Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny

(1) Organizační výbor tvoří jeho předseda, kterým je předseda Sněmovny, místopředsedové výboru, kterými jsou místopředsedové Sněmovny a další členové výboru navržení poslaneckými kluby a ustavení podle zásady poměrného zastoupení.

(2) Organizační výbor může zvolit ze svých členů další dva místopředsedy výboru.

(3) Jednání organizačního výboru je neveřejné, pokud se výbor neusnese jinak.

(4) Organizační výbor organizuje a koordinuje práci orgánů Sněmovny v rozsahu stanoveném tímto zákonem a usneseními Sněmovny. Při plnění těchto úkolů mu přísluší zejména

a) připravovat schůze Sněmovny, společné schůze Sněmovny a Senátu a navrhovat předsedovi Sněmovny jejich termín a pořad,

b) stanovit usnesením dobu vyhrazenou pro pravidelné jednání orgánů Sněmovny,

c) doporučovat předsedovi Sněmovny zařazení návrhů zákonů, mezinárodních smluv vyžadujících souhlas Parlamentu, zákonných opatření Senátu, popřípadě jiných návrhů do návrhu pořadu schůze Sněmovny a navrhovat, kterému výboru, popřípadě výborům mají být přikázány,

d) doporučovat předsedovi Sněmovny, aby Sněmovně předložil návrh usnesení o povinnosti člena vlády dostavit se osobně na schůzi Sněmovny,

e) schvalovat plán zahraničních styků delegací Sněmovny, jejích orgánů a poslanců,

f) rozhodovat o přijímání zahraničních návštěv a vysílání delegací Sněmovny, jejích orgánů a poslanců, a to i mimo schválený plán zahraničních styků,

g) žádat poslanecké kluby o předložení dokladů k čerpání příspěvků poskytnutých z rozpočtu Sněmovny na úhradu jejich nákladů,

h) přikazovat výborům k projednání zprávy, informace nebo jiné obdobné podklady.

(1) Pro účely volby členů Rady České televize a členů Rady Českého rozhlasu (dále jen „Rada“) zřizuje Poslanecká sněmovna výbor pro mediální záležitosti, jehož členy volí z poslanců podle zásady poměrného zastoupení.

(2) Je-li počet kandidátů navržených oprávněnými právnickými osobami vyšší než je trojnásobek počtu členů Rady, kteří mají být zvoleni, výbor pro mediální záležitosti posoudí podané návrhy a z navržených kandidátů splňujících předpoklady podle tohoto zákona vybere pro volbu Poslaneckou sněmovnou kandidáty v počtu odpovídajícím trojnásobku počtu členů Rady, kteří mají být zvoleni. Jestliže není počet kandidátů navržených oprávněnými právnickými osobami vyšší než trojnásobek členů Rady, kteří mají být zvoleni, výbor pro mediální záležitosti předloží Poslanecké sněmovně k volbě všechny navržené kandidáty splňující předpoklady podle tohoto zákona.

(3) Podrobnosti postupu upraví Poslanecká sněmovna svým usnesením, kterým také určí, v jakém rozsahu se pro postup podle odstavců 1 a 2 použije volební řád (příloha č. 2).

(1) Sněmovna může ze svých poslanců a dalších osob, které nejsou poslanci, zřizovat stálé nebo dočasné komise a stanovit jim v rámci své působnosti úkoly. Předsedou komise je vždy poslanec, kterého volí Sněmovna. Poslanec, který je členem vlády, nemůže být členem komise.

(2) Schůze komise svolává a řídí její předseda nebo jím pověřený místopředseda. Není-li předseda komise, svolává a řídí schůze komise některý z místopředsedů. Není-li předseda ani místopředsedové, svolá a řídí schůzi komise její člen, jehož tím komise nebo její předseda pověří. Není-li takový člen, svolá a řídí schůzi komise její nejstarší člen, který byl poslancem v minulém volebním období. Není-li takový člen, svolá a řídí schůzi komise její nejstarší člen.

(3) Pro činnost a jednání komisí se užije přiměřeně ustanovení o činnosti a jednání výborů.

(1) Na návrh nejméně jedné pětiny všech poslanců může Sněmovna zřídit pro vyšetření věci veřejného zájmu vyšetřovací komisi. Předsedu a členy vyšetřovací komise, kterými mohou být jen poslanci, volí Sněmovna. Poslanec, který je členem vlády, nemůže být členem vyšetřovací komise.

(2) Usnesení Sněmovny, kterým se zřizuje vyšetřovací komise, obsahuje přesné určení věci, která má být vyšetřena, a lhůtu, ve které vyšetřovací komise předloží svá zjištění s návrhem Sněmovně. O návrhu rozhodne Sněmovna usnesením.

(3) Jednací řád vyšetřovací komise je přílohou č. 1 tohoto zákona.

(4) K objasnění důležitých skutečností může vyšetřovací komise opatřovat potřebné podklady, vyžadovat nezbytná vysvětlení a vyslýchat svědky a podle povahy věci přibrat znalce a tlumočníka. Podrobnosti o povinnosti svědčit, vydat věc, o předvolání a předvedení, zákazu výslechu, práva odepřít výpověď, o nároku na svědečné, jakož i o přibrání znalce nebo tlumočníka a o jejich právech a povinnostech stanoví jednací řád vyšetřovací komise.

(5) Vyšetřovací komise může pro provedení jednotlivých úkonů uvedených v odstavci 4 a pro dokumentaci své činnosti přibrat potřebný počet odborných pracovníků, zejména vyšetřovatelů a administrativně technických pracovníků, kteří svou činnost vykonávají na základě pověření vyšetřovací komise a jsou vázáni jen jejími pokyny.

(6) Jednání vyšetřovací komise je zpravidla veřejné. Na návrh člena vyšetřovací komise se může vyšetřovací komise usnést, že jednání vyšetřovací komise nebo jeho část jsou neveřejné. Učiní tak vždy, jsou-li předmětem jednání vyšetřovací komise utajované skutečnosti související s obranou nebo bezpečností státu nebo jiné závažné utajované skutečnosti.

(7) Jednání vyšetřovací komise nebo jeho části, které byly prohlášeny za neveřejné, se mohou kromě členů vyšetřovací komise zúčastnit jiné osoby, dala-li s jejich účastí vyšetřovací komise souhlas nebo stanoví-li tak zákon.

(8) Členové vyšetřovací komise a další osoby, které se zúčastní nebo jsou přítomny jednání vyšetřovací komise nebo jeho části, které byly prohlášeny za neveřejné, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se při jednání dozvědí; zbaveni této povinnosti mohou být jen usnesením Sněmovny.

(9) Nasvědčují-li skutečnosti zjištěné vyšetřovací komisí, že byl spáchán trestný čin, může vyšetřovací komise oznámit takovou skutečnost orgánům činným v trestním řízení.

(10) Pro činnost a jednání vyšetřovací komise se užije přiměřeně ustanovení o činnosti a jednání výboru, pokud jednací řád vyšetřovací komise nestanoví jinak.

Náhradu nutných nákladů spojených s účastí na jednání vyšetřovací komise a náhradu ušlého výdělku osobám přizvaným k jejímu jednání určí předseda vyšetřovací komise. Nárok na náhradu zaniká, neuplatní-li ho oprávněná osoba u komise do tří dnů po její účasti na jednání komise nebo poté, co jí bylo sděleno, že k jednání nedojde; na to musí být oprávněná osoba upozorněna.

(1) Do působnosti Sněmovny patří zejména

a) projednávat návrhy zákonů a vyslovovat s nimi souhlas,

b) schvalovat společně se Senátem volební zákon, zákon o zásadách jednání a styku obou komor Parlamentu mezi sebou, jakož i navenek a zákon o jednacím řádu Senátu,

c) usnášet se o zákonu o státním rozpočtu,

d) usnášet se o návrhu státního závěrečného účtu,

e) schvalovat zákonná opatření Senátu,

f) projednávat mezinárodní smlouvy vyžadující souhlas Parlamentu a vyslovovat s nimi souhlas,

g) usnášet se společně se Senátem na vyhlášení válečného stavu,

h) vyslovovat společně se Senátem souhlas s pobytem cizích vojsk na území České republiky,

i) vyslovovat společně se Senátem souhlas s vysláním ozbrojených sil mimo území České republiky,

j) usnášet se společně se Senátem, že prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad,

k) kontrolovat činnost vlády, jednat o důvěře vládě a usnášet se na vyslovení nedůvěry vládě,

l) projednávat odpovědi vlády a jejích členů na písemné interpelace poslanců zařazené na pořad schůze Sněmovny,

m) navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolání prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,

n) volit a odvolávat členy Nejvyššího kontrolního úřadu,

o) volit a odvolávat předsedu a místopředsedy Sněmovny a stanovit počet místopředsedů,

p) zřizovat výbory a stanovit počet jejich členů,

q) zřizovat komise a stanovit počet jejich členů,

r) zřizovat vyšetřovací komise a stanovit počet jejich členů,

s) potvrzovat předsedy výborů v jejich funkci po zvolení výborem,

t) v případě nezvolení předsedy výboru výborem volit předsedu výboru a navrhovat výboru volbu nového předsedy,

u) vyslovovat souhlas s trestním stíháním poslance,

v) rozhodovat o odvolání poslance proti rozhodnutí v disciplinárním řízení (§ 16) a o odvolání poslance proti rozhodnutí předsedy Sněmovny o uložení pořádkového opatření (§ 19 odst. 2),

x) schvalovat pravidla hospodaření poslaneckých klubů s příspěvkem podle § 78 odst. 2 a 4,

y) usnášet se o vyjádřeních k návrhům aktů a dokumentů Evropské unie.

(2) Sněmovna vykonává i další působnost, stanoví-li tak zákon.

(1) Schůze Sněmovny se konají v době zasedání Sněmovny.

(2) Schůze Sněmovny svolává její předseda, stanoví-li tak zákon, nebo na základě usnesení Sněmovny.

(3) Není-li v usnesení řečeno, kdy se má schůze konat, svolá předseda Sněmovny schůzi nejpozději do 30 dnů od přijetí usnesení.

(4) Požádá-li o svolání schůze Sněmovny alespoň jedna pětina všech poslanců, svolá předseda schůzi nejpozději do deseti dnů od doručení žádosti; žádost musí být podána písemně a musí obsahovat návrh pořadu jednání.

(5) V době přerušení zasedání může předseda Sněmovny svolat Sněmovnu ke schůzi před stanoveným termínem, čímž je zasedání obnoveno. Učiní tak vždy, požádá-li jej o to prezident republiky, vláda nebo nejméně jedna pětina všech poslanců, a to nejpozději do deseti dnů od doručení žádosti. Žádost musí být podána písemně a musí obsahovat návrh pořadu jednání.

(6) O svolání schůze Sněmovny musí být poslanci vyrozuměni nejméně pět dnů předem. Nebyla-li tato lhůta dodržena, může poslanec navrhnout odročení jednání; o takovém návrhu rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.

(1) Poslanci je v jednacím sále trvale vyhrazeno poslanecké křeslo. Zasedací pořádek poslanců vychází z jejich příslušnosti k poslaneckému klubu a podléhá schválení Sněmovny.

(2) Schůze Sněmovny se účastní poslanci. Mohou se jí zúčastnit prezident republiky, členové vlády a osoby, které mají oprávnění zúčastnit se schůze Sněmovny a jejích orgánů ze zákona; může jí být přítomen vedoucí Kanceláře a jím určení zaměstnanci Kanceláře sněmovny.

(3) Schůze Sněmovny se mohou zúčastnit i další osoby, projeví-li s tím Sněmovna souhlas; předsedající jim může udělit slovo.

(4) Kromě osob uvedených v odstavcích 2 a 3 mají do jednacího sálu přístup pouze ti, kdo k tomu mají výslovné svolení předsedy Sněmovny.

(5) Přítomnost dalších osob je přípustná jen do naplnění počtu míst v prostorách vyhrazených pro hosty, veřejnost a zástupce sdělovacích prostředků.

(1) Sněmovna zahajuje své denní jednání nejdříve v 9 hodin a končí nejpozději ve 21 hodin. Hlasování o návrzích zákonů, o pozměňovacích návrzích k nim a o mezinárodních smlouvách vyžadujících souhlas Parlamentu a o změně této doby pro hlasování, lze zahájit nejpozději do 19 hodin. Na návrh nejméně jedné pětiny všech poslanců, případně dvou poslaneckých klubů se může Sněmovna usnést jinak.

(2) Před koncem každého jednacího dne ohlásí předsedající den, hodinu a pořad příštího jednání.

(3) Schůze Sněmovny se nekonají v pondělí, v sobotu a v neděli, pokud se Sněmovna neunese jinak.

(1) Schůzi Sněmovny zahájí předsedající ve stanovenou dobu, bez ohledu na počet přítomných poslanců.

(2) Schůzi Sněmovny řídí její předseda nebo místopředsedové v dohodnutém pořadí.

(3) Sněmovna určí z řad ověřovatelů pro každou schůzi zpravidla dva ověřovatele.

(4) Sněmovna stanoví na návrh svého předsedy pořad schůze, popřípadě způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu. Je-li jedním z jednacích dnů schůze Sněmovny čtvrtek, zařadí se na tento den bod odpovědi na písemné interpelace. Je-li jedním z jednacích dnů schůze Sněmovny čtvrtek, zařadí se na tento den bod „Ústní interpelace“. Nejedná-li Sněmovna ve čtvrtek, ústní interpelace a bod odpovědi na písemné interpelace se do pořadu schůze nezařadí. Jsou-li jednacími dny schůze Sněmovny středa a pátek, zařadí se na tyto dny třetí čtení návrhů zákonů. Lhůta stanovená v § 95 odst. 1 musí být zachována. O zařazení třetího čtení na jiné jednací dny rozhodne Sněmovna. O návrhu na zařazení třetího čtení na jiné jednací dny nemůže Sněmovna hlasovat, vznesou-li proti němu námitku nejméně dva poslanecké kluby.

(5) Výbor, poslanecký klub nebo poslanec mohou navrhnout změnu nebo doplnění pořadu. O pořadu, popřípadě návrhu na jeho změnu nebo doplnění rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.

(6) V průběhu schůze může Sněmovna hlasováním bez rozpravy přesunout bod schváleného pořadu, schválený pořad změnit nebo doplnit. Přednesení návrhu nesmí překročit pět minut; toto omezení se nevztahuje na poslance uvedené v § 67. Pro odnětí slova platí obdobně ustanovení o faktické poznámce (§ 60). Schválený pořad lze během schůze Sněmovny rozšiřovat jen výjimečně. Návrh na doplnění schváleného pořadu schůze Sněmovny nelze projednat, vznesou-li proti němu námitku nejméně dva poslanecké kluby nebo 20 poslanců.

(7) Byla-li schůze svolána podle § 51 odst. 4 nebo 5, rozhodne Sněmovna pouze o pořadu uvedeném v žádosti. Ustanovení odstavce 4 věty druhá a třetí o zařazení písemných a ústních interpelací a odstavců 5 a 6 o změně pořadu se v těchto případech nepoužijí. V těchto případech se rovněž nepoužijí ustanovení § 97 odst. 3 věta první o předložení návrhu zákona zamítnutého Senátem, § 97 odst. 4 věta první o předložení návrhu zákona vráceného Senátem s pozměňovacími návrhy a § 98 odst. 2 věta druhá o předložení zákona vráceného prezidentem republiky.

(8) Sněmovna může v průběhu schůze hlasováním bez rozpravy sloučit rozpravu ke dvěma nebo více bodům pořadu. Může též přerušit projednávání bodu pořadu a další jednání o něm odročit.

(9) Předseda poslaneckého klubu a předsedající mohou navrhnout přerušení schůze Sněmovny. O takovém návrhu rozhodne Sněmovna bez rozpravy.

Usnese-li se na tom Sněmovna, je člen vlády povinen dostavit se osobně na schůzi Sněmovny.

(1) Schůze Sněmovny je zpravidla veřejná. Na návrh vlády nebo poslance se může Sněmovna usnést, že schůze nebo její část je neveřejná, zejména jsou-li na pořad schůze zařazeny utajované otázky související s obranou nebo bezpečností státu nebo jiné závažné utajované skutečnosti. Projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu, návrhu státního závěrečného účtu, návrhů daňových zákonů a návrhů zákonů o poplatcích je vždy veřejné.

(2) Schůze Sněmovny nebo její části, která byla prohlášena za neveřejnou, se mohou kromě poslanců zúčastnit prezident republiky a členové vlády; jiné osoby se mohou takové schůze zúčastnit nebo být přítomny v jednacím sále anebo na místech vyhrazených pro hosty, veřejnost a zástupce sdělovacích prostředků jen se souhlasem Sněmovny. O účasti a přítomnosti jiných osob na schůzi rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.

(1) Projednávání bodu pořadu, k němuž má sloužit jako podklad sněmovní tisk, se zahájí, byl-li všem poslancům takový podklad včas doručen. Sněmovní tisk, nejde-li o návrh zákona, se poslanci doručí nejméně 24 hodin před jeho projednáváním. Nebyla-li tato lhůta dodržena, může poslanec navrhnout odročení jednání o takovém bodu pořadu. O návrhu na odročení jednání rozhodne Sněmovna hlasováním bez rozpravy.

(2) Bod jednání zařazený na pořad schůze Sněmovny uvede zpravidla navrhovatel. Za Senát, vládu a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku mohou jednat jen jejich členové, kteří byli takovým jednáním zvlášť pověřeni. Jde-li o návrh skupiny poslanců odůvodní ho poslanec, který je jejím členem a kterého tím tato skupina pověří.

(3) Po navrhovateli vystoupí zpravodaj, který informuje o obsahu projednávané věci a výsledcích jednání výboru. Jde-li o věc, kterou výbor neprojednával, nebo nebyl-li zpravodaj výborem určen, určí zpravodaje Sněmovna. Poslanec, jehož se návrh týká, musí s takovým návrhem vyslovit souhlas. Projednalo-li věc více výborů, vystoupí zpravodajové zúčastněných výborů, pokud se výbory nedohodly na společném zpravodaji.

(1) Po vystoupení zpravodaje zahájí předsedající rozpravu. Nejprve se koná rozprava všeobecná a poté rozprava podrobná. Během všeobecné rozpravy lze podat návrh na odročení, zamítnutí a odkázání jinému orgánu Sněmovny. Během podrobné rozpravy lze předkládat návrhy na odročení, zamítnutí, odkázání jinému orgánu Sněmovny, návrhy pozměňovací a návrhy eventuální, dodatečné a podmíněné (§ 63 odst. 1).

(2) Poslanci se hlásí do rozpravy písemně, a to buď před zahájením schůze u předsedy Sněmovny nebo v průběhu schůze u předsedajícího až do ukončení rozpravy. Poslanci se mohou do rozpravy přihlásit i zdvižením ruky. Písemné přihlášky mají přednost.

(3) Při zahájení rozpravy oznámí předsedající přihlášené řečníky. Slovo uděluje v pořadí, ve kterém se o ně písemně přihlásili, a poté ostatním přihlášeným. Zpravodaji udělí slovo během rozpravy, kdykoli o to požádá. Řečníkovi, pověřenému přednést k věci stanovisko poslaneckého klubu, se udělí slovo kdykoli až do ukončení rozpravy. Při udělování slova upozorní předsedající dalšího řečníka na to, že jeho vystoupení bude následovat. Slova se smí ujmout jen ten, komu je předsedající udělí.

(4) Kdo není přítomen v jednacím sále v okamžiku, kdy je mu uděleno slovo, ztrácí pořadí. Není-li přítomen ani bezprostředně před ukončením rozpravy, jeho přihláška propadá.

(5) Chce-li se rozpravy zúčastnit předsedající, předá řízení schůze.

(1) Sněmovna se může k projednávanému bodu usnést bez rozpravy na omezení řečnické doby, která nesmí být kratší než deset minut. Omezení řečnické doby se nevztahuje na poslance pověřeného přednést k věci stanovisko poslaneckého klubu.

(2) Sněmovna se může bez rozpravy usnést, že k téže věci může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát.

(3) Poslanec se v rozpravě neobrací přímo na jiné poslance a případné dotazy na ně klade prostřednictvím předsedajícího.

(4) Poslanec má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od ní nebo překročí stanovenou řečnickou lhůtu, může na to předsedající poslance upozornit a volat jej k věci. Vybočuje-li poslanec svým projevem z mezí slušnosti, může jej předsedající volat k pořádku. Nevedlo-li dvojí upozornění k nápravě, může mu slovo odejmout. O námitkách poslance proti rozhodnutí o odnětí slova rozhodne Sněmovna bez rozpravy.

(1) Poslanec se může přihlásit k faktické poznámce, kterou reaguje na průběh rozpravy. Za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh týkající se způsobu projednávání některého bodu pořadu. Nelze v ní však uplatňovat věcná stanoviska k projednávané otázce. Poslanec, který se přihlásil k faktické poznámce, dostane slovo přednostně, avšak bez přerušení toho, kdo právě mluví.

(2) Přednesení faktické poznámky ani případná odpověď na faktickou poznámku jiného poslance nesmí překročit dvě minuty.

(3) Nejde-li o faktickou poznámku nebo odpověď na takovou poznámku anebo překročí-li poslanec dobu k jejich přednesení, může mu předsedající slovo odejmout. Rozhodnutí předsedajícího o odnětí slova podle předchozí věty je konečné.

Řečník nesmí být nikým přerušován, s výjimkou oprávnění předsedajícího podle § 59 odst. 4 a § 60 odst. 3.

Opustí-li předsedající předsednický stůl, je schůze přerušena.

(1) Poslanec může v rozpravě podávat k projednávané věci návrhy. Mají se vztahovat k určité věci projednávaného bodu a má z nich být zřejmé, na čem se má Sněmovna usnést. Předsedající může požádat poslance, aby svůj návrh zpřesnil nebo jej předložil písemně. Návrhy jsou:

1. Návrh na odročení

a) návrhem na odročení navrhuje poslanec, aby projednávaný návrh nebyl rozhodnut ihned, ale aby se o něm jednalo buď v době pozdější, vyjádřené určitým časovým údajem, nebo podmínkou, která musí být nejprve splněna, anebo aby jednání bylo odročeno na dobu neurčitou,

b) k tomuto návrhu lze podávat pozměňovací návrhy ke lhůtě jeho odročení nebo podmínce, která má být splněna před projednáváním návrhu,

c) návrh lze revokovat, pokud byl přijat. Návrh na revokaci může podat jen ten, kdo pro návrh hlasoval.

2. Návrh na zamítnutí

a) přijetí návrhu na zamítnutí má za následek, že projednávaný návrh již nebude předmětem rozpravy ani hlasování,

b) k tomuto návrhu nelze podávat pozměňovací návrhy,

c) přijatý návrh nelze revokovat.

3. Návrh na odkázání jinému orgánu Sněmovny

a) tímto návrhem je projednávaný návrh předán k posouzení některému orgánu Sněmovny. Součástí návrhu je lhůta, do které určený orgán odkázaný návrh projedná,

b) k tomuto návrhu lze podávat pozměňovací návrhy, a to k orgánu, jemuž má být návrh odkázán, a ke lhůtě stanovené k projednání,

c) přijatý návrh nelze revokovat. Lze však navrhnout, aby byl návrh vrácen zpět Sněmovně, nedodržel-li určený orgán lhůtu stanovenou pro předložení stanoviska.

4. Návrh pozměňovací

a) pozměňovacím návrhem se vypouštějí, rozšiřují nebo mění některé části původního návrhu,

b) k pozměňovacímu návrhu lze podávat další pozměňovací návrhy. Pozměňovací návrhy k dalším pozměňovacím návrhům nejsou přípustné,

c) přijatý návrh lze revokovat, pokud byl přijat. Návrh na revokaci může podat jen ten, kdo pro návrh hlasoval.

5. Návrh eventuální, dodatečný, podmíněný

a) pokud se v rozpravě ukáže, že rozhodnutí projednávané věci vyžaduje rozhodnutí i v jiné otázce, je možné předložit návrh eventuální. Dodatečným návrhem se rozšiřuje nebo doplňuje původní návrh, pokud tak nelze učinit návrhem pozměňovacím. Schválením podmíněného návrhu se podmiňuje platnost usnesení splněním nebo nesplněním určité podmínky. Podmíněný návrh nelze přijmout při schvalování návrhů zákonů,

b) navrhovatel uvede, o jaký druh návrhu jde, a jen předsedající schůze může označení návrhu zpochybnit; v pochybnostech rozhodne Sněmovna hlasováním,

c) k návrhům uvedeným v písmenu a) lze podávat pozměňovací návrhy,

d) přijatý návrh lze revokovat, pokud byl přijat. Návrh na revokaci může podat jen ten, kdo pro návrh hlasoval.

(2) Jestliže je v rozpravě přednesen návrh, může poslanec nebo navrhovatel navrhnout přerušení projednávané věci až do doby, kdy k přednesenému návrhu zaujme stanovisko výbor určený Sněmovnou nebo poslanecké kluby. Současně může navrhnout, kdy má být projednávání přerušeno. O návrhu na přerušení projednávání rozhodne Sněmovna a současně může určit lhůtu, do kdy jí určený výbor předloží stanovisko k přednesenému návrhu.

(3) Poslanec může podat návrh písemně, pokud v rozpravě odkáže na stejnopis návrhu zveřejněný v elektronické podobě a současně předá návrh v listinné podobě zpravodaji a předsedajícímu.

Navrhovatel může vzít svůj návrh zpět do ukončení rozpravy. Pro zpětvzetí návrhu zákona platí ustanovení § 86 odst. 3.

(1) Poslanci mají právo mluvit a předkládat návrhy ve svém mateřském jazyce. Nemluví-li poslanec česky, tlumočí se jeho projev do českého jazyka, pokud o to alespoň jeden poslanec požádá. Písemné návrhy předložené v jiném než českém jazyce se přeloží do českého jazyka.

(2) Nemluví-li jiný řečník česky, postupuje se podle předchozího odstavce obdobně.

(1) Předsedající rozpravu ukončí, nejsou-li do rozpravy přihlášeni další řečníci.

(2) Po ukončení rozpravy udělí předsedající závěrečné slovo navrhovateli a zpravodaji. Navrhovatel i zpravodaj se mohou závěrečného slova vzdát.

(3) Sněmovna se může usnést bez rozpravy na opětovném otevření rozpravy, a to do zahájení hlasování o závěrečném usnesení. Rozprava je znovu zahájena též tehdy, ujme-li se slova před hlasováním o závěrečném usnesení člen vlády. Pro ukončení nově zahájené rozpravy platí ustanovení odstavce 2 obdobně.

Kdykoli o to požádají, udělí se slovo

a) prezidentu republiky,

b) členovi vlády,

c) předsedovi a místopředsedům Sněmovny,

d) předsedovi poslaneckého klubu,

e) poslanci, který je předsedou politické strany nebo politického hnutí, k nimž příslušejí poslanci, kteří jsou členy poslaneckého klubu ustaveného na začátku volebního období (§ 77 odst. 1 a 5).

(1) O schůzi Sněmovny se pořizuje zápis, v němž se uvede pořad schůze, kdo schůzi řídil, jaké návrhy byly podány, kteří řečníci vystoupili v rozpravě, počet přítomných poslanců a přehled výsledků hlasování. Součástí zápisu jsou úplné texty předložených písemných návrhů, přijatých usnesení, prohlášení a jiných dokumentů, které byly předmětem jednání. Bylo-li hlasování veřejné a byla vyhotovena informace o výsledku hlasování (§ 76 odst. 2), připojí se taková informace k zápisu.

(2) Zápis po jeho ověření ověřovatelem schvaluje a podepisuje předseda Sněmovny nejpozději do 15 dnů od skončení schůze. Schválený zápis je autentickým záznamem o schůzi a odevzdá se k uložení společně s přílohami nejpozději do dvou měsíců od skončení schůze.

(3) O schůzi Sněmovny se pořizuje Těsnopisecká zpráva podávající přesný průběh jednání. Každý řečník může nejpozději do deseti pracovních dnů od skončení schůze ověřit správnost záznamu své řeči. Přitom navrhne opravu gramatických chyb a nedostatků, které vznikly při pořizování záznamu. Nesmí však měnit jazyk, obsah a smysl svého vystoupení. Pokud řečník neověří přepis těsnopiseckého záznamu ve stanovené lhůtě, považuje se záznam za ověřený. O návrzích oprav rozhodují ověřovatelé. Případný spor rozhodne s konečnou platností předseda Sněmovny.

(4) Ze schůze Sněmovny se pořizuje též zvukový záznam, který se uchová nejméně po dobu šesti měsíců.

(5) O neveřejných jednáních se pořizuje Těsnopisecká zpráva jen tehdy, jestliže se na tom Sněmovna usnese; v takovém případě Sněmovna též rozhodne, zda má být Těsnopisecká zpráva zveřejněna, a stanoví rozsah a způsob zveřejnění.

(1) Poslanci se přidělí identifikační karta, která mu umožňuje hlasovat hlasovacím zařízením. Poslanci může být prostřednictvím předsedajícího vydána náhradní identifikační karta. Předsedající zároveň tuto skutečnost oznámí Sněmovně.

(2) Poslanec se po vstupu do jednacího sálu přihlásí prostřednictvím hlasovacího zařízení. Při odchodu z jednacího sálu se odhlásí.

(3) Pro hlasování hlasovacím zařízením se považuje za přítomného poslanec, který je v jednacím sále přítomen a v intervalu stanoveném pro hlasování je prostřednictvím hlasovacího zařízení přihlášen. Má-li předsedající schůze pochybnost o správnosti počtu přihlášených poslanců v jednacím sále nebo navrhne-li to kterýkoli poslanec, může přihlášení zrušit a vyzvat je, aby se přihlásili znovu.

(4) Při hlasování hlasovacími lístky se za přítomné považují poslanci, kteří obdrželi hlasovací lístky.

(5) Sněmovna rozhoduje o každém návrhu hlasováním. Hlasování řídí předsedající schůze. Je povinen upozornit, že bude přikročeno k hlasování.

(6) Předsedající dá hlasovat nejprve pro návrh a poté proti návrhu.

(1) Sněmovna je způsobilá se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny všech poslanců.

(2) K platnému usnesení Sněmovny je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců, nestanoví-li Ústava jinak.

(3) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 Ústavy8) je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců.

(4) K přijetí usnesení o vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, jakož i k přijetí usnesení o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem9), je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců. Souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců je dále třeba při hlasování Sněmovny o návrhu zákona zamítnutého Senátem,10) při hlasování Sněmovny o zákonu vráceném prezidentem republiky11) a při hlasování Sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě.12)

(5) K vyslovení souhlasu s podáním ústavní žaloby proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců. Nevysloví-li Sněmovna souhlas do 3 měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že souhlas nebyl dán12a).

Návrh usnesení Sněmovny upravujícího vnitřní poměry Sněmovny a podrobnější pravidla jednání Sněmovny a jejích orgánů se doručí všem poslancům nejméně 24 hodin před hlasováním o něm.

(1) Po ukončení rozpravy oznámí zpravodaj, v jakém pořadí se bude o návrzích hlasovat. Je-li podáno více návrhů, hlasuje se v pořadí, v jakém byly předloženy, a to postupně podle skupin:

1. návrh na odročení,

2. návrh na zamítnutí,

3. návrh na odkázání jinému orgánu Sněmovny,

4. návrh pozměňovací,

5. návrh eventuální, dodatečný, podmíněný.

(2) Je-li podáno více návrhů na úpravu téže věci pouze z hlediska množství, času, osoby nebo místa, zjistí se nejdříve počty poslanců podporujících jednotlivé návrhy a poté se o nich hlasuje v pořadí podle počtu podporujících hlasů.

(3) Vylučuje-li přijatý návrh další návrh, o tomto dalším návrhu se již nehlasuje. Dojde-li ke sporu, rozhodne Sněmovna.

(4) Před hlasováním se zopakuje přesné znění návrhu, pokud nebyl podán písemně. Zpravodaj může upozornit na souvislost s jinými návrhy.

(5) Sněmovna se může usnést, že se budou projednávat jednotlivé části návrhu, o nichž se bude hlasovat odděleně. Po odděleném hlasování o částech návrhu nebo po přijetí a odmítnutí pozměňovacích návrhů se hlasuje na závěr o návrhu jako o celku.

Hlasuje se veřejně nebo tajně. O zákonech lze hlasovat jen veřejně. Způsob hlasování, není-li určen zákonem, navrhne předsedající.

(1) Veřejně se hlasuje hlasovacím zařízením a zdvižením ruky, nestanoví-li zákon jinak nebo neusnese-li se Sněmovna na jiném způsobu veřejného hlasování.

(2) Při hlasování hlasovacím zařízením hlasuje poslanec pro návrh nebo proti návrhu tím, že stiskne tlačítko hlasovacího zařízení kdykoli v intervalu stanoveném pro hlasování a zvedne ruku. Jiné projevy poslance se považují za zdržení se hlasování.

(3) Dojde-li k poruše hlasovacího zařízení, musí se hlasování opakovat. Nelze-li poruchu neprodleně odstranit, rozhodne Sněmovna o jiném způsobu hlasování.

(4) Při hlasování podle jmen se čtou poslanci v abecedním pořadí počínaje poslancem, kterého vylosuje předsedající. Vyvolaný poslanec se vysloví „pro návrh“ nebo „proti návrhu“, a zdržuje-li se hlasování, řekne „zdržuji se“. Předsedající každou odpověď opakuje. Jiný projev poslance se považuje za zdržení se hlasování.

(5) Nepoužije-li se hlasovacího zařízení, hlasuje se zpravidla zdvižením ruky. Výsledky takového hlasování zjišťují skrutátoři, které určí vedoucí Kanceláře. O námitkách proti osobě skrutátora rozhodne Sněmovna bez rozpravy.

(1) Tajně se hlasuje hlasovacími lístky. Tajným hlasováním se volí předseda, místopředsedové Sněmovny, předsedové výborů a komisí; v dalších případech se hlasuje tajně, stanoví-li tak zvláštní zákon nebo usnese-li se na tom Sněmovna.

(2) Za počet přítomných poslanců při tajném hlasování se považuje počet vydaných hlasovacích lístků.

(1) Předsedající nebo jiná osoba, stanoví-li tak zákon, vyhlásí vždy výsledek hlasování tak, že uvede pořadové číslo hlasování, sdělí počet přítomných poslanců, počet hlasů odevzdaných pro návrh a proti návrhu a ohlásí, zda byl návrh přijat.

(2) Hlasovací zařízení vytiskne o výsledku hlasování informaci, z níž je patrno, jak který poslanec hlasoval.

(3) Informace o výsledku hlasování se zveřejní v elektronické podobě. To neplatí, jde-li o schůzi neveřejnou nebo její neveřejnou část.

(4) Je-li výsledek veřejného hlasování o procedurálním návrhu zcela zřejmý, není třeba zjišťovat přesné počty hlasů. To neplatí, požaduje-li byť i jen jediný poslanec, aby bylo postupováno podle odstavce 1.

(5) Každý poslanec může vznést při hlasování nebo bezprostředně po něm námitku proti průběhu nebo výsledku hlasování. O takové námitce rozhodne Sněmovna bez rozpravy.

(6) Vyhoví-li Sněmovna námitce, musí se hlasování opakovat. Pokud se v takovém případě nehlasuje hlasovacím zařízením, požádá předsedající ověřovatele schůze Sněmovny, aby hlasy sečetli a zjistili výsledky hlasování.

(1) Poslanci se mohou sdružovat v poslaneckých klubech, a to podle příslušnosti k politickým stranám a politickým hnutím (dále jen „politická strana“), za něž kandidovali ve volbách. Poslanci příslušející k jedné politické straně mohou vytvořit pouze jeden poslanecký klub. Slučování klubů je přípustné.

(2) V průběhu volebního období může být ustaven nový poslanecký klub, složený z poslanců příslušných k jiné politické straně, než za jakou byli zvoleni ve volbách, nebo nový klub poslanců, kteří se v průběhu volebního období stali nezávislými poslanci. K ustavení klubu podle věty první je třeba nejméně deseti poslanců. Na takto ustavený klub se nevztahují ustanovení § 78 odst. 2 a 3. Klesne-li během volebního období počet členů klubu pod tuto hranici, klub se ruší. Poslanci, kteří byli členy zrušeného klubu, se mohou stát členy jiného klubu nebo zůstat bez členství v poslaneckém klubu.

(3) Poslanecký klub ustavený podle odstavce 2 nemá nárok na poměrné nebo paritní zastoupení v orgánech Sněmovny, pokud Sněmovna nerozhodne jinak.

(4) Poslanec může být členem jen jednoho poslaneckého klubu.

(5) K ustavení poslaneckého klubu na začátku nového volebního období jsou oprávněni poslanci zvolení do Sněmovny za samostatně kandidující politickou stranu. K ustavení klubu podle věty první je třeba nejméně tří poslanců.

(6) O ustavení poslaneckého klubu se sepíše zápis, který podepíší všichni ustavující členové klubu.

(7) Poslanecký klub po svém ustavení písemně oznámí sekretariátu předsedy Sněmovny název klubu, jméno a příjmení jeho předsedy, jména a příjmení místopředsedů a pořadí, v němž předsedu klubu ve Sněmovně a jejích orgánech v jeho nepřítomnosti zastupují, a jmenný seznam jeho dalších členů. K oznámení připojí zápis o ustavení klubu. Během volebního období oznámí též jména poslanců, kteří přestali být členy klubu nebo se stali jeho novými členy. Vystoupení z klubu může předsedovi Sněmovny oznámit písemně i poslanec, jehož se vystoupení týká.

(8) Jménem poslaneckého klubu jedná jeho předseda. V případě nepřítomnosti předsedy jedná jménem poslaneckého klubu a vykonává práva předsedy podle tohoto zákona místopředseda.

(1) Poslanecké kluby jsou oprávněny používat ke své činnosti místnosti v prostorách Sněmovny včetně potřebných technických prostředků. Podrobnosti může stanovit Sněmovna usnesením.

(2) Na úhradu nákladů se poslaneckým klubům poskytuje příspěvek z rozpočtu Sněmovny, a to v závislosti na počtu poslanců, kteří jsou členy jednotlivých klubů. Pravidla hospodaření poslaneckých klubů s tímto příspěvkem obsahující jeho výši, podmínky poskytování, pravidla pro jeho čerpání a způsob vedení evidence, vyúčtování a kontroly navrhne pro každý kalendářní rok organizační výbor a schvaluje Sněmovna.

(3) Poslanecké kluby vedou stanoveným způsobem evidenci o poskytnutých příspěvcích. Usnese-li se na tom organizační výbor, předloží mu poslanecké kluby průběžnou evidenci a vyúčtování.

(4) Schválená výše příspěvku se pro poslanecké kluby nevládních politických stran násobí koeficientem 1,3 a poskytuje se v upravené výši.

(1) Předseda Poslanecké sněmovny svolává společnou schůzi komor Parlamentu.

(2) Pro jednání společné schůze komor platí tento zákon.

Předseda Sněmovny svolá po zvolení prezidenta republiky společnou schůzi Sněmovny a Senátu, na níž prezident republiky složí slib do rukou předsedy Senátu.

(1) Po jmenování vlády zařadí předseda Sněmovny na pořad nejbližší schůze Sněmovny žádost vlády o vyslovení důvěry tak, aby mohla být projednána nejpozději do 30 dnů od jmenování vlády.

(2) K žádosti vlády se Sněmovna usnese, zda vyslovuje vládě důvěru.

(1) Vláda může předložit Sněmovně žádost o vyslovení důvěry.

(2) Vláda je oprávněna žádat, aby Sněmovna skončila projednávání vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení, pokud s tím spojí žádost o vyslovení důvěry.

(3) Požádá-li vláda o vyslovení důvěry podle odstavce 1, svolá předseda Sněmovnu tak, aby žádost byla projednána do 14 dnů po jejím předložení.

Návrh na vyslovení nedůvěry vládě může podat písemně nejméně 50 poslanců. K projednání takového návrhu svolá předseda neprodleně schůzi Sněmovny.

(1) O žádosti vlády o vyslovení důvěry nebo o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě se neprodleně vyrozumí poslanecké kluby a výbory. Po rozpravě se přistoupí k hlasování podle jmen.

(2) K přijetí usnesení o vyslovení důvěry vládě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. K přijetí usnesení, kterým se vyslovuje vládě nedůvěra, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.

(3) Odepře-li Sněmovna vyslovit vládě důvěru nebo jí vysloví nedůvěru, oznámí to předseda Sněmovny prezidentu republiky.