33 Cdo 1217/2020 — Nejvyšší soud

33 Cdo 1217/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2021 Spisová značka:33 Cdo 1217/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.1217.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spotřebitel Smlouva spotřebitelská Odstoupení od smlouvy Směrnice EU Výklad právních předpisů (výklad právních norem) Dotčené předpisy:čl. 3 odst. 3 směrnice 2011/83/EU čl. 4 směrnice 2011/83/EU § 1820 odst. 1 písm. f) o. z. § 1827 odst. 2 o. z. § 1829 odst. 2 o. z. § 1840 písm. h) o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:1. 5. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1194/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 1217/2020-283 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce M. K., bytem XY (adresa pro doručování: XY), proti žalované STUDENT AGENCY k. s., se sídlem v Brně, náměstí Svobody 86/17 (identifikační číslo 253 17 075), zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, o 28.187 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 253 C 100/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2019, č. j. 15 Co 168/2019-262, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2019, č. j. 15 Co 168/2019-262, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2019, č. j. 253 C 100/2014-218, se – vyjma zamítavého výroku II – ruší a věc se Městskému soudu v Brně vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 4. 2019, č. j. 253 C 100/2014-218, uložil žalované zaplatit žalobci 28.187 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 27. 10. 2014 do zaplacení (I), co do 8,05% úroku z prodlení z částky 28.187 Kč za den 26. 10. 2014 žalobu zamítl (II), žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení 4.697 Kč (III) a žalované uložil zaplatit státu náklady jím zálohované ve výši 700 Kč (IV). Podle soudu prvního stupně uzavřeli účastníci za použití prostředků komunikace na dálku a mimo obchodní prostory žalované nepojmenovanou spotřebitelskou smlouvu se znaky smlouvy kupní, kdy žalovaná vystupovala jako prodejce letenky (§ 1746 odst. 1, 2, § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 12. 2016, dále též jen „o. z“). O tom, že v případě zakoupení letenky a nesouhlasu s posunutím letových časů nemůže od smlouvy odstoupit, případně může odstoupit za uhrazení storno poplatku, žalovaná žalobce jasně a srozumitelně neinformovala (§ 1820 odst. 1 písm. f/, h/ o. z.). Pokud žalobce 20. 10. 2014 odstoupil od rezervace letenky z 31. 8. 2014, bylo takové odstoupení oprávněné a má nárok na vrácení 28.187 Kč. Rozsudkem ze dne 10. 12. 2019, č. j. 15 Co 168/2019-262, Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I a IV potvrdil, ve výroku III je změnil, tak, že žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 27.048,50 Kč, a žalobci přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.188 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že smlouva z 31. 8. 2014 není smlouvou přepravní, jelikož žalovaná není leteckým dopravcem, ani smlouvou zprostředkovatelskou, neboť ze všech okolnosti je zřejmé, že žalovaná nevyvíjí svou činnost ve prospěch jednotlivých zákazníků, ale ve prospěch sdružení IATA (International Air Transport Association - Mezinárodní asociace leteckých dopravců), jehož globální rezervační systém používá s cílem zajistit leteckým dopravcům možnost uzavření smluv se třetími osobami - přepravovanými pasažéry. Elektronická letenka vystavená žalovanou – nikoliv samotným dopravcem – má povahu poukázky; po jejím předložení cestujícím a přijetím leteckým dopravcem je mezi těmito subjekty uzavřena smlouva o přepravě (§ 1939 o. z.). Vzhledem k tomu, že letecká společnost (Saudi Arabian Airlines) letenku nepřijala, nemůže být v uvedeném sporu dána její pasivní věcná legitimace. Jedná-li se o smlouvu uzavřenou distančním způsobem, je podnikatel (žalovaná) povinen podle § 1827 odst. 2 o. z. poskytnout spotřebiteli (žalobci) v textové podobě znění smlouvy i znění všeobecných obchodních podmínek (dále též jen „VOP“). Tuto povinnost žalovaná nesplnila, neboť všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byly i podmínky, lhůty a postupy pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy (§ 1820 odst. 1 písm. f/ o. z.), žalobci nezaslala e-mailem či do datové schránky. Žalobce tak mohl odstoupit od smlouvy ve lhůtě do jednoho roku a čtrnácti dnů od uzavření smlouvy (§ 1829 odst. 2 o. z.), tj. od 1. 9. 2014. Odstoupil-li od smlouvy 20. 10. 2014, je žalovaná povinna vrátit mu všechny peněžní prostředky, které od něho přijala (§ 1836 písm. a/, § 1832 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že smlouva z 31. 8. 2014 není smlouvou o přepravě osoby, „neuplatní se omezení uvedené v ust. § 1840 písm. h/ občanského zákoníku, které by vylučovalo aplikaci § 1820 až 1839 občanského zákoníku.“ V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná předkládá otázky hmotného práva, které – podle jejího názoru – v rozhodovací praxi Nejvyšší soud dosud neřešil. Jedná se o objasnění právního vztahu mezi cestujícími a zprostředkovateli letecké přepravy, tzv. IATA agenty, právního vztahu mezi cestujícími a leteckými přepravci včetně toho, kdy tento vztah vzniká, o právní povahu elektronické letenky a o otázku týkající se odstoupení od těchto smluv. Podle dovolatelky uzavřeli účastníci smlouvu o zprostředkování letecké přepravy a okamžikem zaplacení ceny letenky uzavřel žalobce s leteckou společností smlouvu o přepravě osoby. S leteckými dopravci není žalovaná v žádném právním vztahu, je jen registrována v IATA a za zprostředkování uzavření smlouvy o letecké přepravě účtuje klientovi podle platného ceníku transakční poplatek, na který jí vzniká nárok okamžikem potvrzení rezervace klientem (VOP článek 3.7 písm. e/). IATA ani letecké společnosti žádnou provizi žalované neplatí a žalovaná není jejich obchodním zástupcem. Elektronická letenka vystavená na konkrétní datum (případně čas) a konkrétní osobu nemá – argumentuje dovolatelka – povahu poukázky. Zaplacením ceny elektronické letenky vznikne právní vztah ze smlouvy o přepravě mezi klientem a leteckým dopravcem. Za změnu času letů, data letů nebo dokonce za zrušení letů leteckou společností není žalovaná odpovědná, tyto změny nejsou vůbec v její kompetenci. Kompenzaci za zrušené nebo změněné lety poskytuje vždy letecká společnost (ať už sama nebo prostřednictvím zprostředkovatele, který jedná za cestujícího a vyřizuje s leteckou společností dané formality). Žalobce nebyl oprávněn bez uvedení důvodu a bez zaplacení storno poplatku odstoupit od smlouvy o přepravě osob, jelikož na tuto smlouvu nelze ustanovení § 1829 o. z. použít (§ 1840 písm. h/ o. z.). Od smlouvy zprostředkovatelské měl právo odstoupit, ale jen ve lhůtě čtrnácti dnů plynoucích od 1. 9. 2014 (§ 1829 odst. 1 o. z.). Znění všeobecných obchodních podmínek totiž stačilo uvést při objednání služby na internetových stránkách v odkazu, měl-li žalobce opakovaně možnost všeobecné obchodní podmínky na internetových stránkách žalované zobrazovat a také si je v souboru pdf uložit. Obvyklá praxe internetových obchodů spočívá v tom, že spotřebitel při nákupu zboží či služeb online vyplní závaznou objednávku a stvrzením políčka s odkazem na všeobecné obchodní podmínky s těmito souhlasí. Následně je spotřebiteli zaslána na e-mail potvrzená závazná objednávka, a to bez znění všeobecných obchodních podmínek. Takový postup splňuje podmínky zákona týkající se poučení spotřebitele o právu odstoupit od smlouvy právě prostřednictvím přiložených všeobecných obchodních podmínek v odkazu objednávky. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání žalobce zdůraznil, že žalovaná nesplnila zákonem jí uložené povinnosti; neposkytla mu údaje podle § 1820 odst. 1 písm. f/ o. z. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem v