na dráze je, aby dokázala, že ztráta nebo poškození zboží vznikly z příčin uvedených v odstavci 1 písm. a), b), c) a e). Na tom, kdo se domáhá náhrady škody reklamací nebo žalobou, je, aby dokázal, že ztráta nebo poškození zboží nejsou v souvislosti s okolnostmi uvedenými v odstavci 1 písm. d), f), g), h) a ch).
(3) Dráha neodpovídá za ztrátu na váze zboží, dokáže-li, že nevznikla ztrátou nebo poškozením zboží, které zavinila.
(4) Bylo-li zboží naloženo odesilatelem a došlo v nepoškozeném voze s neporušenými olůvky odesilací stanice, je na přepravci, aby dokázal, že ztráta na váze vznikla zaviněním dráhy.
(5) U zboží, které pro své zvláštní přirozené vlastnosti ztrácí za přepravy na váze, odpovídá dráha bez zřetele na projetou vzdálenost jen za tu část ztráty na váze, která přesahuje
a) 2 % váhy zboží tekutého nebo podaného k přepravě ve vlhkém stavu, jakož i tohoto zboží:
kůže vydělané a kůže surové mokré solené,
sůl vyvářená a odpařovaná,
zelenina čerstvá;
b) 1,5 % váhy tohoto zboží:
dříví palivové a dříví surové,
ryby solené,
tuky;
c) 1 % váhy tohoto zboží:
hmoty stavební nerostného původu,
hnojiva,
chmel,
koření,
kůra stromová,
magnesie a ostatní chemické suroviny volně ložené,
mýdlo,
paliva minerální,
plody čerstvé,
ruda manganová a železná,
srst nepraná,
uhlí dřevné,
vlna nepraná;
d) 0,5 % váhy ostatního suchého zboží, které zpravidla podléhá ztrátě váhy za přepravy.
(6) Ustanovení odstavce 5 se nevztahuje na zboží přepravované v neprodyšném obalu (v zaletovaném nebo zalitém voskem, smolou a pod.).
(7) Je-li přepravováno několik kusů zboží na jeden nákladní list a byla-li v nákladním listu zapsána při převzetí k přepravě váha jednotlivých kusů, počítá se přípustná mez ztráty váhy pro každý kus zvlášť.
(8) Při úplné ztrátě zboží nebo při ztrátě jednotlivých kusů se nepřihlíží při výpočtu náhrady k přípustné mezi ztráty váhy zboží.
(1) Za škodu způsobenou za přepravy zboží poskytuje dráha náhradu v tomto rozsahu:
a) při ztrátě zboží podle ceny ztraceného zboží,
b) za poškození zboží částkou, o kterou byla jeho cena zmenšena,
c) při ztrátě zboží, podaného k přepravě s udanou cenou, ve výši udané ceny; dokáže-li však dráha, že udaná cena přesahuje cenu skutečnou, ve výši skutečné ceny.
(2) Při ztrátě zboží hradí dráha dále částky, které jí byly zaplaceny za přepravu, a to úměrně ke ztracené části zboží.
(3) Je-li cena zboží, která má být nahrazena, určena podle cen platných v místě určení nebo podle cen stanovených pro realisaci zboží (§ 70 odst. 2 a 3), zaplacené přepravné se nevrací.
(4) Příjemce a odesilatel mohou odmítnout přijetí poškozeného zboží pouze tehdy, změnila-li se poškozením jakost zboží do té míry, že ho nemůže být použito podle jeho původního určení.
(5) Nezaplatil-li příjemce dobírku, srazí se z náhrady, která mu náleží za ztrátu zboží, částka, kterou činí dobírka; tato částka se vyplatí odesilateli.
(6) Použije-li dráha o své újmě pro své potřeby jakéhokoli zboží během jeho přepravy, nahradí cenu zboží ve dvojnásobné výši. Ti, kdo takové použití zavinili, odpovídají podle obecných předpisů, zejména podle předpisů trestních nebo disciplinárních.
(7) Za ztrátu vozu náležejícího přepravci, kterou zavinila dráha, je dráha povinna dát přepravci na jeho žádost odpovídající vůz do dočasného bezplatného používání, pokud nebude ztracený vůz vypátrán, nebo dát mu místo něho jiný odpovídající vůz.
(1) Cena zboží, která má být nahrazena, se prokazuje dodavatelovou fakturou zaslanou odběrateli. Není-li takové faktury, nebo jde-li o fakturu, ve které je uvedena cena bez daně z obratu, určuje se cena zboží, která má být nahrazena, podle prodejních cen výrobních nebo dodavatelských organisací. K této ceně se připočítá
a) cena obalu podle cen uvedených v ceníku, není-li obsažena již v prodejní ceně zboží,
b) částka vedlejších výdajů zaplacených v souvislosti s dodávkou zboží do odesílací stanice a s jeho přepravou do stanice určení, nejsou-li tyto výdaje obsaženy již v prodejní ceně. Nemohou-li být výdaje doloženy doklady a nebylo-li o jejich výši dosaženo dohody, zjistí se výše znaleckým odhadem na náklad přepravce; výše takto určených výdajů nesmí však přesahovat 10 % ceny zboží.
(2) Cena zboží, která má být nahrazena jednotlivým občanům, se určuje podle maloobchodních cen státních a družstevních organisací v místě a v době, kde a kdy zboží mělo být vydáno.
(3) Cena dovozního zboží se určuje podle ceny stanovené pro realisaci příslušného druhu dovozního zboží na území Československé republiky.
(4) Cena vývozního zboží se určuje podle prodejní ceny stanovené podle informací sdělených ministerstvem zahraničního obchodu nebo jeho místními orgány.
(5) Nelze-li určit skutečnou cenu zboží způsobem uvedeným v předchozích odstavcích, určí se cena zboží znaleckým odhadem. Přepravce hradí náklad znaleckého odhadu, je-li odhadnutá cena nižší než cena, kterou žádá; jinak hradí náklad dráha.
(1) Přeplatek částek zaplacených za přepravu musí být vrácen a nedoplatek uhrazen.
(2) Podle rozhodnutí dráhy může být nedoplatek uhrazen přeplatkem nebo jinou částkou připadající k dobru téhož přepravce.
(3) Po výdeji zboží příjemci vymáhá dráha nedoplatek jen na příjemci.
(4) Dráha je povinna vrátit přeplatek do 15 dnů po jeho zjištění a nečekat na reklamaci.
(5) Všechny úřady, podniky a organisace jsou povinny při zjištění nedoplatků přepravného podle přepravních listin vyúčtovat příslušné dráze k dobru částku nedoplatků, a to nejpozději do měsíce po obdržení těchto listin.
(6) Přepravci jsou povinni zaplatit nedoplatky nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy dostali od dráhy zprávu o nedoplatku.
(7) Odesilatelé a příjemci jsou povinni sami přezkoušet správnost částek zapsaných do přepravních listin a nesmějí pověřovat přezkoušením těchto listin třetí osoby nebo jiné organisace.
(1) Za překročení dodací lhůty je dráha povinna zaplatit příjemci pokutu ve výši jedné desetiny dovozného za každých započatých 24 hodin, o které byla dodací lhůta překročena; celková částka pokuty však nesmí převyšovat polovinu dovozného.
(2) Utrpěl-li příjemce překročením dodací lhůty škodu, zaplatí mu dráha na jeho žádost místo pokuty náhradu. Náhrada za prokázanou škodu nesmí však převyšovat částku dovozného.
(3) Překročila-li dráha dodací lhůtu o více než 30 dnů a u zboží, které se rychle kazí, o dobu delší, než kterou stanoví ministr dopravy, může přepravce pokládat zboží za ztracené a požadovat náhradu za ztrátu zboží.
(4) Dráha neodpovídá za překročení dodací lhůty, bylo-li způsobeno okolnostmi, které nemohla odvrátit ani zdolat.
(5) Příjemce pozbývá nároku na vyplacení pokuty nebo náhrady za překročení dodací lhůty, neodveze-li došlé zboží do 72 hodin od doby, kdy byl zpraven o došlém zboží nebo o době přichystání vozu k vyložení.
Nepřichystá-li stanice vozy k nakládce nebo vykládce v době, kterou oznámila (§ 35 odst. 1), zaplatí dráha pokutu ve výši stanovené tarifem.
(1) Za průtah ve výdeji zboží vyloženého drahou nebo přichystaného k vyložení příjemcem, trvá-li déle než 4 hodiny od požádání o výdej zboží, zaplatí dráha příjemci na jeho žádost pokutu ve výši zdržného (§ 78). Tato pokuta se platí pouze za dobu, po kterou byl výdej zboží zdržen, a to od okamžiku, kdy příjemce o výdej požádal. Při průtahu ve výdeji zboží vyloženého drahou zaplatí dráha pokutu nejvýše za 48 hodin.
(2) Je-li žádáno o výdej zboží později než 4 hodiny před ukončením služby ve stanici, prodlužuje se čtyřhodinová lhůta o dobu, kdy je ve stanici pracovní klid.
(3) Průtah ve výdeji zboží se potvrzuje zápisem, ve kterém musí být zaznamenána doba trvání průtahu; opis zápisu obdrží příjemce.
Odesilateli, kterému nebyla zaplacena dobírka, hradí dráha,
a) bylo-li zboží vydáno příjemci, aniž dobírku zaplatil, částku dobírky,
b) bylo-li zboží za přepravy ztraceno, částku dobírky, nejvýše však cenu ztraceného zboží.
Bylo-li podáno k přepravě zboží, jehož přeprava je zakázána, nebezpečné zboží nebo zboží, které vyžaduje za přepravy zvláštní opatrnosti, a byl-li nesprávně udán obsah nebo vlastnosti zboží, vybere dráha pokutu ve výši stanovené tarifem; mimo to jí náleží náhrada veškeré škody, která jí tím byla způsobena. Kdo takový podej zboží zavinil, odpovídá za to též podle obecných předpisů, zejména podle předpisů trestních nebo disciplinárních.
Za nesprávné zápisy odesilatele v nákladním listu, které mohou mít za následek zkrácení dráhy na dovozném, vybírá dráha kromě rozdílu dovozného ještě pokutu ve výši stanovené tarifem.
(1) Za zdržení vozů při nakládce odesilatelem a vykládce příjemcem nad stanovené lhůty (předržení vozů) vybírá dráha pokutu (zdržné).
(2) Jsou-li vozy předrženy vykládkou u složišť nebo na vlečce příjemce, vybírá dráha zdržné jak za vozy, které jsou vykládány, tak za vozy, které pro přeplnění složiště nebo vlečky byly zadrženy na kolejích stanice.
(3) Při předržení krytých i otevřených dvounápravových nebo třínápravových vozů činí zdržné za vůz a hodinu:
od 1 do 6 hodin 2 Kčs,od 7 do 12 hodin3 Kčs,od 13 do 18 hodin 4 Kčs,od 19 do 24 hodin 5 Kčs,od 25 do 36 hodin 6 Kčs,přes 36 hodin 10 Kčs,
při čemž se započatá hodina počítá za celou.
(4) Naloží-li odesilatel nebo vyloží-li příjemce vozy a skutečně je odevzdá dráze ještě před uplynutím stanovené lhůty, obdrží prémii, a to 2 Kčs za vůz a hodinu.
(5) Pro stanovení zdržného a prémie se počítá vůz jakéhokoliv druhu o čtyřech nebo více nápravách za 2 dvounápravové vozy.
(6) Zdržné se nevybírá za vozy přichystané drahou v počtu, který přesahuje nejvyšší technickou výkonnost nakládacích míst odesilatele a vykládacích míst příjemce, stanovenou pro dobu 24 hodin. Zbytek vozů, který takovým přichystáním vznikl v průběhu 24 hodin, se přenáší pro výpočet zdržného do následujících 24 hodin.
(6a) Náčelník dráhy může snížit nebo prominout zdržné, jež vzniklo předržením vozů jako přímý následek požáru, povodně, průtrže mračen a podobných událostí živelného rázu, které přepravce nemohl odvrátit ani zdolat, nebo zdržné, které vzniklo předržením vozů pro nehodu v závodě, která měla za následek přerušení výroby alespoň na dobu 72 hodin.
(7) Zdržné se vybírá vedle pokuty za nesplnění plánu přepravy.
(8) Kdo zaviní předržení vozů při nakládání nebo vykládání, odpovídá za to podle obecných předpisů, zejména podle předpisů trestních nebo disciplinárních.
(1) Nedoloží-li odesilatel vůz do technické normy nakládky, zaplatí pokutu stanovenou tarifem.
(2) Technické normy nakládky pro různé druhy zboží a vozů stanoví ministerstvo dopravy.
(3) Pokud nejsou technické normy nakládky stanoveny, zaplatí odesilatel, stanoví-li tak ministerstvo dopravy, pokutu za nedoložení vozu do úplného ložného prostoru nebo do únosnosti vozů.
(4) Naloží-li odesilatel vůz přes únosnost, zaplatí za přetěž pokutu stanovenou tarifem.
(5) Odesilatel je povinen na požádání dráhy vyložit celou přetěž z vozu. Dráha může provést vykládku sama na účet odesilatele.
(6) Dráha není oprávněna žádat vyložení přetěže nebo přetěž vyložit, nepřesahuje-li přetěž 0,5 tuny u dvounápravových a třínápravových vozů a 1,2 tuny u vozů o čtyřech a více nápravách. V takových případech se pokuta nevybírá.
Pokuty podle §§ 78 a 79 se vybírají od přepravců prostřednictvím peněžních ústavů inkasním řízením bez akceptu (příkazem k vybrání).
(1) Dojde-li k poškození vozů při nakládání odesilatelem nebo při vykládání příjemcem, zaplatí za to odesilatel nebo příjemce pokutu ve výši pětinásobné ceny poškozených součástí. Cena se stanoví podle ceníku vydaného ministerstvem dopravy. Ve zvlášť odůvodněných případech může náčelník dráhy pokutu snížit až na dvojnásobek ceny poškozených součástí. Kdo poškození vozu zaviní, odpovídá za to podle obecných předpisů, zejména podle předpisů trestních nebo disciplinárních.
(2) Dojde-li k poškození vozů na vlečce nehodou při dopravě nebo při posunu bez zavinění dráhy, zaplatí vlečkař pokutu za poškození vozu ve výši dvojnásobku ceny poškozených součástí.
Kromě pokut, které je přepravce povinen zaplatit, je povinen nahradit dráze také škody, které vznikly přetížením vozů, poškozením vozů, nesprávnou nakládkou nebo nesprávným balením zboží.
(1) Nevyčistí-li příjemce vůz, který vykládal, zaplatí za to dráze pokutu v částce 50 Kčs za vůz. Přichystá-li dráha k naložení nevyčištěný vůz, zaplatí za to odesilateli rovněž pokutu v částce 50 Kčs za vůz; odesilatel je povinen vůz vyčistit a ve stanovené lhůtě naložit.
(2) Je-li předepsána desinfekce vozů, dráha ji provede na účet příjemce; poplatky za desinfekci stanoví tarif.
(1) Dráha nepřijímá od příjemců nádržkové vozy, které nejsou úplně vyprázdněné a vyčištěné. Za každou hodinu prostoje takového vozu zaplatí příjemce pokutu za prostoj vozu ve výši 50 Kčs, a to od okamžiku zjištění, že vůz nebyl vyčištěn, až do jeho vyčištění. Ministerstvo dopravy může stanovit, které nádržkové vozy, jejichž vyčištění není účelné, lze vrátit jen úplně vyprázdněné; v tom případě vybírá dráha od příjemce pokutu za prostoj vozu od okamžiku zjištění, že vůz není úplně prázdný, až do jeho úplného vyprázdnění.
(2) Nevyčištěné nádržkové vozy, které dráha odesilateli přichystala, se do splnění plánu přepravy drahou nezapočítávají; nádržkové vozy, jejichž vyčištění není účelné (odstavec 1), se do splnění plánu přepravy drahou nezapočítávají, jen nejsou-li přichystány úplně vyprázdněné. Rovněž se nezapočítávají do splnění plánu přepravy drahou nádržkové vozy přichystané odesilateli pro přepravu mezi drahami, nejsou-li v této přepravě schopné běhu.
Nejsou-li přiloženy k nákladnímu listu listiny, které měly být přiloženy podle celních, veterinárních nebo jiných správních předpisů, je přepravce povinen hradit dráze výdaje tím vzniklé a za prostoj vozů zaplatit zdržné.
(1) Dokud příjemce nepřijal nákladní list nebo neodebral zboží, odpovídá dráze odesilatel.
(2) Příjemce odpovídá dráze, jakmile přijal nákladní list nebo odebral zboží.
(3) Příjemce může vymáhat na odesilateli podle příslušných předpisů náhradu pokut, poplatků, výdajů a škod, které zaplatil nebo nahradil dráze pro nesprávné jednání odesilatele.
Nebylo-li cestujícímu s místenkou poskytnuto místo ve vlaku označeném na místence, vrátí mu dráha částku zaplacenou za jízdu, vzdal-li se jízdy (§ 55 odst. 3), a zaplatí mu pokutu ve výši stanovené tarifem.
(1) Vyloučí-li dráha cestujícího z jízdy neoprávněně, vrátí mu jízdné za neprojetou trať a zaplatí mu pokutu ve výši stanovené tarifem.
(2) Dráha neodpovídá za následky zpožděného odjezdu nebo příjezdu anebo vynechání vlaků; je však povinna, je-li třeba, přiměřeně prodloužit dobu platnosti jízdenky.
(1) O odpovědnosti dráhy za ztrátu a poškození cestovních zavazadel platí přiměřeně ustanovení §§ 67 až 69. Za ztrátu cestovního zavazadla s udanou cenou vyplatí náčelník stanice náhradu ve výši udané ceny; nebyla-li u cestovního zavazadla cena udána, vyplatí se náhrada ve výši 10 Kčs za 1 kg. Dokáže-li cestující, že cestovní zavazadlo mělo cenu vyšší než 10 Kčs za 1 kg, vyplatí mu správa dráhy náhradu ve výši skutečné ceny, jakou mělo zavazadlo v místě a době odeslání. Cestovní zavazadlo se pokládá za ztracené, nebylo-li vydáno do 10 dnů ode dne příjezdu vlaku, kterým mělo být přepraveno.
(2) Za zpožděný výdej cestovního zavazadla zaplatí dráha pokutu ve výši stanovené tarifem.
(3) O odpovědnosti dráhy za ztrátu a poškození spěšniny platí přiměřeně ustanovení §§ 67 až 70.
(4) Pro přepravu spěšnin platí dodací lhůty stanovené v § 36 pro rychlé zboží; o pokutě za překročení dodací lhůty platí obdobně ustanovení § 72.
(5) Za předměty svěřené nosiči nebo odevzdané do úschovny odpovídá dráha jako za cestovní zavazadlo přijaté k přepravě.
Byly-li podány jako cestovní zavazadlo nebo spěšnina předměty, jejichž přeprava jako zavazadlo nebo jako spěšnina je zakázána, zaplatí cestující nebo odesilatel pokutu ve výši stanovené tarifem. Kdo takový podej zavinil, odpovídá za to též podle obecných předpisů, zejména podle předpisů trestních nebo disciplinárních.
(1) Okolnosti, které mohou zakládat hmotnou odpovědnost dráhy a přepravců, se zpravidla zjišťují zápisem. Podrobná ustanovení o sepisování zápisů, jakož i o zjišťování okolností, které nevyžadují sepsání zápisu, vydá ministerstvo dopravy.
(2) Zmíněné okolnosti mohou být důvodem pro uplatnění reklamací pouze tehdy, jsou-li zjištěny způsobem uvedeným v odstavci 1.
(1) Podat reklamaci u dráhy a uplatnit nárok u soudu může
a) při úplné ztrátě zboží nebo spěšniny odesilatel nebo příjemce, předloží-li stvrzenku o přijetí zboží (spěšniny) k přepravě; příjemce, předloží-li potvrzení o zaplacení ceny zboží a potvrzení dráhy, že zboží (spěšnina) bylo odesláno,
b) při částečné ztrátě nebo poškození zboží (spěšniny), překročení dodací lhůty nebo při průtahu ve výdeji zboží (spěšniny) příjemce, předloží-li nákladní list (spěšninový list) nebo, bylo-li přepravné vyrovnáno ústředně, opis nákladního listu,
c) při úplné ztrátě cestovního zavazadla ten, kdo předloží zavazadlový lístek; při částečné ztrátě nebo poškození zavazadla ten, kdo předloží o částečné ztrátě nebo poškození zápis,
d) při přeplatku z přepravy zboží (spěšniny) odesilatel nebo příjemce podle toho, kdo předloží nákladní list (spěšninový list), a při ústředním vyrovnávání přepravného organisace, která zaplatila přepravné; při přeplatku jízdného nebo zavazadelného cestující, předloží-li jízdenku nebo osvědčení stanice, které pro uplatňování přeplatku nahrazuje jízdenku nebo zavazadlový lístek,
e) při výdeji zboží bez zaplacení dobírky odesilatel, předloží-li stvrzenku o přijetí zboží k přepravě.
(2) Podrobnosti o vydávání potvrzení o odeslání zboží a výši poplatku za jeho vydání stanoví tarif.
(1) Požadovat zaplacení nedoplatku nebo podat reklamaci přeplatku nebo pokuty za překročení dodací lhůty není dovoleno, jde-li o částku menší než 10 Kčs na každý nákladní list.
(2) Není dovoleno požadovat zaplacení nedoplatku nebo podat reklamaci přeplatku nebo pokuty za překročení dodací lhůty, činí-li úhrnná částka, která měla být podle tarifu vybrána a jíž se nedoplatek týká, nebo úhrnná částka, vybraná podle nákladního listu i s případným přeplatkem, méně než 30 Kčs.
(3) Omezení podle odstavců 1 a 2 neplatí, opakují-li se přeplatky nebo nedoplatky soustavně.
(1) Právo podat reklamaci u dráhy a uplatnit nárok u soudu nelze postoupit na jiné orgány, podniky, organisace nebo občany, ledaže právo postupuje odesilatel příjemci nebo příjemce odesilateli nebo postupuje-li se právo jinému orgánu, podniku nebo organisaci, patřícím k témuž správnímu nebo hospodářskému odvětví.
(2) Ustanovení o přechodu nároků na státní pojišťovnu nejsou dotčena.
(1) Reklamace z přepravy zboží, cestujících, cestovních zavazadel a spěšnin se podávají u správy dráhy určení, nestanoví-li ministr dopravy jinak.
(2) V reklamaci musí být uveden důvod a výše nároku. K reklamaci nutno připojit doklady, které ji odůvodňují.
(3) Předpisy o projednávání reklamací vydá ministr dopravy.
(1) Reklamaci u dráhy lze podat jen do 6 měsíců; jinak nárok zaniká. Výjimku činí reklamace z přímé sdružené železniční a vodní přepravy, která může být podána do jednoho roku.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i pro uplatnění nároků drah proti odesilatelům nebo příjemcům zboží (spěšniny) a cestujícím na zaplacení přepravného, jízdného, zavazadelného, pokut a na náhradu škody.
(3) Uvedené lhůty počínají
a) při poškození nebo částečné ztrátě zboží, cestovního zavazadla nebo spěšniny uplynutím dne výdeje zboží, cestovního zavazadla nebo spěšniny,
b) při úplné ztrátě zboží nebo spěšniny dnem, kdy uplynuly lhůty uvedené v § 72 odst. 3,
c) při úplné ztrátě cestovního zavazadla, jakmile uplyne 10 dnů po dni, ve kterém mělo zavazadlo dojít do stanice určení,
d) u přeplatků a nedoplatků z přepravy zboží (spěšnin) uplynutím dne výdeje zboží (spěšniny); u přeplatků a nedoplatků z přepravy zboží, u kterého přepravné bylo vyrovnáno ústředně, uplynutím dne, kdy došlo od dráhy vyúčtování a nákladní list,
e) při překročení dodací lhůty pro přepravu zboží nebo spěšniny uplynutím dne, kdy zboží nebo spěšnina došly,
f) při vymáhání pokut za nesplnění plánu přepravy uplynutím dne, kterým skončila pětidenní lhůta stanovená pro zaplacení pokut (§ 66 odst. 3),
g) při vymáhání pokut za porušení ustanovení tohoto řádu, došlo-li k němu za přepravy zboží nebo spěšniny, t. j. od okamžiku přijetí k přepravě do výdeje ve stanici určení, uplynutím dne výdeje zboží nebo spěšniny,
h) v ostatních případech uplynutím dne, kdy nastala událost, odůvodňující podání reklamace.
(4) Byla-li reklamace zamítnuta nebo zůstala-li bez odpovědi, má reklamant k podání žaloby čtyřměsíční lhůtu od uplynutí dne, kdy dostal odpověď od dráhy, nebo od uplynutí dne, kdy skončila lhůta stanovená pro odpověď dráhy; nebyla-li žaloba podána v této lhůtě, nárok zaniká.
(5) Ustanovení odstavce 4 platí obdobně pro podání žaloby drahou.
(1) Dráha je povinna vyřídit podanou reklamaci a zpravit reklamanta o vyhovění nebo zamítnutí v těchto lhůtách:
a) do 2 měsíců u reklamací z přeprav v obvodu jedné dráhy (místních přeprav),
b) do 3 měsíců u reklamací z přeprav mezi drahami (přímých přeprav),
c) do 6 měsíců u reklamací z přímé sdružené železniční a vodní přepravy,
d) do 45 dnů u reklamací přeplatků částek zaplacených za přepravu.
(2) Tyto lhůty se počínají dnem, kdy dráha reklamaci obdržela. Při úplném nebo částečném zamítnutí reklamace je dráha povinna ve vyřízení uvést důvody zamítnutí reklamace a vrátit přiložené doklady.
(3) Nevrátí-li dráha doklady podle odstavce 2, zaplatí reklamantovi pokutu ve výši stanovené tarifem.
(4) Ustanovení odstavců 1 písm. a) až c), 2 a 3 platí obdobně, uplatňuje-li dráha nárok podle § 96.
(1) Částku, která byla přiznána na reklamaci nebo rozhodnutím soudu, zúročí dráha ve výši 4 % ročně.
(2) Úroky se počítají až do dne poukazu nebo hotového zaplacení za dobu, která počíná, jde-li o
a) reklamace přeplatků z částek zaplacených za přepravu, uplynutím dne, kdy částky byly požadovány,
b) reklamace na vrácení částek, získaných likvidací zboží, cestovního zavazadla nebo spěšniny, uplynutím dne likvidace zboží, cestovního zavazadla nebo spěšniny,
c) všechny ostatní reklamace uplynutím dne podání reklamace.
(3) Ve stejné výši platí úroky odesilatelé, příjemci a cestující, pokud jde o nároky, které vůči nim uplatnila dráha a které vznikly z přepravy zboží, cestujících, cestovních zavazadel nebo spěšnin. V těchto případech se počítají úroky ode dne následujícího po dni, ve kterém dráha písemně požádala o zaplacení příslušných částek, až do dne zaplacení.
(4) Vrátí-li dráha přeplatek do jednoho měsíce ode dne výdeje zboží nebo zaplatí-li odesilatel nebo příjemce nedoplatek ve stejné lhůtě ode dne, kdy obdržel o nedoplatku zprávu, úroky se nepočítají.
(1) Žaloba proti dráze může být podána jedině tehdy, zamítne-li dráha reklamaci úplně nebo částečně nebo nedojde-li od ní odpověď ve lhůtách uvedených v § 97 odst. 1.
(2) Nároky na zaplacení prémií za tvoření ucelených vlaků a větších celků ze zásilek a za předčasné naložení nebo vyložení vozů nemohou být uplatněny u soudu a lze je uplatnit jen reklamací.
(3) Rozhodnutí náčelníka dráhy o reklamacích prémií do částky 500 Kčs je konečné a nepodléhá odvolání. Z rozhodnutí náčelníka dráhy o částce přes 500 Kčs lze se odvolat k ministru dopravy. K jeho rozhodnutí mohou být předloženy též všechny reklamace prémií, nehledíc na částku, které dráha nevyřídila ve lhůtách stanovených v § 97 odst. 1.
(4) Proti rozhodnutí ministra dopravy není přípustné odvolání.
Žaloby proti dráze ze všech sporů vyplývajících z porušení ustanovení tohoto řádu musí být uplatněny u soudu, kde má sídlo správa dráhy určení.
Železniční přepravní smlouvy sjednané ve vnitrozemské přepravě do 31. března 1955, ale splněné po tomto dni, se posuzují podle dosavadních předpisů.
Zrušují se všechny předpisy, které odporují tomuto řádu, zejména vládní nařízení č. 2/1952 Sb. a č. 62/1953 Sb.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1955; provede je ministr dopravy.
Dr. Dolanský v. r.
Pospíšil v. r.