33 Cdo 3225/2011 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3225/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2013 Spisová značka:33 Cdo 3225/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3225.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Obec Dotčené předpisy:§ 8 odst. 5 předpisu č. 274/2001Sb. předpisu č. 565/1990Sb. § 2 odst. 3 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 3. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -I.ÚS 3541/15JUDr. David Uhlířodmítnuto1.11.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3225/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně obce Kolová, zastoupené JUDr. Josefem Kašparem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská 27, proti žalovaným: 1/ Ing. J. S., a 2/ I. S., zastoupeným JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Polská 4, o zaplacení 1,300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 459/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 6. 2011, č. j. 10 Co 170/2011-302, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 6. 2011, č. j. 10 Co 170/2011-302, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení 1,300.000,- Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka sestává z částky 1.250.000,- Kč, kterou se jí žalovaní zavázali zaplatit podle smlouvy o finančním příspěvku na vybudování inženýrských sítí ze dne 16. 10. 2007, a ze smluvní pokuty ve výši 50.000,- Kč sjednané v téže smlouvě (resp. v jejím dodatku z 12. 11. 2008) pro případ, že příspěvek nebude uhrazen do 28. 2. 2009. Žalovaní uvedené částky nezaplatili a na upomínku reagovali sdělením, že nezaplatí, protože nejsou vytvořeny podmínky, aby mohli svůj investiční záměr realizovat. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 16. 2. 2011, č. j. 16 C 459/2009-245, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 1,300.000,- Kč spolu se zde specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku. Vycházel ze zjištění, že žalovaní jako vlastníci pozemků parcelních čísel 362, 364, 365, 366, 404/1, 404/16, 404/17, 454/1, 454/9 a 455 v katastrálním území Kolová (dále jen „pozemky“) uzavřeli s žalobkyní dne 16. 10. 2007 „Smlouvu o finančním příspěvku na vybudování inženýrských sítí“, v níž se zavázali zaplatit žalobkyni nejpozději do 30. 6. 2008 celkem 1,250.000,- Kč, resp. přispět jí částkou 250.000,- Kč za připojení každého z pěti rodinných domů, které zamýšleli postavit na svém pozemku parcelní číslo 404/25 (v lokalitě č. 7 „Za humny“) a připojit na inženýrské sítě; vlastníkem inženýrských sítí v dané lokalitě je žalobkyně. Žalobkyně ve smlouvě učinila příslib, že se po podpisu smlouvy kladně vyjádří k územnímu řízení pro umístění zmíněných staveb. Dodatkem ke smlouvě, který účastníci uzavřeli 12. 11. 2008, byl dohodnut nový termín zaplacení příspěvku (do 28. 2. 2009) a sjednána byla sankce (smluvní pokuta) ve výši 50.000,- Kč pro případ, že žalovaní v nově sjednaném termínu příspěvek žalobkyni neuhradí; pro případ dalšího prodlení pak byly sjednány úroky z prodlení. V souvislosti se svým záměrem zahájit výstavbu rodinných domů na pozemku parcelní číslo 404/1 uzavřeli žalovaní s žalobkyní dne 25. 1. 2008 další smlouvu, v níž se zavázali přispět jí na inženýrské sítě 435.000,- Kč; tato částka měla být uhrazena na účet žalobkyně do vydání stavebního povolení; dodatkem k této smlouvě z 12. 11. 2008 byl termín úhrady příspěvku posunut na 28. 2. 2009. Po uzavření shora zmiňovaných smluv došlo k jednání ohledně způsobu odvodnění lokality č. 7 „Za humny“, při němž žalobkyně místo přečerpávání vod navrhla odvodnit lokalitu gravitačně, což mělo za následek zpoždění vydání územního rozhodnutí. Soud prvního stupně posoudil smlouvu účastníků z 16. 10. 2007 jako nepojmenovanou (§ 51 obč. zák.). Dovodil, že jde o smlouvu platnou, neboť byla účastníky uzavřena svobodně, nikoli v tísni, není v rozporu se zákonem, ani jej neobchází, a nepříčí se dobrým mravům. Nepřisvědčil žalovaným, že šlo o smlouvu darovací. Žalobkyně se totiž ve smlouvě zavázala k protiplnění spočívajícímu ve „vydání kladného vyjádření k územnímu řízení pro umístění stavby“. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 6. 2011, č. j. 10 Co 170/2011-302, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na rozdíl od něj posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou proto, že odporuje zákonu, resp. jej obchází. Uzavřel, že smlouvou byl obcházen jak § 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění platném v době uzavření smlouvy, podle něhož nesmí být možnost napojení na vodovod nebo kanalizaci podmiňována vyžadováním poplatků nebo jiných finančních plnění, tak zákon č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích, podle kterého je možné vybírat poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace; sazba poplatku přitom nesmí přesáhnout rozdíl ceny stavebního pozemku bez možnosti připojení na obcí vybudovanou stavbu vodovodu nebo kanalizace a ceny stavebního pozemku s touto možností. Jiné než v zákoně uvedené poplatky obce vybírat nemohou (v této souvislosti je argumentováno i nálezem Ústavního soudu Pl ÚS 20/606-1). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že smlouva o finančním příspěvku na vybudování inženýrských sítí, kterou s žalovanými uzavřela dne 16. 10. 2007, je neplatná. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že smlouva neodporuje § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích, ani jej neobchází. Ve smlouvě sjednané plnění žalovaných totiž nepředstavovalo poplatek nebo jiné finanční plnění za připojení na vodovod či kanalizaci ve smyslu § 8 odst. 5 věty první zákona o vodovodech a kanalizacích, nýbrž finanční příspěvek na vybudování inženýrských sítí, včetně jí financovaných veřejných částí přípojek k jednotlivým stavebním parcelám. Bez vybudování inženýrských sítí (tj. bez investice obce) by ani nemohlo být realizováno napojení pozemků žalovaných na veřejnou část kanalizace. Zdůrazňuje, že podle poslední věty § 8 odst. 5 zákona o vodovodech a kanalizacích je náklady na realizaci napojení vodovodní a kanalizační přípojky na vodovod nebo kanalizaci povinen nést vlastník, jemuž je připojení umožněno, pokud není dohodnuto jinak. Zákon nevylučuje, aby obec jako majitel inženýrských sítí zainteresovala majitele pozemků na financování výstavby inženýrských sítí, zejména dojde-li jejich přivedením ke značnému zhodnocení pozemků, jak se stalo v posuzovaném případě. Odvolací soud navíc nezkoumal, zda lze zákon o vodovodech a kanalizacích na předmětný případ vůbec aplikovat. Nevztahuje se totiž na vodovody a kanalizace, u nichž je průměrná denní produkce nižší než 10 m2 nebo je-li počet fyzických osob trvale využívajících vodovod nebo kanalizaci nižší než 50 (§ 1 odst. 3); uvedená kritéria nebyla zjišťována. Předmětná smlouva není podle názoru dovolatelky ani v rozporu se zákonem o místních poplatcích, neboť z něj nevyplývá, že by obec nemohla - v rámci smluvní volnosti subjektů - upravit svůj vztah s třetí osobou přesto, že smluvní plnění „kopíruje“ místní poplatek; takový postup je běžný např. u poplatků za odpad. Je pouze na rozhodnutí obce, zda některý z poplatků upravených zákonem zavede, stejně jako zda si se souhlasem druhé strany upraví své vzájemné vztahy smluvně. Odvolacím soudem citovaný nález Ústavního soudu Pl ÚS 20/606-1 je pro danou věc nepřiléhavý, neboť se nejedná o daň či poplatek, ale o soukromoprávní závazek ze smlouvy. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaní navrhli zamítnutí dovolání. Mají za to, že zákon o vodovodech a kanalizacích na daný případ - z pohledu kapacity sítí - nepochybně dopadá, čemuž nasvědčuje velikost dané obce a stav její infrastruktury. Připomínají, že kanalizace v obci byla budována za spolufinancování z programu CBC Phare 2003 a tedy nepochybně ve veřejném zájmu. Skutečnost, že všechny inženýrské sítě, popsané ve smlouvě (vyjma komunikace, kterou měli zhotovit oni), byly ke dni uzavření smlouvy dokončeny, nasvědčuje záměru žalobkyně získat pro sebe finanční prospěch. Žalovaní připouštějí, že ve smlouvě bylo sjednáno jakési protiplnění v podobě výslovného závazku žalobkyně