21 Cdo 1704/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1704/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 4. 2008 Spisová značka:21 Cdo 1704/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.1704.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1704/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší   soud   České  republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) F. Š., a b) J. Š., obou zastoupených advokátkou, proti žalovanému R.  E.  A., s. r. o., zastoupenému advokátem, o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě a o vzájemné žalobě o 57.163,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 15 C 136/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. ledna 2006 č. j. 42 Co 231/2005-148, takto: Rozsudek krajského soudu se - s výjimkou výroku I. o zrušení rozsudku okresního soudu  a  o  zastavení  řízení  -  zrušuje  a  věc  se  v  tomto  rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobci se žalobou podanou u Okresního soudu ve Frýdku - Místku dne 19.10.2001 proti K. b., a.s. domáhali, aby bylo určeno, že prodej zástavy, a to \"domu objekt bydlení, postaveného na pozemku parcela č. 5682/1, pozemku parc. č. 5682/1 - zastavěná plocha, pozemku parc. č. 5682/2 - zastavěná plocha, garáže, postavené na pozemku parc. č. 5682/2 a pozemku parc. č. 5683 - zahrada, všechny v katastrálním území Š. u O., obec Š., okres F. – M., zapsaných na listu vlastnictví\", je ve veřejné dražbě nepřípustný. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že K. b., a.s. poskytla žalobci a) podle smlouvy o úvěru ze dne 29.10.1992 úvěr v celkové výši 2.500.000,- Kč, k jehož zajištění byla dne 29.10.1992  uzavřena   zástavní   smlouva,   jejímž   předmětem   byly   uvedené nemovitosti, a  že  v  září  2001   bylo   žalobcům   doručeno   oznámení společnosti G., s. s r.o. o  dražbě  ve smyslu ustanovení § 40 zákona č. 26/2000 Sb. Žalobci považují prodej zástavy ve veřejné dražbě za nepřípustný, neboť má být provedena k uspokojení pohledávky ve výši 3.435.248,48 Kč, ačkoliv v zástavní smlouvě je závazek \"specifikován částkou ve výši 2.500.000,- Kč\" a nevztahuje se na smluvní úrok, úroky z prodlení a poplatky za spravování účtu\". Zástavní smlouva  ze dne 29.10.1992  je  navíc   neplatná,   neboť  v  ní   není   určitě   a srozumitelně popsán \"závazek, který měl být zajištěn zástavou žalobců\", a zástavní smlouva obsahuje nepřesné údaje o vlastnictví zástavy. Žalovaná K. b., a.s. namítla, že zástavním právem, zřízeným na základě zástavní  smlouvy ze dne 29.10.1992, bylo ze zákona zajištěno též příslušenství úvěru (úroky a úroky z prodlení). Vzhledem k tomu, že žaloba je bezdůvodná a že jejím podáním byla zmařena veřejná dražba, požaduje vzájemnou žalobou po žalobcích zaplacení částky 57.163,30 Kč, kterou uhradila dražebníkovi na nákladech dražby. Okresní soud ve Frýdku - Místku - poté, co usnesením ze dne 30.10.2003 č.j. 15 C 136/2001-57 připustil, aby na místo K. b., a.s. do řízení nastoupila ve smyslu ustanovení § 107a o.s.ř. jako žalovaná GE C. B., a.s. - rozsudkem ze dne 20.4.2004 č.j. 15 C 136/2001-69 žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě zamítl, žalobcům uložil, aby zaplatili žalované 57.163,30 Kč, a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů   řízení   17.218,50  Kč  k  rukám   advokáta   Mgr. M. Ž. Dospěl k závěru, že zástavní smlouva ze dne 29.10.1992 je určitá a srozumitelná (zástavci podle ní nemovitosti zastavili pro pohledávku až do výše 1.000.000,- Kč) a že smlouva o provedení veřejné dražby byla uzavřena \"pro částku 970.000,- Kč\"; uvádí-li se v oznámení o veřejné dražbě ze dne 27.9.2001, že pohledávka za dlužníkem dosáhla ke dni 31.8.2001 částky 3.435.248,48 Kč, nevyplývá z toho, že by dražebník \"hodlal zpeněžit zastavené nemovitosti pro takovou částku\". Zástavní věřitel podle soudu prvního stupně navrhl provedení veřejné nedobrovolné dražby zástavy v souladu s ustanovením § 36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. Uložení povinnosti žalobcům k zaplacení částky 57.163,30 Kč soud prvního stupně zdůvodnil ustanovením § 166 odst.4 občanského zákoníku, neboť je \"zřejmé, že návrh byl podán bezdůvodně\", a žalobci jsou tedy povinni zaplatit žalované škodu, která jí vznikla \"oddálením prodeje\". Krajský  soud  v  Ostravě  -  poté, co usnesením ze dne 23.6.2005 č.j. 42 Co 232/2005-122 ve smyslu ustanovení § 107a o.s.ř. vyhověl návrhu, aby na místo GE C. B.,  a.s. do  řízení  nastoupil  jako   žalovaný   E. A.,  s.r.o. - rozsudkem ze dne 23.1.2006 č.j. 42 Co 231/2005-148 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nepřípustnosti prodeje zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, ve výroku o zaplacení částky 57.163,30 Kč ho potvrdil a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem  prvního  stupně  17.218,50  Kč  a na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.615,- Kč k rukám advokáta Mgr. P. K. Poté, co rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nepřípustnosti prodeje zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby, odvolací soud dospěl k závěru, že o povinnosti žalobců zaplatit žalovanému náhradu škody bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 166 odst. 4 občanského zákoníku. Vycházel přitom ze zjištění, že pohledávka z úvěru poskytnutého žalobci a) byla pro částku 1.000.000,- Kč zajištěna zástavním právem na předmětných nemovitostech, že dlužník své závazky ze smlouvy o úvěru neplnil, že zástavní věřitel uzavřel s dražebníkem smlouvu o provedení dražby podle ustanovení § 36 odst.2 zákona č. 26/2000 Sb. a že dražebník od dražby upustil, neboť žalobci podali u soudu žalobu o určení nepřípustnosti dražby. Na povinnosti žalobců zaplatit žalovanému náhradu škody nic nemění ani to, že ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno. Ke zrušení tohoto ustanovení totiž došlo až  dnem 11.5.2005 a \"teprve poté již nebylo možné aplikovat ustanovení § 36 odst. 2 zákona o veřejných dražbách, které zavedlo další dražební titul, jenž zástavnímu věřiteli poskytl možnost realizace zástavního práva s tím, že mu umožňoval nedobrovolně dražit i v případě, kdy bylo zástavní právo k nemovitosti vloženo či zapsáno do katastru nemovitostí před účinností zákona o veřejných dražbách\". Protože žalobci podali bezdůvodně žalobu o určení nepřípustnosti žaloby (jejich žaloba \"nebyla soudem shledána důvodnou a následně vzali svou žalobu zpět\"), jsou povinni nahradit zástavnímu věřiteli škodu vzniklou oddálením prodeje zástavy. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výroku o zaplacení částky 57.163,30 Kč podali žalobci dovolání. Namítají, že \"jednali ve shodě s Ústavou\", když se i v době před zrušením ustanovení § 36 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. pro jeho neústavnost \"domáhali nepřípustnosti nedobrovolné dražby\", aniž by bylo významné, \"čím argumentovali v řízení před soudem, proč nedobrovolná dražba je nepřípustná\", a že naopak žalovaný (jeho právní předchůdce) jednal protiústavně, jestliže uzavřel smlouvu o provedení nedobrovolné dražby. Závěr  odvolacího  soudu,   podle   kterého žalobci mají nahradit škodu, protože se \"nechovali v souladu s tehdy platným zákonem\" (byť se chovali v souladu s Ústavou), je podle názoru dovolatelů \"jen dalším porušením ústavnosti\". Žalobci navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a aby věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání   proti   pravomocnému   rozsudku   odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky  přípustnosti  dovolání  proti   rozsudku  odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř. Dovolá