Zákon o placené dovolené na zotavenou v roce 1949

(1) Poskytování peněžité náhrady za nevyčerpanou dovolenou je kromě případů uvedených v odstavci 2 nebo 3 nepřípustné.

(2) Nemohl-li zaměstnanec vyčerpat dovolenou nebo její část ani do 31. března 1950 z příčin uvedených v § 6, odst. 1 nebo z příkazu zaměstnavatele odůvodněného naléhavou potřebou provozu, má nárok na peněžitou náhradu za dovolenou nebo za její nevyčerpanou část.

(3) Peněžitá náhrada za nevyčerpanou dovolenou nebo její část náleží zaměstnanci též, nemohl-li ji vyčerpat pro skončení pracovního poměru.

(4) Peněžitá náhrada za dovolenou se rovná peněžitým požitkům odpovídajícím době dovolené, kromě náhrady hotových výloh a odměny za práci přes čas, a peněžité náhradě za naturální požitky (§ 8, odst. 1 a 2).

(5) Peněžitá náhrada za dovolenou se nezapočítává do vyměřovacího základu podle předpisů o národním pojištění.

(1) Zaměstnancům, s nimiž byl pracovní poměr po 1. lednu 1947 rozvázán bez jejich zavinění podle předpisů o hospodárném zaměstnávání pracujících, o uvolnění postradatelných zaměstnanců nebo o návratu odborně vyškolených zaměstnanců do jejich povolání, započte se do doby rozhodné pro vznik nároku na dovolenou a pro prodloužení dovolené (§ 2) v novém zaměstnání trvání všech předchozích pracovních poměrů po dokončení 18. roku věku. Totéž platí pro zaměstnance, kteří po 1. lednu 1947 dobrovolně přešli z administrativního zaměstnání do zaměstnání výrobního nebo ze zaměstnání výrobního do jiného výrobního zaměstnání důležitějšího pro splnění jednotného hospodářského plánu, jakož i pro zaměstnance, kteří změnili po skončení okupace zaměstnání ve veřejném zájmu nebo na doporučení úředního lékaře.

(2) Zaměstnanci uvedení v odstavci 1 mají vůči svému dosavadnímu zaměstnavateli nárok na poměrnou část dovolené, jestliže byli v kalendářním roce zaměstnáni u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku alespoň 2 měsíce a jestliže neměli v tomto roce dovolenou. Poměrná část dovolené přísluší zaměstnanci, i když mu podle ustanovení §§ 1 a 2 nevznikl nárok na dovolenou.

(3) Neměl-li zaměstnanec, na něhož se vztahuje odstavec 1, v kalendářním roce plnou dovolenou v dosavadním pracovním poměru, vznikne mu u nového zaměstnavatele nárok na poměrnou část dovolené po nepřetržitém dvouměsíčním zaměstnání.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně pro dovolenou zaměstnanců přidělených k výkonu naléhavých prací a pro účastníky pracovních brigád.

(1) Zaměstnancům přijatým na práce, které podle své povahy netrvají 9 měsíců, zejména na práce sezónní a kampaňové, přísluší místo dovolené při skončení pracovního poměru za každých 25 dnů konané práce peněžitá náhrada ve výši jedné dvanáctiny požitků, které by jim příslušely po dobu dovolené podle § 2, kdyby u nich byly splněny podmínky pro vznik nároku na dovolenou.

(2) Peněžitá náhrada podle odstavce 1 se nezapočítává do vyměřovacího základu podle předpisů o národním pojištění.

Vláda může nařízením stanovit odchylný způsob poskytování dovolené a placení mzdy po dobu dovolené některým zaměstnancům ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících.

(1) Domáckým dělníkům přísluší místo dovolené dne 31. prosince nebo při skončení zaměstnání peněžitá náhrada, a to:

za dovolenou 2 kalendářních týdnů 4%,

za dovolenou 3 kalendářních týdnů 6%,

za dovolenou 4 kalendářních týdnů 8%

pracovní odměny dosažené v kalendářním roce. Pro určení délky dovolené platí obdobně ustanovení § 2. Náhrada nepřísluší, skončilo-li zaměstnání z viny domáckého dělníka. Na žádost domáckého dělníka se poskytne záloha na peněžitou náhradu odpovídající dosažené pracovní odměně.

(2) Pracovní odměnou podle odstavce 1 se rozumí hrubá odměna bez příplatků za hotová vydání.

(3) Podnikatelé domácké práce jsou povinni nahraditi zprostředkovatelům domácké práce částky, které tito vyplatí domáckým dělníkům podle ustanovení odstavce 1.

(4) Peněžitá náhrada podle odstavce 1 se nezapočítává do vyměřovacího základu podle předpisů o národním pojištění.

Ustanovení tohoto zákona o zaměstnancích a pracovním poměru platí obdobně o učních a učebním poměru.

U zaměstnanců, jejichž pracovní poměr po dosažení 18. roku věku u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku na území obsazeném v roce 1938 cizí brannou mocí trvá alespoň od 1. května 1946, zkracuje se doba trvání pracovního poměru podmiňující nárok na dovolenou v délce 3 kalendářních týdnů [§ 2, odst. 2, písm. c)] na 3 roky.

Tento zákon se nevztahuje na úpravu placené dovolené na zotavenou

a) vojenských osob z povolání,

b) příslušníků Sboru národní bezpečnosti a

c) učitelů na školách všech stupňů a druhů a na diecésních učilištích theologických.

Ministři sociální péče a vnitra stanoví v dohodě se zúčastněnými ministry a po slyšení jednotné odborové organisace nařízením odchylky od ustanovení tohoto zákona pro některé skupiny zaměstnanců, u nichž to vyžaduje zvláštní povaha konané práce.

Ujednání odporující tomuto zákonu nebo předpisům vydaným podle něho jsou neplatná, a to i když byla uzavřena před účinností tohoto zákona.

Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů o placené dovolené na zotavenou s výjimkou předpisů, které upravují placenou dovolenou na zotavenou zaměstnanců uvedených v § 19.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1949; provedou jej ministři sociální péče a vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Erban v. r.

Nosek v. r.