§ 7 zákon o osobním vlastnictví k bytům – Předmět vlastnictví
Zákon o osobním vlastnictví k bytům · 52/1966 Sb. · Občanské právo
Stručně: Paragraf 7 zákona č. 52/1966 Sb. stanoví, že v domech s byty v osobním vlastnictví mohou být i nebytové místnosti, určuje, kdo je může vlastnit, a omezuje jejich celkovou výměru v domech postavených občany. K bytu v osobním vlastnictví v daném domě si můžete pořídit i nebytovou místnost, například garáž nebo ateliér, která slouží pro vaši osobní potřebu. (§ 7 zákona č. 52/1966 Sb., zákon o osobním vlastnictví k bytům, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
(1) V domě s byty v osobním vlastnictví (dále jen „dům“), mohou být i místnosti nesloužící k bydlení, zejména garáže, ateliéry a jiné místnosti, které slouží k osobní potřebě.
(2) Místnosti nesloužící k bydlení, které jsou v domě postaveném občany (§ 12, 13), nesmí výměrou přesahovat jednu třetinu podlahové plochy bytů. Toto omezení se nevztahuje na společné části domu uvedené v § 13 odst. 1 písm. c).
(3) Vlastníkem (spoluvlastníkem) těchto místností může být jen vlastník bytu v témže domě.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- K bytu v osobním vlastnictví v daném domě si můžete pořídit i nebytovou místnost, například garáž nebo ateliér, která slouží pro vaši osobní potřebu.
- Pokud byl dům postaven občany, je celková plocha těchto nebytových místností omezena na maximálně jednu třetinu podlahové plochy bytů v domě.
- Vlastníkem nebo spoluvlastníkem takové nebytové místnosti může být pouze ten, kdo již vlastní byt v témže domě.
Na co si dát pozor
- Omezení výměry nebytových místností se nevztahuje na společné části domu, které jsou uvedeny v § 13 odst. 1 písm. c) zákona.
- Pokud nejste vlastníkem bytu v daném domě, nemůžete vlastnit ani nebytovou místnost v tomto domě.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 7
Jak soudy aplikují § 7
Byty (spolu s garáží zakoupenou v roce 1990 žalobcem ad a/ – srov. § 7 odst. 3 zákona č. 52/1966 Sb.) se však nacházely v domě, v němž byly v rozhodné době umístěny nebytové prostory přidělené tímto správním orgánem do užívání socialistické organizace.
Nedůvodnost námitky, že ačkoliv předmětem kolaudace byl výslovně „ateliér“, šlo ve skutečnosti o obytnou místnost patřící k bytu, vyplývá přímo z právních předpisů platných ke dni vydání kolaudačního rozhodnutí (17. 5. 1991), ze kterých se jasně podává, že „ateliér“ byl nebytovým prostorem (např. § 7 odst. 1 zákona č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, viz i § 28a zákona č. 42/1992 Sb., ve znění do 30. 4. 1994).
Konečně smlouva o prodeji vestavěné garáže s Ing. V. byla sice uzavřena v době, kdy již bylo socialistické organizaci zrušeno právo užívat nebytové prostory v domě, nicméně vzhledem k tomu, že podle § 7 odst. 3 zákona č. 52/1966 Sb. mohl vlastnictví k nebytovým prostorám v domě nabýt jen občan, který byl vlastníkem bytu v témže domě, a Ing. V. se stal vlastníkem bytu v rozporu s tehdy platnou právní úpravou, získal i garáž v rozporu s tehdy platnými předpisy.
Související
§ 70 Povinnosti při ochraně průmyslového vlastnict (Zákon o ochraně utajovaných informací a )§ 1 Předmět úpravy (Nařízení vlády o způsobu a rozsahu ohlaš)§ 1 Předmět úpravy (Vyhláška ministerstva financí o cenách s)§ 1 Předmět a rozsah úpravy (Vyhláška federálního ministerstva financ)§ 1 Předmět a rozsah (Vyhláška ministra financí o stanovení ná)