§ 668 obchodní zákoník – Pravidla pro určení doby trvání smlouvy
Obchodní zákoník · 513/1991 Sb. · účinné od 1. 7. 2008 · Obchodní a korporátní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 668 obchodního zákoníku stanoví pravidla pro určení doby trvání smlouvy o obchodním zastoupení, zejména kdy se považuje za sjednanou na dobu neurčitou, a upravuje podmínky jejího ukončení výpovědí, včetně délky výpovědních lhůt. Smlouva je na dobu neurčitou, pokud to výslovně uvádí, neobsahuje dobu trvání, nebo pokud z jejího účelu nevyplývá omezení. (§ 668 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, znění účinné od 1. 7. 2008)
Klíčová fakta
- Lhůta nebo doba (odst. 3): „Délka výpovědní lhůty je jeden měsíc pro první rok, dva měsíce pro druhý rok, tři měsíce pro třetí a další roky trvání…“
- Odkazuje na: § 667
- Judikatura: na § 668 odkazuje 7 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 513/1991 Sb.
(1) Smlouva je sjednána na dobu neurčitou, stanoví-li to smlouva nebo neobsahuje-li smlouva ustanovení o době, na kterou byla uzavřena, nebo nevyplývá-li omezení z účelu smlouvy.
(2) Smlouva sjednaná na dobu neurčitou může být ukončena kteroukoliv ze stran výpovědí.
(3) Délka výpovědní lhůty je jeden měsíc pro první rok, dva měsíce pro druhý rok, tři měsíce pro třetí a další roky trvání smluvního závazku. Strany nemohou dohodnout kratší výpovědní lhůtu.
(4) Jestliže smluvní strany dohodnou delší výpovědní lhůty, než jaké stanoví odstavec 3, nesmí být lhůta, kterou je vázán zastoupený, kratší než lhůta, kterou musí dodržet obchodní zástupce.
(5) Nedohodly-li strany něco jiného, musí výpovědní lhůta skončit ke konci kalendářního měsíce.
(6) Předchozí odstavce se použijí i na smlouvy uzavřené na dobu určitou, které se změnily ve smlouvy na dobu neurčitou podle § 667, s tím, že výpovědní lhůta bude počítána s přihlédnutím k uplynulé určité době trvání smluvního závazku, která předcházela přeměně na smlouvu na dobu neurčitou.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Smlouva je na dobu neurčitou, pokud to výslovně uvádí, neobsahuje dobu trvání, nebo pokud z jejího účelu nevyplývá omezení.
- Kterákoliv strana může smlouvu na dobu neurčitou ukončit výpovědí.
- Délka výpovědní lhůty se odvíjí od délky trvání smluvního závazku: jeden měsíc pro první rok, dva měsíce pro druhý rok a tři měsíce pro třetí a další roky.
- Výpovědní lhůta musí skončit ke konci kalendářního měsíce, pokud se strany nedohodly jinak.
Na co si dát pozor
- Strany si nemohou dohodnout kratší výpovědní lhůtu, než jakou stanoví zákon.
- Pokud se smlouva na dobu určitou změní na smlouvu na dobu neurčitou (podle § 667), počítá se výpovědní lhůta s přihlédnutím k celé době trvání závazku, tedy včetně původní doby určité.
- Při dohodě delších výpovědních lhůt nesmí být lhůta pro zastoupeného kratší než pro obchodního zástupce.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 668
Jak soudy aplikují § 668
Žalobce tuto činnost vykonával do konce roku 2004, když žalovaná smlouvu dopisem ze dne 24. 9. 2004 vypověděla a obchodní zastoupení skončilo uplynutím tříměsíční výpovědní doby ve smyslu § 668 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (účinného do 31. 12. 2013 – dále jen „obch. zák.“). Žalobce realizoval tuto činnost pro žalovanou již i na základě předchozí smlouvy o obchodním zastoupení z roku 1995, nárok na odškodnění, který je předmětem žalobního nároku, však žalobce uplatňoval ze smlouvy uzavřené v roce 2002 a jeho výši dovozoval ve …
S ohledem na závěr Nejvyššího soudu se proto jednalo o smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou, kterou bylo možno vypovědět v souladu s ust. § 668 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. srpna 2011, č. j. 3 Cmo 314/2010-615, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a II, změnil jej ve výroku pod bodem III (o náhradě nákladů řízení) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
… mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení § 241 odst. 2 o. s. ř. Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil uplynutí výpovědní lhůty, neaplikoval-li kogentní ustanovení § 668 odst. 3 obch. zák. ve spojení s ujednáním v dodatku, v němž si strany sjednaly výpovědní lhůtu šest měsíců ke konci kalendářního roku.
Související
§ 1 ÚVODNÍ USTANOVENÍ (Vyhláška o Pravidlech trhu s plynem)§ 17a Zánik závazku ze smlouvy o povinném auditu a (Zákon o auditorech a o změně některých z)§ 2 Náležitosti, rozsah, forma a podmínky referen (Vyhláška o rozsahu, formě a způsobu uveř)§ 98a Zmocňovací ustanovení (Zákon o podmínkách podnikání a o výkonu )§ 6 Účinnost (Vyhláška o předkládání informací pro mon)