Zákon o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi

Projev vůle je třeba vyložit v souladu s potřebami plánovaného proporcionálního rozvoje národního hospodářství.

Pro hospodářské smlouvy a jiné dohody organizací platí písemná forma, pokud není v dalších ustanoveních nebo v prováděcích předpisech stanoveno něco jiného. Požadavek písemné formy je splněn i tehdy, byly-li projevy vůle učiněny v různých listinách, zejména v dopisech.

(1) Lhůta určená podle dnů počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadá konec lhůty na poslední den měsíce.

(1) Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů, středem měsíce jeho patnáctý den.

(2) Je-li lhůta určena na jeden nebo několik měsíců a půl měsíce, počítá se patnáct dní naposled.

Byla-li lhůta prodloužena, má se v pochybnostech za to, že nová lhůta počíná dnem, který následuje po uplynutí lhůty původní.

(1) Práva, jehož nabytí je vázáno na určitý den, se nabývá již počátkem tohoto dne. Právní následky prodlení nebo zmeškání nastanou teprve uplynutím posledního dne lhůty. Je-li však k projevu nebo k plnění určena anebo obvyklá jen určitá doba denní, lze takový projev učinit nebo plnění poskytnout včas jen v této denní době.

(2) Jestliže by poslední den lhůty určené k projevu nebo k plnění připadl na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejblíže příští den pracovní, pokud právní předpis nestanoví něco jiného.

(1) Hospodářské smlouvy, upravené v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech, uzavírají mezi sebou organizace o dodávkách výrobků, o pracích a výkonech, popřípadě o jiných způsobech spolupráce, jichž je třeba k plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství.

(2) Není-li v dalších ustanoveních nebo v prováděcích předpisech stanoveno něco jiného, platí o uzavírání hospodářských smluv ustanovení této hlavy.

Hospodářská smlouva vzniká přijetím návrhu smlouvy, popřípadě – za podmínek dále stanovených – rozhodnutím arbitráže.

Návrh smlouvy je přijat, obsahuje-li přijetí souhlas se všemi podstatnými náležitostmi smlouvy. Podstatnými náležitostmi jsou určení předmětu a času plnění; údaj o ceně je podstatnou náležitostí, jen jestliže jej některá z organizací za takovou náležitost prohlásí. Obsahuje-li odpověď na návrh smlouvy změnu nebo doplněk podstatné náležitosti, považuje se za odmítnutí a za návrh nový.

Pokud to návrh smlouvy výslovně dovoluje, může jej organizace, jíž je určen, místo písemného projevu přijmout i tím, že podle něho ve lhůtě pro přijetí jedná.

Organizace, která v návrhu smlouvy určila lhůtu pro přijetí, je do uplynutí lhůty návrhem vázána.

Není-li v návrhu určena lhůta pro přijetí, je navrhující organizace vázána po dobu jednoho měsíce ode dne odeslání návrhu, nejdéle však do konce lhůty, v níž má být podle návrhu plněno.

Dojde-li projev o přijetí až po době, po kterou je navrhující organizace vázána, je smlouva uzavřena, jestliže navrhující organizace bez zbytečného odkladu nevyrozumí organizaci, které byl návrh určen, že přijetí návrhu odmítá jako opožděné.

(1) Návrh smlouvy zanikne odvoláním, jen dojde-li odvolání nejpozději současně s návrhem. Odvolání učiněné ústně, telefonicky nebo telegraficky musí být bez zbytečného odkladu potvrzeno též písemně.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i o odvolání přijetí.

(1) Organizace (dodavatel, odběratel) je povinna uzavřít hospodářskou smlouvu v případech, kdy tak výslovně stanoví tento zákon nebo prováděcí předpisy.

(2) Dodavatel je povinen na žádost odběratele uzavřít hospodářskou smlouvu,

a) jde-li o výrobky, práce nebo výkony včas objednané na základě kapacitní smlouvy nebo příslušných plánovacích dokladů,

b) jde-li o výrobky, práce nebo výkony včas objednané a určené pro centralizovanou investiční výstavbu, pro úkol stanovený jmenovitě vládou anebo pro zabezpečení obranyschopnosti státu,

c) jde-li o výrobky, práce nebo výkony určené pro vývoz,

d) jde-li o včas objednané poddodávky potřebné pro výrobky, práce nebo výkony uvedené v bodech b) a c).

(1) Neshodnou-li se organizace o jiném obsahu smlouvy, než jsou podstatné náležitosti (§ 17), může organizace, jejíž návrh byl přijat, do měsíce ode dne, kdy obdržela přijetí, požádat arbitráž o rozhodnutí. Neučiní-li tak, platí smlouva se změnami nebo doplňky, se kterými byl její návrh přijat.

(2) V případech, kdy je povinnost uzavřít hospodářskou smlouvu, může se organizace, která je oprávněna požadovat uzavření hospodářské smlouvy, domáhat, aby i celý obsah hospodářské smlouvy byl určen rozhodnutím arbitráže. Arbitráž přitom zvláště přihlédne též k vyjádření příslušných nadřízených orgánů.

(3) Byla-li část obsahu smlouvy určena rozhodnutím arbitráže, počíná účinnost této části stejným okamžikem jako účinnost části dohodnuté, pokud není v rozhodnutí arbitráže stanoveno něco jiného.

Vyžadují-li to potřeby plánovaného proporcionálního rozvoje národního hospodářství, státní disciplíny, nebo jsou-li jiné důležité důvody, mohou ústřední úřady a orgány nebo orgány jimi zmocněné uložit podřízeným organizacím, aby uzavřely smlouvu, nebo jim přímo uložit závazky. Jde-li o organizace podřízené různým ústředním úřadům nebo orgánům, je k tomu třeba předchozí dohody oprávněných orgánů. Ze stejných důvodů může arbitráž uložit závazek stranám arbitrážního řízení. Přípustnost odchylné úpravy, stanovená v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech, platí i pro tato úřední opatření a arbitrážní rozhodnutí.

Prováděcí předpisy mohou stanovit další právní skutečnosti, z nichž vznikají závazky mezi organizacemi.

(1) Organizace, která jiné organizaci způsobila škodu porušením závazku upraveného tímto zákonem nebo prováděcími předpisy anebo porušením jiné právní povinnosti směřující k stanovení státního plánu rozvoje národního hospodářství nebo zajištění jeho plnění, je povinna škodu nahradit, pokud nedokáže, že ji nezavinila.

(2) Za škodu způsobenou bez zavinění organizace odpovídá, jen pokud je tak výslovně stanoveno v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech.

(1) Za zavinění organizace se považuje, s výjimkou uvedenou v ustanovení § 6 odst. 3, nejen zavinění jejích orgánů, nýbrž i zavinění jejích zaměstnanců (členů) při plnění povinností vyplývajících z úkolů organizace.

(2) Osoby, jejichž zavinění se přičítá organizaci, odpovídají jen této organizaci, a to podle zvláštních předpisů.

Způsobilo-li škodu několik organizací, odpovídá každá podle míry svého zavinění. Nedá-li se míra zavinění zjistit nebo jde-li o odpovědnost bez zavinění, odpovídají stejným dílem. Prováděcí předpisy mohou stanovit něco jiného.

Způsobila-li škodu také organizace poškozená, zejména tím, že se nepřičinila o zmenšení nebo odvrácení škody, nese škodu poměrně.

Organizace, jež užije jiných organizací nebo osob ke splnění svých úkolů, odpovídá za škodu, kterou tyto organizace nebo osoby při tom způsobily (§ 27 odst. 1) třetí organizaci, pokud nedokáže, že škodu nezavinily. Proti jiným organizacím a osobám, za něž takto odpovídá, má právo na náhradu.

Škoda se nahrazuje uvedením v předešlý stav, a pokud to není dobře možné, v penězích.

Nahrazuje se to, oč se majetek poškozené organizace škodnou událostí zmenšil. To, čeho by byla poškozená organizace při pravidelném běhu věcí dosáhla, kdyby nebyla nastala škodná událost, se nahrazuje, jen byla-li škoda způsobena úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, a mimoto v případech, kde je tak stanoveno právním předpisem.

(1) Nelze-li přesně nebo bez neúměrných obtíží zjistit výši škody, stanoví ji arbitráž volnou úvahou.

(2) Na náhradu škody se započítávají majetkové sankce, úroky z prodlení, popřípadě poplatky z prodlení, na něž vzniklo poškozené organizaci právo následkem nesplnění povinnosti, jejímž porušením byla způsobena škoda.

(3) Odůvodňuje-li to povaha nebo míra zavinění, význam škody a její náhrady nebo jiné okolnosti hodné zvláštního zřetele, může arbitráž náhradu škody přiměřeně snížit.

(1) Organizace, která přijala plnění, pro něž není právem uznaný důvod, je povinna vydat je organizaci, která plnění poskytla. Zejména je povinna vydat plnění, které jí jiná organizace poskytla jen v omylu, že je k němu povinna, nebo jen za předpokladu, že jí v budoucnu taková povinnost vznikne, což se však nestalo, anebo plnění, pro které po jeho poskytnutí odpadl právem uznaný důvod.

(2) Bylo-li plněno na základě hospodářské smlouvy, která byla neplatná, nebo zanikl-li právní poměr jí založený, zejména proto, že jedna z organizací použila práva od smlouvy odstoupit, je každá z organizací povinna vydat vše, co jí bylo plněno na základě takové smlouvy tak, aby žádná z organizací nezískávala nic na újmu druhé.

(1) Organizace zavázaná vydat plnění je povinna vrátit předmět plnění s příslušenstvím a přírůstkem a poskytnout přiměřenou náhradu za opotřebení. Není-li vrácení předmětu plnění dobře možné, zvláště byly-li provedeny práce nebo výkony, je organizace povinna nahradit cenu podle doby přijetí plnění. Organizace je dále povinna vydat, popřípadě nahradit užitky, které vytěžila nebo opomenula vytěžit, a to od doby, kdy mohla poznat bezdůvodnost plnění. Bylo-li předmětu plnění užíváno po době, kdy organizace mohla poznat bezdůvodnost plnění, je povinna poskytnout i přiměřenou náhradu za užívání. Peněžité plnění se vrací se zákonnými úroky z prodlení ode dne přijetí.

(2) Organizace povinná vydat plnění může požadovat náhradu nutných nákladů, které vynaložila, a to i tehdy, nahrazuje-li jen cenu. Právo na náhradu nákladů užitečných má, jen pokud je vynaložila předtím, než mohla poznat bezdůvodnost plnění. Nahrazuje-li organizace jen cenu, může si na ní započítat vynaložené náklady.

Organizace, které plněním povinností podle § 3 vznikly náklady, může požadovat jejich náhradu na organizaci, v jejíž prospěch jednala, a to i když tento prospěch nenastal nebo byl zmařen. Použila-li při tom své věci, může žádat též náhradu ceny, jakou měla věc v době použití, není-li možné vrácení věci.

Každá z organizací, kterým prospělo, že ve společné nouzi byla obětována věc, aby byla odvrácena větší škoda, je zavázána dát poměrnou náhradu organizaci, jíž věc patřila.

Organizace, jež měla po právu učinit náklad, který za ni učinila jiná organizace, je zavázána k náhradě.

Organizace, která plnila, odpovídá za to, že výrobky, práce nebo výkony byly splněny v množství, které uvedla, že v době plnění měly vlastnosti stanovené právními předpisy, smlouvou, rozhodnutím arbitráže, úředním opatřením, popřípadě vlastnosti, jaké obyčejně mívají, a že jsou bez právních vad.

Pokud z právního předpisu nebo z povahy věci neplyne něco jiného, je organizace, které se plní, povinna prověřit plnění, a zjistí-li vady, pořídit důkaz o stavu výrobků, prací nebo výkonů.

Vady, které je možno zjistit při stanoveném, popřípadě obvyklém způsobu prověřování, jsou vady zjevné. Ostatní vady jsou vady skryté.

(1) Organizace, které byly dodány vadné výrobky, práce nebo výkony, má právo na majetkové sankce stanovené právním předpisem nebo smlouvou. Kromě toho má právo, pokud není v dalších ustanoveních stanoveno něco jiného, z důvodu odpovědnosti za vady,

a) je-li vada neodstranitelná, požadovat přiměřenou slevu nebo plnění dodatečně odmítnout a buď žádat nové bezvadné plnění, anebo v rozsahu odmítnutého plnění od smlouvy odstoupit s následky uvedenými v § 35 odst. 2,

b) je-li vada odstranitelná, požadovat bezplatné odstranění vady nebo náhradu nákladů na odstranění vady anebo přiměřenou slevu.

(2) Ustanovení předcházejícího odstavce platí přiměřeně i o vadách oprav provedených dodavatelem.

(3) Bylo-li plněno menší množství, než udala organizace, která plnila, má organizace, které bylo plněno, právo na majetkové sankce stanovené právním předpisem nebo smlouvou; pokud jde o ostatní následky, posuzuje se tato nesrovnalost co do množství jako částečné nesplnění smlouvy.

(4) Práva z odpovědnosti za vady mohou být v prováděcích předpisech upravena odchylně od ustanovení tohoto zákona.

Organizace, která je povinna plnit, může dohodou o záruce převzít odpovědnost za to, že výrobky, práce nebo výkony budou mít určité vlastnosti i po stanovenou dobu od splnění. Prováděcí předpisy mohou stanovit, za jakých podmínek a v jakém rozsahu je organizace povinna poskytnout záruku.

Právo na náhradu škody, která vzešla z vady, má organizace, které bylo plněno, proti organizaci, která splnila, i když již zaniklo právo z odpovědnosti za vady. Plnění, na které měla organizace právo z důvodu odpovědnosti za vady, nemůže však požadovat jako náhradu škody ani z jiného právního důvodu; dohoda o záruce není tím však dotčena.

Organizace mohou měnit závazky smlouvou, pokud to nevylučuje právní předpis nebo povaha závazkového poměru; nedohodnou-li se, rozhoduje arbitráž. Jestliže se jedna z organizací domáhá změny závazku na podkladě plánovacího dokladu, je druhá organizace povinna na změnu přistoupit.

(1) Za podmínek uvedených v § 46 může oprávněná organizace smlouvou postoupit právo na plnění jiné organizaci. Odpovídá jí za to, že v době postupu právo trvalo.

(2) Dokud organizace, která má povinnost plnit, neví o postupu, může plnit organizaci původně oprávněné.

Organizace, která se dohodne s povinnou organizací, že přejímá její závazek, nastoupí na její místo, přivolí-li k tomu organizace oprávněná. Toto přivolení může být dáno buď povinné organizaci, nebo organizaci, která přejímá závazek.