§ 16 vyhláška o úplném znění vládního nařízení č. 17/1954 Sb., o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu – Práce přes čas a ve dnech pracovního klidu.

(1) Prací přes čas je práce, kterou koná zaměstnanec z nařízení vedoucího příslušné organisace nebo jeho odpovědného zástupce nad pracovní dobu stanovenou pro něho příslušnými předpisy pro období týdenní, a jde-li o zaměstnance pracujícího v pravidelných pracovních směnách v nepřetržitém provozu, pro období čtyřtýdenní. Do odpracované doby se přitom započítává i pracovní doba, po kterou zaměstnanec nemohl pracovat, za kterou mu však přísluší plat nebo peněžité dávky národního pojištění nemocenského.

(2) Práci přes čas lze nařídit jen výjimečně, je-li to nezbytně nutné k včasnému splnění nepředvídaných úkolů, k zajištění nerušeného nepřetržitého provozu nebo jde-li o neodkladné práce opravné nebo udržovací; nařídit práci přes čas pro splnění plánovaných úkolů lze toliko se souhlasem bezprostředně nadřízeného úřadu.

(3) Za nařízenou práci přes čas nebo v den pracovního klidu se poskytne náhradní volno v rozsahu doby odpracované přes čas. Peněžitou odměnu za tuto práci lze výjimečně poskytnout toliko v případech a ve výši stanovené vládou.

(4) Zaměstnancům ustanoveným na funkčních místech, pro která je vzhledem k povaze funkční činnosti těchto zaměstnanců stanoven funkční plat již s přihlédnutím k práci konané nad stanovenou pracovní dobu, se poskytne náhradní volno toliko za práci přes čas konanou v noci a ve dnech pracovního klidu.

(5) Za pracovní pohotovost nařízenou nad stanovenou pracovní dobu se poskytne náhrada v rozsahu a za podmínek, které stanoví příslušný ministr v dohodě s ministrem financí a s příslušným orgánem Revolučního odborového hnutí.