6 Tdo 358/2018 — Nejvyšší soud

6 Tdo 358/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 4. 2018 Spisová značka:6 Tdo 358/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:6.TDO.358.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Výhrada vlastnictví Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 6. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.7.2018IV.ÚS 2363/18JUDr. Jaroslav Fenykodmítnuto29.1.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 358/2018-32 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. dubna 2018 o dovolání obviněného Z. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 14 To 300/2017, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 2 T 105/2017, t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 5. 9. 2017, č. j. 2 T 105/2017-443, byl obviněný Z. N. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, za který mu byl podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Dále mu byla uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené společnosti DEK TRADE, a.s. ve výši 256.586 Kč a společnosti Stavebniny DEK a.s. ve výši 34.797 Kč. Podle skutkových zjištění okresního soudu se uvedeného jednání dopustil tím, že v Ú. n. O. jako jednatel společnosti AVI-MONT s.r.o., IČ: 27555411, se sídlem Smetanova 607, Ústí nad Orlicí, oprávněn k obchodnímu vedení společnosti a k rozhodování o použití finančních prostředků: 1) uzavřel dne 17. 1. 2014 rámcovou kupní smlouvu č. 5261/2014 se společností DEKTRADE a.s., na základě které odebral v období od 9. 11. 2015 do 18. 12. 2015 zboží – stavební materiál, vyúčtovaný fakturami č. 1500942658 ze dne 14. 11. 2015, č. 1500970348 ze dne 21. 11. 2015, č. 1500999595 ze dne 28. 11. 2015, č. 15010003662 ze dne 30. 11. 2015, č. 1501027490 ze dne 5. 12. 2015, č. 1501046899 ze dne 12. 12. 2015 a č. 1501067992 ze dne 19. 12. 2015, který použil na stavebních zakázkách, realizovaných společností AVI-MONT s.r.o., a přestože byly zakázky společnosti AVI-MONT s.r.o. řádně uhrazeny, příslušnou část inkasovaných prostředků ani přes urgence neodvedl společnosti DEKTRADE a.s. na úhradu stavebního materiálu, ačkoli věděl, že podle čl. VIII. Uzavřené rámcové kupní smlouvy vlastnické právo ke zboží, a tedy i k finančním prostředkům, které za něj obdrží, nabývá kupující teprve úplným zaplacením kupní ceny, k němuž však nedošlo, získané finanční prostředky použil nebo nechal použít na jiné účely, čímž poškozené společnosti DEKTRADE a.s., IČ: 48589837, se sídlem Tiskařská 10/257, Praha 10, způsobil škodu ve výši 256.586 Kč, 2) uzavřel dne 4. 1. 2016 rámcovou kupní smlouvu č. 22566/2016 se spol. Stavebniny DEK a.s., na základě které odebral v období od 11. 1. 2016 do 23. 1. 2016 zboží – stavební materiál, vyúčtovaný fakturami č. 1600021092 ze dne 16. 1. 2016 a č. 1600032364 ze dne 23. 1. 2016, který použil na stavebních zakázkách, realizovaných společností AVI-MONT s.r.o., a přestože byly zakázky společnosti AVI-MONT s.r.o. řádně uhrazeny, příslušnou část inkasovaných prostředků ani přes urgence neodvedl společnosti Stavebniny DEK a.s. na úhradu stavebního materiálu, přestože věděl, že podle čl. VIII. Uzavřené rámcové kupní smlouvy vlastnické právo ke zboží, a tedy i k finančním prostředkům, které za něj obdrží, nabývá kupující teprve úplným zaplacením kupní ceny, k němuž však nedošlo, získané finanční prostředky použil nebo nechal použít na jiné účely, čímž poškozené společnosti Stavebniny DEK a.s., IČ: 03748600, se sídlem Tiskařská 10/257, Praha 10, způsobil škodu ve výši 34.797 Kč. 2. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 14 To 300/2017, podle § 256 tr. řádu zamítl. 3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněným podané dovolání proti rozhodnutí (usnesení, nikoli rozsudku, jak uvedl chybně v textu dovolání) odvolacího soudu zaměřil proti výroku o zamítnutí jeho odvolání, respektive napadl výroky o vině a trestu. Namítl, že zásadním problémem výkladu u soudů obou stupňů je otázka vlastnictví ke zboží a utrženým prostředkům, je-li sjednána výhrada vlastnictví. Zdůraznil, že pokud má být princip vlastnictví prodávajícího plošně aplikován na běžné dodávky materiálu ke spotřebě, či zboží k dalšímu prodeji, a to tím, že bude přenesen na vlastnické právo k utrženým finančním prostředkům, pak vyvstává řada problémů (jak má být s takovými penězi účtováno, jak mají být zdaněny, není zřejmé, zda může kupující s prostředky dále nakládat, jak postupovat při částečné platbě za platbu, co v případě exekuce nebo konkursu na majetek kupujícího, vytváření skupiny privilegovaných věřitelů). Podle názoru obviněného, jestliže prodávající vědomě prodává zboží ke spotřebě, či okamžitému prodeji, musí si být také vědom, že případná výhrada vlastnictví zajišťuje možnost vrácení zboží, které je ještě v držení kupujícího, nezajišťuje však kompletně odlišný způsob nakládání s finančními prostředky, který by musely respektovat i státní orgány. Dále namítl, že měla být uvážena otázka úmyslu dovolatele, jehož úmysl by neměl být vyvozován z detailní znalosti dopadů jediné věty dlouhých smluvních podmínek. S ohledem na shora uvedené důvody se dovolatel domáhá, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu, o jehož rozhodnutí jde, případně aby ve věci sám rozhodl. 4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) připustil, že námitky obviněného k právnímu posouzení výhrady vlastnického práva lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tyto námitky však nelze označit za opodstatněné. S totožnými námitkami uplatněnými v předchozím řízení se náležitě vypořádaly nalézací i odvolací soud. Zmíněná problematika je vyřešena ustálenou rozhodovací praxí a kromě rozhodnutí zmiňovaných obecnými soudy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1279/2015, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 229/2006) lze odkázat i na řadu dalších rozhodnutí, která shodným způsobem hodnotí jako trestný čin zpronevěry nevyplacení zinkasovaného finančního ekvivalentu za svěřenou věc, k níž byla sjednána výhrada vlastnického práva. Například lze zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 4 Tz 73/2001, ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 5 Tdo 377/2005, ze dne 1. 6. 2011, sp. zn. 5 Tdo 483/2011, ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 331/2013 a ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 8 Tdo 665/2016. Údajné problémy zmiňované v dovolání obviněného nejsou žádnými skutečnými problémy a rozhodně neodůvodňují zásah do ustálené rozhodovací praxe. Konkrétní trestní věc obviněného se nijak nevymyká z řady jiných podobných případů. To, jak má být účtováno o utržených finančních prostředcích za svěřenou cizí věc s výhradou vlastnického práva, nemá vliv na posouzení, komu svědčí vlastnické právo jako právo absolutní, neodvislé od způsobu účtování. 5. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 1 Afs 111/2009 se o dodání výrobku na základě kupní smlouvy, k němuž se vztahuje výhrada vlastnického práva, účtuje do výnosů v okamžiku jeho dodání (§ 3 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví). Dosažení výnosu není závislé na tom, zda současně s dodáním výrobku přejde vlastnické právo na kupujícího. Obdobné by platilo o účtování i v případě zpeněžení svěřené věci s výhradou vlastnického práva na základě smlouvy o dílo. Pro daňové a účetní účely jsou podstatné momenty splnění dodávky a dodání zboží, které nejsou identické s právním pojetím vlastnického práva ve smyslu občanského zákoníku. Příhodná není ani argumentace odkazující na případy možného vedení exekučního či insolvenčního řízení na majetek kupujícího. Tyto procesní postupy řešení civilních sporů z neuspokojených závazků p