Nařízení vlády Československé socialistické republiky o organizaci výrobních hospodářských jednotek a o jejich statutech

Za závazky koncernového podniku, k jejichž úhradě nestačí prostředky, se kterými hospodaří, odpovídá koncern.

(1) Závazky mezi koncernovými podniky uvnitř koncernu vznikají též z opatření generálního ředitele, popř. orgánu jím pověřeného.

(2) Hospodářské spory mezi koncernovými podniky uvnitř koncernu rozhoduje generální ředitel, popř. orgán jím pověřený.

(1) Koncernové podniky vyvíjejí hospodářskou činnost podle svého hospodářského plánu v rámci hospodářského plánu koncernu; v rozsahu, v němž vystupují svým jménem (§ 8 odst. 2), činí též svým jménem právní úkony související se správou národního majetku, jehož správcem je koncern.

(2) Pro vypracování územních průřezů plánů republik platí pro koncernové podniky ustanovení zákona č. 145/1970 Sb., týkající se socialistických organizací.

(3) Úkol státního plánu dovedený na koncernový podnik, z něhož vyplyne pro koncernový podnik povinnost dodávky výrobků, prací nebo výkonů pro určitého odběratele mimo koncern, je plánovacím aktem podle příslušných ustanovení hospodářského zákoníku.

(4) Způsob hospodaření, jakož i práva a povinnosti koncernu a koncernových podniků v jednotlivých oblastech plánovitého řízení, zejména v oblastech plánování, financí, měny, cen, práce a mezd, sociálně ekonomických informací, kontroly a revizní činnosti, stanoví zvláštní předpisy.

(1) Generální ředitelství trustu jako orgán hospodářského řízení řídí činnost a rozvoj výrobní hospodářské jednotky v rozsahu a způsobem stanoveným v právních předpisech a ve statutu výrobní hospodářské jednotky. Obdobné postavení má oborový podnik vůči přidruženým národním podnikům, popř. účelovým organizacím.

(2) Generální ředitel koncernu řídí činnost a rozvoj výrobní hospodářské jednotky v rozsahu a způsobem stanoveným v právních předpisech a ve statutu výrobní hospodářské jednotky. Generální ředitel, popřípadě další pracovníci určení statutem koncernu, jsou oprávněni jednat jménem koncernových podniků ve věcech, v nichž vystupují koncernové podniky vlastním jménem (§ 8 odst. 2). Postavení generálního ředitelství koncernu upraví statut (§ 13).

Organizaci jednotlivých výrobních hospodářských jednotek a řídící vztahy mezi generálním ředitelstvím trustu a podřízenými národními podniky a účelovými organizacemi, mezi oborovým podnikem a přidruženými národními podniky, popř. účelovými organizacemi, jakož i vztahy uvnitř koncernu upravují statuty výrobních hospodářských jednotek. Statut výrobní hospodářské jednotky vydává po projednání s příslušným orgánem Revolučního odborového hnutí a po schválení ministrem generální ředitel. Pro oborový podnik bez přidružených národních podniků, popř. účelových organizací, se vydává organizační řád.

(1) Statut výrobní hospodářské jednotky upraví v souladu se zvláštními předpisy podrobněji vztahy uvnitř výrobní hospodářské jednotky, zejména:

a) tvorbu, zajišťování a kontrolu hospodářských plánů, včetně územního průřezu podle republik;

b) postup při ukládání povinností opatřením nadřízených orgánů podle § 118 hospodářského zákoníku;

c) finanční hospodaření (přerozdělování prostředků, tvorbu centralizovaných finančních zdrojů a hospodaření s oborovými fondy výrobních hospodářských jednotek, popř. prostředky spravovanými generálním ředitelstvím);

d) úvěrové a devizové vztahy;

e) tvorbu a kontrolu cen;

f) kontrolu a revizní činnost;

g) provádění převodů a změn výrobních programů;

h) zásady vnitřní organizace generálního ředitelství trustu, národních podniků, účelových organizací a koncernových podniků tvořících výrobní hospodářskou jednotku;

i) zásady spolupráce s příslušnými orgány Revolučního odborového hnutí a jiných společenských organizací.

(2) Statut koncernu upraví v souladu se zvláštními předpisy též:

a) rozsah, v jakém mohou koncernové podniky vystupovat svým jménem (§ 8 odst. 2);

b) rozsah a způsob soustředění společných činností v rámci koncernu;

c) ve kterých případech orgány koncernového podniku jednají ve věcech týkajících se koncernového podniku jménem koncernu;

d) ve kterých případech vznikají závazky mezi koncernovými podniky z opatření generálního ředitele, popř. orgánu jím pověřeného;

e) způsob rozhodování hospodářských sporů mezi koncernovými podniky.

(3) Statut trustu podniků a oborového podniku s přidruženými národními podniky, popř. účelovými organizacemi upraví v souladu se zvláštními předpisy též:

a) rozsah a způsob soustředění společných činností v generálním ředitelství (oborovém podniku) nebo podřízené organizaci;

b) ve kterých případech jsou generální ředitel, popř. další statutem určení pracovníci oprávněni jednat jménem podřízených organizací;

c) způsob předběžného projednávání rozporů mezi podřízenými národními podniky, popř. účelovými organizacemi, pokud jde o vznik, změnu a zrušení závazků z hospodářských smluv.

(1) Orgán, který zřizuje koncern, určí též jeho členění na koncernové podniky. Pro slučování, rozdělování a zrušování koncernových podniků platí přiměřeně § 49 a 50 hospodářského zákoníku.

(2) Zřizovací listina koncernu musí obsahovat kromě náležitostí stanovených v § 43 hospodářského zákoníku též název a sídlo koncernových podniků a předmět jejich činnosti.

(1) U koncernu se zapisuje do podnikového rejstříku kromě skutečností uvedených v § 108 odst. 1 hospodářského zákoníku též název a sídlo koncernových podniků, na něž se koncern člení.

(2) Koncernové podniky se zapisují do podnikového rejstříku, a to u rejstříkového soudu příslušného podle sídla koncernového podniku.

(3) U koncernového podniku se zapisuje do podnikového rejstříku způsob zřízení podniku, den jeho vzniku, název, sídlo, označení statutárních orgánů (s uvedením funkcí a jmen) a způsob, jak za podnik podepisují, a dále název a sídlo koncernu, jehož součástí je koncernový podnik, a den zápisu koncernu do podnikového rejstříku nebo den zápisu změny jeho organizačního členění.

(4) Do podnikového rejstříku se zapisuje i změna nebo zánik skutečností uvedených v odstavcích 1 až 3 a zrušení koncernového podniku.

(1) Vnitřní organizaci národních podniků, účelových organizací a koncernových podniků určuje organizační řád, který vydává jejich ředitel po schválení generálním ředitelem. Organizační řád generálního ředitelství trustu a oborového podniku vydává generální ředitel; pokud jde o oborový podnik bez přidružených národních podniků, popř. účelových organizací, lze jej vydat po schválení ministrem.

(2) V organizačních řádech musí být stanoveny zásady pro vyjadřování výsledků hospodaření jednotlivých vnitropodnikových útvarů. Dále musí být určeno, který orgán a podle jakých zásad v organizaci rozhoduje o majetkových úhradách mezi vnitropodnikovými útvary a o rozvržení majetkové újmy, kterou organizace utrpěla zaplacením majetkových sankcí, náhrady škody apod., na jednotlivé vnitropodnikové útvary.

Je-li vhodné, aby určitá odborná činnost byla obstarávána společně pro několik výrobních hospodářských jednotek, může příslušný ministr zřídit účelovou organizaci podřízenou přímo ministerstvu.

Ustanovení tohoto nařízení se přiměřeně použije pro organizaci jiné ústředně řízené hospodářské činnosti než průmyslové a stavební výroby, pokud tato organizace není upravena zvláštními předpisy. Příslušní ministři mohou vzhledem k povaze této činnosti stanovit potřebné odchylky.

Statuty dosavadních výrobních hospodářských jednotek vydané podle dřívějších předpisů zůstávají v platnosti, pokud nejsou v rozporu s tímto nařízením.

Zrušuje se vládní nařízení č. 132/1965 Sb., o organizaci výrobních hospodářských jednotek a o jejich statutech.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1975.

Dr. Štrougal v. r.