2 As 49/2024 — Nejvyšší správní soud

57 Af 4/2025- 33 - text  11 57 Af 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Veroniky Burianové a soudců Mgr. Aleše Smetanky a Mgr. Jana Šmakala ve věci žalobkyně: multigate a.s., IČO 25912186 sídlem Riegrova 373/6, 772 00 Olomouc zastoupená JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem sídlem Wellnerova 1322/3C, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2025, č. j. PK-EK/442/25 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2025, č. j. PK-EK/442/25, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce JUDr. Tomáše Vymazala, advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 23 147 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podala Městskému úřadu Domažlice (dále jen „správce poplatku“) dne 21. 11. 2017 dvě žádosti datované dnem 20. 11. 2017 o vrácení vratitelného přeplatku dle § 155 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“) za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 v částce 100 000 Kč. V jedné z nich se žalobkyně označila za právního nástupce zaniklé společnosti gate seven, a. s. (dále jen „společnost G“ a „Žádost G“) a v druhé z nich žalobkyně na žádného právního předchůdce neodkazovala (dále jen „Žádost M“). 2. Na základě urgence vyřízení Žádosti G přípisem žalobkyně ze dne 2. 5. 2024 (dále jen „Urgence“) správce poplatku jakožto správce daně podle § 10 daňového řádu přípisem ze dne 30. 5. 2024, č. j. MeDo-29663/2024-Hr (dále jen „Přípis M“) žalobkyni sdělil, že o Žádosti M vydal rozhodnutí o přeplatku na místním poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj ze dne 7. 12. 2017, č. j. MeDo-81834/2017-Hr (dále jen „Rozhodnutí M“), které bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 12. 2018, č. j. PK-EK/4190/18. V Přípisu 1 správce poplatku konstatoval, že Žádost M byla vyřízena Rozhodnutím M. 3. Žalobkyně měla následně doručit správci poplatku email ze dne 4. 6. 2024 (dále jen „Email“), který není součástí správních spisů předložených žalovaným. Správce poplatku zaslal žalobkyni (výslovně v reakci na Email) přípis ze dne 11. 6. 2024, č.j. MeDo-38547/2024-Hr (dále jen „Přípis G“), v němž žalobkyni sdělil, že ve věci žádosti společnosti G o vrácení vratitelného přeplatku ze dne 18. 4. 2011 ve výši 25 000 Kč týkající se období od 1. 1. 2011 do 31. 3. 2011 a ze dne 31. 8. 2011 ve výši 25 000 Kč týkající se období od 1. 4. 2011 do 30. 6. 2011 bylo již pravomocně rozhodnuto jeho rozhodnutími ze dne 29. 4. 2011, č. j. OF-1835/2011-18758/2011/Pl, a ze dne 21. 9. 2011, č. j. OF-1835/11-41280/2011/Pl (obě rozhodnutí dále jen „Rozhodnutí G“). Správce poplatku v Přípisu G uzavřel, že tím byla podaná Žádost G tedy bezpředmětná. Správce poplatku konstatoval, že s odkazem na § 155 odst. 5 daňového řádu nelze Žádosti G vyhovět z důvodu nesprávné specifikace, ať co do výše nebo do správnosti. 4. Proti Přípisu M a Přípisu G podala žalobkyně ze dne 14. 6. 2024 odvolání, v němž uvedla, že sice Žádost M byla dle Přípisu M vyřízena Rozhodnutím M, ale v Emailu se žalobkyně domáhala rozhodnutí o Žádosti G. Přípis G se týkal správné Žádosti G. Žalobkyně namítala, že správce poplatku měl o žádostech rozhodnout rozhodnutím, a proto Přípis M a Přípis G považuje žalobkyně za rozhodnutí, proti kterým lze podat odvolání. Dále žalobkyně uvedla v bodech 7 až 21 konkrétní odvolací důvody proti Přípisu M a Přípisu G. 5. Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 1. 2025, č. j. PK-EK/442/25, ZN/164/EK/24 (dále jen „napadené rozhodnutí“), na základě odvolání žalobkyně přezkoumal Přípis G a Přípis M a podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl podání nazvané „Odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Domažlice č. j. MeDo- 29663/2024-Hr ze dne 30. 5. 2024 a č. j. MeDo-38547/2024-Hr ze dne 11. 6. 2024. 6. Uvedené skutečnosti zjistil soud ze správních spisů předložených žalovaným, jimiž správní soudy neprovádějí dokazování (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). II. Žaloba 7. Žalobkyně žádala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Svou žalobu odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jelikož nebylo náležitě odůvodněno, proč bylo odvolání zamítnuto. Žalobkyně dále tvrdila, že její úhrady byly započteny na nesprávné období a že poplatky za první tři čtvrtletí roku 2011 byly uhrazeny po splatnosti až dne 7. 10. 2011. Napadené rozhodnutí podle žalobkyně obsahuje i chybné údaje (např. datum úhrady 7. 1. 2011 místo 7. 10. 2011) a nesprávně uvádí, že žádost byla podána až v roce 2024. Dále žalobkyně namítla, že správce poplatku měl o Žádosti rozhodnout formálně, nikoliv ji pouze odmítnout sdělením. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Žalovaný s odkazem na Rozhodnutí G konstatoval, že Žádost G byla bezpředmětná. Společnost G uhradila místní poplatek za provozovaný hrací přístroj nebo jiné technické zařízení takto: dne 29. 3. 2011 za období 1. 1. 2011 – 31. 3. 2011 v částce 25 000 Kč (splatný dne 31. 3. 2011), dne 28. 6. 2011 za období 1. 4. 2011 – 30. 6. 2011 v částce 25 000 Kč (splatný dne 30. 6. 2011), dne 10. 10. 2011 za období 1. 7. 2011 – 30. 9. 2011 v částce 25 000 Kč (splatný dne 30. 9. 2011) a dne 29. 12. 2011 za období 1. 10. 2011 – 31. 12. 2011 v částce 25 000 Kč (splatný dne 31. 12. 2011). Žalovaný uvedl, že žalobkyně nárokuje vydání rozhodnutí v I. instanci, což jí nepřísluší, neboť ve věci nelze vydat rozhodnutí. Žalovaný uznal písařskou chybu v datu 7. 10. 2011, ale trval na správnosti postupu správce poplatku a popřel nepřezkoumatelnost napadeného i prvoinstančního rozhodnutí. Žalovaný uzavřel, že v dané věci neprobíhalo žádné řízení a žalovaný pouze zamítl nepřípustné odvolání. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika 9. Žalobkyně s odkazem na § 155 daňového řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020 nesouhlasila se závěrem žalovaného, že správce poplatku nemusel vydávat rozhodnutí a že ani u žalovaného nebylo vedeno žádné řízení. Předchozí žádosti společnosti G nebránily rozhodnutí o Žádosti G, jelikož se týkaly částečně jiného období a byly jinak odůvodněny. Žalovaný si byl zjevně vědom, že minimálně místní poplatek za 3. čtvrtletí roku 2011 nebyl stanoven a jsou splněny podmínky pro jeho vrácení. Správce poplatku byl povinen poplatek stanovit rozhodnutím (platebním výměrem či hromadným předpisným seznamem), neučinil-li tak ve lhůtě pro stanovení poplatku dle § 148 daňového řádu, stala se úhrada žalobkyně vratitelným přeplatkem. V. Rozhodnutí bez nařízení jednání 10. Vzhledem k tomu, že účastníci ve lhůtě jim k tomu soudem poskytnuté výzvami ze dne 1. 4. 2025, č. j. 57 Af 4/2025-12 a 13, nevyjádřili svůj nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. VI. Posouzení věci soudem 11. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých skutkových či právních důvodů je napadené rozhodnutí správního orgánu nezákonné. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. 12. Žaloba je důvodná. Právní východiska soudu 13. Podle § 1 písm. g) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění k 31. 12. 2011 (dále jen „ZMP“) mohla obec zavést místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí podle jiného právního předpisu. 14. Podle § 1 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. a) daňového řádu upravuje daňový řád postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní, jimiž je mj. peněžité plnění, které zákon označuje jako poplatek, který je příjmem rozpočtu územního samosprávného celku. 15. § 4 daňového řádu stanoví, že se tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení použijí, neupravuje-li jiný zákon správu daní jinak. 16. Podle § 262 daňového řádu se při správě daní správní řád nepoužije. 17. Žalovaný měl tedy posoudit odvolání žalobkyně postupy stanovenými v daňovém řádu, příp. podle speciální procesní úpravy v ZMP, a nebyl oprávněn aplikovat správní řád. 18. Podle § 102 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) daňového řádu obsahuje rozhodnutí mj. ozn