§ 46 zákon o rodině – Podmínky, za nichž může soud nařídit ústavní výchovu…
Zákon o rodině · 94/1963 Sb. · účinné od 1. 1. 2013 · Rodinné právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 46 zákona o rodině stanoví podmínky, za nichž může soud nařídit ústavní výchovu dítěte nebo jeho svěření do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a upravuje délku a přezkum těchto opatření. (§ 46 zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, znění účinné od 1. 1. 2013)
Klíčová fakta
- Týká se: dítě, soud, rodič
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „Z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti“
- Lhůta nebo doba (odst. 2): „Ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu 3 let“
- Lhůta nebo doba (odst. 2): „Ústavní výchovu lze před uplynutím 3 let od jejího nařízení prodloužit, jestliže důvody pro nařízení ústavní výchovy stále…“
- Odkazuje na: Zákon o sociálně-právní ochraně dětí (359/1999 Sb.)
- Judikatura: na § 46 odkazuje 6 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo)
- Zdroj: e-Sbírka, 94/1963 Sb.
(1) Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (§ 42 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti. Za vážné ohrožení nebo vážné narušení výchovy dítěte se nepovažují nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, jestliže jsou jinak tyto osoby nebo rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plnit povinnosti vyplývající z jejich rodičovské zodpovědnosti.
(2) Ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu 3 let. Ústavní výchovu lze před uplynutím 3 let od jejího nařízení prodloužit, jestliže důvody pro nařízení ústavní výchovy stále trvají. Trvání ústavní výchovy lze prodloužit opakovaně, vždy však nejdéle na dobu 3 let. Po dobu, než soud rozhodne o zrušení nebo o prodloužení ústavní výchovy, dítě zůstává v ústavní výchově, i když již uběhla doba dříve rozhodnutím soudu stanovená.
(3) Ustanovení odstavce 2 se obdobně použije i na dobu trvání a prodlužování rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.
(4) Před nařízením ústavní výchovy je soud povinen zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní. Pominou-li po nařízení ústavní výchovy její důvody nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči, soud ústavní výchovu zruší.
(5) Bylo-li nařízeno opatření podle odstavce 1, je soud povinen nejméně jednou za 6 měsíců přezkoumat, zda trvají důvody pro nařízení tohoto opatření nebo zda není možné zajistit dítěti náhradní rodinnou péči. Za tím účelem zejména
a) si vyžádá zprávy příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí,
b) si opatří vyjádření dítěte, je-li ho dítě s ohledem na svůj věk a rozumovou vyspělost schopné, a
c) vyzve rodiče dítěte k vyjádření jejich stanoviska.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Soud může nařídit ústavní výchovu nebo svěření dítěte do zařízení pro okamžitou pomoc, pokud je výchova dítěte vážně ohrožena nebo narušena a jiná opatření nepomohla, nebo pokud rodiče z vážných důvodů nemohou výchovu zajistit.
- Ústavní výchova se nařizuje nejdéle na 3 roky, ale může být opakovaně prodloužena, pokud důvody trvají. Soud je povinen nejméně jednou za 6 měsíců přezkoumávat, zda důvody pro tato opatření stále existují.
- Před nařízením ústavní výchovy musí soud zkoumat, zda nelze zajistit náhradní rodinnou péči nebo péči v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které mají přednost.
- Nedostatečné bytové nebo majetkové poměry rodičů samy o sobě nejsou důvodem pro nařízení ústavní výchovy, pokud jsou rodiče jinak schopni zajistit řádnou výchovu.
Na co si dát pozor
- Soud může nařídit ústavní výchovu i bez předchozích výchovných opatření, pokud je to v zájmu dítěte nutné.
- Soud může prodloužit ústavní výchovu až o jeden rok po dosažení zletilosti dítěte, pokud jsou pro to důležité důvody.
- Při přezkumu důvodů pro ústavní výchovu nebo svěření do zařízení pro okamžitou pomoc soud zjišťuje vyjádření dítěte (pokud je schopno) a stanovisko rodičů.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 46
Jak soudy aplikují § 46
… správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů], zjistil z pravomocných rozhodnutí, vyžádaných od okresních a obvodních soudů a od Městského soudu v Brně, že soudy postupují rozdílně při rozhodování ve věcech nařizování ústavní výchovy podle ustanovení § 46 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, z důvodů materiálních nedostatků rodiny, zvláště pak jejich špatných bytových poměrů.
Uvedené závěry mimo jiné odpovídají též tomu, že v nálezu Ústavního soudu ze dne 6.6.1995 sp. zn. I ÚS 30/94 (uveřejněném pod č. 26 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1995) bylo přihlédnuto k protiústavnosti ustanovení § 46 zákona č. 94/1963 Sb., i když toto ustanovení bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu č. 72/1995 Sb. až dnem 1.10.1995. Ústavní soud svůj nález zdůvodnil mimo jiné tím, že \"základ tohoto rozhodnutí, vycházející z toho, že zde existuje, resp. existoval, rozpor napadených předpisů s Ústavou ČR či Listinou základních práv a …
Vyslovené teze mutatis mutandis korespondují závěrům, obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 6. června 1995, sp. zn. I. ÚS 30/94 (uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 3, str. 189 -195, pod číslem 26); zde bylo přihlédnuto k protiústavnosti ustanovení § 46 zákona č. 94/1963 Sb., v tehdejším znění, přesto, že nálezem Ústavního soudu ze dne 28. března 1995, sp. zn. Pl.