§ 6 Zákon České národní rady o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky – Prohlášením
Zákon České národní rady o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky · 40/1993 Sb. · § 6 · Cizinecké a azylové právo
Stručně: Paragraf 6 zákona 40/1993 stanoví, že určité osoby, které byly k 31. prosinci 1992 státními občany Československa, ale neměly ani české ani slovenské občanství, si mohou zvolit státní občanství České republiky prohlášením.
§ 6 Prohlášením
(1) Fyzická osoba, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky, ale neměla ani státní občanství České republiky ani státní občanství Slovenské republiky, si může zvolit státní občanství České republiky prohlášením.
(2) Rodiče, popřípadě jeden z nich mohou do prohlášení zahrnout i dítě.
(3) Rodiče, popřípadě jeden z nich mohou pro dítě učinit samostatné prohlášení.
(4) Činí-li prohlášení podle odstavce 2 nebo 3 pouze jeden z rodičů dítěte, připojí souhlas druhého rodiče s volbou státního občanství České republiky pro dítě, pokud nebyl výkon rodičovské zodpovědnosti druhého rodiče omezen nebo pozastaven anebo nedošlo-li ke zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo způsobilosti k právním úkonům nebo pokud není pobyt druhého rodiče žijícího mimo území České republiky znám.
(5) Jsou-li oba rodiče dítěte zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven či omezen, nemají-li způsobilost k právním úkonům nebo pokud není pobyt rodičů žijících mimo území České republiky znám, může učinit prohlášení soudem ustanovený poručník, popřípadě opatrovník dítěte; souhlas rodičů se v těchto případech nevyžaduje.
(6) Potomci fyzické osoby, která byla k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky, ale neměla ani státní občanství České republiky, ani státní občanství Slovenské republiky, v linii přímé, kteří nabyli zletilosti, si mohou zvolit státní občanství České republiky prohlášením pouze za předpokladu, že nemají jiné státní občanství.
(7) Prohlášení se činí u krajského úřadu, v hlavním městě Praze u úřadu městské části3a) určené Statutem hlavního města Prahy, ve městech Brno, Ostrava a Plzeň u magistrátů těchto měst (dále jen „úřad“), příslušného podle místa trvalého pobytu fyzické osoby, která prohlášení činí. V cizině se toto prohlášení činí před zastupitelským úřadem České republiky.
(8) Příslušný úřad vydá o prohlášení osvědčení; kopii prohlášení a osvědčení zašle Ministerstvu vnitra (dále jen „ministerstvo“) a nabytí státního občanství České republiky oznámí
a) ohlašovně místa trvalého pobytu v České republice,3f)
b) Policii České republiky,
c) územní vojenské správě, podléhá-li fyzická osoba branné povinnosti.
Paragraf 6 zákona 40/1993 stanoví, že určité osoby, které byly k 31. prosinci 1992 státními občany Československa, ale neměly ani české ani slovenské občanství, si mohou zvolit státní občanství České republiky prohlášením.
Co to znamená v praxi
Osoby, které byly k 31. prosinci 1992 občany Československa, ale nezískaly ani české, ani slovenské občanství, mají možnost získat české občanství prostřednictvím prohlášení.
Rodiče mohou do tohoto prohlášení zahrnout i své dítě, nebo pro něj učinit samostatné prohlášení. Pokud prohlášení činí jen jeden z rodičů, potřebuje souhlas druhého rodiče, pokud nejsou splněny výjimky (např. omezení rodičovské zodpovědnosti).
Potomci těchto osob, kteří jsou zletilí, si mohou zvolit české občanství prohlášením, ale pouze pokud nemají žádné jiné státní občanství.
Prohlášení se podává u krajského úřadu (nebo obdobného úřadu ve velkých městech) podle místa trvalého pobytu, nebo v cizině u zastupitelského úřadu České republiky.
Na co si dát pozor
Pro zletilé potomky platí omezení, že nesmí mít žádné jiné státní občanství, aby mohli využít této možnosti.
Při prohlášení pro dítě jedním z rodičů je nutný souhlas druhého rodiče, pokud nejsou splněny zákonné výjimky.
Příslušný úřad vydá o prohlášení osvědčení a informuje o nabytí občanství další státní orgány.